Sociální média jsou největší vlnou internetu, protože jsou změnou generační

Už půl roku mám v Lupě na starosti školení o sociálních médiích. Čtyři – pět hodinek mne někdo poslouchá, když vykládám o tom, jak fungují sociální média. Mám s tím určitou zkušenost, občas dělám správu „digital assets“ pro německé a americké brandy, nedávno jsem to počítal a na spravovaných účtech mám hezké číslo fans. Přesto nebo právě proto si myslím, že sociálním sítím nerozumím. Ale považuju je za velikou vlnu pro internet. Zda i změnu, revoluci, tam už bych byl opatrnější.

Internet zatím projevil stejnou resistenci ke změnám, jako všechny jiné segmety lidského počínání: absorbci. Umí absorbovat nové podněty a vlivy, z nichž se místo revolucí stanou vlnky v moři.

Vlna blogů odezněla

Pamatujete si blogy? Měly změnit novinařinu, dát ji do rukou občanům, privatizovat ji. Chvíli to i tak vypadalo. Než se ukázalo, že většinu blogů píšou zkušení žurnalisté, autoři nebo lidé, kteří jsou sice zastrčeni ve firemní hierarchii, ale výmluvnost i argumentace je součástí jejich práce. Jen zřídkavě se našel talent dosud neobjevený, téměř vždy se to u autora „dalo tak nějak předpokládat“. Blog mu dal svobodu tvůrčí, nemusel se svazovat nařízeními editora, firemní politikou – to byla ta změna.

V Americe se řada dnes známých blogerů vyvázala z redakčních povinností a udělala se pro sebe. Nebo udělali kariéru a měli co říct. Příkladem může být Michael Arrington z TechCrunche, jehož podnikatelská kariéra mu dala poznat prostředí startupů a začal o něm i psát – a tím založil podnik dnes nejznámější, i když pravděpodobně ne nejvýnosnější z těch, co měl. Že by se urodila dvacetiletá hvězda, která oslnila okolí, to bylo spíše výjimkou a na žádnou si nemohu vzpomenout. Když se něco takového stalo, byl za tím produkční tým lidí, kteří dotyčnému roli sepsali. Nezlobte se na mou skepsi, ale o autorství Christophera Paoliniho v případě Eragorna napsaného v patnácti letech si myslím své. Nebo je to ta výjimka.

Pak začali blogeři umírat. Tedy virtuálně. Nebo se profesionalizovat. To v lepším případě. Arrington pochopil, že TechCrunch už není nevýznamý blog a rozšířil jej na skutečnou firmu. Vznikly podobné aktivity, jako Federated Media coby pakt úmluvy o společném prodeji inzerce nebo The GigaOm Network, vydavatelství vzešlé z jednoho blogu Om Malika. A pamatujete si na Glenna Fleishmana, jehož WiFiNetNews jsem tu tak rád citoval, dokud mne WiFi ještě tolik zajímalo? Ten je provozuje nadále, na profesionální bázi, i když mi přijde, že nejlepší léta má díky ústupu bezdrátových sítí ze slávy za sebou, dnes a nově frčí weblogy o 4G.

V Česku jsme byli svědky překvapivě málo takových přerodů. Asi nejsvětlejší výjimkou budiž Martin Kuciel aka Cuketka, majitel to foodblogového impéria, se kterým nakládá velmi zručně. Jenže český trh je asi malý, jen z profesionálního blogování se neuživí a jestli jsem něco nepřehléd, činný je i v sociálním marketingu. Což je logické, dnes v tom leží peníze a je škoda se pro ně neohnout, navíc, když aktivity jsou v mateřské ranku papání a bumbání.

Tím bych vyjmenovávání mohl pohříchu skončit. Martin Malý aka Misantrop / Artur Dent nastoupil stejně jako já do Internet Infa, takže se sice profesionalizoval, ale neosamostatnil. Adam Javůrek dělal, co dělal před tím. David Grudl tak dlouho piloval své PHP projekty, až teď kolem nich školí – je to profesionalizace i udělání se pro sebe, ale ne docela publikačním směrem. Tyhle tři bych mohl také shrnout pod pojem „talenty, které se objevily odnikud“. A zejména Martin Malý s Davidem Grudlem mají talent napsat z prdu kuličku, což je veliký dar.

V Česku je tahle věc generační záležitostí. Staří pisálci odešli do propadliště dějin, porevoluční svět mají problémy chápat, nebo mají problémy stát na straně, která by byla čtenářsky únosná. Výjimek je málo: Petr Koubský, Jiří Hlavenka, mám-li citovat technickou žurnalistiku. To jsou jména, styly, slohy, které si zapamatujete a poznáte na první počtení.

