Václav Klaus nám přinesl více, než jen supermarkety (původně recenze knihy)

Knihu Václava Klause “Chtěli jsme víc, než supermarkety”, je těžké číst bez toho, abyste ji vnímali jako sebeobhajobu polistopadového politika a předlistopadového ekonoma. Proto krátkou recenzi zahájím osobním vyznáním. Plakát Václava Klause jsem měl nad postelí od listopadové revoluce až do druhé poloviny devadesátých let. Patřil jsem k mladým vyznavačům klausovské verze pravicové politiky. A právě Supermarketová kniha mi připomněla se vší naléhavostí, proč od druhé poloviny devadesátých let Klause považuji za přítěž, za škodlivou váhu tuzemské politické scény.

Pokračujte ve čtení článku…

Umělé metriky spotřeby a problematika trvalého odběru elektřiny

Jaký problém řešíme v energomonitoru nejvíce? Teda krom toho, že češi jsou hauři a šetření je pod jejich úroveň, neb oni na to mají, což kontrastuje s přístupem třeba holandských nebo španělských zákazníků?

Největším problémem je, jak lidem identifikovat a vysvětlit, kde utrácejí zbytečně a kde se dá šetřit. Když se totiž do grafu podívá někdo od nás, většinou na první pohled nebo po kontrole pár údajů jako “čím se topí a co je to za nemovitost”, se dá zjistit, kde klienta tlačí bota.

Pokračujte ve čtení článku…

Vánoční přání: ať se pravda a láska navrátí do této krajiny

Čtvrt století od revoluce stačilo k tomu, aby se z pravdy a lásky stala nadávka. Je to zajímavá změna. 

Když jsem studoval historii, vždycky mě překvapovalo, jak to, že lidé v nějaké turbulentní době žijící ty změny neviděli. Proč se proboha Židi nevystěhovali z Německa, když se stal Hitler kancléřem? Proč to nebo ono?

Třetí výročí úmrtí Václava Havla. Vyrojila se část příjemných, střízlivých a uvážlivých komentářů (díky Respekte) a pak bahno po kolena – zejména na sociálních sítích a médiích doleva zatočených. Tak to chodí. Co mi ale vrtá hlavou, proč tolik lidí, kteří na první pohled vypadají inteligentně, jsou ochotni a schopni označení “pravdoláskaři” či “sluníčkáři” používat jako synonymum nadávek. 

Nikdy jsem Václava Havla osobně nepoznal a asi stejně jako většina lidí jsem na něj narazil až kolem listopadové revoluce. A důvod, proč mi uhranul, je stejný tehdy, jako dnes. Pro svůj idealismus. Proto, že to měl nejen srovnané a promyšlené, ale také proto, že na prvním místě viděl člověka. Pro vidění lepšího v nás a kolem nás. A proto, že připomínal to, co jsme do té doby zapomněli. Morálku. Etiku. Že nemůže existovat společnost bez etiky. Že není ekonomiky bez etiky. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, proč mi vadí ten druhý Václav: Klaus. Morálku a etiku zavrhoval jako něco, co je v moderní ekonomii a společnosti zbytné. Byl jsem tehdy mladý, věřil jsem, že dotáhne reformy, tak jsem ho volil a až když jsem se někdy 1996 vrátil do Česka a víc jej poslouchal, jsem začal prohlédat rozdíly. Odosobněný nezúčastněný stát, do kterého nemají lidé mnoho co zasahovat krom nekontrolovatelných a šablonovitých voleb bez zpětné vymahatelnosti versus osobní angažovanost každého z nás. Z toho jsem si vybrat uměl, ale už příliš nebylo, jak. 

Povědomí o tom, že na prvním místě musí fungovat morálka, vymizelo z české politiky ještě dříve, než Václav Havel zemřel. I proto Tomáš Sedláček se svojí Ekonomikou dobra a zla sklízí více obdivu v zahraničí, než doma. Hesla, za které naši předkové umírali, zemřela s nimi. Téměř. Téměř? 

