Příští dějství Apple se vybojuje v mobilním kontextu

Pochybnost, zda Apple ví, kam kráčí, je v komentářích po vydání Mountain Lionu všudypřítomná. U nás ji nejsrdnatěji presentoval Petr Staníček v blogpostu, který následně převzala i Lupa, takže ptaní po tom, zda je Apple bezradný, můžeme považovat za mainstreamovou otázku. 

Odcitoval bych závěr Pixyho zamyšlení, který zřejmě rezonuje v srdcích mnoha Mackařů a jenž je základem posměchu ovčích blech: Ani zdaleka nezahazuju své macy do kontejneru a neběžím s jásotem do prvního supermarketu pro Dell s Windows 7. Jen pořád intenzivněji vnímám jakýsi pomyslný graf, na němž dvě křivky radikálně mění svůj vzájemně se vzdalující směr a náhle nečekaně míří k sobě, k možnému bodu protnutí kdesi v budoucnu…

Ponechám stranou polemiku toho, zda je situace skutečně taková, jakou ji Petr Staníček popisuje, důležité je, že ji tak zjevně vnímá nemálo lidí, kteří mají s platformou Apple dalekosáhlou zkušenost. Sám musím souhlasit s tím, že situace se tak jeví a s oficiálními informacemi, které Apple vydává, se nutně musí zdát, že něco není v pořádku. Že Apple tápe, zatímco Microsoft se zorientovává a Google běží. 

Potíž tohoto vnímání souvisí s rozdílnou časovou presentací firemních vizí. Zatímco v případě Apple je situace jednoduchá a firma žádné své budoucí plány nepresentuje, Microsoft se v mobilním světě snaží průběžně představovat své plány s výhledem minimálně rok dopředu a širokým spektrem vizí, zatímco Google se soustředí především na vize a mírně ubírá z konkrétních plánů. O Apple jistě víme jen to, co se právě prodává. U Microsoftu tušíme, jak skvělé výrobky dá na letošní vánoční trh a u Google víme, že jednou budou Google brýle fakt v prodeji. A porovnávat iPhone 4S s Windows 8 nebo Google Glasses, to je opravdu záležitost využití stroje času. 

Dost lkaní. Zkusíme se teď podívat suše a bez emocí na to, kam Apple kráčí, abychom si laťku srovnali. Řeč bude právě a jenom o Apple. 

Budoucnost hledej v oblacích

Základem předělávek posledních verzí mobilního i desktopového systému Apple je integrace iCloudu, cloudového řešení odkládajícího data více či méně inteligentně na servery Applu. Ponechme teď stranou, nakolik rozumné může být „vzdát se fyzického vlastnictví souborů“ a jejich svěření cloudu, ale podívejme se na to, jaké jsou výhledy. 

iCloud již dnes umí ukládat nastavení programů, nepracuje jen se soubory, ale i s databázemi. A to je zajímavá věc. První užití se již začíná projevovat, když nastavení mobilních a desktopových verzí týchž programů se přenáší přes iCloud. Zatím málo, ale v budoucnu si sednete za klávesnici, kde nejenom prohlížeč, ale i jiný program najdete ve stavu, v jakém jste jej opustili na jiném zařízení. 

Je zřejmé, že k tomu je potřeba ještě něco: víceuživatelské prostředí. To je sice k dispozici v desktopovém systému, ale iOS jej nenabízí, byť podporuje – nemá rozhraní pro přihlášení jiného uživatele. V tom je záměr. Apple se rozhodlo, že na jeho mobilních zařízeních se nebudete nadále přihlašovat trapně loginem a heslem, ale že vás zařízení detekuje podle tváře. Vyvinulo a nakoupilo na to patřičné technologie a podle všeho se nyní snaží tuto funkci do mobilních systémů integrovat a podle některých zvěstí její nasazení zbrzdil průšvih, který s podobnou záležitostí měl Google. To, když se jeho vizuální login systém dal obejít pouhou fotografií. Vizuální přihlášení Apple tímto problémem trpět nebude. 

Dostáváme se tedy k nabídce zařízení, která mezi sebou budou udržovat plně synchronní vaši historii, dokumenty a data. Jakmile je zapnete, detekují uživatele a vše vám zpřístupní. 