A nových hvězd se nedostává. Mimo jiné i proto, že psaní je finančně málo lukrativní a společensky nevděčná záležitost. V oborech, kde nemáte Zemana vyjadřujícího se o novinářích jako o žumpě, máte frustrované komentátory, kteří diskusní fóra pod články používají jako zdravotní pojišťovnou neproplácenou akutní psychiatrickou péči.

Většina ostatních českých blogerů pohasla. Autor se vypsal, našel si lépe placené zaměstnání či ho to z jiného důvodu přestalo bavit. Ono dvakrát třikrát týdně napsat něco vtipného, to není vůbec žádný sranda a jak říkal můj veliký učitel Evžen Gogela (dej jeho Kameňákům Bůh i Nova věčnou slávu): dělat legraci, to není žádná prdel. Najdete pár těch, kteří mají blogování v popisu práce, nejčastěji píší o marketingu, webdesignu, je to pro ně reklama – ale ne profesionální činnost.

Tím, dovolte mi to konstatovat, největší vlna a sláva blogů skončila.

Ale nejenom tím. Objevila se vlna, která dostihla a výškou i předstihla vlnu blogů. Sociální média. Jich jsou blogy nomenklaturně součástí, podmnožinou. A spolu s tím, jak k nám koncem loňského roku dorazil Facebook, chvíli před tím Twitter, začaly blogy přicházet o autory. Vyjádřit se krátce a rychle na Twitteru či Facebooku řadě blogerů postačovalo. Spolu s většími nároky na pracovní výkony to vedlo k přesunu od blogů k sociálním sítím. Podívejte se třeba na frekvenci blogování u Petra Máry. A na jeho Twitter. Nakonec, u mne to není jiné.

Předpokládám, že zrovna u Petra Máry to bude podobný případ, jako se mnou. Rád jedu po vlně. Rád zkoumám nové. Prozkoumal jsem blogy a mnoho nového mi už asi nepřinesou. Ověřil jsem si funkčnost svých tezí tím, že jsem vystavěl několik redakcí vzniklých kolem blogů, abych prokázal, že specializovaná média mohou vznikat v Česku i po roce 2005 a uživí se. Je mi fuk, že ta média neznáte, k mé lítosti je mi méně fuk, co se s nimi stane (což predikuje fakt, že se jimi musím stále zabývat). Nyní se dívám na další vlnu sociálních sítí. A po ní na další.

Co mne ale překvapuje je, že tak málo profi médií u nás povstalo z blogů. Řada blogů měla našlápnuto, řada z nich se ale motá v kruhu, jehož ukotvení mi uniká. Nevznikla žádný obdoba Federated Media, přitom se o ni P. Neumann snažil léta pod názvem BuzzMedia. V čem byl problém to rozjet?

Oborových médiích nových vzniklo pramálo, když, tak jako investiční akvitiva firem, který si myslí, že MFA je všechno, v lepším případě že lze levně produkovat obsah a prodat jej o něco dráže, než ho vyprodukují.

Blogovou vlnu jsme prokoučovali.

A vlnu sociálních médií? Ta už se generace třicátníků nedotkne. My už ji nechápeme, neprožijeme ji tak silně, jako teenageři, kterým se dnes smějeme. Smějeme se jim tímtéž smíchem, jakým se smáli David Filovi a Jerry Yangovi, když přišli s podivnou myšlenkou udělat katalog webových stránek, který o pár měsíců později nazvali Yahoo.

Nevím, proč. Bylo to tak snadné. Čekal jsem celých těch šest let, co se stane. Kdo se chopí příležitosti a dotáhne ji někam, než k jistotě výdělku prací pro reklamní agenturu, používajíc svůj nový projekt jako vábničku na headhuntery. Stalo se toho pramálo, dotyčné osoby jsem oslavil výše, vynechal jsem šmelináře, kteří sice nahrabali, ale přínosu v tom vidím pramálo.

Nemají češi to riziko v krvi? Neumějí se chytit příležitosti? Kolik nových zajímavých projektů na českém internetu vzniklo mimo bloggerskou branži? Proč tak zoufale ujíždí vlak Líbímseti? Proč je tak zoufale málo profesionálně vedených projektů mimo velké portály? Proč je vrcholem inovativnosti nová free šablona na WordPressu, Drupalu či PhpBB?

PS: Dobrá otázka, která by asi padla. Proč jsem nic z toho neudělal já. Nechtěl jsem. Za tu dobu, co píšu Marigolda, jsem tak či onak stál v pozadí řady firem, ale až na dvě výjimky žádná nebyla mediální (a z těch dvou jedna nebyla vůbec moje). Chtěl jsem dělat něco jiného. Věnovat se něčemu jinému a podnikání to nebylo. Za tu dobu jsem byl šťastný z jiných věcí. I teď jsem. A dál budu rád sledovat, jak se nová generace snaží chytit vlny. Budu jí upřímně držet palce. Budu vždy nakloněn novým experimentům.

