Jak jsme registrovali doménu Mobil.cz a začali podnikat

Když už se naše trojice usnesla, že budeme připojeni přes NetForce, zbývalo dořešit několik praktických problémů. Především jsme se museli nějak jmenovat. Dále jsme potřebovali mít svoji adresu a nakonec i svůj design. Pojmenování jsme chtěli spojit s adresou a tak jsme chtěli, aby naše stránky se jmenovali GSM server. Vznikla tedy adresa gsm.netforce.cz. Jenže to už se nám doména třetího stupně rozležela v hlavě, bylo nám jasné, že pokud nemáme být snadno vydíratelní, pokud si chceme udržet nezávislost na providerovi a vypadat seriosně, musíme se pokusit zaregistrovat doménu druhé úrovně.

Jenže registrace domén neprobíhala v roce 1996 nijak jednoduše. Nad registrací domén bděl Jiří Orság jakožto fakticky neomezený pán a pravidla pro registraci domén nám nepřipadala příliš zřejmá. Jedno jsme ale pochopili – doménu si můžeme zaregistrovat jen jako firma a to ještě tak, že jméno domény musí odpovídat jménu firmy. Samozřejmě se daly dělat nejrůznější tlaky – například firma Ivo Lukačoviče se jmenovala Ivo Lukačovič – Seznam, ale doménu namísto ivolukacovicseznam.cz dostal jen seznam.cz. Aby také ne – seznam.cz nebyla v té době ani zdaleka tak lukrativní adresa, jako dnes.

Doménové jméno navíc nesmělo být jménem obecným, běžným. A tak jsme se svojí žádostí o registraci první domény pohořel – na doménu gsm.cz nám pan Orság sdělil, že je to obecné jméno a že nám jej nedá.

Na druhý pokus jsme se připravili důkladněji. Do registračního formuláře jsme si zažádali o doménové jméno mobil.cz a jako žadatele jsme uvedli firmu Mobil s.r.o. Doménové jméno sice bylo obecné, ale sedělo se jménem firmy a tak naše registrace napodruhé prošla. V prosinci nám již doména mobil.cz říkala pane a my jsme byly šťastní jako blechy.

To, že jsme přišli o doménu gsm.cz jsem panu Orságovi nikdy nezapoměl. Když se o dva roky později uvolnila pravidla pro registraci domén (především kvůli trvalému tlaku na neudržitelnost postupu, kdy o registraci fakticky rozhoduje jeden člověk), registrovala si doménu gsm.cz Nextra, chtěla ji snad využít pro tendr o třetí licenci. Když ji ale nevyužila, dohodli jsme se o nasměrování domény na nás. Pravda ale také je, že jsem mnohokrát blahořečil tomu, že se nejmenujeme GSM – striktní jmenné omezení na tuto technologii by znamenalo handicap v době, kdy mobilita již byla něco více, než jen GSM telefon.

To, že jsme se k doméně dostali malým podvodem, nás v té době ani v nejmenším netrápilo, ba i v noci jsme klidně spali. Důležité bylo, že jsme se rozhodli náš nový server slavnostně odstartovat přesně na nový rok – neuspěchat start o pár dní či týdnů, ale důkladně se připravit.

Na nový server jsme postupně nahrávali materiály, sjednocovali jsme rubriky. Celý server jsme z počátku rozdělili do těchto sekcí: Z domova, Ze světa, Služby, SMS a Cell Broadcast, Telefony, Technologie (později přibylo a zase ubylo Slovensko) a Ceny.

Dlouho jsme také přemýšleli nad tím, jak by měla vypadat titulní stránka našeho serveru. Původně kluci prosazovali návrh, aby zde byl animovaný telefon v Javě, který by po stisknutí tlačítka přešel na patřičnou stránku. Jenže jeden z grafiků v NetForce, který vytvoření appletu i grafiky přislíbil, toto neustále odkládal, byv ve firmě zavalen prací. A tak jsme se rozhodli, že si opět budeme muset poradit sami. Zasedl jsem k Photoshopu tehdy nejnovější verze 3.0, nalistoval manuál a začal jsem sám vytvářet titulni stránku. Vypadala jednoduše – byla vlastně jen rozcestníkem na zmíněné rubriky a nahoře měla nápis Mobil vyvedený z písmen vyřezaných do obrázku telefonu Siemens S4. Rozcestník sám byl udělaný z červených písmen, pod nimiž byl stín – v té době to nebyl zdaleka tak okoukaný efekt a dal mnoho práce.

