Apple iPhone unlock v Česku

Tohle je téměř komerční sdělení, nicméně zajímavé nejenom pro mne. Pokud máte Apple iPhone a potřebujete ho odblokovat čistě softwarově, stačí k tomu IMEI a penízky. Za 900 Kč dostanete aplikaci, která telefon odblokuje, za 1500 Kč vám ho v Praze sakumpikum odblokují, pokud s tím nechcete laborovat vůbec. Jde o aplikaci Iphonesimfree, ne o tu open-source aplikaci. S ní to není zatím stále jednoduché. Ale laborovat s ní samozřejmě můžete taky 🙂 Zájemci nechť píšou na iphoneunlockCZ -zavináč- gmail.com. Podotýkám, že to není moje služba, ale ty lidi znám, nakonec kdybyste chtěli iPhone, napište tam taky, třeba ještě nějaké zbyly 🙂

Kudy Apple vnesl s iPhone nervozitu do telekomunikací

Ve své recenzi Apple iPhone jsem slíbil zamyslet se trochu nad tím, proč a jak iPhone změní telekomunikační prostředí, pokud vůbec. Argumentace a poznatky k tomu jsou obsáhlé a dlouhé. Zkusil jsem je trochu zestručnit, aby se to ještě dalo přečíst, ale i tak z toho zase vyšel poněkud dlouhý článek. Takže je vhodný pro zájemce o něco trochu méně povrchnějšího, než výkřiky iPhone Sucx/rullleezzz… 🙂

Začneme trochu ze široka.

Přemýšleli jste někdy o tom, jak je svět telekomunikací a IT dvojí stranou jedné mince? Já osobně si vztah telekomunikací a IT představuju jako vztah Peršanů a Řeků pár set let před kristem. Dva obrovské světy, které se o sebe nejdříve nezajímají, nijak se nedotýkají. Pak navázání diplomatických styků, později občas přerušených pohraničními půtkami, které obě strany vydávají externě za omyl, interně za testovní síly protivníka. Probíhá vzájemný obchod, ujišťování o strategii dvou globálních supervelmocí. Jenže pak jedna z nich získá dojem, že má navrch. Lhostejno, zda oprávněně. Nebo přijde provokace z nějakého provinčního městečka, jejíž původ zapadne v řetězci přenosu informací. A armády se srazí, zmasakrují a je vlastně jedno, zda jedna z nich vyhraje nebo zda potvrdí status quo. Vlastně není, ale to už je jiné povídání.

Svět IT takhle dlouhou dobu spolunažívá s telekomunikacemi. V těch pevnolinkových i v těch mobilních. Tam, kde telekomunikační společnosti nabízejí telefonování po vytáčených okruzích, IT firmy jdou do paketového VoIP. Proti ADSL nasazují FTTH. A na tomhle přístupu je to krásně vidět. Povšimněte si, jaký je rozdíl mezi telefonními sítěmi spínanými obvodově a datovými sítěmi spínanými paketově. Je charakteristický pro celý průmysl. Obvodově spínané sítě představují síť vyhraženou od počátku až po konec jedinému vlastníkovi nebo účelu. Nikdo jiný si na ni nemůže v tu chvíli technicky dělat nárok. Oproti tomu paketové sítě se vyhrazují podle potřeby a účelu tomu či onomu, nemůžete říci, že linka je pro někoho vyhrazená.

Stejně to funguje v ekosystému. Zatímco telekomunikační firmy se snaží ovládnout celý řetězec od sebe směrem ke klientovi, IT firmy pouštějí do řetězce třetí strany, spolupracují, provizují. Pokračujte ve čtení článku…

Apple iPhone recenze – může být delší, než manuál? Musí! Tady je…

Nebude to klasická recenze. Zejména z toho důvodu, že telefon, který recenzuji, se na českém trhu pravděpodobně nikdy prodávat nebude. Pro Evropu bude existovat jiná verze, která přijde na trh na přelomu roku a bude se lišit. Jak moc, to jistě nevíme, ale pár zvěstí si probereme na závěr tohoto článku. Je důležité zmínit, že přitom vůbec není jisté, jestli evropský prodej telefonu bude zahrnovat i Česko. A nakonec ani to, zda nějaký evropský prodej bude existovat.

