Generační proměna

Patrick Zandl · 8. listopad 2017

Ta generační proměna je zajímavá věc. Narážím teď na ni. Je mi přes čtyřicet. S počítači dělám od deseti let, v malíku mám věci jako Commodore 64, Amigu, STčko nebo XT a DR-DOS. Poslední programovací jazyk, který jsem fakt intenzivně používal se jmenoval Fortran (Assembler nepočítám). S internetem jsem začal v roce 1992 a zažil jsem všechno možné i nemožné. Začali jsme dělat první weby, první reklamu, první mobilní aplikace, vyvíjel jsem chytré mobily ještě než byly chytré. Snad to nezní neskromně, když řeknu, že o internetu a telekomunikacích mám slušný povrchní přehled.

Jenže je mi přes čtyřicet. A už ani tak nevypadám jako ajťák. Často dorazím na schůzku, kde lidi předpokládají, že ten postarší pán neví ani ťuk o moderních technologiích. A začnou mi vysvětlovat, jak se "musím dívat na možnosti internetu" a tak podobně. Občas je to směšné. Obchoďák PPC, který trval na schůzce před tím, než mi dá slevu, kterou mi stejně dá, protože přesně vím, kam může jít. A který mi chce vysvětlit "ten klikací marketing" a nedá si to vymluvit.

Občas je to pěkně namáhavé. To když přijde někdo, kdo mi vysvětluje, že to, co chci, chci blbě a mám to chtít jinak. Návrh jednoduchého webu se stává kardinálním problémem a návrh aplikace tragédií, kdy mě někdo tlačí do něčeho, o čem já vůbec nejsem přesvědčen a jeho jediný argument je, že taková je dneska zkušenost a je to jeho znalost. Jakkoliv nerozporuju, že jeho vertikální, lokální znalost může být větší, já mám své dobré důvody, proč něco chci, jak to chci. A očekávám dobrý argument, proč mám názor změnit a rozhodně neberu prohlášení "tak to dnes uživatelé chtějí". Vždycky se mi chce začít křičet "kurva který? Najdu deset, kteří to chtějí jinak ty vole!"

Dnešní módou je "přesvědčit". Kašlat na můj názor jako zadavatele. Prosadit svou myšlenku jako onu přidanou hodnotu nad zakázkou. Je to možná skvělý, když zadavatel fakt potřebuje poradit a tápe. Ne, když potřebuje udělat web B2B prodeje sklářských polotovarů, které nakupují nákupčí muži 40+ a navíc já nepochybuji o tom, co chtějí, když je intenzivně známe. Když máme intenzivní znalost toho, co fakt chtějí. A je mi hodně nepříjemné, když musím vysvětlovat, že zkušenost mi nechybí, chybí mi ruce k provedení zakázky a jsou věci, které prostě chci po svém, vím proč a je to moje podnikatelské riziko, ne jeho, takže ať je to po mém.

Je mi to nepříjemné i z toho důvodu, že vidím, jak se dotyčný nepřipravil na schůzku. Že ho ani nenapadlo dát si do Google jména účastníků schůzky, aby věděl, komu chce prodat. Mně by fackovalo, přijít takhle nepřipraven v době, kdy ty možnosti jsou, kdy na netu najdete životopisy, rozhovory i diplomky a disertace. Už mě od zbytečného přehmatu právě tohle zachránilo, informační parita je dnes levně dostupná.

A tak jsou z toho občas roztodivná setkání. A rozporuplné dojmy. Souvisí to s tím, že se blížím prahu dospělosti? Je opravdu dnes standardem neočekávat znalost internetu a technologií u lidí nad čtyřicet?

Chcete tyto články emailem?

Twitter, Facebook