Bezdrátová středa o mobilní zábavě aneb druhá miliarda z mobilního obsahu

Zítra je středa, přímo Bezdrátová středa a Tuesday opět pořádá setkání věnované bezdrátovým tématům, tentokráte na téma mobilní zábavy, spisovně M- entertainment. Pokud byste na akci chtěli vyrazit, je od 17 hodin tradičně v Anděls hotelu (metro Anděl) a pokud do registrace vyplníte kód Marigold, budete mít vstup zdarma.

Hovořit se bude hlavně o mobilních hrách a to jak z pohledu operátorů, tak i z pohledu vývojářů a nezávislých prodejců, ale také o hudbě na mobily a dalším obsahu. Program najdete zde.

A nyní k té druhé miliardě z mobilního obsahu. Prováděl jsem nedávno nějaké výpočty a přitom mne napadlo sečíst obraty firem podnikajících v mobilním obsahu a došel jsem k číslu zhruba jedna miliarda korun (přsněji cca 900 milionů, ale to nezní tak dobře). Tolik peněz se podle mého kvalifikovaného odhadu protočilo v roce 2004 v mobilním obsahu. Co znamená kvalifikovaný odhad? To, že se něco rozkecá, něco vydedukuje, pár čísel si člověk všimne a zbytek si domyslí poměrem na trhu, v souhrnu plus mínus dvacet procent prořez, což je u takových odhadů nepodstatná míra 🙂 Kdo vyžral nejvíce? Eurotel – ten to dělá fakt moc dobře a i když jsem na jeho Live! portál ze začátku brblal, jede jim to velmi slušně a soudím, že správným směrem.

A co znamená mobilní obsah? Prakticky všechno, co je placeno přes PR SMS či jinak (mplatby dělaly v souhrnu směšnou částku, takže je ani neuvažuju) a doručeno na mobil, nikoliv erotické rozhovory placené přes premium čísla (90X linky).

Takže letos bychom se měli pustit do boje o druhou miliardu. Můj prozatimní odhad je, že se dostaneme na 1,3 mld Kč. To už je slušný koláč, o který se vyplatí trochu zabojovat, ne?

Gruff jde do světa (či spíše do mobilů)

Zajímavý koncept mobilního obsahu právě zkouší společnost Googgi, ctěný to můj zákazník. Kromě toho, že nakupuje práva k obrázkům a hudbě se rozhodla vytvořit si vlastní postavičku a k ní kromě grafiky také hudbu. A co víc, to všechno propaguje v televizní reklamě (na Primě). Čímž je to jednou z prvních českých TV reklam na mobilní obsah (vlastně vyjma operátorů).

Postavička se jmenuje Gruff a je to motorizované zvířátko zpívající tklivou melodii a honící se s mikrofonem, musí se to vidět, je to docela legrační. Principem reklamy samozřejmě je to, že zasláním SMS si objednáte melodii na mobil – vidíte to i  na obrázku. Posíláte SMS s textem B1 (mono melodie pro Nokia), B2 (polyfonní melodie) nebo B3 (reálná melodie) na číslo 9070950 (tedy za 50 Kč). Pokud byste chtěli obrázky, dají se stahovat přímo z webu Bublo (jasně, melodie také).

Přeju Googgi úspěch, přijde mi to zajímavá myšlenka a docela ji s radostí sleduji, jak se to chytá a jen škoda, že čísla nelze publikovat. Ostatně, proč platit autorská práva, když můžete sami být tvůrci 🙂

Video v DivX 5.2.1 ke stažení je zde. Sorry, překódovával jsem to z Quicktime video a to mi moc nejde, podle toho to vypadá a půlgigový fajl by asi nepotěšil…

Gruff od Googgi

Bude to stále spolehlivost versus rozšiřitelnost?

Téma dnešních chytrých telefonů zní: spolehlivost versus rozšiřitelnost. Existuje mezi těmito dvěma nároky kauzální spojitost? Před lety Microsoft prohlásil, že valnou řadu nestabilit Windows způsobují špatně napsané programy a ovladače třetích stran. Docela bych mu to věřil, protože momentů, kdy mi systém zbuchl po zapojení scanneru, bylo dost (a Billovi také alespoň jednou). Příznivci jiných systémů namítnou, že kvalitní operační systém je napsaný tak, aby jeden blbý ovladač neshodil celý systém. Opravdu takhle rozsáhlou ochranu mohou mít relativně kompaktní systémy chytrých telefonů?

