Od Kašpárkových parazitů k poptávce po korupci v médiích

Mám rád články, které mne inspirují, i když s nimi nesouhlasím a nejraději mám ty inspirující, se kterými souhlasím. Michalu Kašpárkovi se daří to druhé, tentokráte jsme ale u první zaznamenané výjimky. Jeho článek „Ani paraziti, ani sůl země. Ať živnostníci platí podobně jako zaměstnanci“ je kromobyčejnou snůškou nesmyslů i logických faulů a zajímavé je, že jak se na Twitteru ukázalo, autor si to neuvědomuje. Nicméně, je to dobrý start k jinému přemýšlení, mnohem důležitějšímu.

Článek se odvíjí od populárního Mládkova plácnutí o OSVČ jako parazitech. Kašpárek, pro mne poněkud překvapivě, za Mládkem do jisté míry stojí a hlásá, že OSVČ mají platit stejné podobné daně, jako zaměstnanci. Dokladuje to tím, že jejich pozice je hodně srovnatelná, ba že zaměstnanci jsou na tom často hůře.

Přemýšlel jsem po tom Mládkově plácnutí, že bych udělal srovnávací tabulku, kde by byla fakta zřejmá, ale pár lidí už ten nápad mělo, takže snadno vygooglujete srovnání OSVČ a zaměstnaneckého poměru z pohledu daní. Zjistíte, že sice OSVČ platí menší daně, ale za ně také dostanou menší sociální i nemocenské plnění a nulovou právní ochranu. Nula pomoc když kšefty nejdou (=nezaměstnanost), minimální při nemoci, poloviční výše důchodu atd – to je konstatování faktu. Maximální administrativní zátěž OSVČ, kterou za zaměstnance přebírá zaměstnavatel (například za něj dělá daňové přiznání), nula právní ochrany (zatímco zaměstnanec se zaměstnavatelem prakticky vždy soudní při vyhraje, OSVČ se musí chránit pomocí standardních obchodních sporů). To vše je odvrácená strana nižší daně. Samozřejmě to není žádná trága, dá se to řešit, běžné OSVČ si prostě platí důchodové připojištění, pokud cítí právní nejistotu ve svém oboru, tak zajištění právní ochrany, má účetní a právníky. To vše ale dost vyrovnává onu nižší daň, protože jsou to náklady, které jdou z jeho kapsy (ačkoliv před zdaněním). Pro OSVČ je v tomto případě podstatné, že formu svého zajištění si může volit sám, podle své citlivosti na některé jevy a podle toho, jak jsou v jeho oboru důležité. Někdo si účetnictví dělá sám, jiný si na to najímá paní na mateřské, jiný specializovanou firmu.

Michal Kašpárek zcela nepochopitelně porovnává pozice úplně nestejných povolání. „Nese větší riziko provozovatel zájmových webů, nebo doktor po škole, který se při nástupu na podprůměrně placené místo rovnou dozví, že když udělá průšvih, nemocnice ho nepodrží?“ ptá se sugestivně a hned si také odpovídá: „Ti druzí, samozřejmě.“

Inu, je pravda, že najdete riziková zaměstnání, jen je nefér vybíravě je porovnávat s nerizikovými podnikáními. Abyste ale porovnali OSVČ se zaměstnaneckým poměrem, je třeba porovnávat ve stejném případě, u stejné práce. Pokud jste doktor zaměstnaný v nemocnici, kryje vás zaměstnanecká smlouva a jste zodpovědný za chyby do výše několika platů. Pokud byste v nemocnici na téže pozici pracoval jako OSVČ, jste zodpovědný jako každý OSVČ celým svým majetkem (jeden z důvodů, proč to nebudete dělat). Fakt, že si některé instituce vynucují nižší právní ochranu svých zaměstnanců za jejich chyby, je dán na jednu stranu jejich pohodlností, na druhou stranu obtížnějším pracovním postihem u některého typu zaměstnananeckých poměrů a vědomí si toho, že případnou soudní při se zaměstnancem o zrušení poměru zpravidla (=statisticky vždy) prohraje zaměstnavatel. Do třetice je to vychcanost zaměstnavatele, na kterou ale zaměstnanec dobrovolně přistoupil a kterou většinou korigují odbory. Ano, tohle je práce odborů, vyjednávat kolektivní podmínky se zaměstnavateli a brát se za práva zaměstnanců. Některé to dělají, jiné ne.

