Proč je policie tak neoblíbená

Patrick Zandl · 31. květen 2005

Zeptal se mne kamarád (policista), proč je podle mne policie u nás tak nepopulární. Slíbil jsem mu se nad tím zamyslet.

Šinu si to tak v sobotu svojí čerstvě opravenou oktávkou po vídeňské a přemýšlím o tom. A najednou vidím policejní kontrolu. Automaticky dávám blinkr a přejíždím do vzdálenějšího pruhu, jenže příslušník už mne zaměřil, přebíhá silnici do levého pruhu a staví mne. Dávám mu doklady. Obchází moje auto, prověřuje ho v počítači. Za chvíli přichází jeho kolega a ptá se, jestlipak vím, kdy mi propadly emise a STK. Pravím, že netuším a on mi prozradí, že před třemi dny. Pravím Aha a dím, že to dám do pořádku a že auto jsem ráno vyzdvihl v servisu a že mi to tam taky mohli říct, když už inkasovali čtrnáct litrů.

Policista přikyvuje a povídá, že s takovým autem nesmím na silnici. A že buďto tu auto nechám, nebo zaplatím pokutu. Já vůl souhlasil s pokutou, pětikilo v čoudu - měl jsem požádat o potvrzenku, že jsem tam to auto nechal na policejní příkaz a nechat ho vyvalené uprostřed jedné z nejrušnějších pražských spojnic a čekat, co se stane.

Tehdy mi to došlo, proč jsou policajti u nás tak nepopulární. Policajti u nás více buzerují, než pomáhají. Vezměte si hasiče. Mohou vás taky buzerovat. Za špatně udělaný komín, za krámy na chodbě v paneláku (únikové schodiště musí být volné), za hromadu dalších věcí. Většinou jen napomínají. Kromě toho vám pomůžou otevřít byt, sundat kočku ze stromu nebo vás vystříhají z auta. Znám řadu případů, kdy hasič někdy někomu pomohl.

Nyní si sáhněte hluboko do paměti. Kdy vám pomohl policajt? Stačí maličkost. Když vám poradil cestu, řekl vám, že vám nebliká blinkr a ať si to spravíte. Nemusel hned nasazovat život. Jakákoliv maličkost, pomoc.

Sám jsem za svůj život našel tři takové události. Jednou mne z ničeho nic zastavila hlídka a řekla mi, že mi nesvítí jedno světlo a ať si to opravím. šlus, žádná pokuta. Podruhé mne na moravě zastavili na odlehlé silnici a řekli, ať dám bacha, že další kus je namrzlý.

Potřetí jsem viděl policistu řídit ručně dopravu před fučíkárnou na koncert Stinga. Poprvé. Na Couperfielda jsem si ho nevšiml (dost možná ho DC odčaroval).

Jinak se u mne role policie omezila na zapisovatele a neúspěšného vyšetřovatele. Jakou důvěru má pojišťovna v policejní protokoly dokumentuje fakt, že vždy si auto (po havárce i pár vykrádačkách) přišel skouknout pojišťovák.

Nepočítám příběh dopadeného bytaře, který vykradl kamarádce byt a odhalili ho o pár měsíců později. Ve statistice se to dobře vyjímá, ale pravda je taková, že bytař se na jednom lupu nadral tak, že ho neprobudili ani vrátivší se domácí ba ani o hodinu později konečně dorazivší hlídka policie. Klasikou je jiný připad. O víkendu při pražském marathonu bloudím prahou autem ve snaze dojet na nábřeží. Všude zákazy, jednosměrky, změny. Ptám se policisty, který řídí dopravu. Odpoví mi, že netuší, že není z Prahy a že to není jeho práce. No s takovou odpovědí ať jde dopravák do pr...

Možná jsem náročný, zhýčkaný, zpohodlnělý. Utopista. Ale myslím, že tu leží problém. Jestli máme dojem, že policie více buzeruje, než pomáhá, logicky si jí nevážíme. O ničem jiném to není. Ne o počtu, platu, ale přístupu. Jak to, že policajt při výpadku elektřiny neřídí dopravu na kolabující křižovatce, ale o dvěstě metrů dále už agilně měří rychlost chudáků, kteří se snaží dohnat zpoždění a jedou dvacet přes limit? Proč dopravák neporadí trasu? Proč policajta nepotkáte tam, kde se něco děje? Proč proč?

A co vy? Napište mi prosím, jaký je váš poměr buzerace versus pomoc - pomohl vám někdy policista? Jsem výjimka nebo máte také silně negativní score?

Poznámka závěrem: jsem vcelku bezúhonný občan. Policajti mne nechytají při vykrádání banky nebo napadání spoluobčanů, takže odtud s nimi problémy nemám. A autem nejezdím jako prase, i rychlost vcelku dodržuju, protože nespěchám, občas blbě parkuju (bydlím v Praze) a nenosím v hlavě termíny stk.

Chcete tyto články emailem?

Twitter, Facebook