Pamatuju si jeden ze svých prvních GSM telefonů – Philips Fizz, léta páně 1996, mobilní pravěk. Ta mrcha se sama vypínala, jednou za čas, neznámo proč. Chyba firmware. Obrovský průšvih, ostuda největší, přetřásalo se to, RadioMobil tehdy odmítal další Philipsy kupovat. Z dnešního pohledu banalitka, protože dneska se smartphone samy rebootují, firmware telefonů mají hromadu chyb, často se táhnoucích přes několik modelů. Telefony jsou v tomhle dnes už jako počítače. Mají své chyby, mají své antiviry a není daleko doba, kdy budou mít i své antispam a spyware programy.

BlackBerry 7290

Nedávno jsem měl v ruce BlackBerry od T-Mobile a první věc, která mne na tomhle zařízení zarazila, byla rychlost a spolehlivost. Zmáčkli jste tlačítko a ihned se otevřel email. Ne jako na mojí Nokia 9500, kde se přesýpají hodinky, ne jako na smartfounu od Sony Ericsson, kde to také chvilku trvá,než se otevře. Prostě tam byl IHNED zobrazený. Ať jste jak jste přecházeli mezi úlohama, BlackBerry to zvládal okamžitě. Pochopil jsem, proč ho korporátní zákazníci tak preferuji. Skvělé, báječné – odladěný a stabilní. Opravdu? Nebo je cenou za takovou odladěnost také to, že BlackBerry už nemůžete příliš rozšiřovat a když, tak o programy odkontrolované výrobcem?

Stojí otázka pro chytré telefony tak, že pokud je chcete spolehlivé a svižné, dostáváte do rukou vlastně uzavřené řešení (otevřené jen souborově, nikoliv možností dohrání dalšího software), což výrobci umožní plnou kontrolu? A naopak, pokud chcete libovolně rozšiřitelné řešení, kam si můžete dohrávat poslední software, musíte se smířit s tím, že občas takový počítač či mobil zhavaruje?

Nemám na tuhle otázku definitivní odpověď – zatím se mi jen prostým pozorováním zdá, že taková spojitost tu prostě je. Operační systémy pro chytré telefony jsou ze spousty důvodů napsané tak, že na úrovni OS nenabízejí velkou ochranu před nekorektními ovladači a software, vlastně nabízejí jen knihovnu funkcí a už nezkoumají, co se stane s nevhodně zavolanou funkcí.

Je problém v možnostech, které Smart OS mají? V tom, kolik paměti a procesorové síly mají jejich hostitelé? Nebo jde o marketing, kdy někdo slepil pár kousků kódu, nazval to operační systém a rychle to uvedl na trh, aby zaujal patřičnou pozici a díl tržního koláče s předpokladem, že kdyby se to náhodou chytlo, tak to dopiluje? A už nedopiloval, protože požadavky jsou stále někde jinde prioritnější? Nebo už z principu nelze vyšší vrstvu ochrany před běžícími aplikacemi nebo ovladači vůbec používat, i když teorie OS říká, že možné to je?

Jen poznámka na závěr: ne, problém není jen v PocketPC a Symbianu. I mobilní implementace Linuxu jsou náchylné k haváriím a open source v tomhle evidentně není řešením. Tenhle problém netrápí jen Microsoft a Symbian fórum…

Ano, m-platby přes PR SMS jsou konečně zde

Poslední dva dny na Lupě vychází články věnované mikroplatbním systémům a dneska je tam zmínka i o Pipeline. Nevěděl jsem, že nás autor vezme jako samostatnou kapitolku, takže jsem mu odpovídal spíše obecně, aby se trochu objasnilo, o co gou. Takže to nyní doplním o pár detailů prakticko informačního i skoro-reklamního charakteru.

m-platby

M-platby na bázi PR SMS jsou možnost nechat si zaplatit mobilem za cokoliv. Třeba za pizzu, za umytí auta, za stažení MP3 nebo přístup na web – oproti klasickým PR SMS, kde ihned operátor začal mávat fakturou s nápisem pokuta. Aby v tom byl trochu zmatek, T-Mobile poskytuje ještě M-platby přes T-Zones, kde se neposílá žádná SMS, jen se přihlašujete do T-Zones. O nich řeč nebude, o nich píšeme zvláště zde.