Ve výsledku je ale odpověď jednoduchá: OSVČ má významně nižší právní ochranu a významně nižší finanční podporu od státu výměnou za (zpravidla) nižší daňové zatížení. Přičemž nižší znamená, že je přizpůsobivé právní a ekonomické situaci, která je u OSVČ proměnlivá, zatímco u zaměstnanců se mění zpravidla jen výše platu.

Kašpárek popírá i podnikatelské riziko: „Zkuste dělat v novinách a týden nepřijít s tématem; zkuste nastoupit jako obchodní zástupce a den nikomu nezavolat; zkuste sednout do policejního passata a den nikoho nezastavit.“ Ano, pravděpodobně poletíte ve zkušebce. Hloupé je, že pokud jste OSVČ, můžete každý den napsat dobrý článek a najít si skvělé téma, ale nevyděláte si, aniž byste za to nějak zvláště mohl. Nesete podnikatelské riziko. To nevynahradí fakt, že může zkrachovat váš zaměstnavatel, protože to přijdete jen o plat (a pokud jste o tom přemýšleli, tak zpravidla o jeden), zatímco jako OSVČ můžete přijít v exekuci o majetek, který s podnikáním nesouvisel. Podnikatelské riziko je typicky vyšší, než riziko zaměstnanecké, ani zaměstnanec ale není zbaven důvodu přemýšlet o zaměstnavateli a jemu by v tom měli pomoci odbory, které jsou v cizině běžným partnerem správy a dozoru firmy i právě proto, aby se předešlo excesům, jako je krach bez zaplacení platů. Zase: alergie na odbory u nás mezi mladší generací je způsobena tím, že je zastupují většinou dost nesympatiční týpkové, o jejichž motivaci zastupovat zaměstnance, můžeme pochybovat. Ale tohle je pravá role odborů.

Sečteno a podtrženo, Kašpárek tentokrát nemá pravdu ani za málo a ve skutečnosti naprosto míjí podstatu problému. Jistě, že by se dalo laborovat s daňovým zatížením na té či oné straně, protože posun OSVČ v oborech možná způsobil, že dříve přiměřené daňové zatížení je dnes v průměru spíše menší. Ale to je na odbornou debatu s kalkulačkou v ruce. K tomu by to chtělo znát výši podpory v nezaměstnanosti na hlavu zaměstnance, na hlavu OSVČ. Výši nemocenské. Vyplacený důchod. Dosadit k tomu komerční sazby za zajištění téhož. A tahle data chybí. Z toho by se teprve dalo udělat seriosní porovnání.

Honza Simkanič na Twitteru namítal, že Kašpárkův text zpochybňuje stereotypy. Já jsem namítl, že boření mýtů je v novinařině sice právem za příplatek (protože jde o náročnou disciplínu, kterou nezvládá každý), ale v tomto případě jej nedoplnila argumentační jistota. Člověk v problematice mírně zběhlý rychle nazná, že Michal Kašpárek tentokráte šlápl spíše vedle, než že by bořil mýty a nestavěl při tom jiné. Jenže to boření mýtů mne (oslí smyčkou přes víkendové návštěvy přátel) přivedlo k jinému poznání.

Boření mýtů je v poslední době v novinařině opravdu vyhledávané a „za příplatek“. Smůla je, že se do bořitelů mýtů snaží pasovat i novináři, kteří na to nemají – často ani znalostně, ani logisticky. Abych to upřesnil, Michala Kašpárka za něj nepovažuji a není to otěr o něj, jeho naopak považuji za to nejlepší, co v české novinařině máme a příjemné překvapení, které mne ujišťuje, že se nové talenty dají ještě najít a sehnat (podobně třeba Petr Kočí).

