A co s těmi autorskými právy udělat v praxi?

Záměrně jsem se v předchozím článku vyhnul tomu, abych řekl svůj názor, jak autorskoprávní systém změnit. Zajímaly mne prvosignální reflexy a chtěl jsem také pouze rekapitulovat stávající stav. Jak se dalo očekávat, řada lidí měla oči podlité krví a zatemnilo jim to úsudek při přemýšlení, nebo do něj zatahovali argumenty marginálního významu, ale to bylo očekávatelné, očekávané a asi i nepodstatné.

Řešení, dle mého soudu, je v oblasti audiovizuálních děl vcelku jednoduché v návrhu, vcelku složité v prosazení:

  1. zkrátit lhůtu ochrany digitálně replikovatelných děl ze stávajících 50/70 let na půl roku od zveřejnění.
  2. po uplynutí této lhůty uplatňovat systém „přiznávat autorství, zvážit rozumnou odměnu v případě komerčního užití díla“.

Ostatně, o tom, že by mělo odpadnout přiznávání autorství, tedy nárok na to, že u díla je jméno jeho původního autora případně autorů, z nichž dílo citelně čerpalo a citovalo, o tom řeč nebyla.

Stojí možná za zmínku, že k tomuto návrhu jsem se nedopracoval sám, ale v rámci mezinárodní lobby skupiny, v níž působím přes deset let s naší vizí řešení autorskoprávních problémů. A vlastní zkušenost? Své knihy (tedy vydané pod mým vlastním i jiným jménem) dávám na internet volně k dispozici kromě jedné, kde s tím byl nějaký problém u vydavatele a druhé, vydané ještě před rozmachem internetu. Všechna svá díla zveřejňuji pod obdobnou CC licencí. Zatím nepozoruju, že by mi to finančně uškodilo.

Jiné odargumentované návrhy a slušně vedenou argumentaci uvítám a pokud nás po deseti letech donutí změnit názor, rádi vám i přiznáme autorství…

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno , průměr: 4,11)
Loading...

14 komentářů

  • Tak doufejme, že to ta lobby skupina jednoho dne prolobuje 🙂

    Mimochodem – proč zrovna půl roku?

  • 1. Ano, razantní zkrácení doby ochrany majetkových autorských práv je věc, se kterou rozhodně souhlasím (nejabsurdněji je excesivita té stávající doby vidět asi na software, chráněném ještě 70 let po smrti autora – OBTW to v článku je trochu matoucí formulace, doba ochrany není 70 let od vzniku, ale po celou dobu života autora a ještě 70 let po jeho smrti). I když tedy půl roku mi přijde jako poněkud radikální návrh… o té „ideální“ době by se dalo asi dlouho debatovat, viděl jsem třeba analýzu, podle které je optimální dobou něco kolem 15 let. Problémem při prosazování bude zejména nadnárodní struktura ochrany autorských práv a s ní související demokratický deficit – z Evropské unie asi vystoupit nechceme, o Bernské úmluvě nemluvě, ale prosadit změny na této úrovni je dost těžké. A vůbec, tenhle demokratický deficit je IMHO jednou z nejhorších věcí ohledně autorských práv a příslušné lobby; viz ostatně aktuální mě dost děsící ACTA.

    2. Všechny licence pro „nekomerční užití“ (včetně všech CC-*-NC) mají jeden zásadní problém: nikdo neví, co to přesně je, takové „nekomerční užití“. Jeden můj snad ilustrativní příklad: bylo by nekomerčním užitím užití na Wikipedii? I přesto, že její provozovatel díky ní získává miliony dolarů ročně? (Jistě, následně je investuje zpět do provozu, rozvoje a dalších „charitativních“ projektů, Wikimedia Foundation je nezisková organizace, ale to je detail.) Ten pojem prostě různí lidé chápou různě. A pokusy o zákonnou definici by IMHO řešily problémy podobné těm, které známe z daňové oblasti či třeba regulace chování bank.

  • Možná nejjednodušší by bylo použít patentové právo i na autorská práva. Částečně to už tak je třeba u ochraných známek nebo u průmyslových vzorů.
    Nárok by nevznikal automaticky, ale žádostí o registraci. To umožňuje případné zjištění jestli náhodou něčí právo neporušuji nebo kdo byl první. Také doba platnosti je rozumných deset let s možností prodloužení. Za patentovou ochranu se platí poplatek státu, tak je naprosto oprávněné, že pak stát chrání zájmy vlastníka patentu.

  • Áno, riešením je krátka autorskoprávna ochrana. Stimuluje k inováciám a k vývoju obchodného modelu a zabezpečí mať možnosť pokryť náklady tvorby. U liekov to máme takto roky rokúce.

    Problém s pol rokom je ten, že autorsky chrániť treba dielo skôr ako je vydané (aby sa „náhodou“ nestratil rukopis pred vytlačením). Takže pri pol roku je reálne ten čas ochrany od vydania skoro nulový.

    Ale prečo bolo v prvom článku jasne napísané „Udělejme něco pro svět. Zapomeňme na ně. A až nám někdo bude vyprávět o tom, jak hrozivý celospolečenský a celoekonomický dopad zrušení autorských práv bude mít, jděme mu koupit kytici tulipánů a zabalme mu ji do alobalu.“, keď teraz namiesto zrušenia navrhuješ model krátkej ochrany?!?