M-platby na bázi PR SMS nejdříve fungovaly u T-Mobile (prvenství si zasloužil), ke konci roku je rozjel i Oskar (plus mínus pár měsíců na testy) a nyní je zprovoznil i Eurotel. Pipeline původně nenabízela M-platby přes PR SMS prostě proto, že omezit je jen na jednoho či dva operátory mi nedávalo smysl. Nicméně od května je budeme mít v nabídce a to pro všechny operátory. M-platbu přes PR SMS tedy provedou od května zájemci u všech mobilních operátorů.

Zatím budeme u M-plateb nabízet jedinou cenovou hladinu a to 50 Kč. Proč právě tuhle a proč ne více hladin? U levnějších PRSMS je tak mizerný výnos, že by poskytovateli nic moc nezbylo a je finančně citelně výhodnější uživateli dobíjet nějaký virtuální kredit na 5 přečtených článků, než ho nechat za každý článek (či co) platit 10 Kč. V součtu totiž poskytovatel obsahu dostane citelně více peněz a za tu chvilku programování kreditního úložiště navíc to stojí. Navíc řada obsahu prostě těch pade stát bude – hodinový přístup na „adult weby“, support linka, příspěvek na váš oblíbený program. Co vás napadne. Nejvyšší cena za M-platbu je dnes 100 Kč, což bych zájemcům o tuto cenovou úroveň přeložil jako 2x 50 Kč 🙂 Zjednodušeně: platba 50 Kč je zatím optimum. Proč nenabízíme více cenových úrovní? Protože z m-plateb je náš výnos zatím tak mizerný, že bychom nepokryli ani náklady na pořízení dalších cenových hladin. Každá je totiž v součtu ročně drahá, jak prase 🙁

M-platby mají brutální nevýhodu v tom, kolik jsou transakční náklady. Na té padesátikorunové úrovni obchodníkovi zbude stěží polovina. Můžeme brečet, stěžovat si, poukazovat na to, že v Japonsku dostane obchodník devadesát procent, ale to je asi tak všechno, operátoři tak nastavili podmínky (a neco zbude i na mne). Dobrá rada: neprodávejte přes M-platby zboží, kde neutáhnete tak vysokou marži, proto prodej pizzy přes m-platby není zrovna to nejlepší.

Z výše uvedeného plyne, že m-platby jsou vhodné všude tam, kde jim lze odpustit vysokou marži na úkor pohodlného, anonymního a rychlého zaplacení menší částky. Přístup na web se zaplatí lépe přes m-platbu, než platební kartou, dokazují to četné průzkumy, protože řada uživatelů se prostě bojí kartu na málo známém webu použít, zatímco u M-platby je nějaký fraud na zákazníka velmi obtížný.

Takže pokud v hlavě nosíte nějakou myšlenku na nějakou takovou aplikaci, kterou byste rádi zpoplatnili, ozvěte se klidně nám do Pipeline (email patrick.zandl zavináč pipeline.cz). Konkrétní cenové podmínky se sice teprve tvoří, ale implementace m-plateb stejně není na pár minut a u zajímavých myšlenek můžeme zapřemýšlet i o snížení aktivačního poplatku … 🙂

Ochrana autorských práv u mobilní hudby je příliš drahá i operátorům

Ochrana autorských práv u mobilní hudby formou digitální správy práv (DRM) je v posledním provedením, s nímž souhlasí i zástupci hudebního průmyslu, příliš drahá. Alespoň to zase namítají zástupci GSM Asociace.

OMA

Mobilní standard pro DRM vyvinula OMA, Open Mobile Alliance. Jenže cena za tuto ochranu se nelíbí ani výrobcům telefonů, ani operátorům mobilních sítí. Zatímco výrobce telefonu by jen za patentová práva na DRM zaplatil jeden dolar za mobilní telefon, mobilní operátor by za práva zaplatil další procento z každé prodané skladby, tedy z dnes běžné ceny 1 dolar za skladbu by operátor zaplatil jeden cent. Výrobci mobilů upozorňují, že při požadavku hudebního průmyslu vybavit ochranou hudby každý prodaný telefon umožňující stahovat a přehrávat hudbu, by tratili každoročně na poplatcích stovky milionů dolarů, přičemž ochrana hudby není pro uživatele žádný benefit.