Spíš se otírám o nejrůznější béčková jména, které jejich šéf vyslal bojovat s korupcí, protože to je teď „in“. Zadáním je prohrabat cokoliv, zpochybnit to a udělat z toho kauzu. Proto také řadu korupčních kauz nemám moc zpravodajsky v oblibě, protože argumentační nejistota z toho cítí. Pro příklady nemusím daleko: vloni iDnes odhalil, že David Rath nabízel spoluspiklencům, že jim sežene zlato bez DPH. To si ovšem novinář iDnesu nepřečetl vlastní starší článek o tom, že investiční zlato se obchoduje bez DPH, takže nejde o daňový únik, ale o vlastnost. Článek iDnes po upozornění řady čtenářů potichu proškrtala tak, že nebylo vůbec pochopitelné, o co šlo. iDnes si beru jen jako příklad, protože ho sleduju nejvíce, totéž najdete prakticky všude a čím více společensky zaměřený titul to jde, tím více inklinuje k takovým objevům. 

Taková kravina, kdy redaktor z neznalosti rozmázne něco, co je normální záležitostí, je dnes na denním pořádku. Například teď jsou pod palbou české firmy se sídlem na Kypru, Holansku či Delaware. Málokterý novinář má ale aktivní zkušenost a ví, že se tam zakládají také (a často hlavně) kvůli pružnosti úředních operací, protože zatímco v Česku na změnu v rejstříku čekáte týdny a je fakt opruz to zařídit v době, kdy s firmou aktivně potřebujete nakládat, v Nizozemí to jde přes web formulář do druhého dne.

Hon na korupci se tak přehoupnul do druhého mediálního stádia: po nezájmu tu máme moment, kdy ji vidíme za vším a všude. Vypisuje se nějaká zakázka? Jistě proto, že si někdo chce bokem něco přihrát. Najít pochybení v jejím vypsání nebývá těžké, nejsou dodrženy lhůty, metody zveřejnění, počty zapisovatelů, nezávislost ověřovatele, počty přihlášených a hromádka dalších parametrů. Pravda je, že tady si státní úřady nabíhají samy na komplikovanost naší legislativy, v níž nemůžete mít vlastně nikdy všechny papíry v pořádku. Vzpomínám se slzou v okou, jak jsme sháněli potvrzení o tom, že výroba našich webových magazínů probíhá v souladu se zákony o ochraně přírody, nebo jak jsme sháněli někoho, kdo zná Linuse Tornwaldse, aby nám podepsal darovací smlouvu na Linux, která byla v devadesátých letech potřeba při kontrole finančáku. Dodržet všechny ty nesmyslné předpisy je stejně těžké pro soukromníky, jako pro státní instituce a ty na to teď doplácejí ve chvíli, kdy se na ně zaměřila palba médií. A brečí, že jsou v nich vidět korupčníci.

Přehoupnutí mediálního dozoru korupce do druhého extrému, kdy je vidět ve všem, je jen logickým a správným signálem. Hledáme měřítka, vytváříme si zkušenost s tím, co korupce je a není. Je korupce dát dokotorovi kafe? Servírce zpropitné? Hejtmanovi sedmičku v krabici? Politikovi opravit chalupu? Politikovi zazpívat na předvolebním meetingu? Tohle je věc, která se usadí a politici musí počítat s tím, že tak, jako v období nezájmu některé z nich právě ten nezájem přivedl do stavu bohatých a spoluvytvořil tu třídu ekonomické elity, teď také někteří „méně vinní“ (a možná i nevinní) půjdou od válu. Jenže tak už to bylo dříve: když se někdo chtěl zbavit někoho v politice, nastražil na něj nějaké to podezřeníčko a bylo vymalováno.

