Proč ještě nemáme normu na internetové připojení

Často si média dělají legraci z posedlosti EU na všechno vytvořit normu. Je to zajímavá ukázka neinformovanosti novinářů, protože podobné normy na národní úrovni už dávno specifikuje ČSN jako Česká státní norma a EU pouze sjednocuje tyto národní normy tak, aby měly “eurounijní platnost”.

O tom jsem ale psát nechtěl. Norma existuje na spoustu věcí, které chápeme (třeba elektroinstalace) i na spoustu věcí, které chápeme hůře (křivost okurek). Je přitom zajímavé, že si málokterý kritik norem uvědomuje, že norma je něco, co používat může, ale nemusí. V praxi vám na krámě může být jedno, jestli okurka splňuje normu tu a tu, protože ji vidíte. Pokud máte objednat kamion rovných okurek (protože jdou na hotely do krájecích strojů), už se vám hodí vědět, že obě strany pod pojmem rovná okurka rozumí totéž.

Internetové připojení je v poslední době nejžhavějším kandidátem na normalizaci (=nikoliv na uvedení do stavu před rokem 1968, ale na vydání normy).Stále častěji totiž dochází k tomu, že poskytovatel internetu nabízí něco, co prodává pod báječně znějícími hesly “neomezený”“vysokorychlostní” či “bezlimitní”. Zklamaný neinformovaný uživatel pak udiveně kouká na to, že pojmem neomezený jsou myšleny všechny internetové služby vyjma některých nikde nespecifikovaných, že pojem vysokorychlostní znamená, že může být v nočních hodinách dosaženo vysokých rychlostí a bezlimitní znamená, že po stažení určitého množství dat mu rychlost spadne na minimum.

Můžete si říkat, že je to jeho chyba. Měl to vědět. Měl se informovat. Měl se jasně vyptat na poměr agregace ve FUP, latence, packetlost, jitteru, rychlosti na downstreamu a upstreamu, měl prostudovat elementární základy jednotlivých technologií, projít patřičná diskusní fóra s názory uživatelů a rozhodně nastudovat oficiální i neoficiální FUP dříve, než půjde FUDovat…

Jenže to byl normální uživatel. Myslel si, že s nákupem internetového připojení je to jako s autem. Prostě přijdete do obchodu, podíváte se na specifikace vozidel, přihlédnete ke svým osobním preferencím a bude to. U auta se kupříkladu normalizuje, jak se stanovuje maximální rychlost, jíž auto dosáhne. Ačkoliv moje Oktávka jezdí i přes 300 km/h, nikde se tato rychlost oficiálně neudává, protože jí dosahuji pouze volným pádem, což norma pro stanovení maximální rychlosti nepřipouští. Stejně tak nemohu volný pád zahrnout do výpočtu kombinované spotřeby – i její výpočet předepisuje norma.

Když tak poslouchám nářky jednotlivých uživatelů na ADSL, CDMA, nejrůznější drátové i bezdrátové přípojky, stále více se mi zdá aktuální, že by nějaká norma rozlišující velmi jednoznačně internetové přípojky podle kvalitativních parametrů, vzniknout měla. Ne snad nutně státním zásahem, dost dobře možná nějakou dobrovolnou shodou ISP, kterým asi také pomalu začne záležet na tom, aby odlišily dvoumegovou pevnou linku za dvacet tisíc měsíčně pro firmy od dvoumegové UPC linky pro jednotlivce za patnáctset. Protože mnoho lidí by nebylo zklamáno, kdyby dopředu jasně chápali, co si kupují. A v tom jim současní ISP příliš nápomocni nejsou…

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (zatím nehodnoceno)
Loading...

14 komentářů

  • S tou dobrovolnou shodou ISP bych to nevidel tak zhave. S touhle aktivitou prijdou spise ti, co budou nabizet linku pro firmy a ne pro obycejne uzivatele. Ty pro "BFU" potrebuji nalakt nejvic uzivatelu a je jim veskrze jedno na co.

  • Plně souhlas a dokonce si myslim že je to námět pro ČTU.
    Když uz chtěj regulovat IP telefonici, tak by mohli začít třeba normalizací přípojek internetu.
    Ale uz vidim ten vysledek uřednických páprdů – chraň nás bůh.

  • Faktem je, ze kdyz muze v supermarketech fungovat uvadeni jednotkove ceny, kdy je cena vyrobku prepocitana na pomeritelnou hodnotu (jednotkovou vahu, jeden kus, …), proc by nemohly existovat nejake normativni oznaceni datove linky, nejaky lehce pochopitelny kod, ze ktereho budou na prvni pohled jednoduse patametry patrne.

  • Co napriklad oznacovanie:

    512/24 prve cislo kilobit/s a druhe cislo agregacia.
    Je jasne, ze to celkova cena pripojenia je priblizne rovnaka pri akejkolvek hodnote druheho cisla podla vsetkeho na uzemi jedneho statu asi rovnako. Konecna cena pre pouzivatela je takmer vzdy minimalne celkova cena delene to druhe cislo.

    Je jasne, ze pre v tomto ohlade je pre pouzivatela konecneho rovnaka linka 512/24 a 1024/48 (az na nezanedbatelny fakt, ze na tej druhej moze kratkodobo mat okamzitu rychlost daleko vyssiu, no priemerna sa bude vlastne takmer zhodovat u oboch).

    potom sposob akym sa deli linka medzi aktivne body:

    – vobec (najhorsia mozna volba a zrejme najlacnejsie poplatky)
    – pevny shaping s garantovanou castou pasma velkosti 512/24
    – dynamicky shaping z garantovanou castou pasma velkosti 512/x, kde x je pocet pripojenych ucastnikov

    A potom nejaky parameter, pomer doby, kedy idem nad mnou plateny ucastnicky podiel (cize "vyzieram" pasmo platene fakticky ostatnymi ale vyuzivane mnou).