Problémem jsou „základní patenty“ – patenty, které umožňují fungování DRM. O tyto patenty se dělí dvě menší společnosti InterTrust a ContentGuard a skupina velkých firem Sony, Matsushita (aka Panasonic) a Philips. Celý vtip je v tom, že i když GSM Asociace požaduje vytvoření jiné, levnější ochrany DRM, tato pětice patentových firem připomíná, že jejich patenty jsou pro jakékoliv DRM tak zásadní, že ani jiná ochrana hudby se bez nich neobejde.

To ale může znamenat vleklou roztržku. Operátorům ani výrobcům mobilů (až na Philips, Sony a Panasonic) se nelíbí, že by měli své telefony zdražovat kvůli autorským právům a vyhrožují, že namísto OMA DRM 2.0 budou podporovat nezabezpečené MP3, což se zase nelíbí hudebnímu průmyslu. Na první pohled by to vypadalo, že operátoři tak mají silnou zbraň, jenže ani tímhle přístupem mnoho nezískají, protože zatím velkou část tržeb z hudby dělají vyzváněcí tóny (zejména realtone v MP3), jejichž přeposílání a sdílení zakazuje právě DRM. Takže k dohodě nakonec bude muset dojít a DRM v mobilech nás nemine.

Zdroj: The Feature – OMA DRM DOA?, Reuters – Mobile Carriers Seek Cheaper Anti-Piracy Software

Žádný business pod dva dolary

Na letošním 3GSM kongresu v Cannes představila GSM Asociace plány na vytvoření superlevného mobilu, který by se měl prodávat za cca 1000 Kč a měl by být určený pro nově se rozvíjející trhy. Premisa je jednoduchá: z 6,5 miliard lidí jich více jak jedna miliarda musí vystačit denně s méně jak dvěma dolary. A v takovém případě není mnoho prostoru doufat, že z těch lidí vymáčknete třetinu jejich měsíčního příjmu na to, abyste vygenerovali ARPU 20 dolarů. Zdá se, že horní hranice ARPU se zde pohybují mezi 2 až 4 dolary měsíčně.

Dá se s tím udělat dobrý business? Mobilní operátoři zatím pochybují. Pravda, můžeme namítnout, že české prepaid tarify takovému obchodnímu modelu odpovídají, když kupon za čtyři stovky vystačí na řadu měsíců (to v zahraniční není obvyklé, takový kupon propadá do měsíce). Jenže čeští prepaid zákazníci v průměru nedělají zrovna malé obraty a dostávají se i v průměru přes 12 dolarů za měsíc.

Mobilní operátoři tvrdí, že dvoudolarová ARPU zatím nejsou pro ně a že nemají žádný obchodní model, jak takové klienty zhodnotit. Jenže vysokotržbové trhy jsou již obsazeny a z velké části saturovány, když penetrace mobilů přesahují stovku procent, takže nouze zřejmě naučí operátory housti i tam, kde se ještě před nedávnem těžba nevyplácela.

Ale na druhou stranu, co budou dělat s mobilními telefony lidé, kteří mají tak nízké příjmy?

Moudrých analýz na toto téma je dost – protichůdných všemi směry. Takže to zase bude na někom, kdo zainvestuje hromadu peněz a spálí je, nebo na tom neuvěřitelně nahrabe a udá směr k následování. Mnoho štěstí.

CGH versus LPD miniprojektory

Na Mobil.cz dneska vyšel můj článek nazvaný Malý mobil, velký obraz (miniprojektory pro mobily okouzlily CeBIT). Původně jsem ho nazval prozajičtěji „Miniprojektory pro mobilní telefony“ – už proto, že na CeBITu jsem letos po devíti letech poprvé nebyl a také proto, že se o ty miniprojektory zajímám delší dobu.

O co jde? O projektory co nejmenší velikosti (max jako krabička cigaret), které připojíte k mobilu a oni na zeď nebo stůl promítají filmy, umožňují psát SMS nebo surfovat po webu atd. Dohledal jsem dvě technologie. CGH, Computer Generated Hologram a LPD – Laser Projection Display.

Jednou s tím bude ještě dost legrace. Přeci jenom možnost vyřídit emaily nebo zasurfovat z maličkého mobilu, který promítne obrazovku na zeď mi přijde atraktivní. Jen se bojím, že atraktivní to bude jen pro pár fajnšmekrů a většina lidí se spokojí u mobilu s voláním a se SMS. Na druhou stranu, než se tyhle miniprojektory dostanou z vývoje do výroby (a mají k tomu zatím safra daleko), už tu nějaká generační obměna proběhne…

Orgastické ringtony hitem

Občas mne pohled do vlastního průmyslu mobilního obsahu zaujme. Před několika týdny se totiž objevil nový hit mezi vyzváněcími tóny na mobil – takzvanými RealTone, RealSounds nebo TrueTone. Realtone jsou nahrávky určené jako zvonění pro telefony schopné přehrávat MP3, nejde o polyfonické skladby, ale normální MP3 nahrávky se zvuky či hudbou.

