Proč je mobilní internet v Česku drahý a proč je to průšvih

Proč je mobilní internet v Česku drahý a kdy bude levnější, na  průměru vyspělých evropských zemích? Na to mám dlouhou odpověď, jenže doba nepřeje dlouhým vysvětlením. Ta krátká vám ale moc nepomůže: mobilní internet je v Česku drahý, protože situace umožňuje držet ceny vysoko. A změna není na dohled, protože situace se v dohledné době nezmění.

Mírně delší odpověď pro netrpělivé v bodech (bez pořadí důležitosti):

  • Změna vlastníka Telefonica O2 CZ v roce 2013 – novým majitelem je agresivní restrukturalizátor PPF
  • Zjištění PPF, že Telefonica byla hodně podinvestována a je třeba najít peníze na její modernizaci i splátku nákupu
  • Zjištění PPF, že se jí nepodaří zdaleka tak dobře podojit velkoobchodní partnery i koncáky přes zpoplatnění WiFi a konkurence ve fix internetu že je fakt tuhá.
  • Zjištění PPF, že hlavní růstový segment bude krátkodobě EET, střednědobě smartcities a okamžitě hlavně zvyšování cen retailu
  • Akce mobilních operátorů na změny zákonů, jíž se efektivně podařilo omezit práva zákazníků mobilních operátorů a následně zvyšovat ceny
  • Snížení dopadu médií jejich oligarchizací, v rámci čehož odešli zkušení editoři a novináři a přestaly se vydávat sektorově zaměřené články a reportáže. Bulvární média a komerční televize se zapojují do politického boje. 
  • Soulad zájmů PPF a A. Babiše na úspěchu EET i SmartCities
  • Soulad zájmů PPF a ČSSD na zvýšení výnosů z O2
  • Snaha ministra Mládka zůstat ministrem, či si polepšit (i v rámci ČSSD alokací zdrojů)
  • Blížící se vypršení mandátu dvou potížistů v radě ČTÚ Nováka a Malého, což umožní vrátit “regulační situaci” zpět před rok 2013, kdy ČTÚ sloužilo k obhajování zájmů telekomunikačních firem. A v roce 2019 se bude možné zbavit i Peterky, pak nastane ráj (pro vyvolené). 
  • Nezájem uživatelů o mobilní služby a s tím související zastarávání nabídky mobilních služeb na tuzemském trhu, které nestimuluje poptávku po nich
  • Čtvrtý mobilní operátor? Ale no tak, tenhle vlak nám už ujel a bude trvat minimálně pět let naskočit. 

Z delší odpovědi se dozvíte vlastně to samé, jen podrobněji, aniž byste s tím mohli cokoliv udělat a dlouhá odpověď vám k čemukoliv byla. Zaznamenávám ji hlavně proto, abych mohl za dalších pět let prohlásit obligátní „já vám to říkal“. 

Nejdříve výhrada: je to můj osobní názor. Mohu se mýlit a jelikož jsem pouze laický fanoušek telekomunikací, občas se mi to děje. Tvrzení jsou moje, nemohu vám je většinou zdrojovat (zdroje by přišly o práci). Přeberte si článek jako krajovou zajímavost. 

Na cenu působí (praví ekonomická teorie) poptávka, nabídka, investiční, výrobní a provozní náklady. 

