Nástrahy mediálních presentací a očekávání toho špatného

 

Oslovili mne lidé (Marek Odstrčilík) z Xmana (to je magazín iDnesu), že by se mnou chtěl udělat rozhovor. Něco na pomezí technických trendů a osobních dojmů a příběhů, což se do takového magazínu hodí. A chtěli jsme být positivní. I vznikl takový rozhovor a vyšel na Xmanu. A to je ta zajímavá zkušenost.

Rozhovor jsem si přečetl, byl pokrácený, bylo to původně dlouhé vyprávění a nic zlého netuše jsem řekl, že je to tak v pořádku. Načež se v diskusi pod rozhovorem rozjel šrumec, co jsem to za komunistického zmetka. Jádrem sporu bylo jednak to, že se odvážím vzpomínat na svého dědu (od roku cca 1940 člena KSČ), čímž (protože to bylo v nadpisu) to přilákalo komunistobijce. To za prvé. Za druhé jsme narazili na úvahu komunistických procesů s Miladou Horákovou a zda je po revoluci děda nějak prohlédl a odsoudil. Na což jsem odpověděl něco v tom smyslu, že po revoluci děda pravil, že v té době neměli žádné jiné informace, že to nešlo nijak prohlédnout a všechno svědčilo proti Horákové. Ano, možná někdo slyšel něco na Svobodné Evropě, ale to byla propaganda nepřátel a tak se to bralo. Z toho pro mne vyplynulo, že lidé v padesátých, šedesátých letech se na takové procesy dívali stejně, jako my se dnes díváme na Ratha. Nebylo o tom více informací, než ty oficiální, nebyla žádná pochybnost o vině. Horákové tehdy, Ratha dneska. Jistota mediální presentace obojího byla naprosto stejná, žádné polehčující okolnosti nebyly, tvrzení obžalovaných se nezkoumala, dopředu vinen, bez ohledu na svobodu či nesvobodu médií.

Tohle je v rozhovoru tak nějak letem světem, zkráceno. Když jsem to četl, nenašel jsem v tom nic závadného, žádné tvrzení, že Rathův proces je politický a je to stejný mučedník, jako Horáková, či snad, že to Horákové patřilo. Ale najednou se v diskusích dočítám, že přesně tohle jsem měl na mysli.

A to je ta zajímavá zkušenost. Na jednu stranu já přesně vím, co jsem myslel a na druhou stranu vidím, jak to je vykládáno. A komentováno. Tohle je zkušenost, kterou, když člověk udělá v málo bolestné rovině, tak ji dnes vidím jako zkušenost k nezaplacení. Protože je schopen přenést ji do rozhovorů s ostatními.

Samozřejmě je možné (už nemám sílu ty věty rozhovoru číst), že se z toho dá něco takového odvodit a že ve spojení s tím, že mým vzorem byl děda komouš, mi lze nějakou takovou relativizaci dějin odvodit, přišít a hurá do mně všichni ti novochartisti. Hlava nehlava, bij koho dosáhneš, Bůh si své pozná.

Zajímavé to je v tom, že takhle zřejmě přistupujeme všichni ke všem. Napadáme cizí tvrzení, cizí práci, místo toho, abychom měli radost z vlastních. Hledáme třísky v cizích očích, místo vlastních břeven. Chceme se vytáhnout na špičky, jenže se nám zdá, že vlastní prací bychom se vytáhli málo, takže je dobré srazit ty ostatní. Jsme pak vyšší. Najít jejich chyby, však víme, že tam jsou, rozmáznout je. Protože, co kdyby příště tu zakázku nabídli nám, místo jemu, co kdyby ten úřad, to místo, ty peníze… A každá výhoda se v takové rvačce hodí.

Dává mi to novou optiku na řadu rozhovorů a jejich kritik, které jsem četl v posledních dnech. Na Žita, Okamuru, na Jančuru, Janečka, Janouška. Ratha, Nečase, Kubu, Klause a řadu dalších. Jak snadné je odmítnout je jako pošahance. A jak snadné by bylo, vidět ty cenné myšlenky, kdybych je chtěl číst a nemyslet si, že jsem víc, než oni.

Neposloucháme se. Netrpělivě čekáme, až budeme moci skočit někomu do řeči a chrlit moudra, která nás mají vyvyšovat nad ostatní.

Zrovna Karel Janeček, zrovna Tomio Okamura jsou zajímavý příklad. Dokud nevystoupali příliš vysoko, měli jsme je za polobohy. Janečka víc, než Okamuru, taky vydělal více peněz a chytřeji. Jenže, teď už je dost vysoko. Oba vystoupali tam, kam jsme si zvykli nadávat. Už víme, že to nedělají s dobrým úmyslem. Takže si to řekněme na plno. Okamura, Babiš, Janeček, Nečas a další – ti všichni přišli do politiky krást. Zlojedit.