Nejdříve byly realtone používány pro zkrácené hudební melodie, jak je zvykem u běžných vyzváněcích tónu, jenže pak přišla vlna „reálných zvuků“ – nejdříve různá štěkání, krákání, šplouchání vody atd, pak se přitvrzovalo. Zvuky krkání, prdění a další ovládly hitparádu zvonění na další týdny. A bylo zase třeba přitvrdil, došlo na nejrůznější sexuální zvuky a výkřiky jako „fuck me hard“. A to už jsme u toho hitu poslední doby – zvuk orgasmu. Objevil se před pár týdny a záhy se stal hitem v prodejnosti, i když si nejsem jistý, kdo si ho může nastavit jako vyzváněcí tón. Pokud si je budete poslouchat v práci, doporučím do sluchátek 🙂

Jenže to by ještě nebylo tak pikantní. Pak přišla mladá dáma Darla Mack se názorem, proč by člověk měl draze kupovat vyzváněcí tón orgasmu, když je přeci mnohem zábavnější si ho sama vytvořit (zde). A protože v diskusi na jejím blogu ji pár lidí vyhecovalo, dala o pár dní později na blog svoji free verzi orgasmu jako MP3 – zde o ní píše, zde je MP3 (do telefonu si ji můžete zadarmo nahrát kabelem). A pomalu se objevují i další zájemci o vytvoření „vlastní verze mobilního orgasmu“.

Přijde vám to komické? Inu, taková Jamba (EU gigant mezi dodavateli mobilního obsahu) má v nabídce osmnáct verzí orgasmu pro mobilní telefony a to například v bavorské, francouzské, holandské nebo sadomaso verzi (vidno zde). Můžete si je oposlouchat zde. Podobně hitparády dalších prodejců vyzvánění na západ od našich hranic (bohužel prakticky nikde nelze objednávat přes PR SMS, jen u MediaPlazza, kde ale orgasmus ještě nemají).

Co příjde dál po opovržení nahranými orgasmy? Hitparáda true-orgasmů? Já nevím 🙂

PS: Ne, tento článek nemá být žádnou dalekosáhlou úvahou, prostě mne to jen zaujalo a dneska mám plné zuby vlastních PRSMS, tak proč nestudovat prodeje orgasmů pro mobilní telefony.

PPS: Ano, vím, že někdo odlišuje označení RealTone a TrueTone a že jedno se používá pro zvuky a druhé pro hudbu, ale kromě zjištění, že za zvuky nemusíte platit OSA, to asi nemá smysl a navíc se to plete.

Pozice Vodafone v Evropě

V
poslední době občas čtu zajímavé úvahy na téma Vodafone a toho, jak se
všude snaží být číslem jedna. Což o to, to se asi snaží každý operátor,
důležitější je, jak moc dobře mu to jde. A zde je důležité si uvědomit,
že ač se to obecně tvrdí a bere za fakt, Vodafone není na
nejdůležitějších (=největších a nejziskovějších) evropských trzích
jednička ani v počtu zákazníků, ani v obratu (výjimkou je Itálie, kde v
obratu předhonil TIM a domovská Británie, kde v obratu předhonil taktéž
soupeře).  Dokonce svoji pozici vytrvale (byť pomalu) zhoršuje
– v Německu byl do převzetí Vodafonem D2-Manesmann největším operátorem
v obratu i klientech, ale od převzetí už se mu nedaří. (Promiň Arie)

Německo (po
započtení virtuálních operátorů):

Operátor

Zákazníků
v milionech (2004)

Obrat
v mil euro (2003)

T-Mobile

27,6

8
400

Vodafone

25,1

7
800

E
plus

8,7

2
453

O2

6,3

2
170

Itálie 

TIM

26,2

7381

Vodafone

21,7

7596

Wind

10,2

2278

3

2

Není
dostupné

 Francie

Orange

20,4

7983

SFR
(44% Vodafone)

14,9

6750

Bouygues
Telecom

6,9

3280

 Velká
Británie (obraty jsou za rok 2003)