Operátoři u nás hledali peníze na sanace zahraničních dluhů

V případě mobilního internetu je nabídka poměrně přehledná, neboť mobilní internet nabízejí fakticky dvě sítě: Vodafone a T-Mobile/O2 na společně provozované síti a ve dvou oddělených firmách. Rychlý mobilní internet se v Česku objevil velmi pozdě, se zhruba desetiletým zpožděním za zbytkem světa (i když jisté „plošné nasazení“ omezené maličkostí plochy tu bylo dříve). Tehdy mobilní operátoři situaci vysvětlovali čekáním na sítě čtvrté generace, na které lze úspěšně čekat dodnes. Z běžného klientského pohledu toto „vyčkávání“ zavinila situace na důležitějších trzích, kam mateřské koncerny stahovaly peníze, když nazřely, že český klient je konzervativní, nové služby nepožaduje či nevyužívá, změnu operátora nevyhledává a vyšší cenová úroveň služeb mu vadí pouze verbálně, což je věc marketingu a hlavně PR. Dividendy z českých dceřinek přesahovaly mnohonásobně výnosovou úroveň z jiných dceřinek koncernů a zejména Telefonica se v posledních letech svého panství nad O2 činila. Nebylo možno jí to tolik vyčítat, firma se topila v dluzích a sanovala je nakonec i prodejem českého O2. Podle odhadů byla technologická podinvestovanost sítí Telefonica O2 CZ kolem 1,5 miliard euro, z čehož menší polovina šla za mobilní sítí, větší polovina technodluhu budiž odpovědí na nevyslovenou otázku, kdy bude v Česku samozřejmostí optika. 

PPF je agresivní restrukturalizátor s politickými konexemi

A to už jsme na konci roku 2013, kdy českou dceřinku O2 kupuje PPF. Když jsme u mých omylů, tady je jeho praktický záblesk: bláhově jsem si v roce 2013 na několik okamžiků myslel, že to bude dobře, protože PPF je česká firma a doufal jsem, že český majitel bude také znamenat větší možnosti propojování českých firem do telekomunikací, kdy se bude dát jednat s lokálním managementem místo lovení zahraničních vlastníků. Hezký předpoklad, který naráží na to, že PPF je typ restrukturalizačního vlastníka, jenž koupený majetek optimalizuje, naleští, dokope k zajímavým číslům a pak se ziskem střelí. Rozhodně má současný styl PPF daleko ke stylu třeba Preissovskému. 

V roce 2013 se udála největší tarifní revoluce v Česku za posledních mnoho let. A tou bylo zavedení „paušálních tarifů“. Za jednu cenu bylo „neomezené volání, SMS a internetu“. Věc měla dva háčky: proč s cenovou revolucí přicházelo zrovna O2 a právě v tom internetu, jehož objem byl v nabídce paušálu značně omezen. 

Proč právě neomezený tarif od O2? Úplně nejdříve to vypadalo, že O2 prostě vyhmátlo konkurenci a zjistilo, že o něčem podobném uvažuje Vodafone. Ano, uvažoval a asi by to dříve či později nabídl. 

Ve skutečnosti paušální tarif od O2 řešil jiný problém: v té době už se vyjednávalo mezi Telefonicou a PPF o možnosti koupě českého O2. A PPF nepokrytě slibovalo, že pokud se Telefonica neumoudří s prodejní cenou, bude čtvrtým operátorem a zlikviduje Telefonice její tučné marže. Někdo moudrý v Telefonice vzal do ruky kalkulačku a na jaře 2013 nasadil ceny za mobilní služby tak, aby podřízl ekonomický fundament čtvrtého operátora a na dlouhou dobu udělal jeho případnou nabídku na trhu jen okrajovou záležitostí. PPF tak za prvé zkomplikoval získání čtvrté licence a také (a to především) sehnání jejího financování. A za další: v tu dobu už bylo jasné, že české O2 se prodá a větší počet klientů (kterých za pár týdnů přešlo k O2 na čtvrt milionu) se v prodejní ceně mohl odrazit. Přidejte PR zdarma, citace – byl to velmi dobrý tah, asi i dobře spočítaný, protože PPF z telekomunikací nevycouvalo (nic je netlačilo zde investovat) a českou Telefonicu nakonec koupilo. Mělo to své boční tóny (PPF Mobile, cesta Tomáše Budníka, narážel jsem na to zde) ale v zásadě se tak situace mohla usadit s tím, že se prostě snížila cena mobilních služeb. 

