Nechť znovu Piráti se Stanem!

Volby skončily. A jak dál? Co bude s Piráty, co budou dělat či co mají dělat? Tento text je určen především pro pirátstvo. Proč jej nedávám na stranické komunikační platformy, ale na své stránky? I o tom bude řeč.

Volby dopadly masakrem. Můžeme si dlouho smutnit po důvodech. Kroužkování, hnojomety, zrady, nepřízně voličů, s jistou mírou selektivní slepoty najdeme důkazy pro kterékoliv vysvětlení. Nezpochybnitelným faktem ale je, že volby jsme si prohráli především my sami. Nikdo nás nenutil jít do koalice se STANem, v níž jsme byli vykroužkováni. Nikdo nás nenutil hlásat pofiderní témata a mlčet k tématům klíčovým. Nikdo nás nenutil být svobodnými nebo kontroverzními, aby nám to mohlo být vyčítáno. Takoví jsme byli my sami.

Nyní nás čeká vyhodnotit, co z toho jsme být chtěli a co jsme si nechali vnutit. Není ostudou udělat chyby, průšvihem je nepoučit se z nich.

Bylo chybou vybrat si (i na doporučení STANu) agenturu tří maníků, kteří s kampaní takového rozměru neměli nejmenší zkušenost? Bylo to možná punkové rozhodnutí hodné Pirátů, dát příležitost a nechat zazářit. Jenže už na začátku léta bylo jasné, že žádná zář se nekoná a agentura je velký průšvih, jehož korekce měla okamžitě a bezprostředně přijít. Nepřišla. To bylo velké selhání pirátské exekutivy a obrovskou odpovědnost mediálního odboru a následně i předsednictva. Přes masivní volání členů po nápravě byla kampaň omlouvána, bylo mlženo čísly, která se dala vykládat všelijak a také všelijak byla vykládána. Nyní již víme tvrdý výsledek. Toto selhání není selháním agentury, ale selháním vedení, které ji vyhodnotilo, vybralo a včas nezměnilo.

Byl jsem z těch, kdo hlasitě bili na poplach, jakým průšvihem naše volební kampaň je. Na interní letní videodebatě, kde jsme já a Janka Michailidu kampaň rozcupovali, bylo zajímavé to, že těžko najdete v Pirátské straně dva odlišnější protipóly, než mě a Janku. A přesto jsme se shodli naprosto okamžitě, že kampaň je průšvih. Piráti v premiérské kampani pokračovali do roztrhání těla, ačkoliv bylo už vidět, že bojujeme spíše o třetí linku v cíli. Členové byli navíc pod palbou kritiky, že nejsme schopni sebereflexe k mizerné kampani, zatímco prostě jen soudržně nechtěli torpédovat něco, za co už nebyla realizovatelná náhrada. Zpětně viděno to byla chyba. Měli jsme více křičet, být neodbytní a nepodpořit vedení v páchání sebevraždy. Sám jsem neměl na poslední chvíli zaváhat a pod nátlakem zástupců předsednictva stáhnout připravenou alternativní verzi kampaně, když už stejně nebylo co ztratit.

Teď je otázka, co dále.

V prvé řadě je potřeba říct, že je nutné dostát svým předvolebním slibům a vyjednávat o podobě vlády a naší účasti v ní.

Je potřeba si ale také na rovinu říct, že současné vedení Pirátské strany nemá žádný morální mandát uzavírat jakékoliv dlouhodobé závazky jménem strany. Ty může teď uzavírat jen celostátní fórum, tedy hlasování všech členů strany. Vedení je „v podmínce“, protože volební debakl je především jejich průšvihem. To znamená, že jakákoliv vládní účast nemůže být schválena jinak – což ostatně souhlasí s textem Koaliční smlouvy, jen to pro pořádek připomínám.

