O tom, že by mobilní terminály mohly fungovat bez závislosti na síťové infrastruktuře operátora, se uvažuje poměrně dlouho. Technicky vzato by to nebyl žádný problém, otázka je, jak celou věc pojmout obchodně. Podobné projekty existovaly již před dvaceti lety v rámci Ericssonu (psal jsem o nich zde), jenže k začlenění takových nápadů do standardu 3G nikdy nedošlo. Nebyl důvod, obcházeli by se operátoři, výrobci infrastruktury a to nebylo záhodno. .
Nyní s iniciativou mobilního peer to peer přišel Qualcomm a kromě technického nápadu má i nápad obchodní. Technologie původně nazvaná FlashLinQ vznikla ještě ve Flarionu, společnosti, kterou Qualcomm v lednu 2006 koupil a FlashLinQ byla jednou z technologií firmy, o které se Qualcomm živě zajímal (kromě něj to bylo hlavně řešení femtocell a Flash-OFDM). Qualcomm vloni posunul návrh jako Studijní příspěvek do 3GPP a pokud by bylo uváženo, že jde o zajímavou záležitost, mohla by se tato specifikace stát součástí standardu LTE v některé z následujících Release, pracovně pod názvem LTE Direct. A to už by věc činilo zajímavou, ačkoliv si přiznejme, že velká část technologií, které se do standardu dostanou, se nikdy nepřeklopí do praxe.
Tady je ale vhodné mít na paměti, že Qualcomm je výrobce čipových sad Snapdragon, které jsou součástí velkého množství mobilů a je tedy pravděpodobné, že by LTE Direct do nich prostě natlačil. Navíc se proslýchá, že na LTE Direct spolupracuje s Microsoftem, jenž čipy Snapdragon používá pro své mobily s Windows a Snapdragon S4 bude podporován i ve Windows 8. Proč by celá hračka zajímala i Microsoft? To bude zřejmější, když se podíváme, co na LTE Direct vlastně Qualcomm vidí.
Blízkopřátelský internet
<p>Pro vysvětlení, k čemu LTE Direct (či FlashLinQ) bude, používá Qualcomm hezké spojení “Proximate internet”, které se ale do češtiny těžko překládá. Použil bych snad Blízkopřátelský internet, ale zase tolik času promýšlením překladu jsem netrávil. </p>
K čemu by tedy LTE Direct mohlo sloužit? K automatické krátké výměně stavových zpráv mobilních terminálů, které se nacházejí v rádiové blízkosti a v případě zájmu i v jejich přímém rádiovém propojení a výměně dat. V okolí několika (málo) kilometrů by mobilka byla schopná vyhledat přímo (tedy bez přístupu do eNodeB či jiné části operátorovy síťové infrastruktury) ostatní mobilky a komunikovat s nimi.
Otázka ovšem zní, proč by to měla dělat. Qualcomm na to odpovídá vysvětlením, že by tak aplikace získala geolokační kontext. Ne tedy snad geografickou polohu v podobě zeměpisných souřadnic, tu by i nadále měl obstarávat GPS, ale informaci relativní, například o tom, zda se nacházíte v kanceláři, doma, nebo typicky o tom, zda se nacházíte někde, kde se nachází vaši přátelé, kolegové či jen lidé s podobnými zájmy. Aplikace v mobilu by takovou sadu informací mohly využít právě jako “geosociální kontext”. K čemu, už je na vývojářích, ale informace o tom, co je ve vašem bezprostředním okolí, se vývojářům sociálních aplikací zdá být nadmíru zajímavá. Dnes podobnou věc musíte řešit obtížně, buďto kombinací bluetooth či WiFi - obojí s malým dosahem a vysokou žravostí baterií, nebo přes GPS a datové přenosy, což umožňuje neomezený dosah, ale také velkou žravost baterie. A v každém případě musí být taková aplikace spuštěna na pozadí zařízení, nejde o nějakou systémovou podporu obsaženou v každé mobilce. To by LTE Direct mohlo změnit.
Praktické užití? Zjistíte, zda je v okolí volný taxík. Jaké filmy běží v kinech v okolí. Ve kterém baru jsou vaši přátelé. Zda jste doma a neměl by váš mobil ztlumit vyzvánění. To jsou ty nejbanálnější příklady a nyní je asi už docela zřejmé, proč by taková věc mohla zajímat Microsoft, jenž je v sociálních sítích naprosto neúspěšný a nějaký impuls pro změnu by potřeboval. Představil si ale můžete i aplikaci, která ovládá jiná zařízení používající LTE Direct bez nutnosti používat WiFi nebo mobilní síť - například domácí elektroniku. Samozřejmě, pokud by byla patřičným rozhraním vybavena.
