Generační proměna

Ta generační proměna je zajímavá věc. Narážím teď na ni. Je mi přes čtyřicet. S počítači dělám od deseti let, v malíku mám věci jako Commodore 64, Amigu, STčko nebo XT a DR-DOS. Poslední programovací jazyk, který jsem fakt intenzivně používal se jmenoval Fortran (Assembler nepočítám). S internetem jsem začal v roce 1992 a zažil jsem všechno možné i nemožné. Začali jsme dělat první weby, první reklamu, první mobilní aplikace, vyvíjel jsem chytré mobily ještě než byly chytré. Snad to nezní neskromně, když řeknu, že o internetu a telekomunikacích mám slušný povrchní přehled.

Jenže je mi přes čtyřicet. A už ani tak nevypadám jako ajťák. Často dorazím na schůzku, kde lidi předpokládají, že ten postarší pán neví ani ťuk o moderních technologiích. A začnou mi vysvětlovat, jak se „musím dívat na možnosti internetu“ a tak podobně. Občas je to směšné. Obchoďák PPC, který trval na schůzce před tím, než mi dá slevu, kterou mi stejně dá, protože přesně vím, kam může jít. A který mi chce vysvětlit „ten klikací marketing“ a nedá si to vymluvit.

Občas je to pěkně namáhavé. To když přijde někdo, kdo mi vysvětluje, že to, co chci, chci blbě a mám to chtít jinak. Návrh jednoduchého webu se stává kardinálním problémem a návrh aplikace tragédií, kdy mě někdo tlačí do něčeho, o čem já vůbec nejsem přesvědčen a jeho jediný argument je, že taková je dneska zkušenost a je to jeho znalost. Jakkoliv nerozporuju, že jeho vertikální, lokální znalost může být větší, já mám své dobré důvody, proč něco chci, jak to chci. A očekávám dobrý argument, proč mám názor změnit a rozhodně neberu prohlášení „tak to dnes uživatelé chtějí“. Vždycky se mi chce začít křičet „kurva který? Najdu deset, kteří to chtějí jinak ty vole!“

Dnešní módou je „přesvědčit“. Kašlat na můj názor jako zadavatele. Prosadit svou myšlenku jako onu přidanou hodnotu nad zakázkou. Je to možná skvělý, když zadavatel fakt potřebuje poradit a tápe. Ne, když potřebuje udělat web B2B prodeje sklářských polotovarů, které nakupují nákupčí muži 40+ a navíc já nepochybuji o tom, co chtějí, když je intenzivně známe. Když máme intenzivní znalost toho, co fakt chtějí. A je mi hodně nepříjemné, když musím vysvětlovat, že zkušenost mi nechybí, chybí mi ruce k provedení zakázky a jsou věci, které prostě chci po svém, vím proč a je to moje podnikatelské riziko, ne jeho, takže ať je to po mém.

Je mi to nepříjemné i z toho důvodu, že vidím, jak se dotyčný nepřipravil na schůzku. Že ho ani nenapadlo dát si do Google jména účastníků schůzky, aby věděl, komu chce prodat. Mně by fackovalo, přijít takhle nepřipraven v době, kdy ty možnosti jsou, kdy na netu najdete životopisy, rozhovory i diplomky a disertace. Už mě od zbytečného přehmatu právě tohle zachránilo, informační parita je dnes levně dostupná.

A tak jsou z toho občas roztodivná setkání. A rozporuplné dojmy. Souvisí to s tím, že se blížím prahu dospělosti? Je opravdu dnes standardem neočekávat znalost internetu a technologií u lidí nad čtyřicet?

Chcete nové články emailem?

Přihlašte se zde a nově vydané články vám hned dorazí na email:
Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno , průměr: 4,56)
Loading...

10 komentářů

  • Není to Tvým „prahem dospělosti“ nýbrž arogancí mládí. Rok 1989 je pro ně stejnej pravěk, jako byl pro nás rok 1968 a pro naše zase 2. světová.