Nyní se ale postupně ve věci vládní účasti celé pirátstvo nechává vmanipulovat do velmi nekomfortní pozice, z níž nakonec nebude jiné východisko, než schválit předložené návrhy. A to je situace, na jakou musíme být obzvláště citliví. Do stejné pozice jsme byli postaveni projednáváním (ještě nikoliv schválením) koalice se Starosty. Čekalo se od nás schválení, byla to „naše morální povinnost“. Této pasti je nutné se vyhnout, abychom měli svobodu volby.
Nové předsednictvo se bude volit až v lednu, zatímco vláda se vyjednává nyní. Vyjednávají o ní tudíž za Piráty lidé, jejichž úsudek se ukázal v minulosti být katastrofálně mylný a přivedl stranu na hranici zkázy. To je špatně. Do vyjednávání by měli být co nejdříve přizváni lidé vně předsednictva, například z Republikového výboru, kteří za volebním debaklem nestojí. A měla by být bezodkladně zahájena komunikace všech PRO a PROTI, v níž by měl být dán stejný prostor jak obhajovatelům vládní účasti, tak odpůrcům. Proč je to důležité? Neumím si totiž představit, že by lednové volby předsednictva mohly být spravedlivé a demokratické, neboť by nešly oddělit od výsledku hlasování o vládní účasti. Těžko znovu nezvolíme předsednictvo, jemuž jsme odhlasovali návrh vládní účasti. Těžko se tak poučíme z chyb.

A tím se dostáváme k poslední části. K té komunikační.

Dnešní předsednictvo čerpá svou legitimitu především z dosavadního přesvědčení majority členů, že postupují dobře, pracují v parlamentu a vedou nás k rostoucím preferencím a tím i k prosazování našeho programu. Tato legenda skončila 9. října masakrem, který veškerou tuto práci devastoval. Můžeme se nyní utěšovat bájemi o tom, jak jsme se obětovali pro demokracii nebo že STAN bude realizovat program, který je z převážné části náš. Ale to jsou báchorky, které záhy zůstanou zapomenuty.

Jediným řešením teď je vyjasnit si zcela zřetelně, s jakým očekáváním chceme jít do vlády.

Budeme tam realizovat náš program? Ano – a jaké jeho části? Jak se budeme angažovat v konzervativní vládě řešící především následky ekonomické i politické devastace Česka? Jakou zkušenosti a znalostí k této obnově my přispějeme a co to bude znamenat pro naše voliče?
Nebo nám jde o finanční a personální přežití strany, kdy „upíchneme“ naše „kádry“ v pozicích blízko vládě, budeme je vzdělávat a za čtyři roky slavně zvítězíme?

Je snad lepší odejít do pragmatické opozice, kdy budeme konzervativní vládu kontrolovat a nenecháme to jen na prospěchářských stranách? A kdy pro racionální návrhy ruku zdvihneme, zatímco se neušpiníme návrhy nám nevyhovujícími? To vše za rizika, že se propadneme do sice nezkompromitované, ale neviditelnosti?

Členové strany mají podle deminima povinnost si tyto záležitosti vyjasnit před tím, než budou hlasovat. Jenže jak?
Žádná taková debata neběží. Jednou týdně je videohovor, který je roztříštěný a nesystematický. Žádnou takovou diskusi neotevírá. Komunikace předsednictva směrem ven je stejná, jako dříve – minimální. To by tolik nevadilo, kdyby existoval nástroj pro oponenty, jak být slyšen. Jenže ten se v Pirátské straně ztratil. Prý bude po krajích jezdit zástupce předsednictva a republikového výrobu, který bude s lidmi mluvit osobně. Tady by byla příležitost vzít oponenta a neprosazovat jen předsednickou verzi.

Existuje oficiální fórum a na něm změť vláken, do toho ale většina členů už nedorazí. Řada členů zde odmítá diskutovat nejenom kvůli nepřehlednosti, ale také kvůli otevřenosti fóra – mají dojem, že není nutné špinavé prádlo prát veřejně. A přehlednost? Esemesky nás informují o nepodstatné možnosti hlasovat o dovolbě technického odboru, ale na nejvážnější debatu uvnitř strany neupozorní, protože není.

Zulip, jako další neformální komunikační kanál? Ani Zulip není žádné fórum, kde se Piráti potkávají a komunikují. Není na to nijak zásadně vhodný, velká část členů tu chybí a ti, kdo nemají hodiny volného času denně, sem nechodí.
Z téhož důvodu tuto úvahu dávám na svoje stránky. Je jedno, kde bude viset veřejně, protože veřejná za dnešních podmínek bude všude. A dostane se tak k největší skupině pirátů.