Komunikace D2D
Automatická komunikace mezi zařízeními, tedy typu Device-to-Device, by se tím posunula na zcela jinou úroveň. Dnes je přímý komunikační režim mezi mobilkami v podstatě vyloučen, používá se jen na úrovni bluetooth nebo WiFi (existuje i WiFi Direct), které jsou ale z mnoha důvodů (komplexita procesu sestavení komunikace, spotřeba, ale i technické záležitosti ve smyslu obtížného zvládání provozu v prostředí s více nezávisle komunikujícími uzly). LTE Direct by byl právě k D2D komunikaci určen a na ni specializován. To obnáší odolnost proti problémům, které vyvstávají v prostředí, kde různě mezi sebou napřímo komunikuje řada zařízení, která neslyší jiná zařízení snažící se o podobnou komunikaci, v prostředí krátkých a různě promíchaných spojení bez centrální koordinace. Qualcomm udává, že standby time jeho technologie je v řádu mnoha dní, takže nároky na odběr energie jsou velmi malé. Není se čemu divit, jedno proscanování včetně vyslání krátké informace do okolí obnáší časový rámec 16 milisekund.
FlashLinq předpokládá tři schémata. Tím prvním je režim Vyhledávání, tedy vyhledání zařízení v okolí a shromáždění základních stavových informací o nich. Během osmi vteřin lze takto získat údaje z pěti tisícovek mobilek v okolí. Režim Paging se využívá k zahájení komunikace a režim Komunikace se využívá pro komunikaci mezi dvěma vyhledanými zařízeními. Samozřejmě je zde zajištěna bezpečnost, tedy nemusíte souhlasit s tím, aby se vaše zařízení takového propojení účastnilo či v rámci aplikací můžete nastavovat, co vašemu okolí a různým typům lidí nabídnete.
Celá záležitost vypadá na první pohled jednoduše, ale ve skutečnosti skýtá mnoho “výzev” aka oserů. Například mějme na paměti, že mobilní terminály jsou ve skutečnosti poloduplexními zařízeními, která umí buďto vysílat, nebo přijímat. To v momentě, kdy jste připojeni do infrastruktury mobilní sítě zastírá rychlé střídání těchto režimů, jenže k tomu je také potřeba ovládací logika v síti, aby mobilka poslouchala a vysílala, když má. Jak to ale udělat v přímém propojení v momentě, kdy ovládací logika sítě není dostupná? I to jde, ale zase je třeba přístup k přesnému časování, nejlépe k časovému signálu GPS nebo časovému signálu v LTE síti. I s tím si FlashLinq musel poradit.
Není také nezajímavé, že peer to peer (nebo device-2-device) komunikace by vlastně skýtala zajímavé možnosti i pro případ nedostupnosti síťové infrastruktury, například v případě živelných katastrof, tedy za účelem veřejné bezpečnosti. Jenže o takové případy je dnes menší zájem, než o to, jak vás navigovat mezi městem plným obchodů, takže je vynecháme.
No, k čemu vlastně LTE Direct bude? Veřejná bezpečnost je stranou zájmu, jde spíše o rozvoj nových sociálních aplikací a také - dosti nepokrytě - o reklamu. Součástí stavových informací, které by váš telefon rozdával na potkání, jsou informace o vaší náladě a zájmu (pomiňme nyní, jak je telefon ví), což je ta správná krmě pro mobilní reklamu. A socializace čehokoliv je nyní v kurzu, přičemž se ukazuje, že spojení geografické a sociální informace, může být zajímavé. Dnešní technologie umí jen tu polohu, sociální ani geosociální kontext zpracovávat neumí. S tím sociálním si poradí Facebook, s geosociálním ale ani on ne. Podpora přenosu takových informací v rámci mobility by byla vítaná, právě proto, že všechny experimenty tímto směrem (ke geosociálnímu kontextu) narazily na technická omezení a překážky.
Otázka na závěr je, zda to nebude další technologie, která zní na první pohled líbivě, ale rozhodně nebude sloužit ani tak k tomu, abychom si zdarma přenesli mezi kámoši novou písničku, ale k tomu, aby o nás reklamní agentury věděly více dat, které si mohou mezi sebou dále porozdávat.
A ještě jeden přípodotek na závěr: co LTE Direct chybí, je režim Relay, tedy předání požadavku přímo z jednoho mobil na jiný. To je ten hlavní důvod, proč LTE Direct nebude pro účely veřejné bezpečnosti dobře užitný systém a proč jím nepůjde nahradit mobilní operátory. Možná trochu škoda a inspirace pro příští Release …
A ještě jedna douška na závěr: vynechal jsem většinu technických detailů, asi by vás nezaujaly. Na první pohled nám ale je zřejmé, že FlashLinQ je založeno na časovém duplexu, nikoliv duplexu frekvenčním. Ostatně, jak jinak u Flarionu. No a mě přijde zajímavé, jak moc se dá z TDD vytěžit - kdyby se mu věnovalo více pozornosti, dalo by se s frekvencemi ještě mnoho nakouzlit. Jenže náš svět je založen hlavně na duplexu frekvenčním, v něm jsou zainteresovány hlavní telekomunikační firmy a tak tahle výzva zůstává i nadále oslyšena.