Komentáře jen pro registrované

Bývaly časy, kdy na Marigold chodilo málo lidí a před tím, než něco napsali do komentářů, si to důkladně rozmysleli. Ty časy jsou bohužel pryč. Pokud si vzpomínáte, tak před nějakým rokem jsem přemýšlel o tom, že Marigold bude jen pro registrované a pozvané čtenáře. Jelikož mne návštěvnost neživí a netrápí, mělo to své opodstatnění, protože něco jiného je diskutovat s konkrétními lidmi a něco jiného je čelit anonymnímu davu. To člověka (=autora webu =mne) rychle omrzí. Hlavně proto, že to člověku nic nedává. Anonymita v tomto případě je jednosměrná. Vám napíšou, že jste debil, ale vy tohle odpovědět nemůžete, aby hned na dalších serverech nezačla partička debílků rozebírat, jak si můžete dovolit o někom prohlásit, že je debil.

Marigold na pozvánky a registrace ztroskotal na tom, že k tomu nakonec není soft. Bez toho to zjevně nefunguje. Příkladmo Pixy si udělal blog, který rozeslal pár známým a zamýšlel ho jen pro ně. A stejně se to vykecalo a leze tam zase kdekdo. Ano, stále bych radši, kdyby se vrátily časy ranného Marigolda, kdy jsem všech pár čtenářů znal jménem a oni zase na oplátku mne.

Takže jsem sáhl po alespoň prvním kroku, který mi WordPress dovoluje. Do komentářů mohou psát jen registrovaní uživatelé. Zatím je registrace možná automaticky, do budoucna to nemusí být pravidlem. Pitomé komentáře budu podle své úvahy vyhazovat – výkřiky typu „výrobek XY je humus“ tu opravdu nemají co dělat. Asi chápete rozdíl, kdyby autor k tomuto výkřiku přidal řekněme tři důvody, proč si to myslí…

Beru to jako kampaň za trochu slušnější internet.

Rychtyg tšéchiš flejmkríg

Milý občane Říše, pokud jsi si někdy myslel, že Protektorát Čechy a Morava je opožděný v ochraně autorských práv, přinášíme vám zaručeně exklusivní, živou a autentickou zprávu o tom, že tomu tak skutečně není a že uvědomění Tschechen je na úrovni, kterou by leckterý volksgenosse mohl závidět.

Všechno začalo vcelku nenápadně článkem na La Trine věnovaném výhodám a nevýhodám otevřeného software – Open Source vs. Closed Source I. Článek zmínil i jiný článek, kde se poukazuje na fakt, že z Open Source lze vyhodit copyright někoho a nahradit je vlastním a nenápadně se poukazovalo na Blog CMS. A v diskusi se strhla mela. David Grudl, autor La Trine, článek i diskusi následně rozštěpil, protože s původním článkem neměla diskuse už nic co dělat a vznikl nový článek Proč zmizely copyrighty z BLOG:CMS – doporučuji k prostudování včetně husté diskuse. Mezi Radkem Hulánem na jedné straně a prakticky všemi ostatními diskutujícím se strhla hádka přes tři stovky příspěvků.

Zajímavé bylo, jak to argumentačně probíhalo. Radek Hulán vždy vytáhl nějaké tvrzení, které záhy diskutující velmi přesvědčivě rozcupovali. Základní problém totiž je v tom, že Blog CMS je z části založený na původním redakčním systému Nucleus. Jenže z těch původních částí zmizely odkazy na původního tvůrce v podobě, v jaké je vyžaduje licence. Vyhození copyrightů z Blog CMS ovšem R. Hulán tak vytrvale popíral, až se prohlídkou zdrojáků se ukázalo, že během změny verzí svého systému se opravdu copyrighty vypařily. Jak, není známo a zatímco R. Hulán je tam stále vidí, ostatní nikoliv.

Další vtipný moment debaty byl argument, že vývojáři Nucleusu jsou se zdrojáky a copyrighty v pohodě. R. Hulána napadlo si to nechat potvrdit v konferenci vývojářů Nucleusu, jenže to nebyl dobrý nápad. Většina diskutujících vývojářů zde zaujala v horším případě velmi odsuzující postoj s tím, že rozhodně nejsou odkazy a copyrighty v souladu s GPL, ti smířlivější soudili, že ať si s původním systémem dělá co chce, hlavně ať je to daleko předaleko.