Celá jednoduše znějící věc má pár svých drobných háčků, především bezpečnostních. Jelikož Apple bude identitu uživatele uchovávat jako datovou matici, je možné zpřístupnit uživateli jeho data i na zcela cizím (zapůjčeném, ale i ukradeném) zařízení. Otázka do pranice je, jak moc je to žádoucí (problémy jsou už dnes), jak moc budou křičet ochránci uživatelů a nakolik to otevře dveře k hackování vizuálních identit. Apple se zřejmě rozhodne pro kompromis: účet si s konkrétním zařízením budete muset předem asociovat. Ale v budoucnu, kdo ví? 

Další, s tím související otázky, jsou neméně zapeklité a obtížně lze předem předjímat reakci „publika“. Uvědomujeme si kupříkladu, že Apple bude při dlouhodobém používání „vnímat“ vizuální proměny uživatele? Pozná jeho tloustnutí, plešatění atd? Zavání to sice trochu frenologií, ale nebude si z toho moci Apple nepřístojně mnoho odvozovat? Nejsou to další data, která mu dáme všanc?

Identita, kterou si v počítačovém světě neseme s sebou se všemi daty, je mocná zbraň, jejíž důsledky dnes těžko umíme pojmout. A nejsem sám, kdo si to myslí, v poslední době například Rebekah Cox z Quory na TechCrunchi

Kontext

A Robert Scoble v komentářích pod tímto článek dobře připomíná, že identita je jen jednou ze součástí kontextu. Co právě děláte? Kam jdete? Koho tam potkáváte, jak jste naladěn a co chcete dělat? To vše se dnešní telefony postupně učí do/vy/zvídat. 

Postavit takový systém obnáší nejenom dopracování celé řady technologií, ale také jejich přivedení na trh v jeden čas. Kamera v mobilech schopná rozpoznávat obraz s alespoň pseudo-stereometrií. Vysokorychlostní mobilní sítě s nízkou latencí. Serverová farma, která stomilionu uživatelů nabídne po pěti gigabitech zdarma (a ještě více). Rozhraní pro vývojáře připravené tak, že jej budou ochotni a schopni používat. Nic z toho se nenarodí za den. 

Tím jsme si probrali první dějství, iCloud. Jestli je vám to málo, rozpomeňte se na to, že Apple má i vaše hudební a filmová data, takže rozkoukaný film nebo oblíbené CD máte dostupné i u svých rodičů, pokud ovšem jejich televize bude na té správné platformě (která se teprve chystá na trh).

Ale je toho více. Každý krok Apple směřuje k dalšímu rozpoznávání vašeho „konextu“. A to je to, čím se Apple začíná odlišovat, co je vize a co mu zabírá tolik jeho kapacity – a o čem nemluví, protože nechce. Kvůli čemu občas budí dojem, že ztratil ze zřetele jiné věci. 

A není to také nic, co by vám pomohlo nastartovat Photoshop rychleji. Je to čistě věc orientovaná na „spotřebitelské uživatele“, ne na geeky či profesionální uživatele. Těm by se hodily jiné věci. Například zmiňovaný problém s fullscreen režimem při práci se dvěmi displeji. Na jednu stranu je logický, protože smyslem „fullscreen“ režimu v podání Apple je zaměření na jednu aplikaci. Na druhou stranu to neomlouvá nevyužití druhého displeje. Co s tím? Jedním z interních projektů Apple je také přepis zobrazovací technologie, kdy monitor by měl fungovat více autonomně, samotný systém by na něm měl být méně závislý. Vlastně by se displej stal něčím jako dalším klientem pro AirPlay – důvodem je, distribuovat lépe a radostněji obsah (ano, například z cloudu). Jenže to znamená rozsáhlý přepis zobrazovacího obslužného jádra a Apple je toho názoru, že si uživatelé počkají, protože tím se vyřeší i dotyčná záležitost. Asi ano, co jim zbývá. Při jeho sdílnosti, až za dva roky problém odstraní náhradou zobrazovacího jádra, bude další dva roky trvat, než si někdo všimne, jak to udělal. 