Specializace na virtuální prostředí se pro Piráty dlouhodobě ukazuje jako handicap. Jistě, v internetových diskusích jsou dobří, ale v nich svět nefunguje. Na ulicích už obstáváme méně, dobře to bylo vidět ve volbách. Zatímco se internetové diskuse hodí k tomu, pohádat se do krve, veškeré podstatné dohody tohoto světa se uzavírají osobním jednáním. I proto, že tolik nesvádí k negativismu. Po takovém výprasku by bylo potřeba se osobně sejít a všechny důležité věci si vyříkat, třeba na Celostátním fóru, jenže to je plánováno na leden a není snadné jej přehodit. Bylo by přitom nanejvýš rozumné takovou rozpravu vést před tím, než budeme hlasovat o vládní účasti.

Je také potřeba, aby stávající vedení dalo prostor protichůdným názorům. Aby se nestalo to, co se stalo při vyjednávání koaliční smlouvy, že byly názory oponentů ignorovány, byly odsunuty do pozice stěžovatelů na jedinou správnou linii a marginalizovány. Ačkoliv v povolební zpovědi předsednictvo připustilo, že musí dojít ke zlepšení komunikace, zatím k ničemu takovému nedošlo. A je nutno připomenout, že stávající vedení jsou ti, kdo situaci nezvládli a jsou v podmínce, že neopírají svoji legitimitu o to, že to dělají dobře, ale mají zodpovědnost za fatální fail. Proto je požadován “druhý názor”.

Na závěr je potřeba se vypořádat s námitkou, že Piráti bez toho či onoho člena nebudou Piráty. Piráti nestojí na jednom člověku, to zaprvé. Pokud na něm začnou stát, čím se budou lišit od ANO, proti němuž protestují? Stojí na práci a vizi. Každý člen má právo svou vizi představit, přesvědčovat o ní ostatní členy a ucházet se o jejich hlasy. Pokud nejlepší vizi, kam chceme za téhle situace dojít, představí stávající předsednictvo, pak je hodno podpory. A čeká nás zamyšlení, jak je to možné a jestli není pravdou to, co je nám vytýkáno kritiky: že rozumní lidé hodní vlády mezi Piráti jsou ti dva nebo tři nahoře a zbytek “nestojí za to”. Pokud lepší vizi ale najde někdo jiný, pak má dostat šanci obstát a vyrůst se stranou zpět.

V tom bodě bude velmi důležité, jak demokraticky proběhne rozprava. Zda si stávající předsednictvo neuzurpuje komunikační nástroje a nevyužije asymetrie moci, v níž budou jediní, kdo bude slyšet. Zda bude popřáno ekvivalentně sluchu všem uchazečům.

Vyzývám proto všechny Piráty, jimž není osud lhostejný, aby se zamysleli nad tím, jak nejlépe zvládnout současnou situaci. Co mají být naše cíle účasti ve vládě a kontrolní body naší účasti v ní, podle kterých budeme moci včas zatáhnout za brzdu. Nebo proč ve vládě účastni být nemáme, jak se takový postoj slučuje s našimi hodnotami a plněním našeho programu do budoucna i prospěchem této země. Jak zlepšit komunikaci uvnitř strany, jak zajistit symetrii komunikace a adekvátní oponentní i kontrolní mechanismy.

Je nutné, aby do vyjednávacího týmu byl kooptován někdo, kdo nebyl účasten volebního debaklu – za současné situace nejlépe zvolený republikovým výborem.

Je nutné, aby byla velmi vážně brána oponentura předsednického návrhu účasti ve vládě. Aby jí byl dán stejný prostor, jako prosazování vládního angažmá. Jiný přístup by byl manipulací s míněním pirátstva.

Je nutné si připomenout, že současné předsednictvo je zodpovědné za volební debakl a tudíž nemá žádný mandát přijímat jakákoliv rozhodnutí a jejich mandát předjednávat další závazky by měl být co nejvíce limitovaný a dohlížený dalšími orgány strany.

Stávající situace je unikátní a může představovat ojedinělou příležitost k restartu strany. Doposud jsme si mysleli, že porosteme bez omezení, k nebesům. Že není nutné věnovat se komunální politice a každodenní práci, že lze ve dvaceti letech věku nastoupit hned jako poslanec do parlamentu a dávat všem cenné rady načtené z knih, které napsali ti, jimž blahosklonně radíme. Výprask, který jsme dostali, nás může ublížené zahnat zpět do močálů Isla de Muerta, abychom se tam litovali nad nespravedlností světa a naší sebe-obětí. Nebo nám může otevřít oči a můžeme začít zlepšovat vlastnosti, pro které jsme selhali, abychom příště uspěli díky těm, jimiž jsme dobří.