Na obrázku je až druhá verze naší titulní stránky, tu první vidělo jen opravdu málo lidí. Jak vidno, inspirovali jsme se Seznamem, dokonce Ivo Lukačovič mi radil, jak mám udělat ty stíny v Photoshopu, byl na to nějaký hezký plugin a dlouhý postup. Zdaleka se mi nepovedly tak hezky, jako jemu – ty samé červené koule nahoře totiž v té době měl i Seznam, jen hezčí. Omlouvám se za problémy s diakritikou, je to brané zde z WayBack.

Druhá verze titulky

Koncem prosince jsme dali vědět do všech možných konferencí, že náš server o první den roku 1997 vychází na nové skvělé adrese www.mobil.cz – a pozvali jsme všechny na naše stránky. Také Ladislav Zajíček na náš server upozornil 14. ledna 1997 ve svých News-on-net.

Start byl fenomenální a na české poměry jsme hned od prvního dne měli skvělou návštěvnost. Nejdříve jsme byli překvapení, když na náš server hned 1. ledna přišlo více jak 200 IP adres a domnívali jsme se, že to byla jen taková lidská zvědavost. V té době mnoho serverů na českém internetu nebylo a tak se nám zdálo, že k nám lidé chodí jen proto, že nemají kam jinam moc chodit.

Stavíme si vlastní server

Jenže zájem lidí o naše informace vůbec neslábnu, právě naopak – návštěvnost rostla každým dnem. Už koncem ledna jsme se rozhodli, že se přestěhujeme na vlastní server z pronajatého virtuálního prostoru u NetForce a tedy že využijeme i druhou část slibu, který nám NetForce dal. Jenže postavit si vlastní server ze dvou studentských a jednoho mediáckého platu, to není jen tak. Naštěstí pomohli sponzoři. Dali jsme na server hlášku, že kdo by mohl odprodat levné díly, nechť nám napíše. A tak jsme zdarma získali motherboard 386DX na 40 MHz i se zachovalou skříní, já jsem do tohoto počítače dal svoji starou paměť, protože jsem si právě koupil upgrade, takže jsme měli i 16 MB RAM, Petr někde vyškrábl velmi velmi lacino pevný disk, samozřejmě IDE. To všechno se nějak zkompletovalo a Petr na to instaloval Linux. Debata o tom, zda Linux nebo NT se tehdy ani neřešila – Petr beztak uměl jen s Linuxem a ani Filip ani já jsme na NT mastera neaspirovali, navíc náš hardware byl tak akorát pro tehdejší oškubanější linuxové distribuce.

Na náš první server jsme byli jaksepatří pyšní a hrdě jsme jej umístili do NetForce. Už počátkem března jsme jeli na vlastním hardware a dalo by se říci, že jsme již byli movití internetoví podnikatelé – v té době jsme byli po Medea, MaMedia a Seznamu ti, kdo do čistě internetového podniku investovali nejvíce peněz (no, nebylo jich zase nijak moc!).

První velká recenze – prosazujeme se informačně

Na internetu se nám začalo dařit i obsahově. Tehdy jsme totiž udělali první recenzi. Na jaře roku 1997 přicházel na trh nový telefon od společnosti Sony – jmenoval se Z1, vypadal úplně jinak, než normální telefony, měl výklopný mikrofon, jog-dial a pštrosí animace na displeji. Rozhodli jsme se, že by bylo zajímavé jej otestovat a nepsat o něm jen tak na dálku a podle informací výrobců. Zavolal jsem drze do Sony a chtěl jsem telefon na test. Odmítli mne. Jenže druhý den mi napsal člověk, který tento telefon měl a chtěl s něčím poradit. Poprosil jsem ho, zda by nám telefon na víkend nezapůjčil – a člověk souhlasi. Filip Streibl od svého kamaráda půjčil zbrusu novou Siemens S4power, tedy novou verzi s vylepšeným akumulátorem a rozhodli jsme se, že uděláme velký porovnávací test.

