Jak se GPS spam dotýká měst

I GPSka dělá problémy se spamováním. Zdálo by se, že je to technologie dost neutrální, ba i zajištěná na to, aby se nic takového nestávalo, jenže to tak docela není pravda. Dnes není problémem jen samotné zajištění a neprolomitelnost technologie, ale i její masové používání. To vede k dosud nedomýšleným důsledkům. Jako v případě GPS a inteligentních navigací.

Pokračujte ve čtení článku…

Stav projektu knihy Mobilní sítě UMTS, LTE a 5G

Předsevzal jsem si, že dodělám knihu věnovanou mobilním sítím. Srozumitelnou, pro normální lidi, které by zajímalo, jak dnešní mobilní sítě fungují. Nevím, jestli tací lidé jsou (kromě mě), ale to je teď fuk. No a protože každý takovýhle rozsáhlejší “projekt” potřebuje nějaký bič a tenhle nemá žádný typu “deadline, po kterém bude vydavatel nasrán, když nedodám”, řekl jsem si, že nejlepší bude veřejná kontrola. Následuje předpokládaný stručný obsah knihy a stav rozpracovanosti. 

Pokračujte ve čtení článku…

Energomonitorovánky: zase více práce, zase hledáme talenty

Mám z toho občas depresi. Libovolné množství lidí jsme do firmy schopni pohltit. Vždycky si exaktně spočítáme, co kdo bude dělat a ono se zase najde další a další práce.

V současné době zpracováváme nové tendry, k tomu odbavujeme zahraniční zakázky a ladíme vývoj. Minulý týden jsme spustili novou verzi aplikace pro sledování spotřeby, která už vypadá zhruba tak, jak (prozatím) chceme. Do toho dokončujeme vývoj průmyslového tabletu a sady aplikací pro něj, jsme jedni z bláznů, co se montují do MQTT. Je to trochu frmol. Abychom ten frmol ustáli se ctí, hledáme další chytré lidi, kteří nám pomůžou to odpíchnout. Primárně na severní Moravě – tedy tak, aby se byli schopni dostat jednou, dvakrát týdně do Valašského Meziříčí, kde máme vývojové centrum. Což nás mimochodem dovedlo k tomu, že hledáme nějaké větší prostory a ve Valmezu není nabídka kancelářských prostor největší 🙂

Nová generace přijímače

Psal jsem v tomhle týdnu inzeráty na tyhle nové pozice. Nejde ani tak o to, že dobří lidé se ve Valmezu blbě shánějí, oni se blbě shánějí všude a naše výhoda ve Valmezu je, že jsme široko daleko nejzajímavější a nejztřeštěnější práce. Spíš, co tam napsat. Například platové ohodnocení. Dobré? To je vždycky. Excelentní? To bych si netroufl tvrdit, to u nás spíš odpovídá schopnostem a možnostem. Tak jsem to radši vynechal, že nějaký plat dáme, je snad jasné a kdo hledá jen podle platu, by k nám stejně nezapadl.

Požadavky? Především spolehlivost, samostatnost a schopnost se učit. Velká data a Internet věcí je v takovém rozvoji, že dnes úplně přesně nevíme, kam nás cestičky zavedou. Co tedy psát do popisků práce? Snad souhrn dnes používaných technologií. Nebo mapu architektury, jenže tu běžně na web věšet nechceme, tak ji posíláme dodatečně emailem. Takže snad jen drobný nákres toho, co děláme a co je na první pohled zřejmé:

Schéma energomonitoru

Napsat správný inzerát je zjevně věda. Přímo humanresourcní. No a protože lidi nepovažujeme za resource, tak to píšeme tak, jak to přijde pod ruku.

Co a koho sháníme

Tak především systémového administrátora, linuxáře. Pravda je, že pracovat bude především s Amazon AWS, musí tedy mít chuť do cloudu a tady je popis, co si tak od něj představujeme.

Za druhé vývojáře frontendu v Javascriptu. Funkce systému u nás vznikají tak, že se nejprve připraví na backendu a přes vnitřní API je pak javascript přes JSON vytahává pro uživatele do frontendu. A právě někoho šikovného, kdo by se o to vytahávání staral a uměl u toho i přemýšlet, hledáme. Inzerát je tady.

