Konec Prahy aneb stěhování

V Praze jsem prožil, ať počítám jak počítám, nějakých osmnáct let. Což mi dnes přijde neuvěřitelné. Úplně poprvé jsme dorazili na VŠE se spolužákem Jiříkem zvaným Komarkinem, abychom zjistili, že se nedostaneme na kolej, protože nespadáme do kilometrového limitu. Namítli jsme, že kilometrový limit je pěkná věc, ale z našich vesniček prostě autobus k vlaku nejezdí, takže je tu drobný problém. Říkali jsme si, že takový rozumný argument bude stačit.

Stačil. Další dva týdny jsme spali ve stanu před VŠE. Týden si toho nikdo nevšímal, protože to vypadalo jako součást odborářské demonstrace (naproti je Dům odborových svazů), druhý týden nám vyšlo odvolání, protože na Jarovských kolejích nechtěl bydlet každý. My jsme na nich bydleli moc rádi. Byla tu nejvybranější společnost (dnešní spolumajitel banky, nakladatelství, fabriky na špendlíky, cestovatel, hlavoun národní banky, zneuznaný básník, uznaný filmař, nájemný pisálek a tak vůbec). Mimochodem, při stěhování jsem na recepci nechal Atari ST a už jsem si ho nestihl vyzdvihnout, jestli tam ještě leží, dejte mi echo, nostalgicky se mi po něm stýská.

Vlastně jsem za těch osmnáct let měl jedinou roční pauzu, kdy jsem studoval venku a nepobýval v Praze. Prošel jsem v Praze vším možným bydlením. Od kolejí, přes hnusný panelák (kde nám uřízli kandelábr, protože jsme na něj měli vyvedenou anténu, kterou jsme se rozhodli vysílat pirátské rádio, jímž jsme vymazali Evropu 2 ve Stodůlkách z etéru) po docela hezký panelák, který jsem později prodal ruským mafiánům, kteří se mě vyptávali, zda tam nebydlí nějací podezřelí lidé …

Prošel jsem jak sídliště stará, tak nová, tak staré bytové čtvrti, bydlel ve vilce, dokonce i na Staroměstském náměstí v úžasném domě, v němž, když jsem vrtal do zdi díru na ethernetový kabel, tak mi nestačil metrový vrták, protože to přeci byla původní nosná zeď… To bylo kouzelné bydlení, jen ten randál, co tam byl ve dne v noci, ten nebyl k vydržení.

Teď bydlíme na Výtoni. Hezký podskalský činžák, jenže se vším tím negativem Prahy. Sice klidná ulice, ale hluk stále ke slyšení, prach z aut, špína. Sice všude blízko, ale když mám děti vypustit na hřiště, dostávají mnoho minut školení, jak se přes tu jednu silnici mají rozhlídnout.

Jistě, v Praze je kultura, řada přátel tu bydlí, spousta firem, podniků. Přemýšleli jsme doma, kolik těchto „benefitů“ využíváme. Pramálo. Zábavu máme vlastní, když už jdeme na nějakou akci, tak to není jednak tak často, jednak bývají ty akce zhusta mimopražské. Přátelé se často stavují u nás a lepší, než je nechat spát na gauči, bude mít pro ně pokoj a moci je uhostit na zahradě.

A tak před nějakou dobou padlo rozhodnutí, že se postěhujeme zase. A najdeme si něco klidnějšího, většího na obývání. A mimo Prahu. Důvodů je celá řada. Tak především prostředí. Chceme čistější, klidnější, tišší. Lepší pro děti, lepší pro nás.

Kolik jsem našaškoval s hlukovými a emisními mapami v realitkách, to se nedá vypovědět. Skvělé je, že dnes je máme online, včetně map ekologických zátěží a řady dalších ukazatelů.

Kromě toho se mi Praha nějak přejedla. Jsem háklivý na neustálé skandály, rozkrádačky, korupce – a zoufalý z toho, že nevidím nic, co by se s tím dalo dělat. Je mi protivné v tom žít, vidět to – a vidět, jak to huntuje lidi, jak je to mění k horšímu. Tak, jak já bych dopadnout nechtěl.

Nakonec vyhrál Branýs nad Labem. Úplně původně tedy vyhrála Stará Boleslav, která sice nomenklaturně s Brandýsem tvoří dvojměstí, v praxi jsou to ale dvě jiná města rozdělená řekou. Markéta má to město v oblibě z dob, kdy tu bydlela na koleji, já z dob, kdy jsem studoval rané přemyslovce a jezdil jsem do zdejšího kostela vypozorovat, jak zavraždili svatého Václava.