Celková fotka, převzato z Engadget

Proč je ale Apple iPhone zajímavý, ačkoliv se zde nebude prodávat? Především proto, že si od něj slibujeme zhruba tytéž změny, které Apple vyprovokoval před dvaceti lety ve světě osobních počítačů: zlidštil je. Může se nám zdát, že mobilní telefony tohle zlidštění nepotřebují, ale spolu s tím, jak nabízejí stále více funkcí, je jejich ovládání stále obtížnější a lidé jednoduše další funkce obecně moc nepoužívají. iPhone tohle všechno chce změnit. Konečně je to první chytrý telefon, který není chytřejší, než vy 🙂

Na českém internetu se pár recenzí Apple iPhone objevilo, ale jejich autoři většinou měli telefon k dispozici na pár minut, v lepším případě hodin (na rozdíl ode mne se jim ale podařilo udělat podstatně lepší fotky, což nepřekvapí, já iPhone fotil pomocí Nokia N95, což bylo děsné). Slušně zrecenzoval MaLér, skvěle nafotila MobilMania.

V mém případě mám za sebou tři dny velkého používání iPhone a měl jsem k dispozici i SIM kartu AT&T, takže jsem na telefonu mohl vyzkoušet většinu služeb – kromě nákupu přes iTunes snad všechno. Dlužno ale říci, že data jsem testoval přes WiFi připojení na mém domácím hotspotu, protože v roamingu je za mega dat účtováno 20 dolarů, takže stažení titulní stránky iDnesu mne stálo sedm dolarů a to je částka, za kterou jsem si mohl nechat poslat sobotní MF DNES messengerem. Proto jsem tedy přešel k používání WiFi.

Jako druhou výhradu bych poznamenal, že součastně s iPhone (a pár měsíců před ním) používám Nokia N95, dnes zřejmě nejchytřejší z chytrých telefonů, nadupaný funkcemi od spodního konektoru až po vrchní vypínací tlačítko. Nokia N95 se často uvádí jako iPhone killer. Co je na tom pravdy, si také povíme – zatím jen tolik, že opravdu mohu srovnávat „napříč telefonním spektrem“.

Zhodnocení závěrem (dáme ho na začátek)

Zhodnocení se má psát na závěr, vím to. Taky jsem ho na závěr napsal, ale v recenzi ho přesunuju na začátek, protože nevěřím, že by všichni čtenáři měli tu trpělivost dočíst až do konce. Recenze je prostě opravdu dlouhá. Takže důkazy k těmto mým tvrzením se můžete dočíst netradičně po zhodnocení.

K Apple iPhone se můžete stavět odmítavě, pokud jste alergičtí na hype, který kolem sebe vyvolal. To ale nic nemění na tom, že jde o mobilní telefon, který je nejvýznamnějším počinem v mobilech za posledních několik let. Ani nové technologie jako HSDPA nebo mobilní televize nebudou pro mobilní telefony tak určující, jako iPhone. Proč? Protože o samotné technologie nejde. Jde o služby a o snadnost, s jakou se používají. A v tom je chytrost iPhone. Ne v množství služeb, jaké nabízí, ale v jednoduchosti, jakou jsou jím používané služby zpřístupněné.

A je to mnohdy až fantaskní, s jak málem si iPhone vystačí. Vezměme si tolik kritizovanou absenci GPS navigace. Mám navigaci vestavěnou do Nokia N95 a práce s ní je utrpení. Než GPS spočítá polohu, uběhne několik minut, někdy až deset. Teprve pak se dostanete k nějaké smysluplné mapě. Za navigaci z bodu do bodu si musíte zaplatit tři tisícovky, aplikace sama o sobě se dlouho načítá, prostě něco, co využijete jen v krajní nouzi či jako velký fanoušek. Pravda je, že nová verze firmware slibuje snížit spočtení polohy na desítky vteřin, ale ještě se mi ji nepodařilo instalovat (odmítá se mi telefon updatovat). Navíc GPS je obrovský žrout baterek a telefon musíte mít otevřený, aby dobře chytal signál. Hodně nepraktické na používání, věřte mi. Zkuste si chodit po horách s telefonem v ruce, protože otevřený ho jinam dát nemůžete, aby viděl na oblohu.