Samozřejmě že na dnešní poměry šlo o test velmi amatérský a jednoduchý, na tehdejší dobu ale šlo o dokonalost samu. Například jsme vymysleli test citlivosti telefonu. Jenže ta se měří na drahých zařízeních, nám v té době nedostupných. A tak jsme vymysleli takzvaný Metro test – dojeli jsme s telefony na Karlovo náměstí, zavolali jsme si a chodili jsme po schodech, které nejezdili, do tubusu metra a zase nahoru. Počítali jsme, na kterém schodě spojení spadlo. Takhle jsme to udělali několikrát s oběma telefony a tím jsme na tehdejší dobu velmi přesně změřili, který telefon lépe zvládá slabší signál.

Dne 11. února 1997 pak vyšel náš první velký test porovnávající Sony CMD-Z1 a Siemens S4 power. Hned v prvním odstavci jsem si neodpustil popíchnutí, že telefon nám půjčil soukromník, že firma Sony nám jej zapůjčit nechtěla.

Ukázalo se, že v Sony nás čtou velmi pozorně a hned ráno po vyjití článku nás kontaktovalo Sony. Člověk, který měl na starosti mobilní telefony v Sony mi řekl, že bohužel Sony je velká firma a že jsem se dovolal na jiné oddělení, než které má mobily na starosti, což měl pravděpodobně pravdu – tehdy jsme na to nepomysleli. Nabídl okamžitě zápůjčku všech Sony telefonů na otestování, čehož jsme využili. Se Sony se tak navázaly velmi dobré vztahy a po dlouhou dobu, dokud Sony nepřehodnotila politiku importu telefonů vzhledem k joint-venture s Ericssonem, jsme těchto vztahů mohli využívat. Bylo pro nás příjemným překvapením, že Sony tehdy bralo internetový magazín zcela rovnocenně. Dodnes nevím, zda si nás spletli s časopisem Mobil (pochybuji o tom), zda bylo konkrétně tomu člověku sympatické snažení těch pár lidí (pravděpodobné), nebo zda je to prostě a jednoduše politika Sony umožnit co nejvíce lidem, i tehdy legračnímu internetovému médiu, informovat o jejich výrobcích (také pravděpodobné).

Srovnávací recenze nás velmi proslavila – papírová média o dlouho utajovaném telefonu neměla žádné informace ještě další měsíc, zatímco u nás již byla k dispozici recenze. Bylo to natolik do očí bijící informační vítězství, že Ivo Lukačovič naše stránky přidal do Top Seznam s popiskou, že první informace o Sony Z1 byly na našem serveru… Dnes ta recenze už působí trochu směšně a naivně, jenže tehdy prostě nikdo nevěděl, jak takové recenze psát a i naše obecenstvo bylo trochu jiné – vlastně všechny čtenáře jsme znali skoro osobně, takže se holt i ty články jinak psaly…

Zakládáme Mobil server, s.r.o.

Tou dobou Petra Mitošinku posedla obava, aby se Orság nedomákl, jak jsme ho doběhli s registrací domény a aby nám doménu nesebral. A tak jsme začali kout další pikle – rozhodli jsme se založit si společnost, která by nesla jméno Mobil – založit si eseročko na internetové podnikání nám přišla už opravdu slušná rozežranost. Jenže pak se ukázalo, že Mobil není nejlepší volba – v čechách existoval petrolejářský gigant podobného jména a tak jsme volili méně nápadné jméno Mobil server.