Jak to vím? To je jednoduché: čekáme od nich to, co bychom sami udělali, mít tu příležitost. Je to v nás. Lhostejno na tom, co je v těch ostatních.

A budem si tím otravovat život další desetiletí, pokud s tím něco neuděláme.

PS: Jsme typická středoevropská rodinka minulého století. Dědeček byl komunista a válečný sabotér s ubytováním na pečkárně, prastrýc padl u Stalingradu na nesprávné straně ve vysoké pozici kanonenfutter a druhý prastrýc, toho utopili komunisti, když jim bránil znárodnit svou fabričku. Přišel by mi to malebný případ, kdyby tak nějak podobně to neměl každý z nás.

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno 13×, průměr: 4,77)
Loading...

23 komentářů

  • Zvláštní, já vaši narážku na vašeho dědu a Ratha pochopil přesně tak, jak popisujete… Už tehdy, kdy jsem ho četl (hezké povídaní, btw)…

    Jestli ona spíš ta snaha být za každou cenu proti není spíš neschopností porozumnět psanému textu, neschopností vidět kontext i jinde než ve dvouřádkovém vtipu od Jiránka v Mladé frontě…

  • Řekl bych, že hlavním problémem byl ten název článku – polovina lidí co to komentovala si přečetla jen název a řekli si: „Zandlovi byl vzorem dědeček komunista => Zandl podporuje komunismus => Zandl je sviňa“…

    Ale musím říct, že mě osobně ten článek trochu zklamal, kromě té osobní-lehce filosofické části(která se povedla) jsem čekal nějaké zajímavé technické prognózy do budoucna a místo toho se asi 1/3 článku zabývala Applem a Jobsem, což mi moc zajímavé nepřišlo…

    apropos, nebyl by někde ten rozhovor celý?

  • Žito, Janoušek, Kuba?

    Ne, tyhle lidi znám i mimo oficiální názory mainstreamových médií a žádné „cenné myšlenky“ opravdu negenerují.

    Je hezké relativizovat, ale i to relativizování má své meze.

    Mám „chtít číst“ Hitlerův spisek a vnímat ty myšlenky? Mám „chtít číst“ Breivikův spisek a vnímat ty myšlenky? Mám „chtít číst“ Stalinův spisek a vnímat ty myšlenky?

  • Inu, srovávat procesy let padesátých s procesem současným, rathovským nemohlo snad ani dopadnout jinak. Možná by jen tak mimoděk bylo záhodno dodat, že lidé vzdělání v oborech, které mají s historií a právem alespoň něco společného, těžko podobné analogie skousnou. Netvrdím, že tohle je případ diskutérů na xmanovi. V závěru už snad jenom drobnost. Chápu, že je autor psavec poměrně aktivní a komentuje dnes tohle a zítra tamhleto, ale měl by si být vědom svých hranic a vědomostí. Přístě si raději přečtu něco technologického.

  • Aneb jednoduše řečeno – lidi vždy vidí to, co vidět chcou. Nebudou se zamýšlet, nebudou přeci plýtvat energií na nový úhel pohledu a pochopení. To by panečku bylo moc složitý, xman není bohužel půda filozofický fakulty, kam by se ten článek ideálně býval asi hodil.

    Takže:

    Ano to je jednoduchá matematika – lidi co melou hovna vidí jen hovna, nikoliv ten skvostnej záchod, který umí všechna ta hovna splachovat a osvěží příjemně ovzduší lidské společnosti. Díky za všechny ty záchody, díky za tebe!

    Quak!

  • Ten rozhovor jsem četl a protože se známe z branže, tak jsem v tom neviděl nic negativního. Diskutéry bych nebral vážně. On ten článek časem zapadne a lidi budou trápit zase jiné věci.

  • Zmíněný rozhovor jsem také četl. Chtěl jsem se začíst i do diskuse, ale skončil jsem u druhého pošahaného příspěvku. Číst dále by bylo ztrátou času. Jak píše R. Hasalík, diskutéry bych nebral smrtelně vážně, ono často diskuse pod článkem žijí vlastním a od článku nad ním odtrženým životem :-)). Kde četl pochopil, kdo četl jen titulek, tak diskutoval…

  • Pěkný článek, jen mě překvapilo, že sis tímhle prošel, jsa blogerská legenda, až teď.