Oproti tomu iPhone nemá GPS. Polohu, kde jste, musíte zadat sami. Uprostřed Sibiře jste jistě v prekérní situaci, protože se nedozvíte, zda k nejbližšímu městu je to dva tisíce nebo jeden tisíc kilometrů, obvykle ale zhruba tak víte, kde jste a kam míříte, takže telefon necháte zadarmo vypočítat, kudy na to. Práce s ortofotomapou je krásná, hezčí než s vektorovými podklady. A hlavně vše probíhá okamžitě, stahování mapových podkladů netrvá dlouho ani přes EDGE a aplikace nemá žádné velké jádro, takže se spustí OKAMŽITĚ.

Pro běžného uživatele je užitná hodnota mapové aplikace v iPhone vyšší, než navigace v Nokia N95 a ještě na tom Apple ušetřil. Na druhou stranu si ale zase hodně lámal hlavu s návrhem aplikace. Povedla se mu.

Podobných fint najdete v iPhone oproti N95 spoustu. Můžete namítnout, že je jednodušší nechat polohu spočítat GPS, než ji zadávat do telefonu ručně, ale nevěřte tomu. Ruční vložení polohy je ve většině případů rychlejší a dostatečně přesné.

Základním poznatkem je, že iPhone dělá všechno, co slibuje a všechno z toho dělá perfektně. Přehrávání videa je komfortně rychlé, přepínání úloh naprosto bezproblémové, odezva zařízení naprosto příkladná a nepostřehnutelná.

Z hlediska evropského uživatele lze mít výhrady k tomu, co iPhone neslibuje a tedy k tomu, co nedělá. Lze namítnout, že telefon by měl mít podporu 3G sítí a lepší podporu ostatních jazyků. Mohl by mít videohovory, MMS zprávy, podporu Flash, Javy a hromady dalších záležitostí. Jistě, mohl. Otázka je, proč. Problém integrace 3G je ve výdrži baterií. Mohu potvrdit, že provozování Nokia N95 v 3G síti namísto v GSM zplundruje baterku minimálně o třetinu rychleji a to jen tím, že jsem do sítě přihlášený a občas přenesu trochu dat a stavových informací. Druhak je telefon určen pro americký trh a síť AT&T, která má pokrytí 3G sítí jen o málo lepší, než Eurotel/O2 – a tihle slibovníci mají pokrytí UMTS opravdu mizerné.

Základní režim
To také vysvětluje podporu pouze angličtiny, absenci videohovorů a MMS zpráv. V americe se tyhle krávovinky prostě moc nepoužívají. Ani posílání SMS zpráv není v USA nijak rozšířené, lidé prostě volají, jsou tak zvyklí a tenhle návyk se mění spíše směrem k emailu a k IM, ne k drahým SMS zprávám. Natož směrem k videohovorům.

Proč Apple nepodporuje Javu a Flash, na to se pokusím odpovědět v nějakém jiném článku. Zatím se spokojte s mým konstatováním, že problém to způsobí spíše těmto jazykům, než iPhone.

Telefon je výrazně svázán se sítí AT&T. Dokonce má speciální přístup do nastavování služeb této sítě přes internet. Hodnotit telefon tedy z evropského pohledu nemá smysl – pro evropské sítě není určen a řada funkcí v Evropě nebude fungovat ani po případném odblokování (typu hlasová schránka via AT&T).

Abych udělal nějaký kloudný závěr úvodem tohoto článku: Apple iPhone splnil očekávání. Je to přelomový mobilní telefon v jednoduchosti, s jakou se používá a s jakou nabízí funkce, které nabízí. Věřím tomu, že řada uživatelů bude ochotna jej používat i jen jako mobilní přehrávač hudby a videa a WiFi komunikátor s prohlížečem a emailem, protože tyhle funkce se tak krásně používají. To se nedá vysvětlit, to se musí zažít s otevřenou myslí a bez předsudků, teprve pak uvidíte, že tento telefon opravdu není o počtu funkcí ale o tom, jak vás udrží při používání těch, které nabízí.