Je-li čas na moji vánoční předpověď, pak ji vměstnám do konstatování, že dokud bude pravda a láska nadávkou, nebude dobře. A je-li čas na vánoční přání, tak snad tolik: ať se pravda a láska navrátí do této krajiny. Ať pochopíme, že to není smyslu zbavené heslo, které sami aktivně vyprazdňujeme. 

Amen.

Jak jsme představovali energomonitor na European Utility Week 2014

Stálo nás to dva měsíce příprav, ale nakonec se vyplatily. Energomonitor vlétnul na třídenní veletrh European Utility Week (EUW), největší evropskou akci v oboru energetiky – a uspěli jsme. Alespoň, co se z první vlny zájmu dá soudit, zda ji přetavíme v objednávky, už bude záležet na dalším.

Ale popořádku. Už vloni nás mrzelo, že jsme se EUW neúčastnili, ale rozhodovali jsme se na poslední chvíli a rozhodli jsme se náš rozjezd na trhu ještě odložit. Ještě nenastal čas. Letos jsme podstatně dále a roční odklad se vyplatil. Vlastně poprvé jsme vystavovali to, co děláme, jako celek. A poprvé jsme veřejně říkali, o co nám jde. A proto to bylo takové překvapení. A takový zájem.

Pokračujte ve čtení článku…

Energomonitorovánky: stůl ze dveří a šesti přepravek plus další novinky

Energomonitor jsme ve Valašském Meziříčí přestěhovali. Z náměstí do vily bývalého majitele skláren Salomona Reicha. Jen tak mimochodem, ve Valmezu se dá ubytovat v Reichově vile, jenže to není ta opravdová, kde bydlel, jen ji myslím vlastnil – v té, kde bydlel, sídlí teď Energomonitor.

Do přízemí se nastěhovali kluci od krabiček, už se tam namontovala i antistatická podlaha, do patra zase programátoři. Součástí kouzla je nábytek. Původně jsme nezvládli převést všechny stoly a na poradu chyběl prostor, to kluci promptně nahradili dveřma posazenými na šest přepravek.

Šest přepravek, jedny dveře a je stůl, i s klikou

Současná nábytková výbava má za sebou také kus historie: nábytek si původně nakoupil Český Telecom, jenže ho zrovna přebrala Telefonica a vyhazovala lidi i stoly, takže jsme si je nakoupili a rozjížděli jsme na nich mimo jiné Stream.cz. 

Pokračujte ve čtení článku…

Chvíle na stěhování energomonitoru

V energomonitoru nás za jaro přibylo tolik, že už se do kanceláří ve Valašském Meziříčí nemůžeme vejít. Tedy, můžeme, ale už je problém cokoliv jiného, než se tam vejít, například pracovat či se poradit – a to další kolegové mají dorazit v létě a jak to tak vypadá, s hledáním fajn a schopných lidí nějakou dobu nebudeme končit. Takže nás čeká stěhování. 

Pokračujte ve čtení článku…

A máme tu výherce sekačky Robomow

Takže Robomow RC306 z mé malé soutěže má svého nového majitele. Sešly se tři desítky fotek, od legračních, přes vážné, až po smutné. A tak jsem jednu z těch zajímavějších vylosoval Adama Jasenku. Ke své sekačce psal: 

Posílám soutěžní fotku naší  milované home made sekačky s třífázovým napájením…  je naprosto funkční ale používat ji je naprosté zlo, jako byste před sebou tlačil tank Mark I. z první světové. Nemluvě o tom že je velmi bezpečná a bez  velmi vysokých holinek je sekání docela adrenalinový zážitek.

Sekacka

Z fotky asi chápete, že Adam ji rozhodně užije líp, než já. Díky všem za účast a Adamovi se ozvu a domluvím se s ním, zda si přijede, nebo zda mu ji pošlu poštou 🙂

Robotická sekačka Robomow: jak dobře poslouží na zahradě

Jsem fanda do robotů. Před nějakou dobou jsem tu recenzoval roboty – vysavače – a pořád si stojím za tím, že Roomba je o řád dále, než její běžná konkurence, snad s výjimkou kamerového Samsungu, který ale má celou řadu svých problémů.

