Pár postřehů z letošního ostravského Meltingpotu

Na ostravské Colours jsem jel také kvůli přednáškovému bloku Meltingpot. Dvě stovky lidí, jací se na akcích v Česku běžně nevidí. Žádná opakující se jména. To mě zaujalo – a nakonec, už jsem dlouho na žádné konferenci nebyl.

Dovolte pár postřehů bez ladu a skladu.

Jako selanka původně vypadala debata o Číně moderovaná Tomášem Etzlerem, jíž se účastnil sinolog Martin Hála (píše Sinopsis.cz) a Yan Mei, kterou představili jako trochu nonkonformní expertku na komunikaci a média. Na začátku si potokali o tom, jak jsou devítkové roky pro Čínu důležité, ale v momentě, kdy Hála označil Čínu za stát leninského typu, byl oheň na střeše. Mei se rozčílila, že jsou kapitalistickým státem, akorát jen s jednou politickou stranou, Hála kontroval, že leninský typ je terminus technicus značící, že jedna strana rozhoduje o vládě, policii i soudním systému, což Čína splňuje. A bylo po nonkonformitě, hned v další chvíli se Mei rozčílila, že Čína patřila v roce 1949 mezi deset nejchudších zemí a dnes je druhou s největším HDP, takže nějaký kredit si zaslouží, ačkoliv ne vždy jsou média nejsvobodnější atd. „Lidé si málo uvědomují, jak moc Čína přispěla ke globálnímu bohatství, za to si zaslouží nějaké uznání a ne pořád jen kritiku za to, že její společnost není dokonalá. Žádná není,“ říkala Yan Mei. Klasický střet čínského patriotismu s vědeckým zkoumáním a nadhledem. Odcházela nakvašená, aniž by někomu podala ruku, ale byl to skvělý vhled do čínské duše. Kritizovat ano, ale jen odsud pocud, však tomu nerozumíte.

Zaujalo mě také několik přednášek na téma globální klimatické změny. Byly naprosto narvané, ačkoliv byly hlavně alarmistické a z mého pohledu spíše aktivistické a po povrchu klouzající. Jenže se zdá, že tohle je něco, co se u nás neslyší často, takže to mělo úspěch a tleskalo se. V ten samý den vyšel Markéty článek o suchu v Česku a reakci české společnosti na klimatické změny, musím říct, že tím, jak jsem doma tématem cepovaný a naposlouchaný, tak mě přednášky spíše zklamaly, ačkoliv zpětně musím uznat, že určitý burcující ráz je potřeba. Zajímavá mi přišla jedna úvaha, která přišela mimoděk od Jima Clancyho v bloku věnované Trumpovské politice: kritika migrace i kritika laxní reakce na klimatickou změnu využívají faktor strachu k tomu, zaujmout veřejnost. A je těžké si odůvodnit přípustnost apelování strachem v druhém případě, zatímco v prvním to týž člověk označuje za neodůvodněné strašení. Téma ale bez zájmu spadlo pod stůl, až doma jsem si s Markétou vyjasnil, že způsob, jak klimatickou změnu debatovat, je opravdu velmi aktuální téma a světové univerzity mají i katedry věnované komunikaci klimatické změny právě proto, aby se téma nedostávalo na úroveň komunikace jako strašení migrační politikou. Mimochodem, knihu věnovanou komunikaci klimatické změny jsem vzal jako základ metodiky pro koncepci digitální obrany před vyvítekým.

Fajn byla přednáška o krizi liberální demokracie od Alaina de Benoista. Je teda dobrý vědět, že ten pán je far-right protagonista, ale postřehy byly vtipný, akorát anglicky anotovaná přenáška byla ve francouzštině a simultánní překlad vyžadoval sluchátka, na které byla pekelná fronta. Klíčová myšlenka z té půlhodinky, co jsem slyšel? „Jsme společnost přesýpacích hodin. Zisk se hromadí těm nahoře a už nepropadá dolů, jako dříve, když společnost měla podobu pyramidy. To vede k nespokojenosti a ohrožení liberální demokracie.“ A v tom de Banoist vidí velkou výzvu pro budoucnost.

Jeffrey Winters v panelu Oligarchie v dnešním světě prokázal dobrou orientaci v Babišovských poměrech, ale také připomíná, že tyhle problémy jsou i jinde: „Nikdy jsme nežili v časech takové majetkové nerovnosti a příležitosti ke koncentraci majetku, jako dnes.“ Debatu moderuje Zaorálek a mimo jiné tu vyprávějí, že studenti v USA se učí o videu se Zemanem jak střílí dřevěným samopalem novináře… 😀

Malý postřeh k řečnickým schopnostem. Když mluvil americký profesor, byla to krásná jednoduchá angličtina, skvěle artikulovaná, velmi jasně formulované myšleny. I mizerný angličtinář se chytal. Když mluvili čeští univerzitní řečníci, měl jsem problémy udržet jejich složitá souvětí v hlavě k poslední těčce – neustále odbočky, vsuvky, těkání myšlenek. Rozdíl třídy.

Tolik ve stručnosti. Doporučuju příští rok vyzkoušet i jestli nemáte rádi hudbu. Za 2-3KKč můžete obrážet fakt dobré řečníky v neskutečném areálu Dolních Vítkovic a to se vyplatí i bez hudby. A samozřejmě si to můžete dobře namíchat i s hudbou, jako jsem to nakonec udělal já. Pierce Brothers byli dojemní 🙂

Chcete nové články emailem?

Přihlašte se zde a nově vydané články vám hned dorazí na email:
Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno , průměr: 3,00)
Loading...

2 komentáře

  • Souhlasím, jezdím podobně – akorát víc mixuji přednášky s jídlem a hudbou. Jinak letos nebudou videozáznamy, ale podle Meltingpotu prý budou audioverze jako „podcast“

  • Na Coloursech je skvela ta moznost volby – kvalitni prednasky, skvela muzika na hlavnich stagich, nebo objevovani novych kapel na mensich podiich, k tomu docela kvalitni jidlo a hlavne skvele prostory. Jezdim tam uz asi 5 let kazdy rok a pokazde jsem spokojen a vidim nejake zlepseni, to se o mnoha festivalech neda rict…