Asijská lekce globalizace

Okřídlená definice označuje za globalizaci jev, kdy “v New Yorku máchne motýl křídly a způsobí tornádo v Tokiu”. Jak krásná definice, která tak citlivě obchází všechno, co globalizace obnáší. Po letošních vánocích budou průkopnické knihy ekonomie používat syrovější a surovější definici: “globalizace je jev, kdy tsunami v Thajsku zabíjí Američany/Němce/Brity/Čechy” (doplňte podle země vydání knihy).

A je to tak. Katastrofální zemětřesení v Arménii, Gruzii nebo v Azerbajdžánu mne nezajímalo – bylo pro mne příliš abstraktní. Ano, kdybyste se mne zeptali nahlas, řekl bych, že je mi jich líto, co taky lze jiného říct, jenže někde uvnitř, úplně lidsky, cítím lhostejnost nad něčím, co si neumím představit. Desetitisíce mrtvých azerbajdžánců? To je těžké, když to naživo nevysílala ani CNN…

Zemětřesení v Iránu se mne dotklo více. Mám známého v Íránu, který mi všechno barvitě líčil, na místě byly televizní štáby, kameramani. Jenže pořád tam byl jeden zádrhel – mrtví byli prakticky jen íránci a taková pecka, jako český autobus u Nažidel to pro nás není. Jak to chceme povážit – na jedné straně desetitisíce mrtvých a tragédie děsivých rozměrů, na straně druhé nehoda autobusu a devatenáct mrtvých.

Tsunami v Asii je zcela globalizační šálek kávy. Ještě nevíme, zda mrtvých budou desetitisíce nebo statisíce, už ale tušíme, že zahraničních turistů zemřela tisícovka. A ruku na srdce, kdyby jich nebylo, prošumělo by kolem nás asijské tsunami podobně, jako íránský Bam nebo chemička v Bhopálu. Takhle má tragédie všechny indgredience globálnosti – na místě jsou televizní štáby, vládní speciály nakládají mrtvé turisty, politici truchlí, případně vzkazují, že nebudou teatrálně přerušovat dovolenou. Mnoho z nás má známé, přátele, kteří se před pár dny vrátili z dovolené v Thajsku, nebo se na ni právě chystali. Rozdíl týdne – dvou a kdo ví, co by s nimi bylo. Co by bylo s námi, kdybychom místo do Egypta vyrazili do Thajska, jak jsme původně chtěli? Takovou svatební cestu není co závidět. Co Zlatý slavík, kdyby se právě kochal pozdním východem slunce nad pobřežím? Přiznejme si, že i ty televizní štáby (nebo většina z nich) jsou na místě především proto, že mezi mrtvými je i řada turistů z “rozvinutých zemí”.

Lidstvo nějakou názornou lekci v globalizaci potřebovalo a zkušenost ukazuje, že na jemné lekce nikdo nedbá. Tahle byla tvrdá. Vzpomeňme si na ni, až v novinách budeme bez zájmu projíždět titulky s tak nezáživnými zprávami, jako je spor Egyptu a Sudánu o vodu z Nilu, který začíná hrozit “pokračováním diplomacie jinými prostředky” a další podobné zprávy, které nás až doposud zajímaly méně, než zpráva, na kolik let si půjde sednout přítel Čejkové

PS: Na podobné téma s ohlédnutím do evropské minulosti doporučuji (a spíše jako povinné čtení) článek Pavla Kohouta: Zemětřesení, ekonomika a dějiny (mého oblíbeného ekonoma).

Tohle Copperfieldovo telekomunikační kouzlo mi učarovalo

V listopadu jsme byli s Ditou na vystoupení Davida Copperfielda v T-Mobile Aréně. Vstupenky drahé jak (píp), ale vidět to na vlastní oči je zážitek, který stojí za to. Chválu Copperfieldovy magie jste si mohli přečíst v některých novinách po vystoupení, mně se ale líbilo jedno kouzlo, které mi přímo učarovalo – i když mi přišlo, že ho muselo pochopit málo lidí. Navíc mi přišlo šité na regionální poměry – v takových USA by vyšumělo bez pochopení.