No a když jsem si pořídil zahranu, vyvstala otázka, zda by nebyl vhodný nějaký robot – sekačka. Sekačkové roboty jsem sledoval dlouhou dobu koutkem oka a měl jsem celou řadu pochybností, které se nedaly zodpovědět jinak, než praxí. Takže jsem provedl předběžný výběr a domluvil se s distributorem Robomowu, že zapůjčí jednu robosekačku na testy. A ještě jedna věc – tuhle robosekačku teď můžete vyhrát. Jak, si povíme na konci recenze, ale nebojte, je to jednoduché.

Pokračujte ve čtení článku…

Typické problémy analýzy energetických dat – a úkol pro machry

Dneska jsem četl příjemný článek Jiřího Hlavenky o Velkých Datech na Lupě. Asi mu rozumím trochu jinak, než většina diskutujících pod ním. Velká Data se používají občas jako kladivo na špendlíky, to ale neznamená, že to není dobře.

Ukážu vám, co analýza velkých dat není a co je – na příkladu dat o spotřebě elektřiny, tedy na úkolu, který dobře znám.

Mějme rezidenčního zákazníka, u něhož známe jeho minutové agregáty spotřeby elektřiny. Úkolem je navrhnout mechanismus analýzy této datové řady, která bude schopná v reálném čase určit, zda spotřeba je v normálu, nebo zda je něco se spotřebou v nepořádku. V nepořádku je spotřeba příliš malá (vypadl proud nebo část rozvodu) či příliš velká (neoprávněný odběr, ale poškozené či chybně zapnuté zařízení). To je normální analýza, i když i na ni musíte jít chytře. Tady vám nepomůže, že jste chodili jeden víkend na kurz programování, tady potřebujete slušné vzdělání v analýze dat a statistice. Vzdělání, které se teď hodí a které vás odlišuje od běžného nájemného kodera. Asi namítnete, že tohle s přehledem vyřeší směrodatná odchylka. Fakt? Jste machr? Stáhněte si tento export dat za měsíc a zkuste to ověřit či vyluštit – vymyslet takový algoritmus, který na těch datech bude fungovat a nebude hlásit plané poplachy, když si zapnete rychlovarnou konvici. Řešení posílejte na zandl zavináč energomonitor.cz či ho pište do komentářů a za nejlepší (či nejzajímavější) řešení vám pošlu sadu energomonitoru, abyste si příště mohli hrát s vlastními daty. To je větší legrace, věřte mi 🙂

Tohle ale analýza velkých dat není. Ani, když těch klientů budou tři miliony českých odběrných míst. Tohle je jen otázka hrubého výpočetního výkonu. Chytrý člověk se zapotí až při ladění parametrů takového algoritmu.

Co jsou velká data? Mějme toho samého rezidenčního zákazníka, ale vteřinová data. Úkolem je automaticky rozpoznat spotřebiče, které tento zákazník používá a nabídnout mu je, aby si je mohl popsat a říct, že tohle je lednička, tohle je pračka, tohle bojler (předpokládáme jen větší/žravější spotřebiče). Tady už se machr zapotí hodně, protože potřebujete kontinuálně vyhledávat vzory v signálu a odvrhnout šum (tedy menší spotřebiče). Tohle je hodně chytrá analýza. Přidejme tři miliony odběrných míst. Ještě pořád je to jen chytrá analýza, i když už je fest rozdíl v tom, jak navrhnete vyhledávací algoritmy na to, abyste vyhledali vzory, protože jinak se za nájem výpočetního výkonu nedoplatíte.

Váš úkol je jiný. Vzít takto zanalyzovaná a zákazníky otagovaná data a zjistit, který zákazník spotřebič používá tak, že jeho užitím proti průměru šetří a který ho naopak užívá nehospodárně. Výsledkem úkolu je, říct nehospodárným klientům, jak mají své zařízení používat lépe. Příklad:

  • Lidé, kteří utratí za vaření vody v rychlovarné konvici méně, vaří menší množství vody. Nestačilo by vám menší množství vody?
  • Za mytí nádobí v myčce ušetří ostatní lidé tak, že zvolí kratší mycí cyklus a nádobí myjí v nízkém tarifu.