Když se ukázalo, že jakákoliv obhajoba současné podoby copyrightů původního Nucleusu v Blog CMS je neudržitelná, započal frontální útok. David Grudl prý sám je humus, protože ukradl Textile a udělal z něj Texy. Z další diskuse vypadlo, že nikoliv zdrojáky, které by přebarvil podle sebe – ale myšlenku. Texy, program napsaný D. Grudlem je totiž stejně jako Textile jednoduchý editor textů, jež převádí do formátu HTML na bázi zjednodušených značek. Fakt, že zjednodušené značky pro formátování se používají drahně let před Textile (pamatujete TeX?), zřejmě nevadil možnosti označení za krádež a jelikož na La Trine v komentářích R. Hulán argumentaci projel na celé čáře, vrátil mu to na domovském serveru, kde může diskusi vhodně procenzurovávat: Texy! od DGX – jak nedělat business. Jak v diskusi poukázali diskutující citáty, ještě před nedávnem si přitom Texy pochvaloval.

Aby bylo ještě veseleji, do toho všeho se přidal Cheese se svým (dle mého soudu kultivovaně sděleným) názorem, za nějž mu R. Hulán pohrozil žalobou, pokud jej nesmaže a neomluví se. Pro mne markantní výhodou této žaloby je, že jsem bezpracně zjistil jméno jednoho ze čtenářů Marigolda.

Závěr – lze vůbec nějaký udělat?

Jsem nestranný pozorovatel, pokud se to tak dá říci. Jednu stranu sporu znám více, než je mi milo a tu druhou málo. Oba programy používám a v případě toho jednoho je mi to opravdu, ale upřímně líto právě kvůli chování autora. Argumentačně to R. Hulán prohrál, protože všechny jeho argumenty byly zatlučeny do zemně silnějšími protiargumenty. Lidsky to prohrál, protože ani na to konto nebyl ochoten se omluvit za bohaté rozdávání sofistikovaných přídomků, nadávek a výhrůžek.

Ale flejmwár to byl fakt fajny. Taky se na zapadě neurodi, je tak?

PS: Jen pro pořádek připomínám, že příspěvky R. Hulána jsou na Marigoldovi mazány bez milosti a rozdílu jako spam (když nezapomenu ani já, ani script).

PPS: Nedávno jsem měnil bydliště. Všechny žaloby je nově třeba podávat k soudu pro Prahu 4, nikoliv pro Prahu 5, jako tomu bylo dříve.

Webové drobky

Zajímavé články na dnešek: Dost blábolů o  ptačí chřipce. Nový server: SlovoDne.cz– aneb každý den pochopit jedno slovo.

Majoritu ve Fayn.cz koupil podnikatel Jiří Hlavenka (já pro Mobilring)

Freemail co nabízí 30 giga a kouzla s Gmapami

Gmail nabízí cca 2,5 GB a už je to někomu málo. Nový freemail 30gigs nabízí až 30 GB … ovšem je jen na pozvánky. Tak jsme zvědav, kdy první pozvánky dorazí do Česka 🙂

Z nových blogů si dovolím odkázat na Management blog Petra Šnajdra. O managementu toho tam zatím moc není (asi dokonce nic), zato se dočkáte řady kouzel s Google Maps a Google Earth. Ano, TEN Petr Šnajdr 🙂 A stojí to za to.

Chce Evropská komise skřípnout internetové vydavatele nebo novináři vypustili kachnu?

Když jsem si dneska přečetl článek na iDNESu s nadpisem Novinám klesá náklad, EU zvažuje regulaci internetu, byl jsem v šoku. A stejně jako ostatní diskutující jsem začal nadávat na ty kretény v Evropské komisi. Pak se mi to rozleželo v hlavě a pravil jsem sobě, že k tomu nelze mlčet. Našel jsem si kontakt na zmíněnou komisařku Viviane Redingovou (info o ní zde) a rozhodl jsem se zatelefonovat ji svůj názor a vyřknout jej slovy, jenž nenaleznete ve slovníku spisovné evropštiny.

Jenže ještě před tím, než jsem jí opravdu zavolal, jsem našel odkazy na původní materiály, ne ty přežvýkané agenturami a novináři. Je to zajímavé, možná té angličtině a němčině rozumím trochu jinak, jenže se mi zdá, že Viviane Redingová, komisařka pro média a informační společnost, řekla něco maličko jiného, než vydedukovali novináři. Dokonce bych neváhal soudit, že někdo jednoduše a prostě špatně přeložil agenturní zprávu či se neobtěžoval podívat ke zdroji.

Tak především jí zřízená Pracovní skupina pro záležitosti médií konstatuje, že média jsou významnou součásti evropského průmyslu a mají nezastupitelný vliv na informovanost veřejnosti, to je fakt. Také konstatuje, že jako každý evropský průmysl si i tento zaslouží popdporu. Je zajímavé, že agenturní zpravodajství zmiňuje regulaci internetu, z materiálů EK není nic takového, co bych pod pojmem regulace chápal – jako licencování nebo omezování internetových médií – vůbec patrné. Evropské komisi zřejmě neuniklo, že provoz serveru Marigold lze během pár minut přemigrovat do seyschelské společnosti, ostatně máme na těchto ostrovech i své ambasadory, kteří rádi internetovým médiím vyjdou vstříc.

