Včera večer, v naprosto naplněné Lucerně, se Česko loučilo s bývalou německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Velký rozhovor, který dávala k příležitosti vydání své knihy Svoboda, byl výjimečný - jak délkou, tak nakonec i otevřeností.
V průběhu večera musela obhajovat svá rozhodnutí ohledně ruské politiky i migrační krize. Zvládla to tak, jako po celých šestnáct let svého kancléřství: přesně a jasně vyargumentovala závěry, které ji k rozhodnutí vedly a na závěr dodává, že dnes by se nerozhodla jinak.
Merkelová narozená v NDR má k Česku sentimentální vztah, v osmdesátkách tu strávila trojici několikaměsíčních výzkumných pobytů a od té doby měla pro Česko slabost. Což jsme ne vždy uměli docenit. A opakuje to znovu, že do Prahy se vždy ráda vrací, i když by také ráda strávila nějaký čas v Itálii - a v Japonsku, kde navíc těží z toho, že zde není tak známá.
Nejdříve si myslím, že je to trolling - nad hlavou scény dvou žlutých křesílek a malého stolečku svítí nápis Respekt, což byl předvolební slogan Olafa Scholzeho. Pak se ukáže, že akci pořádá časopis Respekt, jehož šéfredaktor kancléřku uvede a jeden z redaktorů vede rozhovor.
Tady musím říct, že jsem byl rád, že jsem si vzal sluchátka s překladem, protože moderátorovi vůbec nerozumím, půlku německého slova vždy nějak zašumluje a na moji nahluchlost to není to pravé ořechové. Takže na jeho otázku si vždycky nasazuju sluchátka, zatímco kancléřčina čistá a jasná němčina je pohlazením. Kromě toho mluví moderátor zajíkavě, frázovitě, pomalu, asi aby zbrzdil Merklové projev, což se mu nedaří. Ale sama kancléřka říká, že na ni máme mávat, pokud nebudeme stíhat - na to ale nedošlo.
Nebudu projev rekapitulovat, jen zmíním pár momentů, které mi utkvěly v hlavě. V jeden moment přijde otázka na současnou Ukrajinskou krizi. Merkelová připomíná, že “Německo navázalo diplomatické kontakty a ostatní se spoléhali na to, že někdo stále mluví s Putinem.” Zdůrazňuje, že považovala za velmi nebezpečné poskytnout Ukrajině předběžnou fázi ke členství v NATO, kdy by ale neměla ochranu podle článku 5. Putin by podle ní nezůstal nečinný a v této době zaútočil, zatímco Ukrajina v té době neměla vybudovanou armádu. “Bohužel jsem dospěla ke stejnému závěru, rozhodla bych se tak znovu,” říká kancléřka klidně a jasně. A také připouští, že Německo mělo rychleji navyšovat své vojenské kapacity. “Ani dnes se žádné řešení neobejde bez diplomacie.” “A ačkoliv je jasné, že Rusko válku vojenskou silou nevyhraje, bude nutné vyvinout k jejímu ukončení značné diplomatické úsilí,” připomíná. Připomíná také, že Německu byla vyčítána závislost na Ruském plynu, ale všichni včetně Ukrajiny jeho užívání podporovali a nakonec to bylo Německo, kdo na něm bylo nejméně závislé a rychle se jej bylo schopno zbavit.
Nezvykle ostrá slova má také pro situaci v Gaze. Připomíná, že je to Hamás, kdo zaútočil v říjnu na Izrael a kdo zastává názor, že Izrael musí být zničen a kdo také používá civilní obyvatelstvo jako živé štíty. “Izrael není jen premiér Netanjahu. Nemusím podporovat Netajnahuovu politiku, včetně nemilosrdnosti, kterou projevuje vůči obyvatelstvu v Gaze, ale odpovědí nemůže být, že kvůli tomu zpochybním svou podporu Izraele,” říká Merkelová. “Jsem na straně všech, kdo proti Netanjahuovi v Izraeli protestují,” říká jasně - něco, co si jako kancléřka dovolit nemohla. V sále se rozezní potlesk. Nakonec Merkelová připomíná dvojí metr v této debatě. “Válka v Jemenu pravděpodobně způsobuje hlad 15 milionů lidí, včetně mnoha dětí,” říká Merkelová. Nemají prakticky žádnou lobby. Ale: “Když přijde řeč na Izrael, je Izrael hodně pranýřován.”
Když po hodině a půl rozhovor končí, dostává se viditelně dojaté bývalé německé kancléřce mnohaminutový aplaus. Lidé stávají a potlesk neutichá, ani když se kancléřka už otáčí k odchodu, ještě se vrací, aby publiku znovu poděkovala. “Jako na Cimrmanech,” komentuje to pár vedle mne.
Praha se loučí s kancléřkou, za níž jedna generace žila v míru a blahobytu. A kancléřka Merkelová nemůže za to, jak to která země využila. Už dnes víme, že její následovník Olaf Scholz důstojným pokračováním její éry nebude. Merz? Uvidíme. Když jsem jí o několik hodin dříve prosil o podpis její knihy, přišlo mi důležité jí poděkovat: “Danke für alles, Frau Bundeskanzlerin.” Dneska je čas na poděkování, ne na kritiku.
Usměje se a pokývá hlavou, i když kolikrát musela tuhle větu slyšet.
Takhle končí velká éra tohoto století, bohužel také jedna z těch nejšťastnějších.
Danke für alles, Frau Bundeskanzlerin.
PS: Respekt má velký článek rekapitulující debatu: Angela Merkel pro Respekt: Zelenskyj mi řekl, ať se v Buče podívám, co moje politika vůči Rusku způsobila. Ale i podruhé bych se chovala stejně
| 