Tři miliony záznamů musíte nejdříve dezintegrovat, pak analyzovat, rozpoznat, clusterovat do skupin podle typů domácností, aby další analýza dala smysl a pak znovu křížem analyzovat. Je v podstatě jedno, jakou komerční výpočetní sílu a technologie z roku 2000 byste chtěli použít, neuspěli byste s požadavkem, takový report zákazníkovi každotýdenně automaticky poskytovat. Tohle jsou velká data. Úkol obrovského datového rozsahu, obrovské algoritmizační složitosti s nutností průběžného zpracování v téměř reálném čase a na proměnných datech.

Troufáte si ještě hledat řešení takového problému? Pokud ano, je to dobře. Vyřešíte ho? Ještě lépe. Pak jste teprve big data machr a ne jen anonymní žvanil z diskuse na Lupě …

 

Příběh strýčka Martina jako ebook v prodeji a objevování nástrah digitálního marketingu

Včera se na Palmknihách konečně objevila finální verze ebooku mého Příběhu strýčka Martina, takže, pokud máte odvahu jít do netradiční knihy, můžete vesele nakupovat. Ebook funguje na všech běžných platformách, v nabídce formátů si jistě vyberete. A dejte pak vědět, jak se kniha ne/líbila 🙂

Začít prodávat elektronickou knihu, to ale není jen tak. K tomu je dneska potřeba zpracovat marketingový plán a k věci přistoupit s vážností, jinak autor spláče nad výdělkem. Navíc, neboť digitální knihy jsou mladé dílo, je většina marketingových aktivit takový průzkum bojem. A to já rád. A jaké jsou prozatimní zkušenosti?
Pokračujte ve čtení článku…

Evropská unie přidala mou knihu na index zakázaných, autogramiáda přesto bude

Moje nová kniha Příběh strýčka Martina ještě ani není v prodeji a už se ocitla na indexu zakázaných knih, který vydává Evropská komise. Pro Evropskou unii je kniha, která svět popisuje jinak, než evropské normy, nepotřebná a nepotřebné knihy jsou škodlivé, rozhodla evropská komisařka pro kulturu Androulla Vassiliou. Tfuj 🙁 

Pokračujte ve čtení článku…

Malá rozprava o podstatě a historii svobody

Zase jsem se nedávno na Twitteru nechal zatáhnout do tématu utopií předkládaných Svobodnými. A protože tohle se tématu vtažení týká, poznamenám si to.

Jedním z největších strašáků lidstva po naprostou většinu jeho existence, kam až máme zdokumentováno nebo kam až můžeme z pravěkých nálezů soudit, byla svoboda. Samozřejmě ne všechny části svobody, ale většinou a pro nás těžko představitelně její aspekty, které dnes považujema za samozřejmé a ani by nám nenapadlo je mezi svobodu řadit. Jistěže pravěký člověk měl naprostou svobodu vypálit les ze vzácných dřevin nebo mohl nahlas volat Heil Hitler, jenže obojí dělal (pokud vůbec) nanejvýš opatrně. Zpravidla to obnášelo běh, tu před nekontrolovaným požárem, tu před vlčí smečkou, která konečně zaslechla kořist. Pokud nějakou svobodu nechtěl, pak to bylo svoboda jít kamkoliv jinam mimo hranici jeho přátelské jeskyně, hradiště, města. 

Pokračujte ve čtení článku…

Agent 067

Když jsem odcházel z Lupy, řada lidí téměř automaticky předpokládala, že moje další štace budou zase nějaká ta média. Nabízelo se to, je to něco, co dělám rád a s čím mám nějakou tu zkušenost a kde doba změn nutí ledaskoho k experimentům a najmutí si člověka, o němž je souzeno, že tomu rozumí. A tak se skutečně sešlo pár nabídek, některé i velmi hezké jak po stránce obsahu práce, tak po stránce příjmů.

Všude jsem se nakonec slušně omluvil a nešel jsem do toho. Situaci mi ulehčilo i Aktuálně, které napsalo tak kulantně formulovaný článek, že se z něj dalo usoudit, že jsem nastoupil právě tam a tím pominula potřeba cokoliv vysvětlovat. I když poslední dobou se mne dost lidí soustrastně ptá, zda už mne Bakala také vyrazil. Nevyrazil.