Kouzlo bylo vlastně jednoduché, jako všechna Copperfieldova kouzla – tedy jednoduché na pohled a efektní omáčkou kolem. Šlo o to, přesunout nějakého chlapce na Jamajku a přímým videomostem prokázat jeho přesun. A to byl samozřejmě ten trik – jak se podařilo Copperfieldovi udělat tak kvalitní videopřenos z Jamajky? Kde za těch pár dní sehnal tak rychlou a kvalitní linku propojující jamajské pobřeží s T-Mobile arénou v jedné banánové republice? A co víc, jak to, že tahle linka neměla žádné pozorovatelné zpoždění? Tomu říkám kouzlo!

Dlouho jsem nad tím dumal. Jistě, jde sehnat narychlo nějakou jednoduchou linku typu ISDN, kterou protlačíte velmi mizerný obraz. Jenže obraz na plátně byl křišťálově jasný. Seženete nějaký satelitní spoj, na kterém latence vylétne do nebes. Nebo můžete tunelovat skrze internet, což chce skutečného mága na to, abyste se na Jamajku protunelovali v takové kvalitě a bez znatelného zpoždění. Kouzlo mne prostě uchvátilo a aplaudoval jsem mágově mistrovskému výkonu.

Show se povedla. Jen mi na závěr chybělo prozrazení, jak se některá kouzla dělala. Třeba tohle… 🙂

Trocha volna přijde vhod

Dneska je volný den a já jsem se rozhodl využít jej přestavbou jednoho z bytů pro nového nájemce. Taky jsem po dlouhé době měl chvíli času a nálady na to napsat 3G Týden na Mobil.cz. Ještě pár článkových restů a bude to všechno za mnou, právě jsem dostal obsáhlé materiály NTT DoCoMo o jejich výzkumu integrace P2P sítí do mobilních telefonů a rád bych se do ní pustil.

Nepříjemné zjištění: PDF s češtinou na Nokia 9500 nezobrazují písmena s diakritikou. Jak mne mohlo nenapadnout to při recenzi nevyzkoušet… Ještě že většinu PDF, co bych si potřeboval přečíst, mám v angličtině 🙂

Noční zápolení s recenzí

Uvolil jsem se asi po třech letech, že bych napsal recenzi na mobilní telefon a to jen proto, že šlo o nový komunikátor Nokia 9500 a na ten už mne nějaký ten pátek svrběly prsty. Mimo jiné i proto, že je to první kombinace GPRS/WiFi (a samozřejmě EDGE), kterou u nás jde provozovat a vůbec jedna z prvních, co existuje, pokud odmyslíme PCMCIA karty.

Což o to, psaní recenze mi šlo od ruky přímo báječně, psal jsem ji od pátku do neděle s různými přestávkami pro načerpání zkušeností z diskusních fór (zejména vývojářských non-public, protože majitelů telefonu ještě moc není, teprve se začíná prodávat). V neděli odpoledne jsem si oddechl, když jsem popsal kolem 50 tisíce znaků (pro představu zhruba deset časopiseckých stran) a měl jsem dojem, že jsem se všemu potřebnému dostatečně věnoval. Šel jsem si pustit Pojišťovnu štěstí s tím, že po ní celý článek naházím do systému a nahraju k němu fotky, práce tak na hodinku max.

Oj, chyba lávky. Genesis se rozhodla stávkovat a fotky lezly do systému rychlostí hlemíždě. Už mi z toho docela tekly nervy, protože místo hodinky jsem nakonce formátováním recenze trávil hodin pět a spát jsem šel po druhé hodině v noci a to mi ještě bohatě pomáhal Honza Matura. Na sestavení velké galerie fotek jsme neměli už sílu, ty vyjdou až zítra – už tak je recenze pořádný macek a nacpat do ní ještě další fotky by už i tak nešlo.

