Platebně karetní estráda v Delvitě

Někdy přemýšlím nad tím, zda za to opravdu může jen komunismus, že v používání elektronických peněz a peněženek jsme sto let za opicemi (opravdu jsem viděl v mnichovské zoo opici s platební kartou, jen jsem si nevšiml, zda byla na její jméno – mají takové opice i v pražské Zoo?).

Včera jsem nakupoval v Delvitě tady na Budějovické. Před sedmou, Delvita narvaná k prasknutí. Moje peněženka narvaná platebními kartami a bankovami euro, které jsem ještě nedal na účet po Cannes. Když došlo na placení, nabídl jsem svoji osobní kartu. Zaseklo se to. Jako vždy. Terminál byl nějak divně propojený s kasou, kasa se musela restartovat, aby mohl naběhnout terminál, restart kasy může dělat jen přední pokladní, ta doběhla s vyplazeným jazykem a klíčkem na restart. Po pěti minutách konečně vylezl papírek, to už jsem chtěl platit eurem (to prý v Delvitě jde, nikdy jsem neměl odvahu to zkusit). Prchl jsem asi minutu před tím, než mne dvacetimetrová fronta za mnou lynčovala, za mnou hejno naštvaných lidí a někdo křičel, že si mám příště peníze vybrat z bankomatu. Pán o dvě místa za mnou tak šel pokorně učinit, aby ho nečekal stejný osud.

Kde je chyba? Na účtě mám peníze – tedy dost na to, abych blbý nákup za litr mohl pokrýt. Mám nejmodernější bankovní ústav. Mám zlatou platební kartu. Embosovanou. Neexpirovanou. Pamatuji si PIN i podpis. V čem je tedy problém? Proč na západ od Aše kartu autorizují bez problémů a během vteřinky? Proč to jen u nás drhne? Stává se mi to tak pravidelně, že i když platím platební kartou, raději u sebe mám peníze v hotovosti, protože mám hrůzu z toho, že někde ta platba kartou nedopadne… 🙁

A když jsme u těch bankodivení se. Chápete někdo smysl pomlček v čísle bankovního účtu? eBanka nedávno zavedla povinná oddělená políčka pro zadávání čísel v účtu s pomlčkou. Má to pro mne dvě nevýhody. Platební příkazy od účetní, které mi chodí v Excelu a kde stačí překopírovat přes Copy – Paste všechna data do příkazu, najednou musím pracně rozdělovat tak, abych se trefil do čísla před a za pomlčkou. Navíc řada firem udává svoje číslo účtu BEZ pomlčky a já musím počítat, kde by tak mohla být ta pomlčka, aby eBanka příkaz sežrala. Má to nějaký esoterický důvod, proč to eBanka změnila, nevíte někdo?

Update: jinak musím prozradit, že platbu kartou používám jako vhodné zdržení při nakládání zboží. Většina hypermarketů totiž nemá takové ty dva oddělené prostory pro zboží po zaplacení na kase, takže zboží následujícího zákazníka se hrne k tomu vašemu a je to dost blbé. Když platím kartou, nemohou markovat dalšího zákaznika, dokud transakce neproběhne a ta minutka navíc mi umožní všechno sbalit do tašek. Ale čekat na to pět a více minut je opruz…

Update 2: Na Geeklandii píše Roman Staněk, jak fungují karetně platební estrády v USA. Trochu rozdíl, co…

Fotogalerie z Cannes

Protože nestíhám fotky posílat v nějakém článku, nahrávám je přímo do fotogalerie, pokud to jde. Fotogalerii z Cannes včetně komentářů najdete zde

Redakční systém pro Marigolda – ten nový a starý

Jelikož jsem na téma důvodů přechodu Marigolda z Blog:CMS dostal řadu dotazů jak v komentářích, tak emailem a nakonec i oklikou přes jiné, tak bych to rád uvedl na pravou míru, ač se mi do toho nechce více a bolestivě patlat.

Čtvrteční schůzka několika lidí včetně Radka Hulána v Zanzibaru měla webovou dohru, kdy Radek v neděli na webu publikoval článek, kde „skandálně odhaloval“, jaký jsem já (a Tomáš Kapler – noname) vyžírkové, kteří tyjí z jeho práce a nic pro něj nedělají (Radek článek smazal a už není ani v google cache). Měl jsem zcela jiný dojem, než Radek, dal jsem to taky najevo jemu i do komentářů, diskuse nebrala smysluplného konce. Jako volové jsme vypadali oba dva – já navíc jako vůl překvapený, který nechápe, co se stalo.