  • Patriku, až příště budete chtít B2B e-shop přesně podle vlastního zadání, tak napište nebo se ozvěte 🙂

  • Tak ono je pro ně jednoduší dělat web podle mustru, jak ho dělají pro každého, než aby si někdo vymýšlel nějaké customizace… :-))

  • A bude hůř 🙂 S příchodem „padesátky“ přijde taky škatulka posluchače dechovky 😉

  • Tyhle škatulky nejsou jen od mladých. Oni si je přečtou na internetu nebo jim ty škatulky nadiktují na univerzitách. Ještě nedávno jsem studoval Univerzitu Palackého v Olomouci, a měl jsem tu pochybnou čest se o sobě dozvědět – přímo z ústa přednášejících doktorů a docentů – že já a moje generace nerozumí počítačům a internetu. Mají na to slova jako „digital adopter“ a „digital insider“, „digital immigrant“, „digital gap“, „digital native“. A vědecky tak nahustí do mladé generace, že generace od 30 nahoru je blbá jako punštok v internetu. Takže nálepkování zde přichází už od vědy a vědců + univerzit samotných, a samozřejmě také od médií.

    Mladí za to tak trochu úplně nemůžou. Nedostávají obejtkivní informace ani z médií, ani z univerzit, natož z různých technických i netechnických kursů – a stokrát opakovaná lež je pro ně pravdou.

  • To je dneska mládež. Jde to prodat online řešení dvacet let vyhaslé celebritě „víte vy, kdo já jsem“ (a ne, tentokrát to Hulán není) a ani si nevygooglí, s kým má tu čest!

  • Já se jim nedivím, protože většina zadavatelů, co poptává technické řešení opravdu nemá páru o cílovce nebo jsou jejich představy nepřesné. Setkal jsem se s tím mnohokrát a nebylo to vůbec o věku. Je tak jednoduché si na to zvyknout a automaticky předpokládat, že i tohle je další takový, kterému je potřeba nejdříve udělat uživatelský výzkum. Nedivím se jim i proto, že pokud projekt nebude fungovat, tak to půjde na jeho pověst i přesto, že to je kvůli špatně udělanému výzkumu, která se klient dělal sám. Možná to bude i kvůli generálním předsudkům, aroganci a podobně, ale opravdu jen kvůli tomu?

    Místo porovnávání pindíku, kdo rozumí Internetu více tedy je lepší spíše ujistit, že dodavatel nemusí mít obavu o kvalitu podkladů. Ideálně tak, že si klient dokáže obhájit jestli to vznikalo tak, že se dá na výsledek spolehnout. A nahrazování tvrdých dat intuicí je něco, čím ho asi nepřesvědčíte.

    Neberte si to zle, ale Vaše prokazatelná zkušenost z Internetu nemusí nutně znamenat, že nepodlehnete Dunning-Kruger efektu v specifickém podoboru, který se od 90. let úplně změnil, protože je to lidské a stává se to i větším rybám. 🙂

    Nemějte pak za zlé, že skutečně dobrý webdesignér nechce riskovat svou dobrou pověst.

    • Tak většinou podklady dodávám já a mohlo stačit si je přečíst. Kdyby alespoň měl nějaká tvrdá data, ale na jeho intuici fakt moc zvědavý nejsem. A že se obor změnil a já si toho nevšiml? Tak určitě 🙂

  • Pracuju v IT s lidmi o 30 i 40 let mladšími než jsem já. To, co Patrik popisuje je typické chování mladých „presales, bussines developers“ nebo jak pozice takových amatérů v různých IT firmách nazývají. Prostě hoši, kteří umějí „email sending, email receiving, clicking, double clicking …“ – viz IT crowd. Vesměs bez hlubších znalostí, zkušeností – s nalejvárnou od nějakého mírně seniornějšího kolegy a mustrem „jak postupovat u zákazníka“. Používají hodně anglických výrazů, polovině z nich pořádně nerozumějí a hlavní snahou je plnit kápéíčka a vlézt do zadku nadřízenému až po pás. Pokud chce zákazník cokoliv, co se o milimetr liší od firemního mustru – tak to radši nedodáme, neb bychom museli obtěžovat Frantu z IT, kterej tomu jedinej ve firmě rozumí, je ale přetíženej, takže by na Vás přišla řada tak asi za půl roku…