  • „A vlastní zkušenost? Své knihy (tedy vydané pod mým vlastním i jiným jménem) dávám na internet volně k dispozici kromě jedné, kde s tím byl nějaký problém u vydavatele a druhé, vydané ještě před rozmachem internetu. Všechna svá díla zveřejňuji pod obdobnou CC licencí. Zatím nepozoruju, že by mi to finančně uškodilo. “

    No, pokud dostavas jednorazovou odmenu za napsani knihy (tj. ne procenta), tak se nediv, ze ti to financne neuskodilo 🙂 Vydavatel je ale urcite jineho nazoru. Ale bez ohledu na to, az se to OPRAVDU rozsiri, myslim el. verze knih, poznas to, jak ti to uskodi.

  • LOP: Dostávám jen procenta. Jak to teď odpovídá vaší teorii, že mi to uškodí? Dvě knihy byly dokonce dříve na internetu, než v papíru a přesto se v papíru prodaly.

  • Půl orku ochrany autorských děl (předpokládám od oprávněného zveřejnění) je žalostně málo. Vemte si například knihy, ty se prodávají často roky. A ani u TV seriálů by půl roku nestačilo na zavedení, získání popularity, prodání do dalších zemí a vytvoření dabingu.

  • Zkrácení ochrany autorských děl na půl roku je kompromis, který nic neřeší.

    Na straně autorů to u řady druhů děl není dostačující ochrana, která by umožnila vytvořit zisk. Vedlo by to k podstatnému omezení tvorby (uživilo by se méně tvůrců) a možná i k nástupu šílených DRM modelů snažících se vyřešit problém hrubou silou.

    Na straně „pirátů“ — opravdu si myslíte, že by něco přimělo piráty, aby půl roku počkali se stahováním?

  • Zkrácení ochrany na půl roku pokládám za téměř nesmysl, to by defakto držitelům práv znemožnilo jakoukoli trochu koncepčněji pojatou akci, což by nebylo přínosem ani pro diváky-posluchače. Určitě je na místě zkrácení, ale asi je rozumné minimum minimálně 5, ale spíš 10 let od vydání a navíc by nebylo od věci umožnit ochranu i delší, ale s tím, že o prodloužení už se je nutno výslovně přihlásit.

    Co bych naopak osobně viděl jako o hodně větší prioritu (a už na to téma bylo několik analýz) je požadavek na jakési „fair-use“ využití – ať se klidně autorská práva uplatňují, třeba i tvrdě, ale smyslupně. Je třeba opravdu mimo realitu, když fotoagentura musí řešit to, jestli se na fotce někdě zcela náhodou neobjevuje billboard s registrovanou ochranou známkou, zrovna tak u hudby je podle mě mimo realitu snaha o vybírání poplatků za zpěv u táboráku, nebo třeba situaci, kdy Youtube musí řešit rodinné video, kde na pozadí hraje „copyrightovaná hudba“. Podobných absurdit je prostě moc…
    Podle mě by to navíc byl pro vážně míněné lobování docela dobrý výchozí bod – kdyby se podařilo tyto excesy odstranit, tak by to asi docela pročistilo atmosféru a příkladná další jednání by mohla být konstruktivnější.

  • pěkně napsané!! Asi to tak za nějaký čas opravdu bude.

    mimochodem: příroda replikace na vlastní náklady odjakživa povoluje, jediná podmínka je nutnost vždycky přiznat copyright 😉
    zisk za autorství taky plyne, ale malinko jinak 😉 hledáme komplikované odpovědi, které jsou v nás a docela jednoduchý.. 😀

  • @thr: Ultra krátka doba ochrany práve nastoľuje “fair-use”, pretože umožňuje všetkým jediný výklad a to je najférovejšie riešenie. Tým, čo dnes ohýbajú výklad sa jednoducho oplatí vyčkať, pretože sa vypršania autorskoprávnej ocharny dožijú.

    Ak máte pred sebou víziu nedosiahnuteľnosti (alebo doživotnej istoty), lebo ochrana je 70 rokov a vám je 30, začnete vymýšľať ako systém ohnúť a „férovo“ oklamať (alebo vyžmýkať do poslednej kvapky).

  • proc se doba stale prodluzuje uz bylo vysvetleno mockrat

    jde o to ze autori disney pohadek jsou u z dlouho po smrti a aby se nestalo ze jejich dila spadnou za hranici tak se na navrch a lobby stale prodluzuji, na 30, 50, 70 a v budoucnu az 300 let

  • Patriku, jakýkoli tvůrce nových pravidel musí nastavit systém tak, aby motivoval k tvorbě nových děl a zároveň nebránil jejich efektivnímu využití jinými lidmi (tedy aby autor nebyl jediný, kdo z nich vytěží ekonomickou rentu). Snadno nahlédneme, že váš návrh je z tohoto hlediska nevyvážený, protože tvůrce výrazně demotivuje. Proč bych se třeba já jako překladatel měl osm měsíců hmoždit s překladem „Jonathana Strange a pana Norrella“, když kdekterý hejhula si ho půl roku po vydání může přivlastnit a vydat sám. A hlavně, proč by měl jakýkoli nakladatel podstupovat značné náklady s objevováním nových talentů, jejich propagací a marketingem, když případné plody jeho práce může sklidit kdokoli jiný, kdo si půl roku počká v závětří? Proč by spisovatel měl roky pracovat na svém mistrovském kousku, když ho nakonec půl roku po vydání uvidí v laciném brožovaném vydání v nějaké obdobě Maivaldových Levných knih, kdy bude z jeho práce profitovat nějaký parazit? A čím se vlastně mají daní umělci živit, když jim znárodníte hlavní zdroj příjmu? Kapely aspoň můžou pořádat živé koncerty nebo prodávat merchandising – ale co mají dělat lidi, kteří se živí slovem? Jít se pást, protože duševní vlastnictví patří všeholidu?