Projektový manažer je v Česku sprosté slovo – ke škodě projektů …

Na Makers Faire jsem byl v panelu o nových projektech. Nechtělo se mi mluvit reklamně o Turrisu v rámci panelu nových projektů. Řekl jsem si, že užitečnější bude shrnout pár ponaučení, na což jsem měl deset minut. Jak udělat z prototypu produkt, který jde do prodeje? To je častá myšlenka: něco jste spájeli, spíchli tomu software, nákladově vás to vyšlo na třetinu profiřešení, to by se za poloviční cenu parádně prodávalo, ne? No a já se vlastně celý život živím tím, že věc posouvám z fáze protyp do fáze prodávaný produkt, přičemž posledních mnoho let to dělám pro jiné firmy a pro cizí nápady, což mě mimochodem baví více, než se sám nutit něco v IT vymýšlet jen proto, že se to ode mne čeká. Jsem prostě projektový manažer.

Projektový manažer je v Česku sprosté slovo. Většinou je to týpek, jenž tuhle funkci dostane formálně, například u software projektů je to jeden z vývojářů nebo majitel firmy. Zrovna u čistě SW projektů je to tak trochu jedno, protože ty zpravidla zkrachují nezávisle na projektovém vedení, nebo se potácejí odnikud nikam – problémem bývá hlavně schopnost je zobchodovat. Problém přichází hlavně u projektů ne čistě digitálních, kde spolu musí spolupracovat rozdílné sorty lidí (vývojář hardware, designe, programátor, účetní). V horším případě je to týpka, holka, kterou si pletou se sekretářkou a musí se sakra ohánět, aby obstála, nebo rezignuje.

Projektový manažer je jedna ze dvou person, které jsou u projektu nejvýše. Formálně nejvýše je vlastník projektu (ve scrum metodologii project owner), který si říká, co projekt má splňovat, má vizi. Úkolem projektového manažera je vizi naplnit, případně usadit do reality. Pokud má owner vizi, že nový televizor bude mít vrtulky a bude lítat po pokoji za váma, je úkolem projekťáka nechat tým věc spočítat, navrhnout a dodat podklady, že takový televizor se bude prodávat za mega, to nikdo nekoupí, ale když se tam přidělají jen kolečka, bude to za sto litrů a to už bude jiná písnička.

Jasně asi cítíte, že vztah mezi ownerem a projekťákem je dosti napínavý. Owner v tento moment může říct, že se mají udělat levnější vrtulky, že to je snad jasné a že se musí cena stáhnout na těch sto litrů s vrtulkama. Projekťák buďto něco přehlédl a pak to opravdu půjde udělat (což je jeho chyba), nebo musí vysvětlit a obhájit, že tudy cesta nevede. Bývají to emotivní výměny, které bývá těžké ustát, protože mimochodem owner také drží pokladnu a tím i plat projekťáka, na druhou stranu si uvědomuje, že když projekťáka vyhodí, tak to projektu nepomůže a bude hledat nového, což není zrovna easy. Takový dořvánísedoplechova (manažersky se tomu říká brainstorming vedení projektu) bývá náročné pro všechny a už jsem zažil, že se obě strany rozhádaně a navztekaně rozešli s tím, že už nikdy více, konec navěky v tuto vteřinu, zabalit si věci – a druhý den bez jediného náznaku emoce oba sedí na poradě a debatují výsledky obchodu.

Z hlediska ownera je nutné si neustále uvědomovat, že projekťák hraje s kartami, které má v ruce, zejména pak s kapacitami. Může špatně seřadit pořadí vývoje jednotlivých prvků v produktu, což vývoj prodlouží, může nechat nějakou věc sflikovat, aby se produkt rychleji dostal na trh a tím nahnat čas. Ale jsou meze, za které jít nemůže, nebo není ochoten. Odhadnout tu hranici, za kterou nelze jít, je něco, co se získává jen zkušeností a sérií průserů, o kterých se nikdy nikdo nedozvěděl.