V zakládání společností jsme se nevyznali a tak jsme sháněli porady u kamarádů právníků. V té době bylo založení společnosti papírově méně náročné, na druhou stranu také méně přesně definované a záleželo evidentně v mnohém na náladě soudce. Původně jsme přemýšleli o méně pracných formách společnosti, jako je komanditní nebo veřejná obchodní, nakonec jsme se ale rozhodli pro klasickou formu „eseróčka“. Sehnali jsme vzor společenské smlouvy, upravili jsme ho a nachystali jsme i další papíry k registraci firmy.

Tu zasáhlo znovu lidské rozhodnutí. Filip Streibl se rozhodl z našeho projektu vystoupit.

Celé se to semlelo takto. Už koncem roku 1996, kdy bylo zřejmé, že budou nějaké peníze na provoz našeho serveru potřeba, jsme přemýšleli, z čeho tyto peníze získat. Reklamu jsme považovali (vcelku realisticky a oprávněně) za hudbu daleké budoucnosti a za nejsnáze průchozí jsme považovali tvorbu webových stránek a SMS aplikací. Hned z počátku SMS služeb jsme spatřovali v SMS zprávách značný potenciál a rozhodli jsme se vytvořit aplikaci, která by umožnila přistupovat z internetu na mobil a opačně – kromě emailu na mobil a možnosti odesílat emaily z mobilu měla nabídnout i přístup na www stránky a možnost přijímat informační kanály. Službu programoval Petr Mitošinka spolu s Filipem Streiblem a já spolu s Filipem jsme vyrazili do RadioMobilu, abychom jim naši službu nabídli k odprodeji nebo k provozování. Člověkem tehdy zodpovědným za takovéto služby v RadioMobilu byl pan Špáňa, ten nás vyslechl, celou věc si nechal předvést a pravil, že si to potřebuje zvážit.

Jeho zvažování dopadlo tak, že se rozhodl celou věc vzít obchodně z trochu jiné stránky, než jsem doufal – nabídl Filipu Streiblovi místo v RadioMobilu, když celou aplikaci přenese tam. A protože v té době mezi námi neexistovali žádné smlouvy, pouze čestné dohody, nebylo jak Filipovi zabránit, aby tak učinil. Já jsem se o tom dozvěděl v dubnu právě ve chvíli, kdy jsem vystupoval v Mnichově z autobusu. A tak jsem jen přestoupil na vlak směr zpět do republiky, jenže už bylo pozdě. Filip službu začal zprovozňovat jako zaměstnanec RadioMobilu, pan Špáňa se mi vysmál do obličeje, že za ním ani nemám lézt, když nemám žádný doklad o tom, že ten software dělal i Petr a my s Petrem jsme se s hořkostí rozhodli celou věc pohřbít. Nebylo v nás tehdy síly se dohadovat s mocným RadioMobilem o naší službě.

Zatímco s Filipem jsme se nakonec rozešli více či méně v dobrém, protože mnoho vyčítat mu nemělo smysl, na pověsti RadioMobilu i pana Špáni tato událost zanechala v nás mnoho špíny a byly chvíle, kdy jsem to RadioMobilu s chutí vracel – ale o tom až někdy jindy. Později jsme se dozvěděli i od dalších společností, že podobně se zástupci RadioMobilu snažili řešit i „nákup“ dalších podobných technologií a nápadů. Autor, který přišel nabídnout svoji službu, byl odmítnut a za půl roku se se svým nápade shledal v nabídce služeb RadioMobilu. Kolik z těch služeb opravdu v té době RadioMobil vyvíjel a kolikrát si vypomohl cizím nápadem, nebo možná i cizí realizací, nelze odhadnout.

Naše samotná služba byla trochu poškozená, nicméně jsme ji během dvou týdnů dali do pořádku a na veletrhu ComNet 1997 jsme ji představili – nabízela všechny naše služby a informace via SMS. V té době k podobným službám nedůvěřivé operátory překvapilo, že první den (služba byla po dobu ComNetu zdarma) naší službou prošlo více jak 10 000 SMS Zpráv – většinou emaily z mobilu nebo dotazy na informační zdroje. Až tato demonstrace možností služby operátory přesvědčila, pro nás ale bohužel si službu pořídili jinde.