Radkovi jsem napsal, že pro klid duše nás obou tedy do dvou měsíců přesunu Marigolda z Blog:CMS a zcela tak opustím jeho práci a abych vyrovnal jakýkoliv byť pomyslný dluh, dodal jsem mu dva routery, které chtěl – nic na to neřekl, což u něj může znamenat cokoliv. Tím to pro mne končí. Nemyslím si, že bych se k Radkovi a jeho práci kdy zachoval nečestně, vyžíračsky, jenže nemám chuť ani čas se o tom věčně dohadovat a utápět svůj čas ve sporech beze smyslu a s člověkem, jehož způsob myšlení je mi (jak se ukázalo), na hony vzdálen. Zaplatil jsem si tak vývoj pluginu, který jsem chtěl a který zůstává open source, takže doufám, že si ho uživatelé Blog:CMS a Nucleusu užijí ve zdraví a ku své spokojenosti jako můj příspěvek.  

Redakčních systémů, na kterých může Marigold běžet, je samozřejmě celá řada, některé lepší, některé horší. Chci, aby Marigold byl více založený na diskusích, chci také systém jednoduchý, aby se dal používat z různých prohlížečů a rychle se natahoval. Hodilo by se mi přidávání článků emailem, ale už jsem sehnal dva programátory v Rumunsku, kteří tvrdí, že za únosné sumy v eurounijní měně tohle dodělají do jakéhokoliv systému.

Prošel jsem řadu systémů, které se nabízí na OpenSourceCMS a je tu řada žhavých kandidátů – weblogové systémy jsem vyřadil, protože přeci jen na moje hračičkovství jsou už málo obsáhlé. Potřebuji generovat dynamický obsah, některé systémy jsou dělané spíše na firemní stránky, než zpravodajsky stavěné weby (Typo3 mi tak přišlo). Ve hře jsou systémy jako Drupal, AngelineCMS, Mambo, PostNuke a PHPNuke. Uvidíme, zatím zkoumám, protože bych rád, abych nemusel měnit URL a aby se mi podařilo překonvertovat komentáře – ty už bych znovu nerad ztrácel. S konverzí dat zřejmě také mnoho problémů nebude, protože ti Rumuni tomu na rozdíl ode mne rozumějí a umí udělat.

Mám na celou věc trochu jiný názor, než Rony. Možná je pro nějaký redakční systém čest, že si jej vybere Marigold a ten systém to bez problémů ustojí (přeci jen půl milionu zobrazených stran za leden je na weblog i menší CMS systémy hodně) – jenže je mi milejší na tohle nevsázet. Na webech jako je CGI Resources nebo CodeLance je hromada inzerátů programátorských šikulů , kteří udělají, co je potřeba, za rozumné ceny a s tím, že je zaplaceno a jste vyrovnáni. Člověku to ušetří nepříjemná překvapení. (A taky docení lidi jako je Arthur Dent a jeho Bloguje).

Pravdu má samozřejmě i Noname, když říká, že mohu používat Nucleus, bratra Blog:CMS nebo si vytvořit klon. Nechce se mi to, nemám proč – rád se naučím s něčím novým, použiju starý design Marigolda, který jsem vyvinul v Genesis a rád si všechno přiohnu po svém. Nucleus i Blog:CMS mi nevyhovují svým systémem změny vzhledu, které způsobují, že se mi nedaří dělat vlastní úpravy designu a rozvíjet věci, které bych chtěl, na moje potřeby je to už příliš neflexibilní a jednoduché. Za normálních okolností se s tím dá žít, v tomto případě je to ale jen další závaží na misce vah.

O pokusech s novými systémy a názory na ně budu samozřejmě informovat, vypadá to, že nejsem sám, kdo se rozhlíží.

Update: jelikoz diskuse uz ujela nekam, kam neni treba, aby ujela, tak jsem ji stopnul…

Petice za odvolání Stanislava Grosse

Filip Rožánek s Martinem Malým (Artur Dent) sestavili petici za odvolání premiéra Stanislava Grosse.
Podepsal jsem ji. Jak by ne – člověk, který si nemůže vzpomenout, kde
sebral peníze na drahý byt a následně na to má tři fantaskní verze, ve
mně nebudí důvěru. Nebudil ji sice ani před tím, ale poslední dva týdny
tomu dává korunu.