Redingová si povšimla několika témat, jež bych spíše než regulací internetu nazval připomenutím samozřejmého: 1) autorských práv (na které se obecně na internetu hodně kašle, rozvádět netřeba) a 2) zodpovědnosti autorů. Zodpovědnost autora za obsah, tím se nemyslí výkřiky do diskuse, ale určité ručení za obsah na internetu (a samozřejmě i jinde) publikovaného materiálu.

Redingová tím připomíná jednu jedinou věc: pokud online média chtějí rovnoprávnost s papírovými, musí kromě výhod dostát i povinnostem. Tím se myslí zákonná ustanovení týkající se práva na odpověď, ochrany autorského materiálu a dalších ustanovení, která se týkají tisku. Mimo jiné i zákony týkající se provázání vydavatelů s jinými společnostmi a křížového vlastnictví médií. Je zajímavé, že zrovna tuhle pasáž novinové články vypustily úplně, ačkoliv podle mne zrovna tohle je velmi zajímavý bod, protože legislativní úpravy EU zapovídají křížové vlastnictví médií v případě určitého podílu na trhu a pokud by do tohoto bylo zahrnuto i vlastnictví internetových médií, mohlo by to znamenat určité změny na trhu a troufám si také tvrdit, že pro řadu internetových serverů značné změny a pro některé i ulehčení života.

Přijde mi, že aktivita Evropské komise byla novinami podána velmi zploštěle. Těžko říci, zda šlo o zploštění účelové, či z neznalosti. Podle toho, co jsem četl z oficiálních materiálů, EK nehodlá internet omezovat, pouze požaduje, aby práva a povinnosti online i tištěných médií byly rovnocenné. O tom, co bude těmito právy a povinnostmi bude pracovní skupina jednat ze zástupci tisku a později i se zástupci online médií.

Je také s podivem, že novinová zpráva zmínila podporu, kterou hodlá pracovní skupina věnovat tištěným médiím a jejich dalšímu šíření a využívání, zatímco podporu, která bude věnována online médiím, přešly tyto zprávy mlčky. Pracovní skupina totiž pracuje na plánech podpory nízkonákladového přístupu k online médiím formou digitálního papíru nebo čteček, má se zasadit o popularizaci e-knih atd – abych byl přesnější, má tyto cesty prozkoumat a vyhodnotit.

Abych citoval základní myšlenku doslova:

„First, publishers need to overcome the idea that “content is free” on the internet. Internet and the web will always offer a “Digital Commons” where anyone can publish an item and make it freely available. But unless consumers pay for commercial content (which includes music, movies, and printed press content), the supply is likely to dry up. Developing that market place is a core challenge, and attractive business models with user-friendly pricing and access technologies are essential to success.“

Možná se pletu, špatně jsem si to přeložil já nebo to zle pochopil, ale přijde mi, že panika je předčasná a noviny dělají z komára velblouda. Podobně jako v případě VoIP prostě EK konstatuje, že podmínky v obou příbuzných oborech mají být stejné a že je třeba zjistit, jak se toho dosíci. Kromě toho bych rád poznamenal, že většina zákonů, která platí na tištěná média, se vztahuje i na média digitální. Jen si to ne každý uvědomuje.

PS: Není tu nějaký inteligentní web nebo weblog, který by se díval, jestli ty předpisy EU, kterými nás vláda mlátí po hlavě, opravdu existují a říkají, co vláda tvrdí, že říkají? Aby to pořád nebylo jako s těmi reflexními značkami…

Odkazy:

Změny v Marigoldí reklamě

Včera jsem dokončil větší část přechodu (chybí upravit a dodělat texty a podmínky) na nový systém Marigoldí reklamy – na serveru běží úžasný a skvělý nový systém Marisense, v němž si mohou zájemci o reklamu prakticky zcela bez mého přičinění (tedy po úvodním schválení) zadávat reklamu po libosti.

Marsense funguje vlastně stejně, jako bylo od počátku plánováno. Zadáte si reklamu, zadáte si, kolik má stát a jaký je limit zobrazení a vidíte, na jaké pozici se zobrazí (limit jsou tři pozice, pokud jste čtvrtí, jste tedy ze hry). Minimální cena za kliknutí je nyní 5 Kč, tedy jako tomu bylo poslední rok, kdy nebylo možné používat onu aukční složku, tedy možnost výší nabídky za klik ovlivnit pozici reklamy na stránce či vůbec její přítomnost. Předpokládám, že tuhle základní cenu časem snížím, až se to ustálí – někam, ke dvěma-třem korunám.