Brali jsme to jako impuls k tomu, snažit se vydělat na tvorbě web stránek a nakonec i reklamě.

Pro založení společnosti ale měla tato změna nepříjemné důsledky – připravené smlouvy se musely přepracovat a nakonec jsme se společníky stali jen dva – já a Petr Mitošinka. Hleděno zpětně to bylo jen dobře – Filip Streibl z nás přeci jen byl nejmladší, měl povinnosti na střední škole a málo zkušeností s podnikáním, sice rozuměl GSM, později bychom se ale jistě jako společníci nedohodli a  firmu by to přivedlo do nezáviděníhodných postavení. S Petrem jsme naopak nikdy podobné konflikty neměli a spolupráce probíhala bez komplikací až do posledních chvil našeho výsadního postavení v Mobil serveru.

V polovině dubna jsme tedy předali na obchodní soud návrh na zapsání naší společnosti do obchodního rejstříku a koncem května se tak i beze všech úplatků a postrkování stalo. Bohužel nás zapsali jako Mobil sever, protože úřednice si špatně přečetla jméno firmy v návrhu. Když jsme poukazovali na to, že jde o její chybu a  měla by ji opravit, sdělila nám, že pokud je to chyba, máme to reklamovat a do tří týdnů naši reklamaci posoudí. Petr Mitošinka, který vždy trpěl na můj vkus přehnaným respektem před úřady, se s úřednicí dohodl, že když to nebudeme reklamovat, ale zaplatíme si pár stokorun za kolek a zažádáme si o změnu, budeme ji mít hotovou druhého dne. A tak se i stalo – 27. května 1997 vznikl Mobil server s.r.o, ale dodnes se nás každý ptá, co jsme to vyváděli za tunel s tím Mobil severem v květnu roku 1997. Takže vše uvádím na pravou míru – nebyl to tunel, ale úřednická laxnost.

Petr ještě v květnu informoval pana Orsága o tom, že jsme změnili jméno společnosti z Mobil s.r.o. na Mobil server s.r.o. a tím byla naše doména posychrována. O několik měsíců později jsme si požádali o registrování ochranné známky, aby nám ji nemohli vyfouknout ani ti olejáři.

Začali jsme právně existovat…

!++22++!

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno , průměr: 5,00)
Loading...

22 komentářů

  • juj Patricku, clanek je uzasnej, pokud budes mit cas a chut, tak si myslim, ze vetsina lidi Ti bude mooc vdecna za takovat historicka;-) povidani. Pro me to bylo moc zajimavy, cloveku se teprve nektere kuse informace takto slozi v uceleny celek a pochopi nektere souvislosti. O tom jak krasne zavanulo kouzlo doby apod. uz asi nebudu zdrzovat.

  • Pekne, ale to sa uz opakovat nebude, skoda ze je ta doba uz nenavratne prec. BTW anketa by skor mala byt kedy ste mobil.cz prestali citat.

  • [2] tak tak 🙂

  • I čtení zmíněné recenze je docela zajímavé,když to člověk porovná s článkem. Třeba "Telefon laskavě zapůjčila k testování firma Sony Czech ".
    Nebo "Detailní srovnání dvou telefonů postavených na třivoltové technologii představujících současné pičkové modely.".
    To tam bylo vždycky?

  • [4] ty pičkové modely vznikly později nějakým přesunem mezi redakčními systémy, kdy vypadala některá písmena s diakritikou.

    to sony czech se tam dopsalo asi o týden později, když nám ten telefon fakt půjčili 🙂

  • Bomba článek. Já v tu dobu pracoval v RadioMobilu a samozřejmě oficiální informace byly úplně jiné 🙂 O přesunu Streibela se říkalo, že strašně prudil Info linku a reklamace, tak ho prostě najali aby mu zacpali pusu. Že tam bylo takovéto "business" pozadí jsem netušil. Ale pan Š. byl prý celkově zajímavý – dělal šéfa IT v RM, RM nakoupil nějaké drahé softwary od Logicy a šup ho – za pár měsíců dělal pan Š. v Logice nějakého managera v Singapuru či kde. Takto se to asi dělá 🙂

  • [6] Aha, tak to je on. No mal som raz tu cest sa s nim stretnut. Nic moc. Taka sorta ludi co vela nevie ale dost okuka.

