České školství je dobrý příklad místní schopnosti budovat paralelní struktury

Můj minulý příspěvek o českém školství vzbudil nebývalý ohlas a vlnu reakcí všeho druhu. Původně jsem navíc chtěl psát o něčem mírně jiném. Totiž, že mě fascinuje česká schopnost okamžitě začít budovat paralelní struktury a vypořádat se s problémem mimo hlavní dějovou linku. Dědictví komunismu? Spíš nejenom toho. Pokračujte ve čtení článku…

Po čistce zase v práci

Vloni jsem se rozhodl, že je potřeba pár věcí udělat od základu jinak. Že už to nejde jen „vylepšovat“. Typicky uspořádání života a práce. Za léta se mi nahromadila řada aktivit, které jsem dělal prostě proto, že jsem je vždycky dělal, kdysi z nějakého důvodu, ale ten už se dávno vytratil, přitom jsem kvůli nim nemohl dělat jiné. Často šlo o věci s drobným generovaným příjmem, které mi bylo možná kvůli tomu líto opustit, nebo to někomu prospívalo a dělalo radost. Do toho bylo potřeba připustit že každodenní provoz v Energomonitoru neutáhnu, protože přijet někam na porady po čtyřech hodinách ve vlaku a takhle to otočit ideálně několikrát, je dost záhul. A bude lepší ponechat to na mladších a na lidech v místě. Moje chyba, že jsem si to nepřiznal dříve, trvalo mi to tak o půl roku déle, než muselo.

Pokračujte ve čtení článku…

Vaše děti a naše školství: obojí bez budoucnosti

Smiřte se s tím, že vaše děti jsou tvorové bez budoucnosti. Leda byste byli připraveni vyklopit pět až deset tisíc měsíčně. Takhle naplacato a natvrdo řečeno je současná situace v českém školství a zkrácená verze následujícího. Pokud nebudete schopni zaplatit svým dětem „nadstandardní“ vzdělání, dostane se jim vzdělání, které se neposunulo za třicet let od toho, jak jste ho znali vy (a jak ho ustavila josefinská reforma), přičemž za tu dobu přibralo problémy nové, aniž bych se zbavilo starých. Zahodíte všechny talenty dětí, ustane jejich zvídavost, stanou se Šedivými.

Pokračujte ve čtení článku…

Identifikace vlastním kontextem prostřednictvím blockchainu (lekce z futurologie)

Důvod, proč jsem se poněkud ponořil do blockchainu, je vlastně docela prostý. Potřeboval jsem vymyslet autorizační mechanismus, který by byl bezobslužný. Kde by jste nevyplňovali nic. Ani uživatelské jméno, natož heslo. Něco, co bych mohl drze použít do své knihy Flotila jako samozřejmý prvek budoucnosti. Tak samozřejmý, že si jednou řeknou, proč to nikoho nenapadlo, když je to tak zřejmý. A vymyslel jsem takovou ptákovinu, že to musí fungovat.  

Pokračujte ve čtení článku…

Jaký je přechod z Apple iPhone na vcelku levný telefon s Android 6

Jednou za čas se pokusím o přechod z iOS na něco jiného. Je to součást určité systémové hygieny. Chci mít přehled a přehled neznamená, že zařízení máte v ruce na pár hodin, jeho součástí je, že systém dlouhou dobu používáte jako svůj hlavní. Tak, abyste se zbavili původních návyků a přijali za své novou filosofii. Zatím vždycky to dopadlo neslavně, protože Android 5 je opravdu výrazně uživatelsky horší systém, než iOS té doby. 
Úvaha uživatelů je vždycky stejná. Proč si kupovat iPhone za deset až třicet tisíc, když srovnatelně vybavený telefon s Androidem stojí polovinu a možná méně. Fanatický příznivec Androidu s chutí porovnává nejnadupanější iPhone 7 Plus a jeho cenovku s něčím podobně velkým třeba od Xiaomi, kde rozdíl dvacet tisíc samozřejmě vzbudí jistý údiv. 

Pokračujte ve čtení článku…

Námět na nedělní přemýšlení: Společnost Blackboxu

V poslední době je zřejmě nejinspirativnější soustava myšlenek kolem konceptu blockchainu. K němu někdy jindy, tohle je jen námět na malé nedělní přemýšlení. Začínáme být společností blackboxu. Co to je a o co jde?

Pokračujte ve čtení článku…

Spadnout do exekucí je jednoduché a promítá se to do celé společnosti

Dnešní téma sociálních sítí je chudoba a exekuce. A silácké řeči, jak do problémů přijdou jen nemakačenkové a lidé hloupí, kteréžto nikoho ostatně nepotřebujeme.

Zajímavostí české verze exekucí je pro mne to, jak snadno do nich spadnete. Nepatřím mezi úplné sociální případy a ačkoliv mi na tomto světě patří jen naděje na spásu, neřekl bych, že někdy do exekuce spadnu. Stalo se, dvakrát. První případ probírat nebudu, ten je zajímavý právně a vztahově, ale ten druhý, to je takový dobrý příklad toho, jak to funguje, byť byl na moji firmu, ne přímo na mne. Pokračujte ve čtení článku…

Turismus jako znásilnění místa (poznámka k meditaci)

O víkendu jsem doprovázel naše čínské partnery na Karlštejn (jejich návštěva je samostatná story na nikdy jindy, seznámit se s čínským miliardářem v teplákách a CTO velké mobilfouní firmy je samo o sobě zajímavý).