  • Článek jsem si přečetl a hned jsem viděl rudě. Dokonce jsem na svůj negativní post přihodil na FB pár dolárků, aby ho vidělo co nejvíce lidí. Já jsem také hrdý na svého dědečka, byl kulak. Je velká škoda, že lidé jsou nepoučitelný a jsou ochotni hájit něco tak ohavného co jsme tady zažili před rokem 1989. Zločiny komunismu jsou historicky prokázány a nechámu, že se je pokouší hájit člověk, který je považován za blogerskou legendu. Jó oni komunisti jsou už na krajích, proč se na této vlně nesvést článkem s kontraverzním titulkem.

  • Tohle je proste luza – hloupa, chamtiva, zavistiva a nenavistna. Par desitek nebo stovek tisic takovych spoluobcanu proste mame a jen trouba se spini tim, ze venuje pozornost tomu, co po nem plivou.

  • Tohle je proste luza – hloupa, chamtiva, zavistiva a nenavistna. Par desitek nebo stovek tisic takovych spoluobcanu proste mame a jen osel se spini a trapi tim, ze venuje pozornost tomu, co po nem plivou.

  • @František Honsa: dekuji za vas prispevek, je/jste krasna ukazka materialu zminovaneho v clanku 🙂

  • Nejde jen o to, jak jste to myslel. Jde i o související věci, např.  také o to, že komunistická strana je zločinecká organizace a tento aspekt úplně pomíjíte (nebo to aspoň tak působí). To, že děda zločinec nebyl, na tom nic nemění.

  • Tuhle větu blogera…: „Neposloucháme se. Netrpělivě čekáme, až budeme moci skočit někomu do řeči a chrlit moudra, která nás mají vyvyšovat nad ostatní.“
    … bych rozšířil o svůj poznatek: Čteme jen titulky, protože současná média nám mnohdy ani více nenabídnou. Článek pod titulkem je velmi často jen pouhým pokračováním titulku… a „psavec „navíc, jen občas do obsahu něco přimíchá… někdy si ani nedá práci s ověřováním toho o čem chce psát a vznikají nepravdy či polopravdy. Tvůrce článku, tak činí se záměrem, aby se neodklonil od vytýčené linie zaměstnavatele. Přesně, podle rčení „Koho chleba jíš…“

  • Možná, že bychom se měli zamyslet nejen nad tím, že se neposloucháme, ale také nad otázkou, proč bychom se vůbec poslouchat měli. Naprostá většina sdělení nenese žádnou užitečnou informaci, jde vlastně o pouhý šum. Nebo o cosi jako je hudba – tam se také nikdo nezbývá tím, jestli hudbu pochopil „správně“. Prostě z ní má určitý pocit a o nic jiného nejde. Infotainment.

  • No – já ty časy na rozdíl od mnohých radikálních diskutérů zažil a opravdu komunista = zločinec ??? To ani omylem, bohužel ale to je velmi častý způsob uvažování nejen našeho národa (cikán = pobírač dáveka nemakačenko, komunista = zločinec, člen ODS, ČSSD … = zloděj a karierista). Vtip je v tom, že i když uvedená tvrzení často platí, zdaleka ne vždy pro konkrétní osobu. Ale uvažovat tímto směrem je pro větší část populace příliš obtížné. Čili – jak pravil Churchill – o marnosti demokracie Vás přesvědčí pětiminutový rozhovor s průměrným voličem …

  • Haha, já jsem si něco podobného užil od zde přítomného Kuby Turka 🙂

  • Jardo, zkuste číst pozorně. Neříkám, že každý komunista je zločinec (a výslovně to píšu). Říkám, že komunistická strana je zločinecká organizace. Že jste „ty časy“ zažil, je pěkné, určitě jste měl všechny informace.

  • rozhovor jsem četl, byl takový plytce magazínový (chápu proč), titulek rozhovoru slušně řečeno hloupý (vím proč, a proto takovéto magazíny rád nečtu), témata povrchní až bulvární…, nicméně respondent odpovídal tak, že se rohodně nemusí za sebe stydět. a ty vyblitky národa pod článkem nejsou ničím více, než vyblitky národa, o kterém egon bondy prohlásil, že je to nejzkurvenější národ na světě – a pak se odstěhoval do bratislavy. takže, chlape, ser na to a jeď si to svoje (a dokud nevystoupáš příliš vysoko, budeme tě respektovat a budeme tě mít rádi :))

  • to Nick: Myslím, že podle toho, co píšete, je to hlavně o Vás

  • Myšlenkový experiment – kdyby autorův dědeček byl z libovolného důvodu členem NSDAP, aniž by kdy spáchal osobně nějaký zločin (a takových byla většina), napsal by autor „Vzorem mi byl dědeček nacista“?

  • S tím Okamurou nevím, spíš se teprve teď vybarvil. Když komentoval cestovky, tak to bylo v pohodě. Teď když ze sebe dělá pomalu mučedníka, tak je to horší…