Orange
 

13,67  

4078

Vodafone

13,01

4744

O2
(BT Cellnet dříve)

13,67

3451  
 

  T-Mobile
(OnetoOne)
  15,21   2950
  3 (Trojka)   1,49   nedostupné

Oskar a Vodafone: dokonáno jest

Dlouho se soudilo, že až Vodafone bude nakupovat v českých luzích a hájích, bude to Eurotel, koho největší evropský operátor koupí. Jenže vymalováno je úplně jinak. V MF DNES a na Mobil.cz vyšel dnes ráno článek, který informuje o tom, že TIW se dohaduje s Vodafone o prodeji Oskara. Zprávu dnes odpoledne potvrdilo oficiální vyjádření TIW, kde se uvádí, že TIW jedná s Vodafone o prodeji Oskara a rumunského MobiFonu za cenu respektující aktuální cenu akcií TIW.

Nyní malá chlubivá vsuvka. Pokud jste tu zprávu v MF DNES četli, tak autorská zkratka ECK patří mojí milované ženě, které tímto gratuluji, protože takový úlovek se v českém rybníce podaří opravdu málokdy 🙂

Chtěl jsem to peprně komentovat, ale nemám sil, sviňa chřipka je tu stále se mnou a musím jí přeci jen věnovat dost pozornosti.

Mobilní internet za paušál: detekce operátorských problémů

Když mobilní operátoři představili mobilní internet za paušál, dokonce jsem měl chvíli dojem, že tohle nemůže vydržet dlouho. Pokud britský Orange dává internet za paušál, myslí tím 100 MB dat, v lepším případě u 3G sítě 500 MB dat v ceně a na veliké reklamě to má napsáno maličkým písmem jako dodatek k tomu, abyste věděli…

V amerických sítích bývají o něco štědřejší a někteří operátoři o limitu nemluví vůbec. Když se jich zeptáte proč, tak proto, že uživatelé většinou přenesou nějaké „rozumné“ množství dat typu půl giga. Zejména proto, že je nenapadne používat připojení přes mobil jako náhradu fixního připojení, každý uživatel se s chutí doma přepne na DSL a v práci na pevnou linku.

U nás je situace nečekaně jiná a v Cannes byly české zkušenosti s nelimitovaným připojením trvalým námětem k rozhovoru. Snad tedy až na nechápavé pohledy, proč uživatelé používají drahé GPRS a ne DSL, než se jim vysvětlilo, kdo je česká žába na prameni.

Mobilní paušál má pro operátory dva základní problémy. Za prvé představuje značnou zátěž pro síť a to za fixní cenu. Zkušenosti z „GPRS atraktivních“ lokalit ukazují, že uživatelé jsou schopni zkonzumovat prakticky libovolnou přípojnou kapacitu rádia. Nevadilo by to, pokud bychom neuvážili, že operátoři chtějí tlačit i jiné datové služby, než jen pouhé připojení, především pak služby, kde je větší výnos při nižší zátěži na síť a kde je větší přidaná hodnota operátora. Ve vytížených lokalitách je používání aplikací jako stahování videa do mobilu utrpením. Nabídka služeb s přidanou hodnotou založených na datech je tím dost limitována a pokud je uživatelé používají, mohou být značně zklamáni.

Druhým problémem je účtování obsahu. U operátorů je zvykem (ne nijak automatickým) dávat třetím stranám poskytujícím obsah skrze mobilní síť část z výnosů, které uživatelé takového obsahu přinesou operátorovi. Dokud se třeba WAP účtoval po kilech, bylo to jednoduché, jak spočítat, kolik peněz dostane poskytovatel obsahu. Jenže když je WAP zahrnut v paušálu, jak stanovit provizi pro poskytovatele obsahu a jak zabránit tomu, aby si nakoupením dvaceti nelimitovaných karet vygeneroval libovolnou provizi? Některý operátor sáhne k modelu výnosového stropu, jiný nezahrnuje WAP do neomezeného tarifu.

Jak z toho ven?