Celá práce mne přivedla k otázce vlastního nedostatečného software vybavení. Photoshop jsem totiž kdysi nainstaloval na Ditin počítač, maje jen jednu licenci a na notebook jsem ho nedal. A CD jsou kdesi vespod. Stáhl jsem si GIMP 2.0 – vypadá to hezky, ale pracovat se s tím moc nedá, pokud si nechcete skáknout na nějaké školení, protože je tam polovina věcí jinak, než v Photoshopu a promiňte, PS je na grafickou práci takový standard, že je zbytečno se o tom bavit. A ta druhá polovina je tam tak nějak divně. Například se mi nepodařilo najít rotaci fotky o mnou zvolený úhel – jsou tam jen úhly předvolené, pravé, mně k ničemu. Blurp…

Druhým problémem je WYSIWIG editor. Kdysi jsem měl FrontPage98, někam jsem ji ztratil, škoda jí. Byla moc dobrá – ne, že by se s ní daly dělat weby načisto, ale dal se v ní otevřít prostě zformátovaný HTML soubor a do něj pak sázet obrázky, zarovnávat je do tabulek a přidávat k nim popisky. To je přesně to, co potřebuju – chci, aby můj HTML editor uměl snadno vytvářet tabulky, přidávat obrázky, zvýrazňovat text. A s tím vším abych mohl myší pohybovat, editovat to. Jenže ouha – našel jsem hromadu programů, které říkají, že jsou WYSIWIG editor. Editor z Mozilly ihned zmršil češtinu (místo diakritických písmenek hodil otazníky, takže mi byl na nic, i když jinak vypadal slušně. Další stažené editory už byly dost komplikované, chtěli, abych nejdříve vytyčil oblasti, kam budu psát text a kam budu sázet obrázky, připomínaly mi spíše DTP než HTML editor. Nakonec jsem s nimi nic nepořídil, protože by mi zkonstruovaly dokument, jaký bych v životě neupravil do koukatelného tvaru v momentě, když ho má ještě oblít grafika Mobilu. Nevíte někdo o něčem jednoduchém na úrovni toho editoru FrontPage (a pro Windows)? Opravdu mi stačí jen prostředek na vytvoření jednoduché HTML stránky za pomoci myši a s možností editovat HTML kód ručně, nepotřebuju správu projektů, vestavěné ftp a další serepetičky…

Jo a recenze Nokia 9500 je samozřejmě zde.

Grammaticon – čistopis i pro hotentoty (a jiné drobky)

Po dlouhé době jsem se dokopal k tomu, abych napsal nějaký pořádnější článek. Tentokráte na Technet a pod názvem Grammaticon – čistopis i pro hotentoty. Grammaticon je výborný software na kontrolu pravopisu, používám ho už docela rutinně. Samozřejmě jen při psaní ve Wordu, když píšu na Marigolda, píšu často rovnou do FireFoxu, kde mi to pravopis neočekuje, takže smůla.

Ha, FireFox – asi nejsem první, kdo vám řekne, že vyšla ostrá česká verze a stojí za pozornost,mám ji, používám ji a jsem tak megaspokojen, že jsem i přispěl na reklamní kampaň v novinách, abych jen zadarmo neužíval plodů cizí práce. Co se novinek kolem FireFoxu týká, doporučím sledovat Lumpyho blog.

Což mi připomíná, že by nebyla od věci podobná sbírka na inzerát v českém tisku – myslete globálně, jednejte lokálně 🙂

A nakonec – Rony změnil design, netlučte mne, jestli už je to delší dobu, já většinu webů čtu přes RSS s vypnutými styly. Nicméně ten design je povedený, slintal jsem, líbí, opravdu se mi líbí. Ostatně, poslední články jsou na téma FireFoxu 🙂

Tak jsem dorazil na Digitální svět a počasí fakt dělá paseku

S mírným zpožděním jsem vyrazil na konferenci Digitální svět, kterou pořádá pro své partnery Setos. Původně jsem se bál, že TopHotel nenajdu, ale už na chodovském exitu mne směrovaly šipečky, takže se to prakticky nedalo minout. Zato ta cesta – měl jsem to asi tři kilometry jízdy autem, za tu dobu jsem potkal zhruba osm nehod včetně dost hnusně vypadající nehody před chodovským exitem, kde se pár auta sšuchla ve vyšší rychlosti. Je to překvapující, jak málo řidičů nemá ten reflex: břečka na silnici = nejedu jak prase a nelepím se autu přede mnou za kufr, pokud do něj za pár okamžiku sám nechci… (myslím, že ty řidiče proškolí až nehoda – jako mne. taky jsem byl prase řidič, dokud jsem to v osmdesátce nenarval někomu do kufru).