  • Ten Photoshop 3.0 jste měl legálně?

  • Krásný článek, člověk se vrátil do doby ranného internetu a zakládání s.r.o. společností. Už se moc těším na další díl.

  • Tak já osobně taky velice rád vzpomínám na "starý " Mobil.cz a věřím že nejsem sám.( respektive jsem si jist) Články o pokrytí // nepokrytí, výpadcích ,Telefonech, o Tereze Kakosové ,seznamech BTS, Kauza TMO………a pak přišel Epilog P.Z. 🙁

  • [8] nejdříve jsem ho koupil na inzerát v annonci za asi tři kila. pak jsem ho už dostal ke scaneru. legalita sama…

  • Moc pěkně napsané. Doufám, že budeš brzo pokračovat.

  • A tím se částečně dostáváte k tomu, proč se jednomu serveru v Radiomobilu prý říkalo "Streiblův stroj" – aspoň já jsem to slyšel tak, že prý přijeli jednou pánové z Německa a zajímali se, kdeže běží Click! a podobné funkce – a ono se prý někde v koutě tísnilo starší PC…
    Je to asi hodně "jedna paní povídala", já sám to mám z asi desáté ruky, takže poprosím přímé účastníky o osvětlení a seznámení širší veřejnosti se skutečným stavem věcí 😉

  • Cloveku je smutno, kdyz si uvedomi, co se ted nachazi na Internetu pod adresou http://www.mobil.cz 🙁
    Puvodni Mobil.cz jsem cetl temer od sameho zacatku. Pamatuju si i incident, kdy server nekdo hacknul…A snad tam ten idiot snad i neco smazal ???

  • [14] hacknutí, jojo, i o tom bude jeden díl 🙂

  • Hezke povidani o pohadce mladi, ktera se uz nikdy nevrati….

  • Já tehdy Mobil.cz četl snad každý den a ušklíbal jsem se, když vznikla MobilMania.cz tehdy stavěná na velice amatérském základním kameni a přebírala informace z Mobil.cz atd. atd.
    Dnes je tomu ovšem jinak, nechi říct doslova "obráceně"… odchodem Patrika šel Mobil.cz směren k otvoru, kam se splachují exkrementy…

  • Pekna serie clanku z historie. Sa, si pamatuju, jak jsem se v 97 seznamoval s internetem na CVUT (Netscape 3.0, prehistoricky seznam.cz, Neffuv Neviditelny pes a prave i mobil.cz. Kdyz se na to divam z pohledu IT, pripada mi to jako doba "kdysi davno…". Ale rok 98 neni v normalnim zivote zas az tak vzdaleny… 🙂 Uz se tesim na dalsi clanky (Apropo server vztlak.cz Radka Pilata – nebezel on taky na zeleze mobil.cz?)

  • [18] baže – když jsme začali, tak jsme vyhlásili něco jako program na podporu konkurence a nabídli jsme i ostatním, že jim dáme naše zázemí a prostředky k tomu, aby mohli publikovat. vznikla tak grafika.cz (resp její část digiserver.cz), vztlak, elektrika, ham radio a řada dalších projektů, které dnes existují či už neexistují 🙂 ve své době to bylo téměř sto serverů, které u nás jely.

  • [13] Timto zpusobem v RDM (a nejspise i dnes v TM) jelo vice veci 🙂 A to mam z prvni ruky 😉

  • U tý Waybach machine stačí nastavit kódování Windows-1250 a pak to zobrazuje správně. http://img118.imageshack.us/img118/5959/mobil7jx.gif

  • Nádhernej článek – Nice Job!