Houpání ze strany na stranu, hledání druhého pohledu je vždy užitečné, jen je třeba odhalit, kdy se houpá příliš a houpající se sám v tématu houpe. Od Michala Kašpárka jsme se dostali ke korupci. A tou skončíme. Podle odhadovaného objemu korupce je totiž zřejmé, že problém ve výběru daní není ani tak v rozdílu zdanění OSVČ a zaměstnanců, ale v tom, že daně se proinvestují do korupčních projektů. Po dlouhé době vidíme, že korupce není jen to, že na jedné straně někdo bohatne, ale také to, že my všichni dohromady chudneme. Jestliže úhrn novodobé korupce (po sametové revoluci) podle odhadů přesahuje roční HDP, dostáváme se k tomu, že bychom jejím odstraněním zabojovali velmi významně s deficitem rozpočtu, deficitem zdravotního i sociálního systému a také s deficity infrastrukturními. A to je významná motivace. Kdyby nebylo pandurů, gripenů, temelínů, registrů dopravy, opencardů, tojecoolů a dalších podobných záležitostí, chodily by vaše děti do školy s dobře placenými a motivovanými učiteli, neprotékající střechou, vy byste jezdili po opravených silnicích k doktorům, kteří mají čas, znalosti i možnosti.

A to je důvod, proč korupci věnovat pozornost. A proč namítnout, že Michal Kašpárek se ve článku zcela minul cíle. Debata o OSVČ nás od tohoto cíle odvádí: řešit problémy s OSVČ je momentálně zcela nepodstatné a měli bychom se jimi zabývat ve chvíli, kdy budeme mít korupci pod kontrolou. Jenže korupci se naše vláda prakticky nevěnuje. Otázka je, proč. A proč se vynáší témata, která jsou vůči tomuto hlavnímu tématu naprosto nepodstatná.

 

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno 27×, průměr: 4,41)
Loading...

15 komentářů

  • Skvělý příspěvek. Přečetl jsem jej jedním dechem a do puntíku souhlasím. Myslím, že problém s korupcí nelze vyřešit bez radikálních změn. Nechat zkorumpované aby přijímali a navrhovali opatření proti korupci je nesmysl a ničeho se tím nedosáhne. Podle mě se lidé proti korupci aktivně bojující dělí na tři skupiny:
    První: Jakmile si uvědomí rozbujelost korupce ve státní správě (i mimo ni samozřejmě), nechají se do ní raději vtáhnout aby ještě něco urvali i pro sebe.
    Druhá: Čestní lidé, snažící se proti korupci zakročit a neochotní nechat se přetáhnout na druhou stranu. Těm pak (když se blíží k nějakému úspěchu nebo odhalení) hodí ta zkorumpovaná část na hlavu nějaký prohřešek (jedno zda skutečný či smyšlený, dopadne to stejně) a tato osoba je „zneškodněna“.
    Třetí skupinu tvoří několik málo lidí, kteří se nenechají zorumpovat a korupčníkům se je nedaří zdiskreditovat. Bohužel je to pro ně boj s větrnými mlýny, proti příliš velké přesile a zpravidla je tento boj marný.

  • Z boje s korupcí jsem už lehce nešťastný. Resp. z jednoho konkrétního případu: Z pana ministra Drábka. To je člověk o kterém si myslím,že korupce prostě není schopen. Ano, je to ten co odstoupil kvůli korupční aféře na ministerstvu. A to je právě to. Stále si myslím, že on sám s korupcí neměl nic společného. A přitom je na veřejnosti vnímán jako symbol korupce této vlády. Jsem naopak hluboce přesvědčen, že jeho myšlenky a návrhy, které předložil, vedly ke zlepšení situace v sociální oblasti. A třeba aféra S-karet mi přijde jako typický příklad „nacházení afér“. Je určitě možné, že někde něco nebylo úplně OK, ale myslím, že to byl krok správným směrem – nebo alespoň nakročení směrem od zneužívání sociálních dávek. A přitom je to mediálně prezentováno jako učebnicový příklad korupčního projektu, kde výměnou za pár kapříků napakuje banka. Z toho je mi smutno. A z toho ztrácím naději, že se kdy podaří s korupcí zatočit.

  • Z podobných článků na mě dýchá spíše „averze ke ztrátám“ než pokus o chladnou racionální argumentaci.
    Pokud by se vedla diskuse o SNÍŽENÍ daňové zátěže pro zaměstnance místo o zvýšení daní pro OSVČ, protestovali by OSVČ ?
    Důsledek by ale byl stejný…vyrovnání zátěže.