Právě ta zmíněná jinost … tady vznikly problémy. Mezi Boleslaví a Brandýsem je most. Tedy byl, teď se opravuje. Už několik let a dalších několik let se opravovat bude. To, jak to dvě části „jednoho města“ změnilo, je fascinující. Boleslav (do které se teď nedostanete od Prahy vlastně jinak, než po dálnici), šla dramaticky dolů. Obchody pochcípaly, i vietnamští prodejci se stěží drží. Lidé, kteří by chtěli prodávat své domy, na jejich opravu a údržbu léta nic nedávali, protože do poslední chvíle doufali, takže to, co je k prodeji, je spíše před totální rekonstrukcí. A to já nechtěl.

Nezapomeňte na oblíbené realitní triky ve stylu „domu se otevírá fascinující výhled do údolí“ – pokud budete fascinováni dálnicí, která údolí půlí, jistě si užijete. Naštěstí je Brandýs – Boleslav na StreetView, což mi ušetřilo nejedno zklamání a marný výjezd.

Takže místo Staré Boleslavi, kterou most ničí, jsme zvolili Brandýs. Snad, pro dobro celého dvojměstí, se to s mostem jednou a v dohledné době vyřeší…

Nakonec jsme tedy našli malý, příjemný a zrekonstruovaný domek , na němž už snad chybí drobnosti. Stěhování bude trochu hektické, ale když to dobře půjde, do začátku září z Prahy zmizíme. Největší drama budou knihy, kterých máme s Markétou po různých úložištích opravdu hodně. Opravdu hodně. I proto jsem příznivec elektronické knihy. I proto si večer zase nostalgicky pohladím hřbet papírové knihy.

Mnoho míst z Prahy mi přirostlo k srdci a budou mi chybět. Skoro každodenní toulky Vyšehradem, vysedávání na lavičkách s notebookem nebo útěk do kostela před deštěm, inspirace pro psaní nasávaná přes tisíciletou historii. A … hm…

Snad i ta nadcházející léta budou zajímavá éra.

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno 20×, průměr: 4,45)
Loading...

18 komentářů

  • Ten závěr… jakoby ses ani netěšil…

  • No teda, odvézt děti z Prahy někam na vesnici?!? Ty vám tedy poděkují 🙂

    Mimochodem, do Prahy budete dojíždět každý den nebo jenom obden?

  • Zvolil jsi dobře. Rozumný kompromis mezi městem a vesnicí, na okraj prahy 15 minut. Máš tam i dva bazény, jeden ve Sport Centru (chodí míň lidí, doporučuju) a druhý Pedagogické fakultu UK (kousek od knihovny, občas tam pustí i veřejnost). Narazíš i na pár zajímavých míst, a hlavně kdo může říci že běhá tam kde tehdá běhal pan Zátopek…

  • Tedy nevím, jestli je tohle idální cíl při honbě za čistotou, tichem a klidem.

  • Krásně napsáno, probouzí empatii. A byť sám z Prahy utíkám coby „maloměšťák“ z Moravy po každé cestě, její kouzlo už jsem párkrát pocítil, byť zdaleka ne tak do hloubky. Ale nevěšte hlavu: Pokud ji máte rád, stará láska nerezaví. Praha tam na Vás vždycky počká. 😉

    @Joseph: Jsem hluboce přesvědčen, že děti je lepší mít mimo Prahu. Ony si do ní (a možná i z ní) stejně jednou zase cestu najdou.

  • To já se naopak chci zkusit časem přestěhovat z vesnice do Prahy sic na kraj, ale do Prahy nebo jiného většího města.. člověk musí zkoušek a porovnávat, co mu vyhovuje.. Jestli život na vesnici a dojíždění, nebo město.

  • Já se tedy před cca 4 lety odstěhoval z Prahy do vesnice na okraji Prahy. Na metro krásných 8 minut autobusem. Akorát autobus jezdí jednou za hodinu. A s mou dochvilností, kdy mi v jednom dni ujel třeba i 3x, se ukázalo jako jediné řešení každodenní dojíždění autem.

    A popravdě, po těch 4 letech jsem pořád na vážkách, jestli bych volil ve stejné situaci znovu stejně.
    Větší klid tam je. Prašnost je asi taky lepší, i když žádný zázrak. Přestože je to na západě Prahy, kde je to návětrná část Prahy.
    Ale přes zimu se skoro pokaždé najde blbec, který do kamen přihodí odpadky a nebo plasty, takže se všude táhne hnusný smrad. A v létě zas všichni v okolí mají potřebu grilovat a nebo pálit trávu, takže když si chvilku nehlídám ventilaci, mám v tu ránu prouzený byt. 🙂
    Když jednou za čas s kamarády vyrazím na pivko, tak to znamená domů jet s modrými anděli a nebo pít nealko. Nakonec to často končí tím nealkem. Což mi zvlášť nevadí, ale poslouchat vždycky ty řeči ostatní. 🙂

    A dneska si skoro myslím, že za čas se zas odstěhuji do Prahy. A nebo když vyhraji ve sportce .. kterou ani nesázím .. tak ještě připadá v úvahu velký pozemek bez sousedů v dohledu, s loukou a lesem okolo. 🙂