Taky by se hodil někdo, kdo by rozuměl uživatelskému rozhraní (UX/UI) a pomáhal nám jej vymýšlet a zjednodušovat. Jednoduchost je u nás mantra a vymyslet rozhraní spotřeby energií tak, aby to pochopili normální lidé, není snadný úkol. Cítíte se na to? Inzerátek máme zde.

Taky cítíme, že by se nám hodil projektový manager agilního vývoje. Petra se přesunula do Bratislavy za dalším angažmá, osiřeli jsme, zatím to v těch pár lidech jde zvládat tak, jak nám to dosud běželo, ale s růstem týmu potřebujeme dedikovaného člověka na projektový management. Agilní vývoj software se u nás navíc kombinuje s vývojem hardware a takový člověk by dostal i některé další projekty jako jsou naše roadshow. Inzerát máme zde.

No a na závěr si říkáme, že takový junior Pythonista pro backend aplikace, kterého by měl Honza k ruce, by nebyl od věci. Honza bydlí v Olomouci, takže trasa Olomouc – Valmez je ideální, pokud s Pythonem začínáte a nechcete v něm šmudlit eshopy pro klioše, tak se prostě ozvěte na info zavináč energomonitor.cz…

Všechny lidi si představujeme na fulltime. Práce je u nás jako na kostele a nemáme dobrou zkušenost s kombinováním téhle práce s jinými podobnými projekty. Ale samozřejmě, pokud si chcete ověřit, jaká bude s námi spolupráce, lze se nejdříve na nějakém zkráceném úvazku domluvit, jenže zaškolení člověka nám zabírá dost času, takže to opravdu musí být s vidinou přechodu na plný úvazek v nějakém časovém horizontu.

A jestli máte někdo dvojče nebo kamaráda, bez kterého se vám nechce měnit práci, nebojte, většina pozic zvládne i více lidí – té práce je fakt dost 🙂

A zkušenosti s hledáním na inzeráty? Musím pochválit StartupJobs.cz – na lidi kolem IT je to skvělý nástroj. Naopak na Monsters.com jsem jen utratil peníze bez jediné odezvy, na LinkedIn přišly dvě odezvy za tři litry a Jobs jsem vyzkoušel na brigádu, nikdo se neozval, takže za deset litrů jsem ani neměl odvahu to vyzkoušet. Věřím, že kdybych hledal skladníka, tak by to tam fungovalo, ale skladníka nehledáme… Naopak se dobře daří hledat lidi přes osobní vazby. Ona ta osobní zkušenost je nakonec nejdůležitější.

Mystérium eurounijní energetiky a zákazu žárovek

Nikdy by mne nenapadalo, že tak banální téma, jakým je eurounijní „zákaz žárovek“, vzbudí tolik vášní mezi českými internetovými uživateli. Ale vzbuzuje. A protože v českých médiích k tomu nenajdete mnoho relevantních materiálů, rozhodl jsem se po vzrušené twitterové diskusi posloužit obsáhlejším výkladem. Termín „zákaz žárovek“ budu nadále používat, i když je nesmyslný, ale v českých médiích zavedený, což si vysvětlíme později.

Pokračujte ve čtení článku…

Jak se budou živit novináři, pisálkové a knihotepci, až padne zákon

Považuji za danné, že způsob právní ochrany autorských děl projde brutální změnou, ať již legislativní, nebo – jako se teď děje ponejvíce – faktickou. Jejím výsledkem bude pokles výběrů peněz z autorských děl, což se děje už teď. A vždycky mě zajímalo, jak se s tím vyrovná trh, tedy, čím se budou dotyční kreativci živit. Zajímá mě to mimo jiné proto, že k psaní mám vždycky jednou nohou nakročeno a tak mě perspektiva oboru tíží.