Jenže to byl ten zádrhel. Ukázalo se, že do sítí bude potřeba investovat a bude potřeba na to sehnat peníze. Zvýšením příjmů, klientské základny, na to navázanými půjčkami či nejlépe dotacemi. Do zastarávající tuzemské telekomunikační infrastruktury byla ochotná investovat i EU, jenže ačkoliv se to nabízelo na první pohled, nalít odhadovaných 10-20 miliard do soukromé firmy formou dotací by české vládě v EU neprošlo, protože zaretušovat se to dá u hotýlku, ale ne u obrovské telco firmy. Ani PPF ale není včerejší a rychle začala řešit „organizační zpřehlednění firmy“, kdy sítě vydělila do Cetinu a začala se o dotace ucházet prostřednictvím tohoto tržně „nezávislého subjektu“. Zatím bez rozřešení, jenže v poslední době se zase mluví o tom, že se přeci jen zadaří. 

PPF nikdy nehraje jen na jedné frontě, je to velká firma, který dobře umí užívat svých kontaktů a talentů. Přišlo několik pokusů, jak zdvihnout cenovou úroveň na trhu blíže původní úrovni. Tak například se PPF/O2 pokusila zpoplatnit používání WiFi pásma v Česku, když protlačila do návrhů ministerstva obchodu a průmyslu regulaci dosud volných pásem WiFi, což prasklo a byla z toho ostuda, při kteréžto příležitosti vypadlo ze hry znovuuvedení někdejšího šéfa ČTÚ Pavla Dvořáka zpět do funkce předsedy ČTÚ či alespoň jeho další setrvání v Radě. A protože situace byla příznivá, dalším členem rady se stal o pár měsíců později Jiří Peterka. To byla velká prohra PPF v důležité bitvě, firma se ale poučila. (probíral jsem zde)

Další vysokou hrou bylo oškubání dříve benevolentnějších pravidel pro vyvázání se ze smluv a tedy oškubání smluvní ochrany koncových klientů. Tady už byla PPF/O2 připravená a úspěšnější. Tak především šlo o společný zájem všech operátorů a navíc nebylo potřeba řešit v té době již „nepřizpůsobivé“ ČTÚ. Stačilo ovlivnit zákonodárce a protlačit za obecného nezájmu médií a veřejnosti podstatné zpřísnění regulace smluvních podmínek. Že se z klientů operátorů stali téměř otroci, nezaujalo už nikoho, protože věc se téměř vyhnula velkým médiím.

Z hlídacího psa odešli novináři, psi doštěkali

Jak to, že situace v roce 2013 a 2016 je tak diametrálně odlišná? Tak především dochází ke změnám na scéně médií. V roce 2013 kupuje Mafru Andrej Babiš a s tím naplno do Česka přichází oligarchizace médií. Noviny (nejenom MF Dnes samozřejmě) opouštějí kmenoví redaktoři znalí tématu a zkušení editoři, kteří utíkají do PR nebo do elektronických médií a zpravidla mimo svůj obor. V roce 2016 jsou mediálně silné a nezávislé jen Hospodářské noviny, které sice patří podnikateli, jenže ten o politickou kariéru nejeví zájem a jsou to také Hospodářky, které tu a tam situaci popichují (ačkoliv třeba poznamenat, že Telco sledují hlavně LN, jenže z mého pohledu ten vliv prostě nemají). Dopad HN je ale omezený na skupinu uživatelů, která je schopná si dobré ceny domluvit, takže problém telco cen příliš nepociťuje. Naopak mainstreamové komerční televize a bulváry nepokrytě hrají politickou hru na směnu mediálního vlivu za politické a ekonomické benefity, zaznamenatelnou kupříkladu v případě Zemanovy prezidentské kandidatury. Česká Televize naopak padá do osidel autocenzury a bojů o její očernění a rozdupání. Poslední aféra s cenami mobilního internetu se rozdmíchala až poté, co se ministr Mládek ministrně vymáchal ve vlastních přešlapech.  

Mládek a PPF našli společnou řeč

PPF má další želízka v ohni, z pár proher nehází flintu do žita. Když nevyšlo WiFi zpoplatnit, kupuje jednotlivá regionální ISP, jenže zdaleka ne každý je na prodej. Napříště větší roli hraje další ohnisko odporu v podobě ISP Aliance, které je stále schopnější přitáhnout pozornost médií, kdyby ovšem bylo koho z vlivných médií přitahovat. 