Dříve jsem se domníval, že mobilní operátoři budou postupem času muset přistoupit ke zrušení datového paušálu nebo jeho drastickému omezení. Pak jsem si uvědomil, že negativní PR, které by si tím udělali, by je jistě moc nepotěšilo a také má svoji cenu. Navíc oněch 30 000 x cca 700 Kč měsíčně je hezká čtvrtmiliarda Kč výnosů ročně a na otázku, zda by operátorovi tutéž sumu přineslo mobilní video, lze rovnou odpovědět záporně. Díky paušálu za mobilní připojení tedy budeme v určitých směrech před trhem a v jiných zase za ním a situace se bude vyrovnávat až někdy do roku 2010, kdy dojde k přirozené generační obměně (nové mobily, nové sítě). Uživatelé budou mít již dostatek alternativních možností jako je DSL, CDMA, Flarion či WiMax a kapacita mobilních sítí se rozšíří přechodem k 3G/WCDMA, takže se uvolní prostor i pro služby s přidanou hodnotou.

Mobilní internet není totéž jako internet přes mobil

Včera se mi spousta lidí pokoušela dávat co proto za to, že jsem se odvážil vyslovit svůj názor na Oskarovy datové tarify. Jak prý můžu takto naletět přesunu Oskara do nejdražšího a nejdebilnějšího operátora polokoule.

To máte tak. Při letmém pohledu do Oskarova ceníku zjistíte, že Oskar má levný hlas a SMS, tedy služby, které mu dělají řádově 90% výnosů. To znamená, že v 90% svých nákladů šetříte. Šetříte na tom, že používáte předplacenou kartu maskovanou jako tarif, na tom, že Oskar šetří na callcentru a tlačí všechno do netu, na tom, že všechno jde přímým kontaktem a drahé mezičlánky jsou vyloučeny. Těch deset procent služeb ve výnosech pak dělá několik stovek položek, ve kterých je Oskar zhruba stejně drahý, jako konkurenti – data, loga, zvonění, atd. Rozumný člověk si z toho odvodí, co se samo nabízí…

Podruhé. Zapomínáme na to, že GPRS ani EDGE není určeno k trvalému připojení. Ba co víc, tyhle technologie nejsou určeny ani k častějšímu nahodilému mobilnímu připojení z klasického PC. Nikoliv definicí od operátora, ale technicky. Pikocelly se u nás nerozšířily, takže kapacita, kterou jedna BTS obslouží, je omezená. I proto Oskar nepouštěl ve své síti datový paušál – kvůli trhu 100 000 uživatelů (ze kterého by urval svých 30%) nechtěl ohrozit všechny své uživatele. Však GPRS bylo původně určeno jen ke stahování WAP stránek, když jeho standard vznikal – nebo spíše k připojení mobilního terminálu, nikoliv k připojování PC.

Teď posiloval síť, v posledním roce opravdu (na Oskaří poměry) masivně. Kvůli EDGE, kvůli lepšímu pokrytí. I přes to všechno si nemyslím, že připojení přes EDGE je něco, co je plnohodnotná náhrada připojení k internetu. Nemůžete hrát hry, při psaní ICQ zpráv vám polovina zpráv vylaguje a musíte je posílat znovu, kradné video stahujete století. Co vám zbývá, když do vašeho okresního města Telecom ještě neuráčil dotáhnout ADSL a komunitní síť se vám budovat nechce.

Limit 70 MB dat je málo, bušíte do mne. Asi je. Kolik by bylo dost? Půl giga? To není ani film. Dejme limit na giga. Jenže co když je film na dvou CD? Tak raději dvě giga? A kdyby byl na DVD? Dáme 5GB? Ano, promiňte, slyšel jsem o dvouvrstvém DVD, necháme 10 GB, stačí? Říkáte, že máte právo na více než jeden film měsíčně a stahování filmů u nás není nelegální? Aha, tak to už ale jsme na bezlimitním tarifu…

Oskar velmi pravděpodobně limit do 70 MB nastavil tak, aby respektoval uživatele chytrých telefonů. Odpovídá to mým zkušenostem. Používám Nokia 9500 fakt hustě, jako svoji pojízdnou kancelář v terénu k vyřizování pošty, k občasnému náhledu web stránek, když někde na někoho čekám a nudím se. Natankuji měsíčně necelých 20 MB dat. Znám průměry lidí okolo sebe a jsou na tom podobně.