Tři důvody z petice (našlo by se jich víc, na pár stran – ale petice musí být stručná):

  1. Stanislav Gross
    dosud uspokojivě nedoložil původ peněz, z nichž financoval
    koupi svého soukromého bytu a neprokázal, jak a komu je za jejich
    poskytnutí vázán; stejně tak Šárka Grossová jako manželka veřejného
    činitele dosud uspokojivě nedoložila příjmy ze svého podnikání;

  2. Stanislav Gross
    podle informací z médií vytvořil a utajeně nechal fungovat nejméně
    dva policejní týmy („Mlýn“ a „Zubr“)
    podléhající pouze jemu, a to aniž by je mohly kontrolovat jiné
    instituce než pouze on sám;

  3. Stanislav Gross do
    vysoké funkce na Úřadu vlády České republiky jmenoval příslušníka
    Pohotovostního pluku SNB Pavla Přibyla, a tím v našich očích
    snížil důvěryhodnost Úřadu vlády.

Z výše uvedených důvodů považujeme Stanislava Grosse za nedůvěryhodnou osobu,
nezpůsobilou vykonávat funkci předsedy vlády České republiky a
reprezentovat navenek Českou republiku coby její zástupce, a žádáme proto
jeho odvolání.

Pokud ještě stále nejste rozhodnuti podepsat, snad vás naladí článek z MF DNES: Respekt: Grossová koupila dům za 5,9 milionu. Takhle se chová člověk prosazující majetková přiznání?

Takže podepíšete (by aTeo)?
2.161.jpg

Recenze na Nokia 9300

Přes víkend jsem pracoval na recenzi komunikátoru Nokia 9300, ku přečtení na Mobil.cz. Vtipné je, že pod recenzí nejsem podepsaný, protože nemám přístup do redakčního systému a nemohl jsem si tam recenzi zadat sám. Takže ji tam musela zadat Dita, ovšem bez mého jména – autorem je pouze anonymní Mobil.cz 🙂

čímž bych také rád vysvětlil fakt, že v poslední době na Mobilu ode mne nic nevychází. Nesnáším, když si článek nemůžu v systému sám zadat a zkontrolovat, mít to takříkajíc pod dohledem. A Dita zase nesnáší upravovat v neděli večer mých dvacet tisíc znaků textu a hromadu fotek. Tož tak…

PS: Všimněte si, že tímto nijak nekomentuji kvalitu nynějšího redakčního systému Mobilu a odchod systému původního.

Tsunami fotografie před a po (a o úloze družic)

Katastrofu v Asii si lze jen těžko představit. Na těchto stránkách společnosti DigitalGlobe jsou QuickBird fotografie jednotlivých lokalit před a poté, co se tsunami oblastí prohnala. Doporučuji, i když ten pohled na to není moc hezký.

Co je to QuickBird?

Jde o družicový systém snímkování zemského povrchu. QuickBird odstartoval v říjnu 2001, je schopen pořizovat snímky s rozlišením pod jeden metr (tedy objekty s rozměrem kolem metru budou na snímku patrné) a právě DigitalGlobe je prodejcem těchto snímků, které mají nejrůznější využití. Více technických info anglicky zde.

Upomíná mne to na děj knihy Deception Point od Dana Browna. Četl jsem ji na dovolené. Jedno z témat knihy – nakolik má být vesmír zkomercionalizovaný a nakolik má mít monopol na jeho dobývání státní instituce (jako je NASA nebo ESA)? Neznervózňuje vás, jak nám kouká přes rameno stále větší a větší množství družic, o jejich výbavě, schopnostech a letových drahách nevíme prakticky nic? V knize to samozřejmě nerozebírali moc filosoficky, spíš se to řešilo s pistolí v ruce a bylo to moc čtivé, jenže něco na tom je… Však i ty QuickBird snímky prodají tomu, kdo si za ně zaplatí bez ohledu na to, co na nich je.

Asijská lekce globalizace

Okřídlená definice označuje za globalizaci jev, kdy “v New Yorku máchne motýl křídly a způsobí tornádo v Tokiu”. Jak krásná definice, která tak citlivě obchází všechno, co globalizace obnáší. Po letošních vánocích budou průkopnické knihy ekonomie používat syrovější a surovější definici: “globalizace je jev, kdy tsunami v Thajsku zabíjí Američany/Němce/Brity/Čechy” (doplňte podle země vydání knihy).