Dobrý projekťák musí mít zhruba tyhle vlastntosti:

  • povšechnou znalost tématu a to pokud možno vyrovnanou v celé šíři projektu. Není jeho úkolem, vymyslet jak řešení provést. Jeho úkolem je motivovat tým ho najít a následně ho navrhnout a zrealizovat. Rozhodně ho nemá realizovat on.
  • neměl by se nechat strhnout k detailu, protože pak začne štvát tým tím, že se do něčeho monetuje víc, než do něčeho jiného a navíc podrývá autoritu člověka, který tohle měl na zodpovědnost. Tohle se stává povýšeným programátorům: kromě vedení projektu mají ještě kus doprogramovat, což je baví a jde jim lépe, takže se věnují hlavně tomu.
  • naopak by měl být schopen a ochoten přiložit ruku k dílu tam, kde hoří. Třeba vezme krabice do ruky a jde na nakládání auta na veletrh, přičemž může alespoň nenápadně překontrolovat, zda se nakládá všechno, aniž by tím shodil zodpovědného člověka. Umí hrábnout do zdrojáku, ale pokud možno to nedělá., protože od toho jsou tam jiní.
  • měl by mít fantazii a nenechat se svazovat tím, že se něco dělá nějak. Jen tak se dají kreativně překlenout problémy. Hloupé je, že tohle bývá často zaměňováno s neznalostí a je těžký to ustát vůči týmu i vedení v momentě, kdy přijde reptání, že tomu nerozumíte
  • je třeba být asertivní, aby zvládl dojednat, co je třeba, ale stejně tak otrlý, aby zvládl určitou míru nespokojenosti a fakt, že je neoblíbený nadřízenými, kterým odmítá dělat všechno, co si usmyslí a stejně tak podřízenými, protože těm nosí práci.
  • musí mít extravagantní hobby, kterým si kompenzuje obrovský psychický tlak kolem projektu a je dobré, když je to hobby kompatibilní s firmou. Ne každá firma snese, když projekťák ujíždí na koksu, nebo naopak na běhání, nekonfliktní bývají týpci, co o víkendu vedou skauty nebo brigádničí u vojenských pyrotechniků.
  • a brutální psychická odolnost. Projekťák je spolu s účetním ve firmě nejvíce ohrožená pozice psychickým zhroucením. U toho prvního, co v MIA dělal eshop pro Bontonland před pětadvaceti lety jsem to ještě považoval za vtip, ale nebyl. Je to masakr – už proto, že české vedení si zpravidla potřebnost pozice projekťáka neuvědomuje, i když k ní nakonec samo dointeraguje, když si řekne, že „by tam někdo, co to bude hlídat, měl být“.

Jenže bez pravomocí je to těžké. Projekťák není otrok, co přenese každý pohyb řídícího volantu dolů na pohonný systém, ale někdo, kdo se snaží udržet projekt na trase, k čemuž patří i odmítnutí ptákovin, samozřejmě s vyargumentováním.

Zkráceně řečeno, projekťák dělá odstínění vedení od každodenního řízení a týmu od rozmarů vedení. Je to bezvýznamná figurka – asi jako tlumiče v autě, dirigent v orchestru – zbytečný personální výdaj, protože tohle mohl zvládnout student po vejšce s excelem. Práce s ním je vždycky oser, protože bývá odmlouvavý, ne vždy servilní, navíc se pořád zdá, že nic nedělá. Jenže to je přesně jeho práce – promazávat soukolí činností na projektu, řešit problémy. Projekťák, jehož projekt probíhá, aniž byste o tom slyšeli mimo dohodnuté výstupy, to dělá dobře.

Mimochodem, tací projekťáci jsou nedostatkoví i v politice na úředních postech…

A na závěr? Když jsem odcházel z iDNESu, jeden kolega mi říkal, že já odejdu a ono se to tam zhroutí. Urazil jsem se. Teprve po letech jsme si vysvětlili, že on to myslel jako pochvalu, že jsem toho měl na starosti hodně a lidi si nebudou vědět rady. Já jsem naopak myslel, že je to urážka, protože přeci já jsem nastavil a vytvořil systém práce tak, že bude dlouho fungovat i po mém odchodu a to se nemůže takhle zpochybnit. Opravdu: když odejde dobrý projekťák, ještě dlouhou dobu to tam funguje samospádem. Až do prvního problému, který nepředvídal a při němž budete dobrého projekťáka potřebovat. To je ten důvod, proč tam je – aby vyhlazoval problémy.

Chcete nové články emailem?

Přihlašte se zde a nově vydané články vám hned dorazí na email:
Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno 26×, průměr: 4,15)
Loading...