Čím začít, jsem sepsal výše. Nevzdávejme to, i když jsme opticky na začátku.

Jsme dále, než kdy před tím.

Odebírejte Patrickův Newsletter

Technologie v souvislostech. Týdenní komentář, který jde za pěnu dní.

Invalid email address
Slibuji, žádný spam. Co sám nerad, nečiním jiným.

3 komentáře

  • Neznám dění uvnitř Pirátské strany a koalici Pirátů a STAN jsem volil jako přijatelnější z obou demokratických koalic, ne proto, že by se mi zvlášť líbil program. Kampaň se mi nelíbila vůbec.
    Spoustu vašich výhrad k vedení kampaně a prezentaci Pirátů v rámci koalice chápu a jdou k podstatě věci.
    Ale myslel jsem si (a v kampani několikrát slyšel), že součástí koaliční smlouvy se STAN je to, že o účasti ve vládě nebo odchodu do opozice jednají Piráti a STAN společně.
    Opravdu je to součást koaliční smlouvy? Pokud ano, neměli byste tím být vázáni? Jistěže lze smlouvy vypovědět, ale týden po volbách?

  • Jestli čtu tu koaliční smlouvu správně, tak máte pravdu: (https://www.pirati.cz/assets/pdf/koalicni-smlouva-pirati-a-starostove-1.pdf)

    > Koaliční strany se dohodly, že po volbách vytvoří samostatné poslanecké kluby,
    které budou postupovat jednotně při vyjednávání o zastoupení koaličních stran ve
    vedení Poslanecké sněmovny a v jejích orgánech, ve vyjednáváních o vládní koalici,
    v hlasováních o důvěře vládě, o státním rozpočtu a dle dohody případně o dalších
    důležitých zákonech v rámci společného programu.

    > Smlouvu lze vypovědět pouze z důvodu vážného porušení smlouvy zaviněného
    druhou smluvní stranou, k němuž neúspěšně proběhlo smírčí řízení, a to
    s výpovědní dobou 30 dnů od skončení tohoto smírčího řízení.

  • Absurdita týdne: jen v Plzeňském kraji (pro příklad, jsem v něm doma) volilo Piráty & Starosty asi 40 tisíc voličů, bylo to 13 procent platných hlasů. z toho 9 tisíc jich kroužkováním předběhlo Piráty na druhém až čtvrtém místě a zvoleni takto byli dva Starostové. Zbývajícím 31 tisícům to bylo buď jedno, nebo volili s představou, že se tam dostanou kandidáti na prvních místech (to by znamenalo 1 Pirát a 1 Starosta). Dopadlo to, jak to dopadlo. Teď právě 1200 lidí rozhoduje, jak s tím Piráti naloží. Takže nejdřív 9000 ze 40000 nějak zamíchalo výsledky, aby pak na tom základě 1200 jiných lidí rozhodovalo (když to řeknu nadneseně) o osudech celé republiky. Tohle není politika, to je blázinec. Voliči nakonec rozhodli dobře. Když si představím, že by se 1200 Pirátů rozhořčovalo nad tím, že mají 8 poslanců a Starostové 12, jednalo by se o osudech republiky doopravdy!
    Jestli mě na tom něco mrzí, je to výhled na marginalizaci prodemokratické části politického spektra v příštích volbách, protože strany na základě letošní zkušenosti upřednostní svých 5 procent před státotvorností. Z hlediska občana je pro mě důležitější, zda si Piráti dají do pořádku svoje rozhodovací procesy, aby podporovaly důvěryhodnost strany navenek, než aby řešili, kdo může za volební fiasko (za které ostatně, alespoň v Plzeňském kraji, mohlo oněch 9000 lidí).
    A ještě Vám napíšu, jak jsem volil já: Volil jsem SPOLU, ale nejsem nijak předpojatý, za jiných okolností bych možná volil PirStan. Protože bylo jasné, že demokratické koalici nijak neprospěje, pokud bude někdo vykroužkován, zakroužkoval jsem první čtyři kandidáty. Z tohoto pohledu, to, co se stalo s Piráty, je i moje prohra, zkrátka nás takových bylo málo.