V roce 2016 má ministr Mládek zase problémy a říká se, že by mohl jít od válu. Ještě pořád je hlasitým kritikem EET, ale ve skutečnosti proti EET on ani nikdo jiný z ČSSD nic neudělá. Samozřejmě s výjimkou neškodných rétorických cvičení. Na jednu stranu jde o budoucnost vládní koalice s ANO, to samozřejmě. Na druhou stranu je EET bytostným zájmem O2, které na své pokladní řešení hodně vsází a chce nabírat nové firemní klienty. Což by šlo těžko, kdyby EET skončilo. Symbióza, společné momentální cíle, prolamují ledy.   Když na podzim roku 2016 přichází soustředěný tlak několika aktivistů na zrušení EET a už to vypadá, že se podaří alespoň eshopy z EET vyjmout, změna zákona neprojde o sedm hlasů. Shodou okolností jsou to všechno poslanci, které “umí” PPF. A tak Kellnerův tým zvyšuje na 2:1. 

ČTÚ má sloužit (ale komu?)

Na to, aby PPF vyhrála válku, je potřeba učinit ještě několik věcí. Za prvé zbavit se radních CTU, kteří jsou na obtíž svobodné cenotvorbě. Letos vyprší mandát Ondřeji Malému a hlavně předsedovi ČTÚ Novákovi a ministr Mládek dal v první případě jasně najevo, že sáhne po jiných kádrech. Hovoří se o někdejším normalizátorovi telekomunikačních poměrů v zemi Pavlu Dvořákovi, jenž by s novým místem v radě ČTÚ mohl zahájit návrat na pozici předsedy ČTU namísto postupu na místo zasloužilého důchodce. Dvořákova poslední éra na postu předsedy ČTÚ se vyznačovala nulovou komunikací s veřejností (výjimkou byl její závěr) a především nulovým zájmem o regulaci oligopolního prostředí, což se projevilo velmi atypickou situací na českém telekomunikačním trhu. V tom pevnolinkovém se upevnila pozice poskytovatelů WiFi přípojek (započatá posilováním monopolu Českého Telecomu za spoluúčasti D. Stádníka), v tom mobilním pak panovala komplexní stagnace mobilního trhu včetně propojených služeb, což mělo devastující důsledky, o nichž bude řeč později. 

Palba na Malého pozice byla zahájena, ministr Mládek jej obvinil, že jako radní ČTÚ je v podstatě za ceny přímo zodpovědný. To ovšem, jako často v případě Mládkových výroků, neodpovídá pravdě, což ale zjistí zřejmě málokdo. Člen rady nemá v ČTÚ výkonnou pravomoc, pouze hlasuje a oponuje předkládané záležitosti, leda by zároveň byl ředitelem odboru či v nějaké jiné výkonné funkci (což Malý není – statut rady to totiž zakazuje). Malý tedy mohl udělat jediné: vytrvale upozorňovat členy vlády, zaměstnance ČTÚ a odbornou veřejnost na zkušenosti, které získal s regulací v zahraničí a které by českému trhu prospěly. Stačí se podívat do mediálních výstupů, aby bylo zřejmé, že tuto povinnost splnil Malý beze zbytku, ale i přes názorný  a vytrvalý výklad neuspěl. Lze samozřejmě doufat, že někdo jiný uspěje lépe, ale mnohem pravděpodobnější je, že o změnu na trhu prostě vláda neměla žádný zájem z důvodů neznalosti nebo podlehnutí kouzlu lobby. 

Je pravděpodobné, že tuhle bitvu PPF vybojuje. Má převahu na své straně: počínaje kompletním šikem politiků ČSSD a tichou podporou prezidenta Zemana i ministra Babiše, přes dobře rozehranou pozici v médiích, až po naprostý nezájem veřejnosti, včetně značné únavy veřejnosti odborné. Letos půjde od válu Malý, Novák a za dva roky se ke své profesorské profesi vrátí i Peterka, v té době ale už na jeho ojedinělém hlase záležet nebude. 