U hudebníků to považuju za dané. Příjmy z CD půjdou dolů, své peníze zinkasují z koncertů. Ne tolik, ne tak pohodlně, ale pořád to bude slušné živobytí. U spisovatelů ale nic takového není. Zatímco koncert, divadlo nebo výstavu jsou lidé zvyklí platit, na autorském čtení nikoho platit nenapadne. Alespoň jsem na to nenarazil. Bere se to za propagaci autorovy knížky, takže co mu platit. Do toho připočtěme, že v Česku jsou výnosy z běžné knížky pro autora zanedbatelné a spíše přispějí na letní dovolenou, než že by zaplatily adekvátně čas na ní strávený a je zřejmé, že ani knižní, ani čtenářská cesta není pravidlo, ale spíše výjimka na uživení. 

Nějakou dobu se zdálo, že autorsky tvůrčí lidé se uživí v novinách, časopisech a dalších podobných záležitostech, kde je psaní denním chlebem a je to tak nějak na ráně. Jenže noviny a časopisy mají své problémy, už nepředstavují ani kvalitativně uspokojující variantu obživy a často ani záchrannou síť v nouzi. Honoráře jsou povětšinou symbolické pod zástěrkou “je to vaše propagace, tak za tu si strhneme”. 

Poslední výspou se mi zdál copywriting, tedy psaní na zakázku. To je teoreticky logická záležitost. Když potřebujete nafotit fotky vaší fabriky, můžete to spíchnout na svůj ředitelský iphone, nebo si na to najmete fotografa cenově úměrného renomé vaší firmy, aby to nafotil za vás. Výsledek bude mírně lepší (jen mírně, vy jste tu ředitel) a vždycky zní dobře, že do výroční zprávy máte fotky od LaChapella či aspoň od Šibíka. Pokud to vezmou. 

Jenže copywriting má své. Zatímco na focení je běžné, najmout si fotografa, copywriting až tak běžný není. Samozřejmě jsou branže, kde to jede, jako jsou reklamky, jenže zase to není ono. To jednak nemůže dělat každý, jednak taková poptávka zas není. 

Pak jsem přes svůj web narazil na zajímavou zakázku. Jeden český miliardář chtěl, aby mu někdo sepsal rodinné historky a pověsti pro jeho děti. A  našel si mne. Zadání bylo jednoduché: procestuju jeho příbuzné, posbírám historky a udělám z toho knihu pro jeho děti sepsanou tak, aby to bavilo  děti v rozmezí 4-12 let. Tehdy mi to připadalo jako trochu výzva, ale měl jsem dost práce, tak jsem dotyčnému (či spíš jeho sekretářce) odepsal absurdní, nehoráznou a nesmyslnou sumu, která odpovídala času na takové věci strávené a ne tomu, za kolik vám dneska napíše kdekdo knížku. Stalo se, jenže kromě excelentní zkušenosti a podepsaného NDA se ale také ukázalo, že počet miliardářů zaujatých předáním rodinných zkazek touto formou, je zřejmě velmi malý. Tudy cesta k obecnému uplatnění spisovatelů nevede. 

Tenhle týden zostra úřaduju ve firmě a kašlu na nějaké teoretizování o výdělečnosti pisálků. Sešly se poptávky a výběrová řízení, takže jsem vysmahl několik presentací ve třech jazycích, připravil k tomu prospekty, analýzu, case study, jsem v půlce přepsaného nového firemního webu, kde jsem se zařekl, že překlady zadám a nebudu rozhodně dělat já. Celkem přes 50 000 znaků, které bylo třeba vymyslet, promyslet, sepsat. Pomalu si uvědomuju, že mít někoho, kdo by s těmi podklady pomohl, by bylo hodně fajn, i když ne na fulltime, protože takovéhle nárazovky jsou tu jednou za čas. A pak se mi rozsvítilo. Tady někde je ta cesta. Korporátní spisovatelé…