Po registraci dostane firma připsaný kredit 10 000 Kč, v rámci něhož si může inzerovat. Pokud jde o společnost, kterou neznáme, může se stát, že bude požádána o složení tohoto kreditu předem. Na konci měsíce se vyúčtuje, kolik z tohoto kreditu zákazník spotřeboval a částka se mu vyfakturuje, pokud převýšila 1000 Kč a kredit se navýší zpět na 10 000 Kč. A tak dokola v každém dalším měsíci. Výši kreditu vidí inzerent neustále po přihlášení, stejně tak má online dostupné statistiky. Možná systém fakturace ještě změníme, pokud se ukáže být nevhodný, teoreticky by se mělo fakturovat už při založení kreditu, ale jest nám tu žinantno fakturovat za něco, co ještě nebylo klientům poskytnuto.

Faktury stále jako dříve vystavuje Ariga s.r.o. (plátce DPH), ceny jsou tedy uváděné bez DPH, daňový doklad dostanete emailem v PDF, pokud ho potřebujete papírově, je třeba speciálně žádat.

Novinkou je zařazení dalších serverů do Marisense. Můžete si reklamu objednávat i na Chronomagu (testovací ceny) a pokud máte nějaký menší server z oblasti VoIP/WiFi/mobily atd, můžete se dokonce zkusit přihlásit jako Vydavatel.

Pak vám v Marisense vytvoříme účet a zájemci o inzerci u vás mohou pohodlně zadávat reklamu přes Marisense (můžou přímo tak, že uvidí jen vaše reklamní prostory, nebo i cizí, je to na vás). Berte to prosím spíš jako takovou pomoc v prvním kroku webům, které to chtějí zkusit. Není na to žádná velkoobchodní nabídka, žádná smlouva, žádný nárok na tuhle službu a ani žádná provize pro nás. Jednoduše vyfakturujeme peníze za vás z reklamy, která běží na vašem webu a pak vám je vyplatíme, až to zákazník zaplatí. To také znamená, že musíte být schopni dodat daňový doklad, bez toho to jaksi nepůjde.

Tady bych rád upozornil dopředu, že pokud by se tahle služba rozjela přes míru, kterou utáhne současný server a museli bychom koupit další, že bychom si z těchto reklam začali po dohodě strhávat nějakou provizi na amortizaci železa – to bychom ale dali včas vědět. I z toho důvodu také říkám, že na tuhle službu není žádný nárok, je určena pro weby tematicky kolem telekomunikací a IT, aby inzerenti zajímající se o tyhle obory měli možnost z jednoho místa obsáhnout více webů.

Tak, to je všechno k novinkám a Marisense. Jistě si všimnete, že na stránkách Marisense nejsou ještě aktualizované všechny texty, ještě to není kompletně hotové, ale pro uživatele původní reklamy je to rozhodně komfortnější, než ta stará verze, proto to spouštíme i v takto syrovém a nehotovém stavu.

Podcast blog

Pro zájemce o podcast mám dobrou zprávu z českých luhů a hájů – existuje Podcast blog. Je hezky vedený, pěkně psaný, stojí za návštěvu. A ano, je dělaný ve WordPressu, tento hezký CMS systém na českém internetu po latrinní lokalizaci sbírá jeden web za druhým. Také jsem s ním spokojen. Oproti tomu hrdě registrovaná doména podcast.cz na sobě žádný obsah nemá, nesnáším doménové spekulanty.

VyVolení online

Začal jsem se dívat na reality-show. Nejdříve z pracovních důvodů, protože mne obcházela hrůza z toho, že někdo nedá tak správné popisky k Premium SMS službám jak by měl a bystré oko Velkého Operátora to zmerčí (Velkého Bratra se v tomto nebojím). A pak mne to zaujalo. Nevýhodou je, že to nesleduju pravidelně, takže mi určité (podstatné) detaily unikají. Oficiální stránky na Centru v tomhle nejsou zase tak důsledné, naštěstí se objevila řada weblogů na téma českých reality-show. Osobně se mi nejvíce zalíbil weblog Panáček v reality show, který dění zejména kolem VyVolených mapuje důsledně a všímá si právě těch nejasností, jaké oficiální servery nebo Prima přecházejí. Odkazuje na ostatní stránky, sbírá všechny drby, prostě VyVolené News jak mají být. Klobouk dolů, komentáře na Panáčkovi jsou literární perly. A dnešní vtip s Hitlerem nemá chybu (poslední odstavec článku) …

Za další stojí za pozornost VyVolení TV nebo Vyvolení.org, zbytek co jsem našel nestojí za to, protože nemá tak aktuální a časté informace. Panáček prostě vede. Přehled stránek o VyVolených najdete zde v Toplistu.

Pozornosti doporučuji také stránky Vyvolených na Politikonu, jde o hezkou satiru s tvářemi našich politků, aneb kdo půjde do Kramářovy vily 🙂

!++25++!