Průvodkyně nám ukazovala hrad a v jednu chvíli prohlásila, že tohle jsou privátní místnosti císaře, kde mohl rozjímat a meditovat. A protože tohle byl víkend, kdy mě hromadně doháněly stíny minulosti, sepnulo se mi to. Jak na všech těch zámcích a hradech za socíku průvodce/kyně ukazovaly soukromé meditační prostory a záhy prohlásili, že nyní je převzala vláda a dala lidu, aby se mohl podívat, jak si žili panovníci a šlechta dříve. A to, jak jsem jako dítě instinktivně cítil, že je to špatně, jen jsem nevěděl, proč. Pokračujte ve čtení článku…

Energomonitor na EUW 2016

I letos vystavujeme s Energomonitorem na European Utility Week, největší evropském energetickém veletrhu. Už je to potřetí, po loňské zkušenosti z Vídně, kde jsme vystavovali ve společném partnerském stánku CzechTrade jsme se letos rozhodli opět pro samostatný vlastní stánek. Zkusím vysvětlit. CzechTrade všechno dohaduje v dostatečném předstihu, zatímco my jsme zvyklí na „just in time“, už proto, že do poslední chvíle ladíme, co a jak tam budeme dělat. Tohle mělo za následek, že jsme si vloni včas neřekli, jak chceme náš stánek upravit a už to nešlo změnit. Byl potom takový … standardní. A to my neradi. Radši vystupujeme z davu, v rámci finančních možností. Takže letos jsme zase vzali stánek samostatně, byl pravda o něco dražší a byl s tím více práce, ale zase jsme si to udělali po svém.

Největší problém je vždycky s demopanelem. Letošní EUW bylo v Barceloně, kam bychom ho autem táhli dost těžko a letadlem extrémně draho. A protože už se u nás nějakou dobu připravoval přenosný panel pro partnery i pro veletrhy, použil se zde premiérově náš ekologický a skládací panel z kartonu, máme na něj i přepravní tašku. No a jelikož se na veletrhu objevilo pár firem, které ten náš původní demopanel okopírovali včetně sady ikonek, můžeme se příští rok těšit na větší množství kartonových demopanelů 🙂

Jinak naši lidi hlásí, že návštěvnost velká, zájemců hodně, protože obeznámenost s technologií průběžného měření spotřeby je zase větší a lidé už to běžně vyžadují (samozřejmě v cizině, u nás ne). Tak díky všem, kdo se o letošní expozici na EUW zasadili … ! (na dvou fotkách všichni čtyři výsadkáři)

Energomonitor na EUW 2016
Energomonitor na EUW 2016

img_1432

Jak má komunikovat obecní zastupitelstvo a místní samospráva (na příkladu Brandýsa nad Labem)

Je zajímavé sledovat míjející se názory úřadů a občanů na to, jak má vypadat komunikace mezi nimi. Pro příklad použiju náš Brandýs, ale situace zde zdaleka není ojedinělá, spíše zcela ukázková.

V Brandýse se před nějakými dvěmi lety vyměnilo zastupitelstvo i starosta. Opozice (hlavně místní sport-spolky) se dostaly ke kormidlu a někdejší estabilishment ODS v čele se starostou Ondřejem Přenosilem šel od válu. Nebylo se co divit, zjednodušeně řečeno Přenosil spolu se středočeskou ODS proslul jako starosta, za jehož vlády spadl most, co tu stál stopadesát let, z majetku kraje se vypařila nemocnice a naopak do bytové zástavby přibyla pískovna. Typické pro Střední Čechy a ODS.
Pokračujte ve čtení článku…

Jak hluboko je řízení letového provozu NATO

Včera večer jsem aktualizoval Průvodce Brandýsem a Boleslají od vrábského pohůnka a rozhodl jsem se některé aspekty usadit z dojmů na pevný základ. A protože jsem zrovna volal s armádním kamarádem, ptám se ho, jak hluboko je vlastně to podzemní boleslajské řízení letového provozu NATO, které si můj zápis do průvodce vysloužilo jediným kolmým nájezdem na dálnici v Česku.
“To je tajný,” dí zachmuřeně zodpovědný kamarád.
“Aspoň přibližně,” přemlouvám.
“Přibližně je to o patnáct metrů hloub, než kolik je průraznost nejnovější inteligentní ruské střely,” upřesňuje.
“To jsi mi říkal před deseti lety taky,” namítám. “Od té doby mají rusové nový technologie a účinnější rakety.”
“My máme taky nový technologie,” ohrazuje se dotčeně.
“Jaký?” ptám se zvědavě?
“Už tři roky novýho vrchního velitele. Propadáme se hanbou a zrychluje se to,” prozrazuje konečně voják NATO podstatu té zázračné technologie.
Kývám obdivně hlavou a přepisuju informaci do průvodce.
Díky za každý den, kdy mě ještě něco překvapí.