Opravdu. Naše firma je na tom ještě dobře, když je potřeba něco napsat, tak to vždycky nějak vyprodukuju a je vidět, že i s pravidelným nedostatkem času to pomáhá. Jsme schopni dodávat podklady, nejenom techické popisy. Lidi, kteří mají na starosti vývoj, nezdržuje to, že by se snažili jimi vyvinutý produkt popsat. Většinou jim to nejde. Vždycky mě překvapovalo, že pro většinu techniků je stejné utrpení napsat ke svému výtvoru alespoň produktový list (neřku-li návod) jako pro většinu lidí jejich výtvor používat. To, co by pro ně byl týdenní stres, mám za dvě hodiny. A mít to za dvě hodiny znamená, že obratem můžete poslat nabídku na produkt, který vlatně ani ještě neexistuje, nebo se účastnit výběrového řízení, kam se kvůli nedostatku potřebných podkladů probojují jen ti renomovaní – a ti, co mají svého pisálka. 

Čím dál víc si to uvědomuju spolu s tím, jak se v energomonitoru posouváme ve vývoji v různých směrech. Fakt, že produkt není popsaný, sepsaný, nemá produktový list, presentaci, návod, případovou studii použití a řadu dalších věcí, které tu a tam někdo chce, znamená, že se ta věc neprodá, nebo prodává špatně, natož, abyste si mohli na trhu ověřit, jaký o ní je zájem a nemáte-li ji ještě zavčasu modifikovat. Což je ještě únosné, když máte věc jednu a jednoduchou, ale jak těch produktů začnete nabalovat, je to problém. 

Problém pak ústí v různá provizorní řešení, jako jsou texty generované infantilními skladníky, jejichž šéfové se rozhodli, že schopnost najít zboží ve skladu dotyčného kvalifikuje na to, aby k ní udělal textovou dokumentaci a ideálně to ještě nafotil. Určitě jste pár takových popisek, nesrozumitelných produktových listů či návodů potkali. 

Samozřejmě je těžké, aby z ulice přišel někdo, kdo vám přes večer vysmahne excelentí produktový list sžínacího vysokofázového stroje. Měl by se vyznat v oboru, měl by se vyptat. Není to ani lehké, ani snadné. Ale to samé je s nafocením takového stroje, jeho naprojektováním a nakonec i vyrobením. A zahušťování konkurenčního boje vede k tomu, že srozumitelné materiály jsou výhodou. 

Když o tom tak přemýšlím, zdá se mi, že psaní na zakázku má před sebou budoucnost. V Česku je spíše výjimkou, ke škodě produktů, služeb či firem. Jistě, řada firem to už řeší v rámci marketingového či obchodního oddělení někým, kdo je toho schopen, ale i tohle jsou lidé, kteří tu a tam potřebují výpomoc, zejména v momentě, kdy jejich dílo má jít z firmy ven. Mimo jiné i proto, že už jsou ponoření do newsspeaku firmy, není pro ně jednoduché vykouknout z firemní frazeologie, ale dobrý text by přitom udělal hodně. Ostatně, podívejte se na inzerát, který jsme na Lupě použili pro hledání redaktora poté, co se nikdo nepřihlásil – a rázem bylo, z čeho vybírat. Z toho snad lépe pochopíte, co myslím tím, že text vypovídá o firmě hodně. Když se mu firma nevěnuje, když na to firma kašle, když se nepředstaví tak, jak se představit chce a potřebuje, tak zůstává … nepředstavená… neviditelná. 

Můžete mít produkt dobrý, jak chcete, jenže málokdy jste v pozici, že je tak výjimečný a jeho výhodnost tak zřejmá, že vám trhají ruce. Potřebujete jej presentovat. Graficky i textově. 

Firemní copywriting má před sebou dobrou budoucnost. Ale možná jsem jen objevil Ameriku či zaznamenal zjevný trend. 

PS: Jestli jste miliardář s extravagantním autorským požadavkem, v klidu se ozvěte (email patrick zavináč marigold.cz to spraví). Nějaký čas na něco jiného, než energetiku, bych si rád našel. Nemusíte být navíc ani miliardář, jen ten požadavek by měl být extravagantní.  Výhodou taky je, když vlastníte offsetové tiskárny, minule nám dost usnadnilo práci, když se našly… 

Prodávat nepojmenované

Jeden ze zajímavých momentů (tedy pro mne zajímavých) našeho rozjezdu energomonitoru je způsob prodeje. Když se řekne prodej, většina nezasvěcených pohrdavě namítne, že to je easy, že prostě někomu dáte zboží a on zaplatí. Už, když si ten děj rozepíšete na procesy (a já mám rád jasně definované procesy, protože minimalizují riziko chyb), tak tušíte, že tak easy to nebude. Už jen to „dodat zboží“ nebo „zaplatí“ má v sobě řadu „ale“, které se liší tovar od tovaru, klient od klienta. Teď se zaměřme na problém samotné alokace zákazníka.

