Spoléháme se až příliš v poslední době na to, že karanténní opatření vytěsní COVID a vakcinace jej dorazí, načež zmizí ze scény a už se nevrátí. Jenže tohle není vůbec samozřejmé. Z COVIDu mnohem spíše bude „nový normál“: svět se změnil a už zřejmě nebude takový, jako býval. Boj s COVIDem bude podobně, jako s jinými chorobami, trvat desetiletí a kdo ví, zda to nedopadne jako s chřipkou – potichu se smíříme s tím, že určitý počet obětí je normální součást našeho života a z boje se stane soužití.
Tento článek má svoji podcast verzi… Jenže co bude nový normál znamenat v praxi? V takovém případě v konkurenci obstojí především lidské společnosti, které se naučí soužití ekonomiky s COVIDem. Tím se mimochodem chlubí Čína, která i přes loňské drastické omezení v souvislosti s Covidem očekává více jak dvouprocentní nárůst HDP, zatímco ČNB prognózuje sedmiprocentní pokles HDP Česka za rok 2020. Jen pro srovnání, Německo hlásí pětiprocentí pokles HDP za rok 2020. Česko tím vymazalo dva a půl roku růstu ekonomiky, dosavadní růst HDP se pohyboval přes 2%. Čína zůstala alespoň v růstu, což je z propagandistického pohledu důležité.
Pro firmy i pro společnost je tedy extrémně důležité začít seriózně přemýšlet nad tím, co dále. Technika střídání totálních uzávěr společnosti přestává bez násilného vymáhání fungovat. Například už teď je v Česku zřejmé, že řada horských hotelů situaci vzdala a začala přijímat objednávky na zimní sezonu, protože stejně leda dostanou pokutu nebo beztak zkrachují. Ztráty v ekonomice jsou tak velké, že je třeba vážně přemýšlet o tom, co je ještě adekvátní hodnota za zachráněné životy.
Opatření, jak zabránit zhroucení zdravotnictví, ekonomické i psychické demoralizaci společnosti přitom může být celá řada. Od tvrdých, kdy se začne opravdu masivně testovat, očkovat nejstarší ročníky a postupně i mladší, přes to, že do určitých typů podniků nebude možné jít bez nepříliš starého testu či očkování, až po ta měkká. Třeba vážně míněný státní boj s obezitou, který bude připomínat, že když jste obézní, tak umřete mnohem spíše a na cokoliv – samozřejmě vkusněji, s líbivou animací a za dalších podpůrných projektů, od informační kampaně, až třeba po masivní zdražení cukru. Situace se nezmění sama, ne bez přizpůsobení se.
Situaci definitivně nevyřeší totiž zřejmě ani vakcinace. Je nelevná, organizačně náročná a s omezenou lhůtou fungování, navíc vlastně jen pro bohaté státy, tedy s možností vracení se nákazy z těch států, co si očkování nemohly dovolit, nebo jej nezvládly. Stále výše se také posouvají odhady procent, kolik musí být očkovaných lidí v populaci, aby fungovala stádní imunita. A řadě politiků výjimečné pravomoci a panika v zemi dělají dobře. Vakcinace tedy zřejmě ano, ale definitivně rychlé řešení to nebude z důvodů, které teď ani nedomyslíme, podobně, jako třeba u chřipky. Nicméně, pokud by vás zajímala dobrá zpráva, vakcíny jsou zpravidla brutálně účinné, tady je o tom dobrý článek – nicméně potřebují svůj čas.
Je pravděpodobné, že vítězná kombinace bude tak trochu od všeho něco. Zaměstnavatelé si začnou dávat pozor na to, zda jejich zaměstnanci nejsou nakažení, protože to hrozí vyřadit celá oddělení a firmu ohrozit. Roušky budou nadlouho běžné, běžné budou někde i aplikace, které budou počítat rizikové skóre založené na době od posledního negativního testu a na množství rizikových kontaktů. Boj s nadváhou a dalšími rizikovými faktory se někde stane samozřejmostí. Věci, u kterých není nutný kontakt, se přesunou do bezkontaktní sféry, od části nakupování, přes vyřizování úředních záležitostí. Státy, které toto zvládnou, vrátí svoje HDP do růstu na úkor těch ostatních. A to samé firmy. Ty, které nový normál pochopí jako příležitost a přizpůsobí jemu svůj business, porostou na úkor těch, které to nezvládnou.
Kde asi tak bude Česko? Zvládneme, jako při minulé ekonomické krizi, situaci vyřešit nicneděláním a parazitováním na opatřeních v Německu? Asi těžko…