    Dobrý starší článek na toto téma http://pinus-chicago.blogspot.cz/2011/02/proc-by-mely-osvc-platit-jine-odvody_2448.html

    Se zvyšováním daní pro OSVČ ale nesouhlasím ! Všechny daně a povinné poplatky považuji za svého druhu krádež.

  • Se závěrem, že korupce je důležitější problém, nelze nesouhlasit. Ale všichni máme rádi red herringy, ne?

    Tak bych se vrátil k těm OSVČ. Podle mě má Kašpárek minimálně v jedné věci pravdu, a to v tom, že zdanění OSVČ (pokud do toho zahrnujeme všechny odvody) je silně degresivní. Do 160 000 zisku se platí paušálně asi 40 000 (sociální a zdravotní pojištění, daň ze zisku nulová díky slevě na poplatníka) nehledě na skutečný zisk. Pro profese, které mají reálné náklady dost nízké (já třeba překládám, a tak mám náklady nulové – počítač a byt bych si platil tak jako tak, slovníky zas tak moc nestojí a k typu překladů, co dělám, je moc nepotřebuji), to pak znamená degresi až ke 400 000. A 10% daň mi přijde trochu nízká.

    Ano, možná je to menšina živnostníků (i když v reálných číslech to pravděpodobně budou statisíce lidí), ale minimálně tito narozdíl od živnostníků „kvazifirem“ se zaměstnanci atp., ze stávající situace neúměrně profitují. Živnostníci nejsou jednolitá skupina. Nemluvě o Schwartz systému, kdy dotyční pracovníci mají nevýhody obou systémů.

    Volná noha má totiž také tu výhodu, že člověk není tak svázaný. Může si pracovat (a nepracovat) kdy chce a kde chce. Tudíž t oumožňuj nomádství, hodně dovolených atp. Sám bych rád v létě jel rád na měsíc někam pryč a nemohu nikoho sehnat, protože nikdo kvůli práci nemůže. Ale přiznám se, že velké příjmy nepotřebuji, tak jsem asi v téhle debotě úplný mimozemšťan.

  • Tomáš Fejfar : zneužívání odvodů je ještě mnohem větší red herring než odvody pro OSVČ. Jednak k tomu moc nedochází a hlavně v absolutních číslech jde maximálně o jednotky miliard (a spíš stamiliony a spíš ještě méně). Viz http://www.denikreferendum.cz/clanek/11822-kdo-zneuziva-socialni-davky

  • HerBee: Borovička je tradičně dobrý odkaz a zdroj. říká z druhé strany hodně to samé: zdanění obou má být zhruba stejné – s ohledem na oblasti, kde nedostává jedna či druhá strana protiplnění (například ono sociální pojištění). Ve článku nejde o to, že bych ne/chtěl zvyšovat či snižovat daňovou zátěž pro jedny či druhé, ale o to, že nelze jedno či druhé podkládat nevalidními argumenty.

  • Dobrý článek, až na ten konec.
    Korupce (potažmo byrokracie) je součástí každého politického či ekonomického systému. Čím složitější a obsáhlejší takový systém je, tím vyšší míra korupce a byrokracie je v něm obsažena.
    Neznám žádný stát v historii, který by neměl zkorumpované úředníky.

  • Na mně to působí dojmem, že autor ten Kašpárkův text pořádně nečetl. Namátkou: „… sice OSVČ platí menší daně, ale za ně také dostanou menší sociální plnění“. Hmm, já si nevšiml, že by třeba v nemocnici byla nějaké speciální „low-cost“ oddělení pro OSVČ, nebo že by neměli nárok na stejně kvalitní operaci jako zaměstnanci. Nebo další perla: „Zaměstnanec prakticky vždy soudní při se zaměstnavatelem vyhraje“… No, z advokátní praxe vím, že zaměstnanec vyhrává cca 2/3 sporů, v oprávněných případech (tj. když pominu ty, kde zaměstnanec evidentně není v právu) je to nějakých 80 %, což není málo, ale není to „prakticky vždy“. Právě s podobnými stereotypy se Kašpárkův text pokouší bojovat. A ten oslí můstek ke korupci, to je opravdu trochu úlet 🙂

  • Tomas: Ja bych rad jel na dovolenou alespon na tyden jedno do roka, ale tim ze mam nejake smlouvy se svymi odberateli tak si to mohu dovolit jen kdyz mam zajisteno ze se jsem schopen do 12 hodin vratit a doufat ze to nebude potreba. Loni se mi to po asi po osmi letech podarilo. Ale je pravda ze bych si mohl vybrat ze jeste jeden den v tydnu navic nebudu pracovat (kdyz se nic nerozbije), ale zatim je to spis naopak – pracuji i v sobotu.