Pokračujte ve čtení článku…

Neoriginální SmartCover pro iPad má své nevýhody

První iPad vlastně nešel nijak rozumně postavit. Když jste ho nedrželi, mohl jen ležet a byla to moje silná výtka k němu. Apple zareagovalo a vydalo k iPad 2 SmartCover, geniální řešení, které se pomocí magnetů připíná, zároveň čistí displej a můžete také jeho různým skládáním displej postavit různě šikmo. Je to stabilní (nikoliv do uragánu), je to pohodlné, je to praktické. Kromě toho SmartCover pomocí magnetů signalizuje Ipadu, zda je zatažený nebo se odtahuje, takže iPad se může probudit či uspat podle toho, zda kryt zatahujete či odtahujete. Dokud to nepoužijete, je to ptákovina, ale jak to máte, nedáte bez toho ani ránu. 

To bych ale nebyl já, abych nešpekuloval. Tak především jsem si řekl, že bych byl vůl, abych dal osm stovek za originální SmartCover od Apple, když je to kousek plastu, magnetků a hliníku. A že vyzkouším nějakou čínskou verzi. Navíc originální SmartCover kryje jen displej, ale ne samotné tělo a já si říkal, že bude lepší sehnat něco, co přikryje i tělo iPadu, abych ho hned nezrasoval. Takže jsem za dvě stovky koupil čínský smartcover, do kterého se iPad zabalí. Abych zjistil, za co chce Apple šest stovek příplatek. 

Tak především se ten čínský smartcover páře. Lezou z něj nitě, neboť je to polyuretan na textilním podkladu a ten textil nejrůzněji plešatí. Na funkci to vliv nemá (ani předsedy), ale hnusné to je. 

Za druhé tím, jak kryt je jen měkoučké PU s nepříliš dobře řešeným uchycením, klouže iPad v krytu a tím se v tašce velmi často aktivuje, protože magnety sklouznou z čidel a iPad si myslí, že se má probudit. Což má za následek iPad, který mi v tašce svítí několik hodin a šťaví baterku. 

A do třetice: jelikož pouzdro dělá kolem displeje rámeček, nepřiléhá smartcover na displej a tedy jej ani nečistí posunováním. Takže je displej pořád utelpaný. 

Suma sumárum jsem šest stovek ušetřil, dvě vyhodil a hledám něco jiného 🙂 Jen na okraj poznamenávám, že si nestěžuju, tušil jsem, že někde bude problém a zajímalo mě, kde – a jsem rád, že jsem zjistil, v čem tkví tajemství dobrého pouzdra na iPad za dvě stovky. 

Momentálně mám vyhlédnuto na ozkoušení pár obalů s integrovanou klávesnicí, pokud byste věděli o nějakém inteligentně řešeném obalu na trojku, který by uměl jak čistit displej, tak se z toho iPad nevyndával a v tom neposunoval a do třetice chránil celý iPad, sem s tipy… 🙂

Několik slov k výsledkům Nokia telefonů v roce 2012

Nokia publikovala dokument nazvaný „snížení výhledu prodaných telefonů a služeb za první čtvrtletí roku 2012“, v němž připouští to, co se šušká a oficiálně popírá již delší dobu. Strategie obnovy prodeje chytrých telefonů Nokia zatím stále nefunguje. Takže pár komentářů k tomu.

Nokia tvrdí, že prodala za první čtvrletí letošního roku cca 12 milionů chytrých telefonů, z toho dva miliony jsou nové Lumia s Windows Phone 7. Průměrná prodejní cena (pro Nokii, ne v obchodě!) chytrého telefonu Nokia je 141  euro, pokud započteme i Lumie, pokud počítáme jen Lumie, tak 220 euro.