Důvod, proč jsem dal přednost vlastnímu podnikání a založil s Pavlem firmu v odvětví, které dnes obecně nepovažují lidé za podnikání přející, je vlastně prostý. Instinktivně jsem cítil, že média se řítí do problémů a doba, kdy se v nich dalo slušně uživit a ještě udělat kus práce, je ta tam. Jistě, mohl bych „restrukturalizovat“, nastoupit někam jako vyhazovač, jenže já radši rodím, než pohřbívám. A porodů, které vypadají nadějně, bylo mezi pozvánkami málo. Když jsem si teď, po více jak roce procházel všechny ty nabídky, zjistil jsem, že instinkt mne nezklamal. Až na čestné výjimky by šlo o spolu/práce, které by právě končily rozlučkou, ekonomickými nebo morálními dilematy a kompromisy, ke kterým jsem nedospěl.

Čímž se obloukem dostávám k možnosti vytvořit si médium vlastní. Ještě před pár lety se mi zdálo, že je vhodná příležitost k další vlně konsolidace, jenže tu pak provedla Mladá Fronta a další vlna by byla komplikovaná a i inzertně o dost méně zajímavá. Navíc peníze z inzerce už dávno nepatří mezi jednoduché a upřímně: pokud nemáte v týmu někoho, kdo inzerci pořádně umí, je lepší se do toho nemotat. Mám, pravda, jednu firmu, kde provozujeme řadu digitálních médií, ale výnosy z nich neproudí inzercí. Dělat novináře a dělat obchodníka, je setsakra rozdíl. Druhá vlna konsolidace mi sice v hlavě ležela dlouho, ale když jsem vzal do ruky kalkulačku, zjistil jsem, že by byla asi tak výnosná, jako kdybych si udělal další eshop (což, jak vím ze zkušenosti, nechci) a za podstatně více práce.

A tím se obloukem vracím k Petru Koubskému a jeho novému médiu 067. Vezměme si do ruky kalkulačku. Tři pořádné články za dva týdny, to je fulltime režim (je k tomu něco marketingu, něco programování, úřadování atd) jednoho člověka. Aby to mělo smysl, měl by to být ekvivalent práce, na jakou by Petr dosáhl, dovolte mi od stolu říci že milion korun ročně (nezapomínejme, že část sežerou daně, nájmy, vývoj, overhead kolem firmy), aby to nebyla vysloveně low-cost záležitost a i uživatel měl profi dojem.

Při 900 Kč ročního předplatného nám dává 1111 předplatitelů, kteří jsou potřeba. To na první pohled není moc. Insider patřící pod Aktuálně za rok nasbíral 1400 předplatitelů. Měl více tarifů, více klientských možností (mobilní klienti a tak). A fungoval na trhu, kde je fest konkurence, tedy politické zpravodajství. A taky větší zásah, teoreticky.

067 vstoupilo na trh inteligentního čtení o techno-společnosti, kde kromě anglického Wired v češtině nic není (to není vtip!). Média IDG jsou mrtvoly, Chip a PC Extra či jak se to jmenuje, sem rozhodně nemíří. 067 je zaštítěno jménem Petra Koubského, který v tomto žánru publicistiky patří ke špičce a k těm lidem, kteří jsou schopni přitáhnout další jména, neb s každým vyjde. Pokud si chcete odpočinout od Dana Dočekala na Lupě, nebudete mít mnoho jiných možností, po čem sáhnout.

Záleží samozřejmě na tématech. První číslo by mě nepřesvědčilo, že jde o čtení pro mne. Úvodník Petra Koubského přináší zajímavé postřehy a paraboly, jenže je to úvodník. Článek o čučení na letadla je pro mne hobby článek o „fenoménu“, který znám a který mne jako „fenomén“ nezajímá. A do čísel za „fenoménem“ nás nahlédnout nenechá, což by mne už zase zajímalo. Jakkoliv je hezky zpracovaný, je to jen stoplusjedna zahraniční zajímavost. Do třetice Kašpárkův slovník nových interesantních pojmů je taková všehochuť, sice čtivá, ale nic, z čeho bych měl dojem ponoru do hloubky, jen vkusně sestavené inteligentní výplně. K tomu se ve Wired také používá, na leitmotiv magazínu je to málo.