Japonská zahrada TopHotelu

TopHotel stojí za zmínku. Je to jediný panelák obložený žulou a mramorem, který jsem viděl – vážně, jsou to rekonstruované paneláky, i z venku to vypadá slušně, až na to, že typické panelákové rozmístění oken pozná čech na sto honů. Vevnitř je to ovšem luxus, vybrané materiály, mosaz, mramor a chrom, huňaté koberce a paráda, jak má v hotelu být. Alespoň dole, na pokojích jsem nebyl, ale nemám pochybností, poté co jsem to viděl vevnitř.

Počasí zdrželo konferenci, hodně lidí dorazilo pozdě, takže i moje přednáška bude o dost později, takže jsem se šel podívat na přednášku Philipsu. V hotelu je WiFi síť s výborným pokrytím kongresového centra a zadarmo. Super 🙂

Ten hotel musím vyfotit…

Halooo, to si dělají legraci, ono sněží…

Vstal jsem (asi před deseti minutami) z postele. Jasně, že jsem zaspal. Jasně, že jsem budík zamáčkl, abych si ještě minutku dospal (=hodinuapůl). A pak, když jsem vylezl, abych do sebe nalil kávu a vyrazil na konference, tak jen koukám. Ono sněží. Né, že by to vydrželo, je to břečka co hned taje, ale tady sněží. Fakt. A já si ještě nedávno myslel, že je léto…

LCD, CRT, Plazma – co koupit jako TV?

Když jsem nedávno dal link na LCD TV, která se mi docela zalíbila, dostal jsem několik komentářů na téma, že LCD není pro TV zrovna to nejlepší. Zarazilo mne to. Očekával jsem, že LCD jako výkvět moderní techniky bude automaticky to nejlepší, protože nabízí skvělé rozlišení, to dohasínání pixelů se už dá přehlédnout, kontrast taky ujde. Proč si tedy místo velké klasické CRT obrazovky nekoupit LCD nebo plazma panel?

Na českém internetu jsem materiálů našel hodně málo. Většinou o technologiích píšou webshopy, které je prodávají a nejsem tak důvěřivý, abych si myslel, že podají zcela vyčerpávající informace. A navíc tyto informace jsou pohříchu veskrze technické, takže se dozvíte o odstupu bodů a způsobu luminiscence, ale pokud chcete prostě a jasně srovnat CRT a LCD z pohledu výsledného obrazu, většinou ticho po pěšině. Zasurfoval jsem tedy na zahraniční weby a do diskusí, zejména tam se urodila přehršle názorů na téma LCD versus CRT. Například zde je pěkné a hutné srovnání.

Zahraniční weby i diskutující se většinou shodují v tom, že LCD je sice kvalitnější, ale pro sledování TV je s ní problém. Problém v tom, že většina LCD o poměru stran 16:9, má větší počet bodů, než TV signál v PALu. Ergo televize interpoluje a LCD spíše takovou interpolaci neukryje. K tomu přistupuje problém nekvality TV signálu – pokud signál není digitální nebo přes kabelové rozvody, LCD ještě jeho nekvalitu zvýrazní, či spíše – abych byl přesnější – oproti CRT vady neskryje.

Byl jsem se podívat v showroomech na Flóře, v ElectroWorldu i na Novém Smíchově a pravda je, že všude běžely na velkých panelech jen filmy z DVD. Na nich samozřejmě nic moc nepoznáte, obraz jako víno. V jedné z lokací jsem drze poprosil o přepnutí na TV, prodavač mazaně odvětil, že v showroomu nemají anténní kabel, takže nelze.