Kontext: Apple pravděpodobně prodal přes dvacet milionů, velmi pravděpodobně tedy dvojnásobek chytrých telefonů, co Nokia a dvacetinásobek Lumií.

Suma sumárum se Lumia prodávala mizerně, ačkoliv Elop bájí, jak „gained market“. Leda kulový.

Proč to? Sama Nokia to přiznává: situace zejména v Asii nebyla příznivá. Značka tam vyklidal pole před rokem, když Elop změnil strategii a asijské trhy měly čekat na nějaký zajímavý Nokia model místo těch výběhových. Distributoři, světe div se, ale chtěli prodávat, tak prodávali něco jiného a zůstali i toho podnes. Indie, Čína, Blízký Východ, tam všude Elop opustil prodejní pole a nedaří se je obsazovat zpět. V Evropě nějaká setrvačnost funguje, v USA stejně Nokii nikdo moc neznal, ale Asie už odpískala. Podle toho prodeje vypadají.

Krom toho WP7 není dospělý systém v porovnání s Andoridem a iOS – a to ani náhodou. Za cenu iPhone či nadupaného Androidu zákazníci dostávali funkčně nepřiměřené telefony a teprve v poslední době se objevují levnější WP7 telefony (i značky Nokia). Jenže když už nemáte na nabušený telefon, radši si koupíte laciný Android, což dokazují prodejní výsledky lwocost rodin LG nebo Samsungu, která každá zvláště prodala tolik, co Nokia Lumií (výsledky předběžné, leč věrohodné).

Co s tím? Elop chce vytrvat a pumpovat chcípajícímu koni adrenalin do žil. Kdyby myslel hlavou a kdyby ho akcionáři nenechali Nokii zprasit, nemusel kůň chcípat a nemuselo se lakovat na růžovo.

Ano, vím. Optimisté řeknou: teď teprve přicházejí levnější telefony, počkejte příští kvartál, to se všechno zlomí. Ehm. A proč by mělo…? Na trhu je levných chytrých telefonů dostatek a na Nokii už se příliš nečeká.

K Apple iPad zní výhrady, které nejsou důležité

Motto: „I still can’t believe this! All this hype for something so ridiculous! … I want something new! I want them to think differently! Why oh why would they do this?! It’s so wrong! It’s so stupid!“ (komentáře k uvedení iPodu na trh v roce 2001)

Apple uvedl svůj tablet iPad, přerostlý to iPhone. Pročítám si, co k němu má kdo za výhrady a konsternovaně sleduju, že zní výhrady nedůležité, ale ty podstatné nezazněly.

CAB6FC62-C7C9-4BC5-A263-D170DC6F911F.jpg

Existující výhrady:

  • chybí HDMI výstup
  • chybí USB
  • nelze telefonovat
  • není multitasking
  • Adobe Flash chybí
  • nemá webkameru

Tak tak, pokud cokoliv z toho potřebujete, není iPad pro vás. Důvody lze ovšem často pochopit. Například nabízet USB port není totéž, jako mít ovladače pro zařízení připojitelné přes USB. Multitasking OS X podporuje, ale není zapnutý. Apple tvrdí, že výdrž baterií atd. Já myslím, že z části i kvůli ergonomii práce a jako dlouholetý uživatel iPhone říkám, že na problémy narazíte jen u IM. Chybějící Flash jsem doposud považoval za výhodu, díky tomu vypadly reklamy. Atd. Samozřejmě by bylo lepší, kdyby všechno výše uvedené v iPadu bylo, kdybyste mohli přes USB připojit libovolnou tiskárnu a ona tiskla – ale z větší části chápu, proč to tak není a zařízení bylo vyrobeno s tím, že není všeúčelové, ale pro určitá použití definovaná těmito omezeními.