Trocha Mariekonomiky

Ivo Lukačovič napsal článek Než se u nás rozjede PPC, v USA se možná tento obchodní model změní. Na něj reagoval Yuhů článkem Čísla o klikacích podvodech jsou kecy. Oba dva články doporučuji k přeštení, samozřejmě se týkají internetové reklamy placené za odkliky. Tedy té, kterou používám i já na Marigoldovi.

Na Marigold jsem PPC reklamu umístil v říjnu 2003 a spíše proto, že jsem chtěl vyzkoušet něco, co tehdy na českém internetu nikdo moc nedělal – eTarget s ní právě začínal a vyzkoušet ji přes něj tehdy nebylo možno, na to byl Marigold moc mikroserver. Systém nejdříve fungoval dosti automatizovaně, prostě jste se registrovali, zaplatili a inzerovali, v půli roku 2004 se tahle automatizovanost z nejrůznějších organizačních důvodů „rozbila“ a místo aukčního stanovení ceny funguje pevná cena 5 Kč bez DPH za kliknutí na reklamu.

Následující údaje berte prosím spíše jako zajímavost, než směrodatné údaje. Marigold je poněkud jiný server, než Seznam.cz – sleduje jej jak jiná skupina čtenářů, tak jiná skupina inzerentů a ani se nemusím dívat do iAuditu, abych si troufl prohlásit, že i návštěvnost Seznamu je diametrálně odlišná od Marigolda a tak výsledky dosažené Marigoldem nelze zevšeobecnit – dá se pouze říci, že pokud byste měli server s podobnou komunitou, mohli byste dosáhnout obdobných, pokud byste nedosáhli výsledků jiných…

Za rok 2004 jsem na Marigoldovi utržil 68 000 Kč za reklamu. Do 1. června 2005 byl inzertní příjem Marigolda 92 000 Kč bez DPH. Průměrně tedy za rok 2004 Marigold inkasoval měsíčně 5600 Kč, za rok 2005 zatím 18400 Kč. Pokud byste se podívali do iAuditu, zjistili byste, že počet unikátních návštěnívků měsíčně osciluje kolem hladiny 20 000 návštěvníků – výkyvy nahoru jdou na vrub tématům prolinkovaným z jiných serverů, výkyvy dolů na vrub mé lenosti něco napsat. Tedy žádný velký server, každý návštěvník mi měsíčně „vydělá“ cca jednu korunu.

Čísla za rok 2004 mohla být vyšší, pokud bych úspěšně téměř čtvrt roku nesabotoval příjem reklamy v naději, že se mi podaří doprogramovat reklamní systém znovu na automatizovanou úroveň. Stejně tak by mohl být vyšší příjem v roce 2005, kdybych měl čas a chuť systematicky „pracovat s inzerenty“ – tedy je umlouvat, aby inzerovali a nějak se tomu systematicky věnovat. Takhle to funguje jednoduše – kdo napíše a má dost trpělivosti, ten inzeruje. Vzhledem k tomu, že slušná měsíční reklamní kampaň na Marigoldovi vyjde na cca 3-5 tisíc Kč, tedy o řád níže, než jinde, je tu pořád pár inzerentů ochotných přetrpět jistý rozdíl v intenzitě pozornosti, jakou jim věnují obchodníci internetových mediálek a já.

Co z těch čísel vyvodit? Na jednu stranu byste mohli rychle usoudit, že psát Marigolda může být vlastně samostatná živnost. Chyba lávky. Za loňský rok jsem těch 68 tisíc utratil beze zbytku a to účastní na několika kongresech, nákupem literatury (kniha o 3G je taky za 3G 🙂 ), dále (a zejména) přístupem do placených databází a nákupem techniky, kterou používám. Za letošní rok jsem zatím byl spořivější, nejel jsem na Cebit a nechystám se trpět na Invexu, zato se chystám na pár jiných podzimních zahraničních akcí, pěkně mastných, takže podpora z reklamy přijde vhod.

Samostatnou částí útraty jsou podpory nových a zajímavých projektů a to těch open-source, kde jste jako marigoldí čtenáři prostřednictvím svého demokraticky voleného zástupce (=mě) podpořili finančním příspěvkem vývoj a propagaci Firefoxu ale také třeba Bittorentu atd. Pamatuji si, jak jsem v roce 2003 sliboval, že pokud Marigold nějaké peníze vydělá, vrazím je do studentíka, který bude aktualizovat databázi cen WiFi a ADSL. Opět jsem nyní demokraticky usoudil, že to nemá smysl a nakonec nic takového neudělám, protože ceny ADSL se aktualizují automaticky ze serveru DSL.cz a ceny WiFi už se ustálily a přehledy WiFi techniky na shopech jsou už velmi slušně udržované, byly by to dle vyhozené peníze. Navíc mi přijde poněkud rozežranost, pořídit si na weblog nějakého redaktora. Takže tyhle (a samozřejmě další) peníze hodlám investovat do nějakého zajímavého internetového projektu. Jestli máte na něco tip, pište 🙂