A je to tak. Katastrofální zemětřesení v Arménii, Gruzii nebo v Azerbajdžánu mne nezajímalo – bylo pro mne příliš abstraktní. Ano, kdybyste se mne zeptali nahlas, řekl bych, že je mi jich líto, co taky lze jiného říct, jenže někde uvnitř, úplně lidsky, cítím lhostejnost nad něčím, co si neumím představit. Desetitisíce mrtvých azerbajdžánců? To je těžké, když to naživo nevysílala ani CNN…

Zemětřesení v Iránu se mne dotklo více. Mám známého v Íránu, který mi všechno barvitě líčil, na místě byly televizní štáby, kameramani. Jenže pořád tam byl jeden zádrhel – mrtví byli prakticky jen íránci a taková pecka, jako český autobus u Nažidel to pro nás není. Jak to chceme povážit – na jedné straně desetitisíce mrtvých a tragédie děsivých rozměrů, na straně druhé nehoda autobusu a devatenáct mrtvých.

Tsunami v Asii je zcela globalizační šálek kávy. Ještě nevíme, zda mrtvých budou desetitisíce nebo statisíce, už ale tušíme, že zahraničních turistů zemřela tisícovka. A ruku na srdce, kdyby jich nebylo, prošumělo by kolem nás asijské tsunami podobně, jako íránský Bam nebo chemička v Bhopálu. Takhle má tragédie všechny indgredience globálnosti – na místě jsou televizní štáby, vládní speciály nakládají mrtvé turisty, politici truchlí, případně vzkazují, že nebudou teatrálně přerušovat dovolenou. Mnoho z nás má známé, přátele, kteří se před pár dny vrátili z dovolené v Thajsku, nebo se na ni právě chystali. Rozdíl týdne – dvou a kdo ví, co by s nimi bylo. Co by bylo s námi, kdybychom místo do Egypta vyrazili do Thajska, jak jsme původně chtěli? Takovou svatební cestu není co závidět. Co Zlatý slavík, kdyby se právě kochal pozdním východem slunce nad pobřežím? Přiznejme si, že i ty televizní štáby (nebo většina z nich) jsou na místě především proto, že mezi mrtvými je i řada turistů z “rozvinutých zemí”.

Lidstvo nějakou názornou lekci v globalizaci potřebovalo a zkušenost ukazuje, že na jemné lekce nikdo nedbá. Tahle byla tvrdá. Vzpomeňme si na ni, až v novinách budeme bez zájmu projíždět titulky s tak nezáživnými zprávami, jako je spor Egyptu a Sudánu o vodu z Nilu, který začíná hrozit “pokračováním diplomacie jinými prostředky” a další podobné zprávy, které nás až doposud zajímaly méně, než zpráva, na kolik let si půjde sednout přítel Čejkové

PS: Na podobné téma s ohlédnutím do evropské minulosti doporučuji (a spíše jako povinné čtení) článek Pavla Kohouta: Zemětřesení, ekonomika a dějiny (mého oblíbeného ekonoma).

Tohle Copperfieldovo telekomunikační kouzlo mi učarovalo

V listopadu jsme byli s Ditou na vystoupení Davida Copperfielda v T-Mobile Aréně. Vstupenky drahé jak (píp), ale vidět to na vlastní oči je zážitek, který stojí za to. Chválu Copperfieldovy magie jste si mohli přečíst v některých novinách po vystoupení, mně se ale líbilo jedno kouzlo, které mi přímo učarovalo – i když mi přišlo, že ho muselo pochopit málo lidí. Navíc mi přišlo šité na regionální poměry – v takových USA by vyšumělo bez pochopení.

Kouzlo bylo vlastně jednoduché, jako všechna Copperfieldova kouzla – tedy jednoduché na pohled a efektní omáčkou kolem. Šlo o to, přesunout nějakého chlapce na Jamajku a přímým videomostem prokázat jeho přesun. A to byl samozřejmě ten trik – jak se podařilo Copperfieldovi udělat tak kvalitní videopřenos z Jamajky? Kde za těch pár dní sehnal tak rychlou a kvalitní linku propojující jamajské pobřeží s T-Mobile arénou v jedné banánové republice? A co víc, jak to, že tahle linka neměla žádné pozorovatelné zpoždění? Tomu říkám kouzlo!

Dlouho jsem nad tím dumal. Jistě, jde sehnat narychlo nějakou jednoduchou linku typu ISDN, kterou protlačíte velmi mizerný obraz. Jenže obraz na plátně byl křišťálově jasný. Seženete nějaký satelitní spoj, na kterém latence vylétne do nebes. Nebo můžete tunelovat skrze internet, což chce skutečného mága na to, abyste se na Jamajku protunelovali v takové kvalitě a bez znatelného zpoždění. Kouzlo mne prostě uchvátilo a aplaudoval jsem mágově mistrovskému výkonu.

