Plenky se opravdu nedají dát do nákladů?

Je to složitá historie, ale rozhodl jsem se zapsat ji pro potřeby finančního úřadu, takže se s ní svěřím i na Marigoldovi. Jednomu blogerovi, zbrojíři a literátovi (pořád je to jeden člověk) jehož tu nebudu jmenovat (aby to bylo překvapení), se narodil potomek. A tak jsme s Lopem rozvažovali, co že mu k tomuto životnímu mezníku dát. Lopo je ovšem mistr překvapení a tak se dotyčného zeptal co že by si přál. A usnesli se, že nakoupí hromadu plenek, neb to vždy s potomkem užijete, když ne vy, tak on. A protože Lopo s výběrní kasičkou obkroužil hromadu dalších známých, vypadalo to, že lze zakoupit téměř celou fabriku na plenky. A tak jsme se s Lopem umluvili, že zajedeme do Makra a koupíme nějaké velké balení plenek.


Jenže v Makru se nenakupuje jen tak, to musíte nakupovat na firmu. A tak jsem vzal svoji cinetikovskou kartičku a vydali jsme se nakupovat. Vynechám to, že nakupovat s Lopem je zážitek sám o sobě, o samotném nákupu bychom mohli natočit solidní oskarový velkofilm. Výsledek byl ten, že jsme zakoupili hromadu plenek a já na ně obdržel fakturu, samozřejmě s nacionále Cinetiku. A tak jsem přemýšlel, co s ní a šoupnul jsem ji do své modré poličky, kde skladuji faktury Cinetiku.


Ve středu do práce dorazil Bořík a prohrabával se fakturami, aby je odnesl účetnímu. Pak jeho bystrý zrak zachytil fakturu z Makra a už to tu bylo: „Faktura na pampers plenky? Co s ní jako mám dělat?“ otázal se. Skromně jsem usoudil, že stačí ji dát do účetnictví, že už je to zaplacené. „A jak si myslíš, že finančáku vysvětlíme fakturu za plenky,“ nenechal se Bořík odbýt. Navrhl jsem, že si je koupil účetní, kdyby se náhodou z toho našeho účetnictví po… „Nojo, ale to by nesměly ty pleny být pro 3-6 kg dítě,“ uzavřel naši účetní debatu Bořík a fakturu přesunul do další poličky určené pro faktury Arigy se slovy, že si ji má do účetnictví nebo kamkoliv jinam strčit Péťa. No, už zcela přesně vím, co mi řekne on…

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (zatím nehodnoceno)
Loading...