Česko je ekonomika prostojů

Z letních zpráv mě zaujala jedna. Produktivita práce v Česku je poloviční oproti Německu. Našel jsem hromadu vysvětlení od méně odborných jako “český líný kurvy” až po maximálně ekonomická (medián přidané hodnoty se v Německu realizuje nad bazálním českým produktem) atd. Moje trocha do mlýna? Česko je ekonomikou prostojů. Nad tím prorůstovou a produktivní ekonomiku nevybudujeme nijak snadno.

Prostoje jsou v Česku všude. Přijdete k doktorovi a čekáte hodinu, dvě a více ve frontě, která nemá konce. Když potřebujete vyřešit jakoukoliv prkotinu, abyste si vzali půldenní volno. Věci, které jinde jdou korespondenčně, v Česku znamenají sehnat si výpis, potvrzení a donést žádost. Úřad máte hodinku od práce, hodinku zpět do práce, dopoledne je v prčicích. Přidejte nějakou tu rezervičku na nepředvídatelnou dopravu po rozflákaných silnicích a nikdo ze zaměstnavatelů se ani nepozastavuje nad tím, proč si “vyměnit řidičák” odskočíte na půl dne. Ale taky tenhle předpoklad započítá do mezd.

Stejně tak pošta a její dodání balíčku do ruky. Řemeslníci, kteří přijdou na smluvený termín plus mínus dvě hodiny kouknout na rozbitou ledničku. Však víte, ta doprava a před tím řešili na úřadě tu novou evidenci.

To všechno jsou prostoje. Už je ani nevnímáme. Už se jim ani nedivíme. Už k nám tak nějak patří. Dá se na ně vymluvit: však víte, ta doprava (o dvě ulice vedle), ty úřady, ti ostatní. Alespoň, že se dá na to postěžovat si kolegům u kafíčka ve firemní kuchyňce.

Tohle mě vždy překvapuje na německém světě. Když se pracuje od do, tak se od do pracuje. Pokud se žením, beru si dovolenou, novou občanku si vyzdvihnu cestou do práce na úřadě nebo na poště, doktor se domlouvá na termín, kdy má na mě opravdu čas. Nikoho by nenapadlo, že to jde jinak.

Myslel jsem, že to vymizí s generací, která nezažila komunizmus. Nemizí. Je to dědičná vlastnost. I ti, kdo se narodili po roce 1990 snadno podléhají prostojům, jen jim už moderněji říkají „prokrastinace“ a přecházejí je s vysvětlením, že když už pracují, pracují tak efektivně, že zase za chvíli potřebují vypustit. Ale no tak…

Inu, další bod, kde máme němce co učit, protože takhle se vytváří ta pravá životní pohoda, nenechat se svazovat časem…

Publikováno pět minut po začátku pracovní doby.

Chcete nové články emailem?

Přihlašte se zde a nově vydané články vám hned dorazí na email:
Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (zatím nehodnoceno)
Loading...

9 komentářů

  • Tohle jsou věci, které mi také neskutečně vadí. Ale opravdu to v zahraničí funguje jinak, podstatné lépe? Třeba Ti doktoři?

  • Kamil: z vlastní zkušenosti mohu říct že například v UK se k lékaři objednává na konkrétní čas, který je pak poměrně dobře dodržován.

  • Taky mě dost zaráží, proč je nutné řešit kdejakou hovadinu osobně a ztrácet tím drahocený čas. Zejména s úřady. Když jsem se stěhoval do Vídně, musel jsem řešit např. přihlášení k trvalému pobytu. Tam jim na to stačilo poslat poštou nebo přes web vyplněný formulář. Podobnou situaci jsem řešil s kamarádem z Finska, který se stěhoval za prací do ČR. Tady jsem s ním musel běhat 2 dny po úřadech.

    Ale abych si jen nestěžoval, už i u některých lékařů v ČR se lze objednat na určité datum a hodinu přes web. např. v centru cestovní medicíny Avenier, nebo třeba k praktickému lékaři v MojeAmbulance.cz

  • Abych pravdu rekl, tak zrovna s tema doktorama v Nemecku to nefunguje az tak dobre. Domluvil jsem si termin a cekal jsem hodinu nez jsem prisel na radu.

  • Ja jsem v Praze docela spokojen. Zkusenost mam s financakem, radnici, poslicky, panem Tescem a nekolika doktory. Neni to dokonaly ale ma to daleko od 70-90-tych let.

  • Zrovna přehlašuju auto a je to neskutečný voser. Na druhou stranu objednávání u zubaře funguje, výpis z rejstříku trestů na poště…

  • Mimochodem neni to o produktivite – pekar, lekar a dalsi profese delaji stejne jak v cr tak i v zapadni evrope. Proste je vyhodne, ze ve vychodni evrope je levna pracovni sila. Abych pravdu rekl, rozdil mezi „vychodem“ a „zapadem“ bude jeste hodne dlouho a neni to o produktivite.

  • V clanku jsou smichane 2 veci – prostoje uradu a ekonomika. Pritom nepekny vliv na zdravi te druhe ma samotna existence tech prvnich. Jejich mizerna pracovni vykonnost uz to jenom umocnuje.

  • Konkrétně těch doktorů bych se trochu zastal: Každý lékař je povinen se prvně věnovat akutním a urgentním stavům, a to i na úkor předem objednaných pacientů. Proto i v zahraničí člověk předem objednaný musí u lékaře často čekat delší dobu, než na něj přijde řada. V Česku je tenhle problém značně zesílen chaotickou organizací péče (lidé nejsou zvyklí chodit s akutními stavy na pohotovost, ale rovnou jdou za specialisty) a všudypřítomnými kafíčky.

    Úroveň silniční dopravy v Česku je samozřejmě katastrofální, ale na tom se stejnou měrou podílejí jak rozbité silnice, tak řidiči. Člověk jede v osobním autě na zúženém úseku dálnice maximální povolenou rychlostí 80km/h (i podle GPS!) – a okamžitě ho začne předjíždět kamion rychlostí 81,5km/h. Jindy se naopak bojí jet v rychlém pruhu maximální 130kou, aby to do něj nenapral nějaký dobytek ve 150. Policajti na to samozřejmě serou. Asi špekulují, kam si nechají vytetovat další hákový kříž tak, aby to pod rukávem jejich uniforem nebylo vidět…

    Jinak dalším prvkem problému bude i to, že řada Čechů bude raději škudlit kde se dá, než aby požadovala, třeba i skrze odbory, zvýšení platů. Když zaměstnanec v Německu nebo Skandinávii nemá na kvalitní potraviny, chce přidat, jde za odbory, stávkuje. Když na ně nemá Čech, jde si koupit salám s 10% masa do diskontu…