  • Heptau: tak určitě. Jak říkám, ne všichni živnostníci jsou stejní. Počítám ale, že si za to pak necháváš řádně zaplatit (i když by mě zajímalo, co by se tvým odběratelům stalo, kdyby tě přejel autobus:-)) a máš řádově vyšší příjmy než já. Já třeba pracuju maximálně 20h týdně a mám z toho čisté příjmy okolo 10000 a stačí mi to. To je taky věc, kterou živnostňák umožňuje, páč půlúvazek je prý vzácný. Ale možná jsem extrémní případ.

  • Mám rád inspirující články (ať již s nimi souhlasím nebo ne, inspirace je vždy přínosem). Mám rád nepovrchní články, s nimiž mohu při čtení polemizovat a tříbit si tak myšlenky. Obojího se mi zde (obvykle) dostává. Patricku, díky za to!

    Byl jsem na obou, resp. všech stranách barikády – OSVČ, majitel firmy, zaměstanec, manažer – a prošel jsem si poměrně výživnými cykly ve všech. Jaká je moje osobní zkušenost? Všude chleba o dvou kůrkách. Ale hlavně: „Člověk si subjektivně a komparativně – tedy ne absolutně – více váží toho, čemu se mu právě nedostává. Nemocný chce obvykle získat zdraví více, než si ho chce zdravý udržet. Bohatý si obvykle váží jednoho dolaru více, než extrémně chudý. Sociálně zajištěný člověk si obvykle váží sociální jistoty méně než sociálně nezajištěný. Dtto právní jistota, bezpečí, láska, daně, možnost pracovat kdy chci, 2 měsíce odstupného, svoboda, apod.
    Tedy co člověk, to jiný názor. Dost často subjektivně správný názor. Ale také dost často nesprávný v okamžiku, kdy je jako správný vnucován někomu s jiným kontextem a aktuálně jinak nastavenými subjektivními preferencemi.
    Je to myslím spojeno s fungováním lidského mozku a bohužel častá příčina zbytečných flame war (v kombinaci s nedostatkem empatie a schopnosti si připustit, že v některých oblastech neeexistuje objektivní pravda). Proto se lidé clusterují, vrána sedá k vráně, rovný si hledá rovného, jedni bojují proti druzím, druzí proti prvním.
    Řešení? Nevím. Možná, jak psáno výše, více empatie, vcítění se do protistrany, vnímání kontextu. A více přínosných, polemických článků, diskusí, sdílení a tříbení si myšlenek.

    A nyní příspěvek do polemiky, klíčové body hodné komentování:
    +1 za část textu o tom, že k rozumnému srovnání je potřeba kvantifikovatelné informace, které nejsou (doplňková pojištění, právní, daňový servis, výše podpory, výše odstupného, frekvence změny zaměstnání) – prvoplánové srovnání platů, odvodů je zcestné- Je sice snadné spočítat za jak dlouho si na daních vydělá OSVČ na odstupné, ale jak toho subjektivní ohodnocení nekvantifikovatelných aspektů – pocit jistoty, bezpečí, svobody, nebo naopak útlaku, stresu, svázání
    +1 komentář HerBee
    +1 odbory – ta část o papaláších/bafuňářích, k diskusi by bylo, zda toto vůbec někdy může fungovat správně (ostatně stejně jako politika bez korupce)
    +1 korupce část o hlednání rovnováhy a příkladů – opět téma na dlouhou diskusi a bez objektivně správného řešení
    -1 korupce – ta část: téma jistě obrovské a problémové, ale … kvůli tomu, že není vyřešena korupce neřešit daně / problémy OSVČ? A co třeba neřešit silnice, telekomunikace, a …? Přesto souhlas, že korupce je důležité téma.
    +1 paralýza honem na čarodějnice
    +1 poukázání na porvchnost některých kauz a akcí
    @TomasFejfar – tak tato polemika by bylo taky na dlouho
    A že se korupci naše vláda nevěnuje? Není to spíše naopak? 🙂