Jakmile připojím notebook k mobilním datům, udělám 20 MB dat za jednotky desítek minut. Jen reklamy (když je nemám vypnuté a to mám) natočí hravě čtvrt mega na jediné webové stránce. Nemělo by platit, že pokud potřebujete připojený notebook používat k práci v terénu, měli byste si za to zaplatit? Pokud to pro vás nemá cenu rozdílu těch pár stokorun, asi jste to moc nepotřebovali, takže to asi ani nebudete používat a je na operátorovi, aby zkalkuloval poměr ve výnosech na konkrétní křivce cenové elasticity. Osobně si myslím, že to Oskar propočítal dobře, což nic nemění na tom, že jako uživatel bych přál, abych měl připojení zadarmo (a někdo z PRDů mne vozil autem do práce, ať už ta služba zákazníkům stojí za to).

Oskar dal uživatelům vybrat. Buďto mohou stoupat krok za krokem po cenách, pokud používají smartphone – nebo se zastaví na limitu ceny, kterou nepovažuji za přemrštěnou, pokud chtějí používat více, než smartphone. Je to dobré rozlišení. Je to o stovku více, než u konkurence a cena platí i pro EDGE, takže méně, než za kolik EDGE nabízel T-Mobile.

Už jsem to říkal jednou a zopakuji to: Uživateli s full počítačem se v mobilní radiové síti nezavděčíte. A často není ani v některých případech moc o co stát. Tak snad jsem i vám odpověděl 🙂

Cannes: podvedení novináři, rozmrzelí vystavovatelé

Pokud bych měl shrnout svoje letošní dojmy z 3GSM kongresu v Cannes, asi bych řekl to, co jsem použil do nadpisu. I když s drobným vysvětlením.

Mnoho novinářů, se kterými jsem v Cannes (a po něm) mluvil, brblalo, že se zde vlastně nic nepředvedlo. Když jsem namítal a jmenoval konkrétní záležitosti, které mi přišly zajímavé, odpovídali mi novináři, že to je sice hezké, ale že hovořím o nějaké vyvíjející se technologii, která kdovíjak dopadne v praktickém provozu. Zamyslel jsem se nad tím a dlužno říci, že měli pravdu.

Vystavovatelé naopak byli rozmrzelí, že o jejich úžasných technologiích nikdo nepsal tak vyjásaně a nadšeně, jako v minulých letech – jako by nic nevystavovali, nic nedělali a nic zajímavého neukázali. Zamyslel jsem se nad tím – a měli pravdu.

Problém bych viděl v hromadě zklamání, které novinářům a publicistům v minulosti telekomunikační firmy vytvořily. WAP = mobilní internet. GPRS = vysokorychlostní data. M-platby = univerzální platební nástroj. Tohle všechno nám v minulosti telco firmy tvrdily a braly to za samozřejmost, že se o tom i tak píše.

O pár let později už víme, že to není pravda. WAP není mobilní internet, GPRS a jeho deklarovaná rychlost 171 Kb/s je pohádkou, M-platby jsou cokoliv jiného, jen ne univerzální platební nástroj. Takových příkladů najdete desítky.

Dnes jsou tu operátoři zase ve frontě s výrobci a zase chtějí, aby ze sebe novináři znovu udělali voly. Aby znovu chválili služby, jako jsou smartphone, stahování trailerů filmů, lokalizační služby, Push to Talk, IMS, videhovory, 3G sítě a data na nich – a další a další. Bez ohledu na to, že novináři se už probrali z přeludu, že tyhle úžasné funkce považují za krávoviny, že jim nevěří minimálně proto, že v minulosti se už tolikrát spálili a mají tendenci v principu tvrzením telco firem nevěřit a přemýšlet o tom skrytém háčku.

Vyplatil se telekomunikačním firmám tenhle marketingový podvod? Vyplatilo se jim vyhecovat očekávání do nesplnitelných mezí a pak počítat s tím, že nalákaní a rozvášnění zákaznící se spokojí s tím málem, co jsou firmy schopny splnit? Není celé PR v dnešní podobě jen nechutný a nerovnovážný podvod na novinářích a zákaznících? Není s podivem, že zatímco PR firmy a oddělení firem mohou lhát, až se jim od huby práší, novináři jsou popotahováni za jakýkoliv drobný přehmat či pochybení, je jim vyhrožováno žalobou a jsou vydírání odebráním reklamy? Kam tahle strategie celé odvětví dovedla?

Přesně na prah letošního Cannes. K podvedeným novinářům, kteří si poslechli bez zájmu přednášky, nevěřícně prohlédli výstaviště a pak napsali „telekomunikační průmysl se ani po pěti letech nevyhrabal z krize“.

Jenže v krizi je důvěra a v propadlišti dějin víra. Co si prolhaná píárka naložila, to si nyní budou muset sníst…