Výsledek této úvahy je ten, že podle mne stále může vzniknout výrazně oborově zaměřený server a pokud se mu autori či autoři dostatečně věnují, může generovat i nějaké příjmy formou PPC reklamy. Spíše bych ale řekl, že ty příjmy budou stačit spíše na pokrytí souvisejících nákladů, jako jsou nejrůznější odborné konference a materiály, které si prostě musíte zaplatit, nebo je nemáte. A pro mne je jako výsledek to drobné finanční překvapení: mít alespoň hrubou orientaci v telco oboru mne stojí měsíc co měsíc minimálně dvacet tisíc. Ach jo…

Smutné také je, že jsem stále nenašel nějaký inteligentní open-source systém na provoz PPC reklamy, který by cenu stanovoval právě tím aukčním systémem (jako adwords). Kdybyste někdo o něčem takovém věděli nebo to měli rozepsané, dejte vědět 🙂

Další zajímavý ISP blog Freebone

Po Hostovinkách se objevil další zajímavý blog s tématikou internetu, tentokráte spíše na téma ISP. Jmenuje se Freebone. Upozornil Hynek Med (toho upozornil Danny a toho nevíme kdo 🙂 ).

Hostovinky – Cendrův weblog o internetu

Objevil jsem (via Krutá realita) veblog Zdeňka Cendry nazvaný Hostovinky.cz.
Je věnovaný webhostingu a zajímavostem kolem něho, tedy něčemu, čemu se
Cendra a jeho firma SuperHosting věnuje. Je to zajímavé počtení,
doporučuji se tam mrknout.

Teď mi někdo v komentářích připomene, že Z. Cendra je Enfant Terrible
českého internetu. Abych pravdu řekl, nevím už příliš, proč. To, že
začal podnikat jako mladý, bych kladl spíše na výhodu než nevýhodu, sám
jsem své první nakladatelství založil na živnostenském listu sestry
kamaráda, neb mi nebylo osmnáct. A to, že si semotamo přibájí pár
zaměstnanců navíc, je praktika natolik běžná, že snad nemá smysl se nad
ní pozastavovat. V časech, kdy seriosní velké firmy prodávají neomezený internet, je to prkotina.

Onehdá jsem byl v datacentru, kde Cendrův SuperHosting hostuje a podíval jsem se, jak jeho hosting vypadá. Dle „dobrozdání“
pod některými články jsem měl dojem, že tam bude mít jeden olezlý
vyřazený server vytvořený z mašiny sekretářky – ejhle, měl tam ne právě
málo zánovních serverů úhledně srovnaných v racku. Nakonec, z lidí co
znám u něj hostuje i Vreco svých pár serveříků a Vreco není trubka, aby
se nakvartýroval někam, kde to smrdí průserem.

Blogerské novinky: NTS Govera, Antibonusweb, BusinessWeek končící Akabe

Skrzevá Pooh.cz jsem objevil zajímavý weblog NTS Govera věnovaný fiktivní telekomunikační společnosti. Samozřejmě se podle názvu nedá vůbec tušit, jaká společnost to je, zřejmě Telecom nebo Vodafone, ale za počtení to stojí. GTS Novera začala mezi tím uhánět adminástrátory bloguje, aby jí vyzradili, kdo blog píše. Proč, když to není o ní…

Dalším takovým webem je AntiBW blog. Narazil jsem na něj asi tak před měsícem, byl tam jeden článek, teď se to rozjelo více. Autor horuje proti BonusWebu, nějak mu ten web leží hustě v žaludku. Autor je opět anonymní, ovšem na paškál si bere mne nepochopitelné věcí, jako jsou překlepy (které vydává na za gramatické chyby), jichž má sám dost. Skoro to vypadá, jako by to byl jd se svojí populární nenávistí k BW 🙂

Další zajímavou novinkou, tentokráte již neparodickou, je BusinessWeek. Je to spíše zpravodajský server věnovaný kšeftíkům a zajímavostem kolem internetu, mrkněte na to, zda vám sedne, je psaný formou blogu a za pozornost podle mne stojí. Jen se mi nějak plete s tím jiným BusinessWeekem 🙁

Smutnou zprávou je konec aKB@large. Jeden z nejlepších českých weblogů nejdříve zvolnil tempo publikování a pak ohlásil likvidaci. Autor přímo píše: Myslel jsem, že Internet je dost velký a já dost malý na to, abych se v něm pohodlně ztratil, ale neuvědomil jsem si, že i ten velký Internet se skládá z maličkých vesniček. Baba. Sám na to tak často narážím a čert ví, kdy to kvůli stejným problémům budu muset zapíchnout také.