  • Dnešní boj s korupcí se nám ještě hrozivě vrátí. Všichni dnes jenom vidíme, že se každý snaží rozkrást co se dá a nepřemýšlíme o tom, jestli to tak opravdu je. Automaticky přistupujeme ke každému opravenému chodníku tak, že se další úředník napakoval.

    Vůbec nediskutujeme o tom, jak se sami musíme změnit, aby se korupce zmenšila, jenom přemýšlíme, jak ty korupčníky zavřít. A přitom, korupce nezmizí, pokud nezačneme u sebe.

    A nerovnost v daních mezi zaměstnanci a OSVČ. Upřímně, rozumím argumentům z obou stran. ODS si udělala ze živnostníků svou mantru a příliš neřeší, co bude za 25 let, až se začnou živnostníci, kteří neměli šanci si vybudovat dostatečné rezervy, hlásit o svůj důchod. ČSSD si je naopak vědoma toho, že nás jednou tenhle problém dožene. Že si ODS koupila hlasy za cenu katastrofy v budoucnosti. Na druhou stranu, příživníci to fakt nejsou.

    Ale stejně se to přebilo další poznámkou o tom, že důchod by měl být maximálně na pět let.

  • jen takový připodotek: ta paní (rovněž zaměstnankyně naší společnosti), co za mě zpracovává daňové přiznání, je placena státem z mých odvodů a proto je mám o tolik vyšší než živnostník, který kvůli podání přiznání s využitím paušálu zřejmě musí zaplatit armádu daňových poradců?

  • „OSVČ má významně nižší právní ochranu a významně nižší finanční podporu od státu výměnou za (zpravidla) nižší daňové zatížení.“

    Já to pro potřeby argumentace rozdělím napůl a trochu zkrátím.
    1. „OSVČ má nižší právní ochranu výměnou za nižší daňové zatížení“
    2. „OSVČ má nižší finanční podporu od státu výměnou za nižší daňové zatížení“

    Druhý výrok je v pořádku, ale první… To snad nemyslíte vážně! Pokud by se právní ochrana odvíjela od daní tak by zaměstnanec s odvody pár (desítek) tisíc neměl proti společnosti s pár miliony odvodů vůbec šanci.
    A pokud byste OSVČ chtěl nějak chránit, no nakonec proč ne, ale pokud nestačí obchodní zákoník, tak by musel být nějaký nový. Pracovní zákoník na OSVČ nenamontujete.

    Mimochodem, to vyplácení dávek nezaměstnanosti pro OSVČ když mu kšefty nejdou – zní to hezky, ALE. Vy byste si byl schopen představit nějaký systém který by to umožnil, spravedlivě a s možností zneužití menší než dejme tomu 10%? Já ne, ani současný systém není v pořádku.

  • Neodpustím si poznámku ke kvalitě Michala Kašpárka… Když si jeho články projdete souvisleji, tak to na mě působí hodně jako kalkul, kdy bere vyloženě témata, která působí kontroverzně, vzápětí je sám zpracuje provokativně. Když člověk náhodou narazí na jeden článek tohoto autora, tak ho to obvykle zaujme, ale když si projdete článků více, tak to opravdu najednou začne vypadat spíš jako vypočítavost. Navíc ty chybky v jeho argumentaci nejsou zas tak neobvyklé, tady Patrik Zandl rozebral jeden článek, ale při čtení jeho článků mě trklo věcí daleko více.
    Takže ano, na poměry českých novinářů je to pořád ještě slušné, alespoň je tu snaha o vlastní uchopení témat a ne jen opisování, ale k nějakému vyloženému nadšení je podle mého názoru dost daleko 🙁