Všeho všudy, když odečtu úvodník a výplň, zbyl mi jeden hobby článek o hobby, jemuž neholduju. Nic, co by se mi protínalo do businessu, co by mi otevíralo nové světy a kladlo hlubší souvislosti či nároky na mne jako čtenáře. A smůla je, že jako řada náročných čtenářů si nemohu dovolit na takové hobby články utrácet svůj čas. Kdyby mne pán ponořil do světa sledování letadel s čísly návštěvností webů, sledování letadel miliardářů či výhledů na pracovní místa a netradiční morální/ekonomická dilemata, bylo by to něco jiného. Ačkoliv bych v tom podnikat nechtěl, byl by to pro mne zajímavý zvonek.

Z jednoho čísla zdarma neradno dělat hlubší závěry, zejména, když se pohybujeme na ledě přetvářejícího se mediálního průmyslu. Zjevně si i Petr Koubský uvědomuje, že to chce onu pověstnou „one more thing“ – jíž je v tomto případě Zeď po způsobu Milionové homepage s logy předplatitelů. A jistě budou další „one more“, pokud a kam peníze dovolí.

Vypočítat, zda se 067 zaplatí, dopředu nejde, to je ta pointa pointa podnikání. Ale lze odhadnout trend. V lepším případě ano, zaplatí se a nebude jej autor dotovat svou prací. V nejlepším vznikne nový magazín, který se v průběhu deseti let etabluje a bude i něco vydělávat. Na víc současná česká mediální scéna v rozvratové krizi a bez prostředků i agresivního přístupu nemá.

A to je nakonec důvod, proč jsem od novinařiny zase odešel. Je tu jen velmi málo prostoru na to, slušně se tu uživit. To je první vada. A prestiž novinářského povolání klesla tak hluboko, že i při smalltalku v taxíku na otázku, co dělám, radši říkám, že prodávám smaltované hrnce důchodcům. Vzbuzuje to pozitivnější emoce.

Bylo by na dlouho říkat, proč to tak je, šetření v médiích a protiútok politků i ne-profi (čili czech-like) píáristů by v tom hrálo prim. Za téhle situace ztratíme celou řadu novinářů, kteří prostě rodinu z platu neuživí, už nepomůže ani vedlejšák po večerech a do toho se přidává otázka po smyslu toho, co děláme. Všimněte si při té příležitosti, kam odcházejí lidé z redakcí, kde se nyní láme chleba (a uhlí). Zhusta mimo branži. A to je průser. Zvyšuje se počet pendlerů, externistů. To znamená nestabilitu na obou stranách a zejména názorovou pružnost. To, že dobrá novinařina výrazně vymizela, je fakt, který známe. Teď se k tomu dozvídáme, že se nemá odkud objevit, zrestituovat. Snad za dvacet let, při příští generační obměně, až dorostou noví novináři, kteří se řemeslu přiučí v cizině a vrátí se sem dojati zájmem o ně a jejich celospolečenskou potřebností.

Z počinu 067 se tak stává spíše spasitelské dílo, spasitelské v jiné rovině, než babišovská United Media. Spasitelské zdola, vědomím toho, že když chce člověk dělat něco pořádně, nezbývá mu v tom bordelu nic lepšího, než to udělat sám a strhávat příkladem, ne kecáním o tom, jak se to jinde dělá špatně. Proto je dobré tomuto počinu držet palce (když už jsem sám na to neměl koule). Aby devětapadesát padlých po Jamesi Bondovi nebylo obětováno zbytečně.

Jednoduché to nebude na žádné straně. Kvalitní média se prosazují pomalu proti implicitní nedůvěře, čtenáři si cestu hledají také pomalu, protože velká reklama je znechucuje, malá nezasáhne. Drží palce oběma stranám.

Sám jsem zbaběle z barikády slez a našel si jinou. Rozhodně ne jednodušší, protože jestli si myslíte, že v energetice jde něco jednoduše, tak to byste tu ještě všech deset oblízli na RRTV. Ale novou, jinou, s větší možností revoluce, většími prohrami i zisky.