Ostatně, další velký úkrok na stranu mobilních operátorů už ministr Mládek učinil v polovině února, kdy se rozhodl zamezit retenčním nabídkám. Operátoři budou muset prodávat pouze za publikované ceny, ty jsou ale podstatně vyšší. To zamezí hlavně konkurenci s virtuálními operátory, kteří většinu tendrů o firemní klientelu vyhrávali nižší a neveřejnou nabídkou. Výsledek? Opět se zvýší průměrná cenová úroveň a s ohledem na nevolnický vztah zákazníků vůči operátorům i u zákazníků, kteří mají platný kontrakt na dobu určitou. 

Devastace mobilního trhu

V poslední části článku se zaměřím na velmi smutnou věc. Ve skutečnosti nejde ani tak o samotné ceny mobilního internetu, ačkoliv je smutné, že z rozpočtů ukrajují více, než by bylo nutné. Nepříjemné je, jak se to projevuje, i když do značné míry jde o problém “slepice a vejce”. 

Český zákazník je velmi konzervativní. Tomu odporují PR sdělení mobilních operátorů, ale velmi významně to dokazují data. Proto je také operátoři nepublikují a ven se dostávají výjimečně. Oproti Německu, Británii či Estonsku ale český zákazník přenese o čtvrtinu až polovinu méně dat, v závislosti na segmentu. U mladších uživatelů je to dáno tím, že si zvykli používat WiFi připojení a orientují se podle nich a u těchto klientů je to velmi markantní, plošně se ale projevuje malá nabídka mobilních služeb požadujících broadbandové připojení. Z části je to proto, že tu prostě nabídka mobilních služeb vyžadujících broadband chybí, vlastně jedinou výjimkou je Youtube a videoobsah Seznamu. Chybí tu seriálové a plnotypové obsahové služby typu Hulu/Amazon, streaming hudby formou Spotify je u nás také v plenkách a s nulovou lokální marketingovou podporou (vyjma kampaně O2, čímž operátor zjistil, že průměrný uživatel Spotify přenese více dat, než v rámci “nadupaného paušálu” dostane – a poněkud ochladl v zájmu).

Navíc tu chybí vědomí “použitelnosti” mobilu k přenosu dat. Teprve poslední dva roky jsou mobilní služby plošně použitelné a s akceptovatelnou rychlostí. Do té doby dominovalo přenosům “české LTE” – Leda Tak Edge. Je těžké počítat s tím, že konzervativní český uživatel si za dva roky zvykne na to, že si u doktora může pustit oblíbenou epizodku seriálu nebo shlédnout investigativní videoreportáž iDnesu o daňových únicích agrárníka Babiše. Západní uživatelé na to měli více jak deset let – a zvykli si. 

Kromě uživatelů si ale zvykli i vývojáři. Vyjma poněkud dichotomického přístup Seznamu a Google se mobilním službám v Česku nevěnuje už nikdo, pokud nepočítáme poněkud kách Uložto. Všichni schopní mobilní vývojáři, pokud mohli, prchli do ciziny, nebo alespoň pro cizinu vyvíjejí, ale české mobilní služby jsou spíše postranním projektem, narychlo překopanou verzí desktopového webu. Jasně, situace se pomalu mění, ale stejně: která česká služba je mobilní a potřebujete pro ni broadband?

Ve výsledku si Česko podřezává větev ve vyspělé části průmyslu. Ano, jsou tu schopná vývojářská studia, ale je tu minimum akvizičně schopných firem, kterým by se vyplatilo vývojářská studia vykoupit a odměnit tak jejich zakladatele a exponenciálně zhodnotit jejich schopnosti ve větším celku. Snad výjimečně Seznam (s Kupi), Inmite a Avast/AVG nebo ještě tak Rockaway (které má zatím spíše ambice v mobilech, než důkaz úspěchu). Znamená to, že startupové české mobilní prostředí prakticky neexistuje a pokud ano, je určeno jen pro vývoz mozků do ciziny nebo body shopping – dodávání nájemných sil do firem. To ale také znamená, že přidaná hodnota z mobilního vývoje se nerealizuje v českém daňovém prostoru a i z pohledu vyspělých technologií budeme do budoucna spíše levnou montovnou software, než jeho iniciátory, tvůrci a hlavně inkaséry. 