Show se povedla. Jen mi na závěr chybělo prozrazení, jak se některá kouzla dělala. Třeba tohle… 🙂

Trocha volna přijde vhod

Dneska je volný den a já jsem se rozhodl využít jej přestavbou jednoho z bytů pro nového nájemce. Taky jsem po dlouhé době měl chvíli času a nálady na to napsat 3G Týden na Mobil.cz. Ještě pár článkových restů a bude to všechno za mnou, právě jsem dostal obsáhlé materiály NTT DoCoMo o jejich výzkumu integrace P2P sítí do mobilních telefonů a rád bych se do ní pustil.

Nepříjemné zjištění: PDF s češtinou na Nokia 9500 nezobrazují písmena s diakritikou. Jak mne mohlo nenapadnout to při recenzi nevyzkoušet… Ještě že většinu PDF, co bych si potřeboval přečíst, mám v angličtině 🙂

Noční zápolení s recenzí

Uvolil jsem se asi po třech letech, že bych napsal recenzi na mobilní telefon a to jen proto, že šlo o nový komunikátor Nokia 9500 a na ten už mne nějaký ten pátek svrběly prsty. Mimo jiné i proto, že je to první kombinace GPRS/WiFi (a samozřejmě EDGE), kterou u nás jde provozovat a vůbec jedna z prvních, co existuje, pokud odmyslíme PCMCIA karty.

Což o to, psaní recenze mi šlo od ruky přímo báječně, psal jsem ji od pátku do neděle s různými přestávkami pro načerpání zkušeností z diskusních fór (zejména vývojářských non-public, protože majitelů telefonu ještě moc není, teprve se začíná prodávat). V neděli odpoledne jsem si oddechl, když jsem popsal kolem 50 tisíce znaků (pro představu zhruba deset časopiseckých stran) a měl jsem dojem, že jsem se všemu potřebnému dostatečně věnoval. Šel jsem si pustit Pojišťovnu štěstí s tím, že po ní celý článek naházím do systému a nahraju k němu fotky, práce tak na hodinku max.

Oj, chyba lávky. Genesis se rozhodla stávkovat a fotky lezly do systému rychlostí hlemíždě. Už mi z toho docela tekly nervy, protože místo hodinky jsem nakonce formátováním recenze trávil hodin pět a spát jsem šel po druhé hodině v noci a to mi ještě bohatě pomáhal Honza Matura. Na sestavení velké galerie fotek jsme neměli už sílu, ty vyjdou až zítra – už tak je recenze pořádný macek a nacpat do ní ještě další fotky by už i tak nešlo.

Celá práce mne přivedla k otázce vlastního nedostatečného software vybavení. Photoshop jsem totiž kdysi nainstaloval na Ditin počítač, maje jen jednu licenci a na notebook jsem ho nedal. A CD jsou kdesi vespod. Stáhl jsem si GIMP 2.0 – vypadá to hezky, ale pracovat se s tím moc nedá, pokud si nechcete skáknout na nějaké školení, protože je tam polovina věcí jinak, než v Photoshopu a promiňte, PS je na grafickou práci takový standard, že je zbytečno se o tom bavit. A ta druhá polovina je tam tak nějak divně. Například se mi nepodařilo najít rotaci fotky o mnou zvolený úhel – jsou tam jen úhly předvolené, pravé, mně k ničemu. Blurp…

Druhým problémem je WYSIWIG editor. Kdysi jsem měl FrontPage98, někam jsem ji ztratil, škoda jí. Byla moc dobrá – ne, že by se s ní daly dělat weby načisto, ale dal se v ní otevřít prostě zformátovaný HTML soubor a do něj pak sázet obrázky, zarovnávat je do tabulek a přidávat k nim popisky. To je přesně to, co potřebuju – chci, aby můj HTML editor uměl snadno vytvářet tabulky, přidávat obrázky, zvýrazňovat text. A s tím vším abych mohl myší pohybovat, editovat to. Jenže ouha – našel jsem hromadu programů, které říkají, že jsou WYSIWIG editor. Editor z Mozilly ihned zmršil češtinu (místo diakritických písmenek hodil otazníky, takže mi byl na nic, i když jinak vypadal slušně. Další stažené editory už byly dost komplikované, chtěli, abych nejdříve vytyčil oblasti, kam budu psát text a kam budu sázet obrázky, připomínaly mi spíše DTP než HTML editor. Nakonec jsem s nimi nic nepořídil, protože by mi zkonstruovaly dokument, jaký bych v životě neupravil do koukatelného tvaru v momentě, když ho má ještě oblít grafika Mobilu. Nevíte někdo o něčem jednoduchém na úrovni toho editoru FrontPage (a pro Windows)? Opravdu mi stačí jen prostředek na vytvoření jednoduché HTML stránky za pomoci myši a s možností editovat HTML kód ručně, nepotřebuju správu projektů, vestavěné ftp a další serepetičky…