Soupis výhod a nevýhod všech technologií včetně nejrůznějších dobře míněných a rozumně znějících váhových kritérií by asi zabral hodně místa. Na jednu stranu se ukázalo, že vyhasínání plazmy není tak tragické, protože při průměrné životnosti těch nových kolem 60 000 hodin to je na dlouhou dobu. Na druhou stranu se také ukázalo, že kontrasty LCD se zvyšují (hmmm… navíc se měří jinak, než u plazmy, takže nejsou snadno porovnatelné) a dosvity už jsou na únosné hranici. Nikde se ale nepíše, jaký subjektivní dojem je z televizní obrazu (přenášeného třeba kabelem, takže kvalitního) na plazmě, CRT a LCD TV?

Takže by to chtělo nějaké osobní zkušenosti. Má někdo z vás LCD nebo plazmu? Jaké jsou vaše zkušenosti?

Elektronické mýtné – jak vypadá Toll Collect OBU

Když jsem tu minulý týden psal o elektronickém / digitálním mýtném, dostal jsem řadu reakcí. Nejvíce mne zaujalo to, co psal v komentářích Marko Zekič a z čeho jsem získal nástin dojmu, že kamion je rozšiřitelný o další přídavné karty podobně, jako počítač vybavený například PCMCIA, tedy že nebude problém vsunout u kamionu do slotu Toll Collect kartu, která se spojí s palubním počítačem a bude využívat jeho výpočetní kapacitu. Za následek by to mělo to, že by takové zařízení nemělo příliš mnoho smyslu krást.

Věnoval jsem pozornost německému Toll Collectu po technické stránce jen zběžnou, takže mi to přišlo jako překvapující, zásadní informace o velmi mazaném řešení. Jenže pak mi to začalo být podezřelé – tak mazaná řešení se neobjevují příliš často, navíc vím zcela bezpečně, že kamiony, které jsem viděl (a které používají naše špedice, že Jardo :), žádné sloty na rozšiřující karty nemají. A tak jsem se šel podívat, jak Toll Collect mašinka ve skutečnosti vypadá.

Především se ukázalo, že žádné univerzální využívání slotů v kamionu nepřipadá u Toll Collect v úvahu ani kdyby tam byly. Toll Collect ve své plně digitální podobě nabízí OBU – On Board Unit. Tedy krabičku s embedded počítačem, GPS a GSM modulem. Tato krabička se namontuje do kamionu, anténa pro GPS/GSM se vyvede ven a krabičce se přiřadí konkrétní auto. Pokud auto s OBU jede po dálnici, pozná se podle GPS polohy, že jede po dálnici a až z ní sjede (resp vyjede ze zpoplatněného úseku), předá OBU informaci o délce trasy přes GSM do centrály Toll Collect. Jak přesně to funguje, vidíte na obrázku.

Jak funguje Toll Collect

Jak vypadá přesně OBU, vidíte na obrázku (Grundig výrobek), zatím jsem dohledal dva výrobky a to od firmy Siemens a firmy Grundig. Rozdíl je prakticky jen v provedení – Siemens se montuje na palubní desku, zatímco Grundig se montuje do DIN přihrádky, jako rádio. Toll Collect tvrdí, že své OBU dostanou kamiony zdarma, zůstává však majetkem Toll Collectu.

Grundig OBU Toll Collect

Nepodařilo se mi ale dohledat technické specifikace OBU – tedy jakým procesorem a pamětí jsou vybaveny. Není ale už pochyb o tom, že jde o klasický malý počítač. Jsem zvědav, kdy se objeví první hacky a mody pro něj…

Vtipné jsou problémy německého Toll Collectu. Záhy se totiž ukázalo, že po zpoplatněné dálnici můžete snadno jet i v okamžiku, kdy jedete po nějaké sousední souběžné komunikaci, což může být v německu častý jev. GPS má totiž problémy s přesností a Toll Collect tedy zabudoval do systému také odečet tachometru a gyroskop. Jenže je tu další problém – objevují se nabídky na GPS rušičky, které Toll Collectu znemožní získat kvalitní polohu přes GPS. Asi nepřekvapí, že rušičky jsou původem polské provenience a čekalo se, že polské kamiony se jimi mohutně vybaví.