    – nekontrolovane (najlacnejsie pripojenia)
    – pasivne kontrolovane; pravidelne vytvarana statistika "kto kolko stiahol",
    – aktivne kontrolovane; ucastnikom sa aktivne upravuje pridelovane pasmo podla toho kolko ho vytazuju a aku dobu

    No a podla tohto by som si uz ponukanu cenu pripojenia snad vedel priradit a ohodnotit "co to vlastne dostanem".

  • norma na Internet je dobry napad. A hodily by se i nejake nezavisle testy, neco jako jsou hvezdicky na auta 🙂

  • [5] ty hvězdičky moc průchodné nebudou.

    Ty jsou přidělovat u zboží, které se vyrábí seriove. A lze predpokladat, ze se kvalitativne nebude lisit testovany vzorek od toho, ktery se vyrobi za mesic, rok, dve hodiny …. nebo se nelisi produkt, ktery si clovek koupi v Ostrave, nebo Budejovicich.

    Takova stalost bude u datovych linek dost obtizna. To lze sice zarucit u garantovanych pevnych digitalnich okruhu … to jsou ty dvou megabity za dvacet ticis. Ale uz to nelze hodnotit u dvoumegabitu od UPC, nebo reseneho rpes ADSL.

    Tam bude kvalita promenliva v case, podle lokality, … atd.

  • Já se domnívám, že by to mělo být úplně jinak. ADSL je telekomunikační služba a ČTÚ jako dozorční orgán by měl požadovat kvalitativní parametry, stejně jako tomu činí u telefonních linek atd. Není možné, aby povolil telekomunikační službu, která má v podmínkách jakoukoliv negarantovanost a pět dní na opravu bez náhrady peněz, když u všech ostatních telekomunikačních služeb VYŽADUJE splnění předpisů a POKUTUJE, když tak někdo neučiní. Každé čtvrtletí jsem musel pro ČTÚ dělat statistiku, jaká byla procentuelní úspěšnost spojení, hovorů, jaké byly výpadky, jak dlouho trvaly v 50% a 95% případů atd. A pro většinu z toho byly velmi přísné požadavky (Dostupnost myslím 99,99% atd.) a nesplnění těchto požadavků by znamenalo vysokou pokutu a možnost odebrání telekomunikační licence. A nejednalo se jak by se někdo mohl domnívat o regulované služby typu home mini, ale o čistě komerční nabídky (mimochodem včetně IP telefonů).

  • Trošku zareaguju na komentář 7 – internetové služby nejsou předmětem licence, ale pouze registrace, což je zásadní rozdíl. Nejsem si jist, zda to měnit – a pokud změnit, tak už by se Internet zase namířil do vod regulace.

    S názorem autora naprosto souhlasím a článek jako celek velmi chválím.

  • [8] ale samozřejmě že praqvdu nemáte, každý poskytovatel internetu musí být držitelem telekomunikační LICENCE. To není o regulaci ve smyslu omezování, to je spíše o "harmonizaci". Prostě současný stav prodeje jakékoliv rychlosti pod jakýmkoliv názvem je napraosto špatný. Stav kdy mohu prohlašovat o 3 kbit lince, že je to jedenáctimegabitová rychlost (pověšená na 64 kbitové páteři a 50 uživateli), či podobné hnusy by si opravdu držitel telekomunikační licence neměl dovolit a měla by mu být odebrána. Je to jako by u volání tvrdil, že za celoměsíční hovor do ameriky utratíte dvacet korun, ovšem hovor byl každou minutu odpojován, takže toho nešlo dosáhnout. Ale jak psal myslím Patrick, stát definoval v broadband politice nějaké minimální rychlosti, jako 80% slibovaných a toho by se mělo držet i ČTÚ. Nedodržení by mělo být hodnoceno stejně jako když vám operátor nespojí hovory, nebo když přepískne vyzářený výkon.

  • [9] Ovsem tady jde o to, jestli nahodou neni vysledny stav dosazen dohodou mezi uzivatelem a poskytovatelem, ze za nizsi cenu se spokoji s vyssi chybovosti/rychlosti atd. Internetova telefonie, at uz typu Voice Over IP ci Over Internet, take nasla svuj okruh zakazniku a CTU zde jiste netrva na stejnych parametrech jako u PSTN.
    Cili branit podvadeni zakazniku (i matoucimi nebo neuplnymi informacemi o sluzbe) – ano, omezovat technologickou inovaci povinnymi specifikacemi sluzeb – to by asi nebylo to prave. Nakonec, branit podvadeni zakazniku se da ruzne. Co napriklad brani uz ted, aby v TV sel po reklamach sot: "Ministr informatiky varuje: Rychlost komunikace muze klesnout na zlomek hodnoty uvadene poskytovatelem. Zadejte po svem poskytovateli zaruky na dodrzeni minimalni rychlosti!"

  • [10] Ehm, mel jsem to po sobe lip precist, myslel jsem samozrejme "vyssi chybovosti/nizsi rychlosti".

  • [9] Ja se s vami nebudu hadat, zrejme mate na mysli generalni licenci. Ano, tu opravdu CTU vydal. Ale tato generalni licence (pripodobnil bych k vyhlasce) stanovuje, ze poskytovani interntovych datovych sluzeb podleha REGISTRACI.
    Bohuzel nemam ted cas hledat cislo GL presne (mam dojem, ze to je c. 28).

  • slovy dvacet osm, omluvte smajlika

  • Jen na upřesněnou:

    "Normalizace" ≠ před rokem 1968, "Normalizace" = před rokem 1989(ještě konkrétněji mezi 1968 – 1989.