Jo a recenze Nokia 9500 je samozřejmě zde.

Grammaticon – čistopis i pro hotentoty (a jiné drobky)

Po dlouhé době jsem se dokopal k tomu, abych napsal nějaký pořádnější článek. Tentokráte na Technet a pod názvem Grammaticon – čistopis i pro hotentoty. Grammaticon je výborný software na kontrolu pravopisu, používám ho už docela rutinně. Samozřejmě jen při psaní ve Wordu, když píšu na Marigolda, píšu často rovnou do FireFoxu, kde mi to pravopis neočekuje, takže smůla.

Ha, FireFox – asi nejsem první, kdo vám řekne, že vyšla ostrá česká verze a stojí za pozornost,mám ji, používám ji a jsem tak megaspokojen, že jsem i přispěl na reklamní kampaň v novinách, abych jen zadarmo neužíval plodů cizí práce. Co se novinek kolem FireFoxu týká, doporučím sledovat Lumpyho blog.

Což mi připomíná, že by nebyla od věci podobná sbírka na inzerát v českém tisku – myslete globálně, jednejte lokálně 🙂

A nakonec – Rony změnil design, netlučte mne, jestli už je to delší dobu, já většinu webů čtu přes RSS s vypnutými styly. Nicméně ten design je povedený, slintal jsem, líbí, opravdu se mi líbí. Ostatně, poslední články jsou na téma FireFoxu 🙂

Tak jsem dorazil na Digitální svět a počasí fakt dělá paseku

S mírným zpožděním jsem vyrazil na konferenci Digitální svět, kterou pořádá pro své partnery Setos. Původně jsem se bál, že TopHotel nenajdu, ale už na chodovském exitu mne směrovaly šipečky, takže se to prakticky nedalo minout. Zato ta cesta – měl jsem to asi tři kilometry jízdy autem, za tu dobu jsem potkal zhruba osm nehod včetně dost hnusně vypadající nehody před chodovským exitem, kde se pár auta sšuchla ve vyšší rychlosti. Je to překvapující, jak málo řidičů nemá ten reflex: břečka na silnici = nejedu jak prase a nelepím se autu přede mnou za kufr, pokud do něj za pár okamžiku sám nechci… (myslím, že ty řidiče proškolí až nehoda – jako mne. taky jsem byl prase řidič, dokud jsem to v osmdesátce nenarval někomu do kufru).

Japonská zahrada TopHotelu

TopHotel stojí za zmínku. Je to jediný panelák obložený žulou a mramorem, který jsem viděl – vážně, jsou to rekonstruované paneláky, i z venku to vypadá slušně, až na to, že typické panelákové rozmístění oken pozná čech na sto honů. Vevnitř je to ovšem luxus, vybrané materiály, mosaz, mramor a chrom, huňaté koberce a paráda, jak má v hotelu být. Alespoň dole, na pokojích jsem nebyl, ale nemám pochybností, poté co jsem to viděl vevnitř.

Počasí zdrželo konferenci, hodně lidí dorazilo pozdě, takže i moje přednáška bude o dost později, takže jsem se šel podívat na přednášku Philipsu. V hotelu je WiFi síť s výborným pokrytím kongresového centra a zadarmo. Super 🙂

Ten hotel musím vyfotit…

Halooo, to si dělají legraci, ono sněží…

Vstal jsem (asi před deseti minutami) z postele. Jasně, že jsem zaspal. Jasně, že jsem budík zamáčkl, abych si ještě minutku dospal (=hodinuapůl). A pak, když jsem vylezl, abych do sebe nalil kávu a vyrazil na konference, tak jen koukám. Ono sněží. Né, že by to vydrželo, je to břečka co hned taje, ale tady sněží. Fakt. A já si ještě nedávno myslel, že je léto…