Co vám tím chci říct: ministr Mládek, Sobotka a další nejsou schopni dohlédnout za stříkací linku poslední moravské lisovny plastů pro automotive průmysl. Vůbec nechápou rozvoj průmyslu v intencích nových druhů průmyslu, zejména pak nových součástí IT, chápou průmysl v rozměru těžkého strojírenství versus specializovaného jemného strojírenství. Informační průmysl je zcela za hranicemi jejich představivosti. To bylo kdysi dobře. Na přelomu tisíciletí českému internetovému prostředí prospělo, že tu byli lidé jako Klaus či Zeman, kteří o internetu nic nevěděli, nevěřili mu a vůbec se do něj tudíž nemontovali. Jenže o dvacet let později je jiná doba: digitální revoluci podporují i velmi obskurní státy, snaží se v digitálním světě prosazovat svoje zájmy a hlavně svoje firmy, což je strategie, která se Česku úplně vyhnula. Důsledky? Dostaví se. Za další desetiletí viditelně, za dvacet let drtivě v podobě poklesu životní úrovně, dalšího odlivu kapitálu a posunu Česka za hranici periferie moderního světa. Cena, jakou budete mít na účtu za mobil, bude až tím druhotným problémem, tím podstatným bude, že nebude jediná česká moderní služba, kterou byste rádi používali nejenom vy, ale i jiné části světa. 

Result: změny k lepšímu nečekejte

Není na dohled jednoduchá událost, díky níž by se český telekomunikační trh vzpamatoval. Situace se změnou v radě ČTÚ je více či méně ložená a není v moci veřejnosti jí zabránit, protože v tak krátkém období se veřejnost nezmobilizuje. A ani zabránit jí nic nevyřeší, protože ČTÚ má nulovou podporu svého ministra.

Tím je ložené i další plíživé zvyšování cen všemi možnými nepřímými cestami. Variantou samozřejmě je změna politické representace za lidi, kteří si uvědomují roli moderního průmyslu a zároveň nepotřebují peníze od průmyslu stávajícího. Sami si můžete zodpovědět, jak pravděpodobná tato změna je. 

Česká republika je, odborně řečeno, v deadlocku. Úspěšná transformace telekomunikací je podmíněna úspěšným etablováním zodpovědné politické demokracie. Což je cesta, z níž jsme před nějakou dobou sešli a nevypadá to, že bychom se na ni vrátili v nejbližší době. Telekomunikace jsou vlastně stejný případ, jako mnou nedávno kritizované školství. Staráme se o věci, které ovlivnit nemůžeme, místo toho, aby nás zajímalo to, v čem skutečně žijeme a co se nás bytostně dotýká. 

 

    

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno 114×, průměr: 4,83)
Loading...

5 komentářů

  • Naději mi dává jediná věc – že ještě nebydlíte i s rodinou v Rakousku. Až tam zmizíte, bude tahle země definitivně v p…y.

    Jaká událost vás přesvědčí? Komunisti ve vládě?

  • Fajn článek.

    PS:
    rozdmíchala -> rozdmýchala

  • české LTE” – Leda Tak Edge

    Sorry, ale trochu mimo misu. 3G sit vyuzivam jiz pres 7 let a nutno rici, ze pred temi 7mi lety byla ceska 3G sit v porovnani s nasimi zapadnimi sousedy pomerne rychlejsi.

    Navic kazdy IT profesiaonal vi, ze se nerika jak mas rychly internet, ale kolik dat potrebujes realne prenest za jakou dobu, tedy nyni mam pri prumerne rychlosti 4G mesicni zakladni FUPku (1,5 GB) vycerpanou za 3 minuty

  • Díky za článek. Máte pocit, že odvolání ministra mládka bude mít na situaci nějaký vliv?

  • To ma vliv tak na situaci tohohle clanku ze byl proste uplne mimo – stane se..