Podobná krok-za-krokem strategie, by se v případě Apple dala ukazovat na mnoha aspektech. Potíž je v tom, že Apple se neobtěžuje o tom hovořit a většina uživatelů to nestíhá sledovat. A to, že celá Apple platforma je momentálně v technologicky největším přerodu od přechodu na Mac OS X, toho si vlastně ani nikdo nevšiml. Proč by také měl, cílem snažení je, aby vše proběhlo decentně, bez povšimnutí a hlavně, bez problémů… 

Příští dějství mezi technologickými giganty se vybojuje v mobilním kontextu. Pro nás je na tom smutné především to, že vlastně ani nevíme, co je to ten „mobilní kontext“. Pokud máte nějaký tip, je právě vhodná chvíle na pořádný startup na toto téma… 

Chcete nové články emailem?

Přihlašte se zde a nově vydané články vám hned dorazí na email:
Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno , průměr: 5,00)
Loading...

6 komentářů

  • „Mobilni kontext“ je jen buzzword. Samo o sobe to spojeni je nesmyslne, nebot kontext je vzdycky kontext. Je to podobne jako s definici „mobilniho zarizeni“…

  • Nevidel bych to tak jednoznacne jako michal. Kontext obecne je vzdy kontext, ale kontext se da vnimat i jako okoli do urcite sire kolem stredu, kterym je uzivatel. Pokud si predstavime, ze uzivatel si sebou prenasi (mobilizuje) cast sveho okoli/kontextu, tak se to da nazvat mobilni kontext. Prinejmensim je to zajimavy podnet k premysleni.

  • Synchronizace nastavení a obsahu – a proč ne rovnou virtuální desktop (jestli to vlastně ještě desktop bude 😉 )?

    Třeba s tím, že si koncové zařízení dokáže nakešovat třeba jeho komplexní obsah a jen měnit měněné podle toho jaké připojení zrovna najde? Ideálně i s tím, že

  • Synchronizace nastavení a obsahu – a proč ne rovnou virtuální desktop (jestli to vlastně ještě desktop bude 😉 )?

    Třeba s tím, že si koncové zařízení dokáže nakešovat třeba jeho komplexní obsah a jen měnit měněné podle toho jaké připojení zrovna najde? Ideálně i s tím, že bude obsah (tedy spíš aplikace) upravovat podle koncového zařízení.

  • Osobně myslím že první dějství bude méně sci-fi než rozeznání tváře, i když patenty které Apple přihlašuje k tomu ukazují.

    Myslím že prvním krokem by mohlo být použití iPhone/iPadu jako logovacího klíče, skrze NFC. iPhone, to je taková ta věc co člověk tahá pořád ssebou a kde je permanentně autentikován k Apple ID.

    Přiložím iPhone k Macu, zadám heslo k Apple ID a hle, jsem přihlášen, dokud to zase nedám pryč (nebo tak podobě). Nejdříve asi trochu omezeně pro konzumaci vybraného obsahu + přístupu k mailu/sociáním sítím (co Passbook?!) co mám spojené s apple id, později s on-demand instalací všeho co mám nakoupené z App Store.

    Myslím že hodně naznačí kam půjde Passbook.

    iCloud se svým transakčně-replikačním modelem a-la distribuované databáze je zdá se nejlepší řešení pro tlusté klienty (OSX a iOs stanice) které musí umět pracovat off-line. A lokální verzování dokumentů na podobném principu přímo na úrovní OS to jenom doplňuje. iCloud je z pohledu API na sdílení dat mezi aplikacemi i uživateli připravenější s každou další verzí.

    Myslím že to bude ještě zajímavé!

  • Ja se priznam ze mne unika odpoved na zasadni otazku: PROC to Apple dela. Jak planuje na tomhle kontextu vydelavat? Protoze jestli se neco Apple od uspechu iPodu naucil, tak je to obratit dobrou „user experience“ v penize. A ja stale nevidim, jak bude vydelavat na iCloud a na spojeni sveta Macu a iPhone a iPad.
    Tady mi prijde, ze postJobs era zatim nenabidla zadny smer.
    A ve chvili, kdy bude poodhaleno tohle tajemstvi, tak se teprve zacnou dit veci.