  • Ahoj, vítej mezi vidláky 😉

  • tak Patriku ať se v novém daří. A inspirace je všude dost, stačí si všimnout 🙂

  • Vyrostl jsem na vesnici, ted asi 10 let ziju ve meste a posledni dobou nemyslim na nic jinyho jak s rodinou z toho mesta vypadnout, idealne na porad. Kdyz prijedem na vikend k rodicum, tak vidim, ze za tu dobu se skoro nic nezmenilo, ta pohoda tam vsude uplne sala. Jako klukovi mi na vesnici nikdy nic nechybelo, jenom to dojizdeni do mesta na stredni skole nebyl zadnej med.
    Oproti tomu ve meste citim jak me vsechno kolem vysava, potkavat kazdej den mraky nastvanych ksichtu, kraval, smrad a bordel …
    Se zenou vzdycky debatujem, jak je to mozny a v cem je ten rozdil … uplne ve vsem…

  • seeker: Moje zkušeností s klidem a smradem jsou přesně opačné. Na vesnici každou chvíli někdo vytáhne křovinořez nebo cirkulárku a VRRRRR!!!!, VRRRRR!!!!, je po klidu. V zimě přihodí sousedi do kamen v rámci úspor petky s vyjetým olejem, proti tomu je u vedle vzduch vedle pražské magistrály prakticky čisťounký…

  • Moc hezky napsáno. Mám podobnou zkušenost. Do Prahy jsem přišel na ČVUT a kolej samozřejmě nedostal. Bydlel jsem všude možně, na dělnických ubytovnách v Kladně a na Jižním Městě, na bytě na Klamovce, na desetilůžkovém pokoji v suterénu Strahovských kolejí. Po několika měsících jsem se dostal na kolej. Tohle se opakovalo na začátku každého roku až někam do čtvrťáku. Po promoci jsme bydleli s ženou na Barrandově a potom několik let kousek od I.P. Pavlova. Běhat jsem chodit na Folimaku, po setmění tam na mě pokřikovali trenérské rady bezdomovci. Když jsme čekali první miminko, konečně nás to donutilo pohnout se pryč. Udělal jsme úplně stejnou rozvahu, kulturní možnosti Prahy jsme využívali čím dál tím méně a vše ostatní nás štvalo. Tak jsme odešli na malou vesnici ve Východních Čechách. Už je to pár let, ale ještě jsme ani jednou nelitovali.

  • @Michal Kára: Cirkulárka sice dělá rámus, ale je potřeba párkrát do roka. Ohledně hluku viz dále. Petky s vyjetým olejem jsem zatím viděl jen v TV Nova. Větší čoudilové jsou paliči trávy a lidé, kteří neumí zatopit v kotli a tak místo generátoru tepla mají generátor žlutého kouře.

    S větami v článku: „Chceme čistější, klidnější, tišší. Lepší pro děti, lepší pro nás.“ jsem si nemohl nevybavit místní náplavu: oni se sem přistěhovali, aby hlavně oni měli klid, takže s většími či menšími úspěchy likvidují okolní volnočasové aktivity, jako je sportovní střelnice s občasným sobotním provozem ve vzdáleném lese, několik kilometrů vzdálené sportovní letiště, odkud za dobrého počasí o víkendu vzlétají parašutisté atd. Avšak anglický trávník na jejich rozlehlých zahradách potřebuje pravidelnou údržbu, tak zde týden co týden hučí zahradní traktory (každý den na jiné zahradě), zatímco místní vidláci si vystačí jen a malými elektrickými sekačkami. Po desetiletí nikomu navadící občasný hluk tak střídá pravidelný cirkus. O stavebních úpravách prováděných místo lopatou výhradně opět hlučnou stavební technikou ani nemluvě. Oázy klidu je tedy potřeba hledat jinde, než na vesnici…

  • Óázy klidu jsou dnes pouze velká sídliště…

  • „Markéta má to město v oblibě“ – takže ani s Ditou to nevyšlo?

  • Jako Seeker. Preji at se vam hezky bydi a zije! Jako naplavenina zatim pouze tise zavidim;)

  • Hezkej článek, Patricku 🙂 ať se Ti nadále daří (já se před měsícem stěhoval pošesté a jistě ne naposledy) 😉

  • Ja jsem taky prisel do Prahy na VSE a s kolejema mel problem takrka kazdy rok, dokud jsem nemel zname v kolejni rade. V Praze jsem zustal 15 let a pred rokem se odstehoval do spanelske Valencie a vubec si nestezuju. Mesto je to mensi a tudiz ne tak drahe, s morem, spoustou slavnosti a kulturnich akci, do Madridu i Barcelony to jsou autem 4 hodiny po dalnici a letadlem do Prahy 2,5 h. A lidi tady se nedaji srovnat s temi v Praze. Mimochodem spanelsky jsem neumel nic a ted se trochu domluvim, takze jazyk nebyl problem.