A co jste dělali vy, když zvolili Trumpa?

Dneska nás všichni budou oblažovat nářky nad výsledky voleb v USA. Volič intuitivně ztrestal ty, kdož mu stále dokola vysvětlovali, koho má volit ve svůj prospěch tím, že si zvolil jiného ke své škodě, ale vědomě. Jestli z toho bude konec světa, jak ho známe, nevím. Ale pro každý pád si zaznamenám, jak jsem trávil tu chvíli, když jsem se to dozvěděl, jako jsem si ji zaznamenal naposledy, když se něco takového stalo.

Probudil mě Vojta, který přiletěl do ložnice s tím, že mu zoubková víla dala pod polštář figurku žirafy, sušenku a časopis Hrana. Chvíli poté začali jako každou středu lomozit popeláři, probudila se Mariánka, šel jsem dolů přichystat jim čaje ke snídani a nakrájet buchtu, na kterou se těšili od včerejška. Než se mi uvařila voda na kávu, vzal jsem si mobil a přečetl jsem si zprávy. Nepřekvapily mě, na vítězství Trumpa bych si vsázel, protože rozčarování voličů bylo hmatatelné i přes oceán.

A protože mi stálo za to, hned poté, co jsem děti vyexpedoval do školky, dát auto do pneuservisu a přezout na zimní, neočekávám konec světa v příštím pololetí. Beru to jako lekci. Cennou zpětnou vazbu běžného voliče k “elitám země”. Teď jde o to, kdo tu zpětnou vazbu vyhodnotí správně a v intencích demokracie. Hlasy “lůza volila” zaznívají i u nás a jsou spolehlivým znamením nepochopení.

Pro lepší vnímání situace doporučuji sledovat seriál Mladý papež.

Dovolte mi rovněž, abych se staženým hrdlem poblahopřál panu Miloši Zemanovi ke zvolení ve druhém volebním období.

Jaký obor si vybrat k dalšímu perspektivnímu sebevzdělávání

Mezi jeden z mých podivných zvyků patří vybrat si každý rok jednu věc, jedno téma, se kterým se detailně obeznámím. A letos bych potřeboval s výběrem pomoct.

O co jde. Z počátku to dělal nevědomky, posledních deset patnáct let jsem si proces téměř formalizoval. Například hodinařina. Chtěl jsem pochopit, jak se skládají kolečka k sobě a jak je možné, že ukazují čas. Nebo akciové trhy a daytrading. A protože mám určité množství času, který se efektivně nedá využít jinak, než k sebevzdělávání (třeba přesuny dopravou, kde bych ještě tak číst nesmysly), tak se tomu věnuji. Zvykl jsem si, že za rok se dá do tématu s tím časem a určitou úrovní zvídavosti i zkušeností proniknout hodně do hloubky, na slušně expertní úrovni. Pak už začíná chybět řemeslná praxe. Umím rozebrat a opravit hodinky, neumím je zkonstruovat a naučit se tohle je řemeslný cvik, který zabere moře času a už mě tolik nezaujme. Umím slušně daytradovat akcie v segmentu trhu, který mě zajímá, ale mimo se pouštím nerad, navíc rád experimentuju a mám malou averzi ke ztrátě, což je u takových věcí jako akcie nebo poker dost smrtící.

Můžete to považovat za povrchní zábavu. Pro mne je to určitý relax a druh prevence proti zakrnění světonázoru. Je snadné považovat poker za hazard, whisky za chlast, hodinařinu za debilitu – když o tom nic nevíte. Některá věc mě později pustí, jinou si oblíbím na dlouhou dobu a případně jí nahradím něco, co se mi neosvědčilo. Věci si vybírám někdy nahodile, často jak se dnes říká mimo komfortní zónu (letos běhání), ale zpravidla podle nějaké úvahy typu “tomu by se mohlo hodit rozumět”.

Co se té hloubky týká, většinou tím myslím dost hluboko, pokud se vyloženě neseknu v odhadu (DNA mě fakt nebavilo). Většinou začínám populárně naučnými pracemi, učebnicemi v oboru, online kurzy, pokračuju přes disertace lidí v oboru a práce v odborných periodikách, končím tím, že se potkávám či bavím se špičkama v oboru (zpravidla jsou dost přístupní komunikaci, když zjistí, že vás to fakt zajímá a už tomu na určité úrovni rozumíte).

Na příští rok uvažuju o věcech kolem IT. Ne snad vyloženě programování, tam už vím, že by mne to nudilo, ale spíše něco ve smyslu “programování v R a analýza velkých dat” nebo umělointeligentní systémy, neurolingvistika, neurograming. Taky věci trochu bokem, jako je státní správa a IT (e-gov) nebo hybridní druhy války (zatím vysoce na toplistu spolu s onou bigdata a R). To abych nabídnul rozptyl k uvažování o šířce a druhu problému. Nic není teď omezením.

Co si vybrat? Co je dneska ještě nepodchycené, obecně nepochopené, má to před sebou zajímavý vývoj a budoucnost? Berme to jako malý crowdsourcing.