Co mne více trápí:

Bude oficiální podpora elektronických knih znamenat, že aplikace třetích stran budou vyřazeny z App Store? Podle podmínek nesmí aplikace třetích stran být substitutem oficiální aplikace, což se někdy nedodržuje (kalkulačky), někdy ovšem ano (prohlížeče atd). Na které straně barikády budou aplikace Amazon Kindle a jiné ebookové aplikace třetích stran? Půjde nějak dopravovat knížky do iPadu do oficiální aplikace podobně, jako podcasty jdou dopravovat do iTunes, nebo ještě lépe? Nebude to totálně uzavřený svět, což by znamenalo, že pro Česko a české knihy bude iPad k ničemu?

A co titulky, jaká bude podpora titulků u videa? Bude potřeba vkládat titulky do MP4 kontajneru, nebo bude možné instalovat něco jako Perian a fungovat se SRT? Asi ne, když podporu jiných formátů iPad nenabídne.

Klávesnice – co podpora regionálních klávesnic? Německou vidím, ale co česká, bude? Půjde použít i ta hardware klávesnice s češtinou?

Na co mně se bude iPad líbit? Teoreticky právě tím, že jej mohu použít na většinu praktických věcí, co dělám. Číst si, upravovat drobné dokumenty, ve spojení s externí klávesnicí na něm psát cokoliv. Že je to lehké, drobné a přitom dostatečně velké a dostatečně výkonné. Že to nemá větrák ani klávesnici, že to může mít klávesnici, když ji potřebuju – soft i hard. A že to vypadá dotaženě. Že to zapnu a hned to běží, nečekám minuty, jako u Win zařízení. Že by to mohlo sloužit perfektně svému účelu, mít internet při ruce, když ho potřebuju.

MicroSIM karta – to je vlastně jen ten plíšek ze SIM karty. Proč to použili? Proto, aby ATT mohlo alespoň nějak kontrolovat, že si datový tarif pro iPad lidé nevezmou do iPhone, kde za stejnou cenu nabízí míň služeb? Možná. Netuším. V každém případě jsem zvědav, jak se s tím pochlapí český Vodafone a jak rychle mi dodá MicroSIMku. Spíš bych vsázel na to, že budu experimentovat s nůžkama…

Tak uvidíme, až zařízení dorazí v červnu v multiregionální verzi na trh. Podle toho, na jaký trh 🙂

PS: A nebojte, o úspěchu tohoto zařízení se na českém trhu rozhodovat nebude.

Knihy ke stažení

Napsal jsem pár knih, které jsou už dávno vydané nebo do vydání ještě dlouho mají. Zde jsou ke stažení ty, které jsem zdigitalizoval.

Koncernová pětiletka

Novinka roku 2011 vydaná výhradně jako elektronická kniha. Můžete si ji zakoupit za 79 Kč na Palmknihách, nebo na SmashWords za 4,5 USD ve formátech pro řadu čteček. Jsou tam ukázky, recenze čtenářů, takže žádný zajíc v pytli. A já bych to shrnul: manažerská lovestory pro pány (z velkého mediálního světa) i dámy (to ta lovestory)…

Flotila Země

Sci-fi: Válka. Odkudsi z vesmíru se vynoří mimozemšťané a letí sežehnout Zemi svým smrdutým dechem. A na druhé straně existuje Flotila Země, která se jim postaví. Kniha vlastně není o ničem jiném, než o jedné jediné bitvě a spoustě umírání. Nenajdete tu časoprostorové paradoxy, frankensteinská monstra – jen techniku, o které byste věřili, že je lidstvu skoro na dosah ruky.
Ve Flotile se spojuje úsilí tisíců známých i neznámých lidí, Flotila nesleduje jednu jedinou osobu, ale přeskakuje z osoby na osobu a klouže po těchto osobách kupředu v čase, protože dějiny netvoří jednotlivci, ale celé lidstvo.

– řada digitálních formátů na SmashWords zdarma. Verze pro iPhone/iPad, Kindle, Sony Reader a další čtečky. Tištěná kniha zde.

Marigoldí léta

Kniha coby sbírka článků z Marigolda, které stojí za pozornost i po letech. V mnoha formátech pro čtečky na Palmknihy.cz a zde na SmashWords.