Toll Collect i na tohle nakonec reagoval právě zavedením zhruba 300 kontrolních míst, kde je přes infraport na každé OBU zjišťováno, zda je s ní všechno v pořádku a zda zná svoji polohu.

Inu, vypadá to na dlouhý boj o elektronické mýtné. Doporučuji přečíst také článek v The Economist. Myšlenka psát kilometráže do pasů je sice méně elegantní, méně technicky účinná a potřebující práci lidí, nevyžaduje ale žádné velké počáteční náklady a nakonec u nás je práce levnější, než nějaké On Board Unit. Inu, drahá a nevyzkoušená technika za naše peníze – úředníkům se to rozdává… 🙁

Stránky Toll Collectu jsou zde.

Digitální mýtné jsem ještě nepochopil…

Máme prý mít digitální výběr mýtného. Kontrakt asi dostane v nějakém svobodném a spravedlivém tendru Český Telecom. Vymyslí se skvělá technologie nebo se ještě skvěleji koupí, aby byla kompatibilní s Evropskou unií. Každý kilometr po dálnici bude bedlivě střežit GPS a Gallileo. Naše silnice tím dojdou věčného spasení.

Asi jsem natvrdlý. Nepochopil jsem benefit moderních technologií. Nechápu, proč každému kamioňákovi na hranicicíh nezapíšou do pasu stav tachometru a při výjezdu mu podle počtu ujetých kilometrů nespočítají, kolik ho to bude koštovat. Nechápu, proč místo tak osvědčené bumážky implementovatelné ihned musíme vymýšlet úžasné zařízení. Protože bumážkové řešení nerozliší dálnice? A co, normální silnce kamiony ojíždějí taky.

Výsledek: za pár měsíců bude Marigold škodolibě sledovat, jak se u nás implementuje něco, co ani v zemi zrodu nefunguje. Na spočtení najetých kilometrů je výkonný embended počítač se satelitní navigací opravdu to nejvhodnější řešení, na jaké bylo možno přijít. Fakt jo 🙂 Jo? Neee…

Invex – tak jsem tam…

Původně jsem na Invex ani nechtěl jet, jenže nakonec jsem si domluvil nějaké schůzky a dorazil jsem do Brna.

Co dodat. Jsem příznivec veletrhů, mám pro ně slabost. Jenže letošní Invex je opravdu slabý. Jak čaj. Prošel jsem ho za dvě hodiny (velké mezery mezi pavilony) a to jsem hodně důkladný. Pár zajímavostí jsem tu našel, ale opravdu jen pár. Většinou takových, které tu vídám každý rok, novinek jen pár. Pavilony jsou poloprázdné, jen Zetko (kde jsou gamesníci) je docela nadupané.

Ach ach. Chtěl jsem napsat něco, co by vás nažhavilo přijet na Invex. Ale nic mne nenapadá. Fakt ne. Ach jo…

Invex a Systems

Začal jsem dostávat otázky, zda se sejdeme příští týden v Brně. Trochu mne to vyděsilo, protože já se do Brna nedostanu, jak je rok dlouhý a najednou všichni předpokládají, že tam budu. Opatrně jsem se zeptal, kde bychom se tam setkali. Na Invexu. Ahááá, ja jsem zapoměl na letošní Invex…

Dlouhých deset let jsem nevynechal jediný Invex, velkou část z nich jsem si užíval jako vystavovatel. Už vloni jsem měl cukání na Invex nejet a letos ještě více přemýšlím nad tím, zda mi to za ty čtyři hodiny strávené v autě stojí. Zatím všechny pozvánky jsou totiž na téma “jít někam zachlastat a přežít to tu”, všichni mne svorně varují, že nemají prakticky žádnou novinku, že všechno už jsem někde viděl. Konferenční program mne zase tolik nezaujal a hlodá to ve mne hlodá, letos na Invex vůbec nejezdit.

Systems

Něco jiného je německý Systems. Na ten jsem naopak kdysi jezdil, ale pak jsem přestal, ačkoliv je v Mnichově, v mém oblíbeném (a rodném) městě, tedy “při ruce”. Jenže zvládat dva veletrhy během měsíce se mi nějak nedaří. Systems je 18. – 22. října, v pozvánce mi pro jistotu poslali vstupenku zdarma, program konferencí vypadá zajímavě, s pár lidmi se stejně potřebuji potkat a je mi milejší za nimi jet do Mnichova, než někam do porúří. Navíc by mne zajímalo povídání o Galileu, o výběru poplatků na dálnicích a samozřejmě Mobile Life věnovaný obsahu a službám pro mobily.

Že by bylo rozhodnuto?

Tele2, Telecom a zdi mezi společnostmi

Z Českého Telecomu (oficiálně, z tiskového oddělení) mi poslali link na tu akci, kdyz Tele2 stavělo zeď před Telecomem a Telecom přitáhl dvě telata a vyvěsil transparenty. Telecom to hezky nazval happening 🙂 – a jeho fotky najdete zde.

Byla to povedená akce a bylo vidět, že je dvojsečná zbraň informovat novináře ve velkém předstihu. Někdo z nich to totiž prozradil Telecomu a ten měl chvilku času na to se připravit. A využil ji doopravdy dobře. Tiskový mluvčí Telecomu Vladan Crha dokonce zde v diskusi říkal, že největší náklad na akci byl pronájem těch dvou telat. Telecom prokázal slušný smysl pro humor a akčnost, kterou bych u něj nečekal.

Ale živě si představuji to pokračování. Bude to asi nějak takhle – pracovník controllingu Telecomu dostane na stůl podklady za zářiovou útratu tiskového oddělení. Jede prstem po těch sloupečcích jako chlebíčky, papír do tiskárny, pronájem sálu, tisk brožurek a pak se zastaví na řádku “dvě telata”. Zamyslí se, už se natahuje po sluchátku, aby se zeptal na tiskovém, jaká dvě telata se tím myslí a pak si vzpomene “Jo, to budou ty dvě telata z marketingu. Myslel jsem, že berou více.” Položku odškrtne jako schválenou. Další řádek: “dva zvonce”. “Aha, tak už ty kravky vyhodili, taky dobře”. Schváleno, akce prošla i controllingem…

Chtěl jsem včera napsat do Tele2, jak je to s tím převodem klientů a proč si nepožádali o navýšení kapacity přepojování u Telecomu, jak argumentují telekomáci, že měli udělat. Na webu jsem nenašel žádný kloudný press-kontakt, jen nějaký úděsný formulář, tak jsem se na to nakonec vykašlal. Zase natolik mne to nezajímá, jednoduše jsem si řekl, že si ty lidi holt mají pořídit normální telefon. A tím normální telefon už samozřejmě myslím mobil. Navíc Tele2 ve mne vždy budilo rozporuplné emoce – jak tak sleduju její tiskové zprávy a aktivity, tak si firma svojé píár založila na tom, že je vždy proti Telecomu, což je zajímavá strategie, ale je mi dost proti srsti. Navíc si pamatuji, jak se mi do baráku, ještě když jsem seděl na Opletalce, dobýval “technik Telecomu”, aby se podíval na naše telefony. A teprve, když jsem ho vyhazoval s tím, že asi musel padnout na hlavu a že žádné pevné telefony od Telecomu nemáme a že k firemní ústředně ho nepustím, se ukázalo, že to byl nějaký obchodníček Tele2. Nevím, čeho tím trikem chtěl dosáhnout, ale padla kosa na kámen…

Viděl jsem včera, jeda autobusem (den bez aut!), skvělý billboard. Samozřejmě parodie na Grossovu sérii, profi tištěná, zcela v tom barevném duchu: fotka člověka (asi neznámého) a vedle něj slogan “Jsem sociální případ. A myslím to upřímně. Volič – živnostník.” A vedle toho srp a kladivo. Musím to vyfotit 🙂