Až přijde do Evropy, koupím ho. Stojí za to. Americkou verzi jsem s poděkováním vrátil. Přeci jen fakt, že z mobilu nemohu telefonovat bez roamingu, mi trochu vadil…

A dál pokračujeme recenzí, dá-li se můj text tak nazvat… Pokračujte ve čtení článku…

Dal jsem se do recenzování Apple iPhone

Myslel jsem, když je iPhone dva týdny na trhu, že nějaká slušná česká recenze bude. Oba hlavní mobilní servery ale zklamaly a na místních „recenzích“ je vidět, že jejich autoři drželi telefon v ruce jen na chvíli. Hodně se snažil MaLér, který dopadl o řády lépe, ale i tam mi pár poznatků chybí. A tak jsem se dal do psaní vlastní recenze. Navíc, poté, co jsem viděl výsledky fotek (nemám doma foťák, tak jsem iPhone musel fotit Nokia N95 a podle toho to dopadlo), jsem si radši zajel do práce pro kameru, možná něco sestříhám (jestli najdu kazetu a firewire kabel a čas ovšem).

Takže jestli to dopadne, něco k iPhone ještě napíšu. Dlužím si to 🙂

Apple iPhone

Marťan zleva, U-fon zprava a dramata regulátorova

Z podobného soudku, z jakého se vylíhli Paroubkovi marťani, jsou i zbrusu noví u-foni české telekomunikační scény. Ještě nestihli ani prvních pár zákazníků a už se postarali o slušné dusno navíc k tomu, o které se stará okluzní fronta.

Start U-fona byl po prvním očekávání poněkud rozpačitější. Očekávala se nejenom lepší nabídka, ale hlavně slušnější pokrytí. V diskusích se hromadně lidé vyptávali, jak může „čtvrtý mobilní operátor“ nabízet jen fixní telefony a odborníci jim vysvětlovali, že ty fixní telefony jen fixně vypadají, fakticky jsou bezdrátové. Tohle dohadování nutně muselo skončit patem, protože dialektická filosofie nás učí o jednotě funkce a vzhledu ergo jevit se tak znamená být takový. Co na tom, že tarif je líbivý, když Prahu pokrývá jedna základnová stanice plácnutá do zahrádkářské kolonie a další čtyři stanice najdete až ve Východních Čechách.

Proč tedy U-fon startoval?

Někteří si udělali závěr záhy a to v souvislosti s tichem, které se rozhostilo. Tradičně to před bouří. Ve skutečnosti nešlo o to penetrovat východočeský trh a okruh kolem budovy Sitelu v Praze. Ve skutečnosti šlo zejména o to, že stávající mobilní operátoři vyslovili svůj údiv a zejména T-Mobile se pokusil v dubnu úřadu regulátora dotázat, jak to bylo s přidělováním frekvencí aby se dozvěděl, že si má prostudovat archivy Telekomunikačního věstníku a co v nich nenajde, jest obchodně tajno.

Management Mobilkomu musely podobné otázky znervóznit a tak start souvisí mnohem spíše než s marketingovým podchycením trhu se snahou rozjet něco, o co bude možné se soudit. Pravdou totiž je, že k frekvencím Mobilkom přišel cestou, kterou bychom mohli označit za nestandardní. Rozhodl se totiž tvrdit, že v praxi nikdy nepoužívané frekvence udělené pro PAMR síť Tetra byly provozovány ve zkušebním provozu a nyní v zájmu technologické neutrality přecházejí na technologii CDMA. Což měl každý soudný člověk rozporovat. Nikoliv tak ČTÚ v roli regulátora. Proč rozporovat? Protože i kdybychom přistoupili na argumentaci technologické neutrality, nemohli bychom přehlédnout, že systémy Tetra jsou určeny k jiným službám, než CDMA2000 EV-DO a musíme opravdu fest zavírat obě oči a nos, abychom je mohli povážit za drobnou technologickou záměnu systému.
Pokračujte ve čtení článku…

WRC 07 a požadavky na nové frekvence pro mobilní služby

Do zasedání světové radiokomunikační konference zbývá ještě tři čtvrti roku, ale 3GSM kongres v Barceloně byl příhodný moment, kdy se začly na světlo vytahovat požadavky, jimiž by se WRC 07 mělo zabývat. Důvod je na snadě. Letošní zasedání se má věnovat plánování radiových frekvencí a pokud nějaká služba má mít šanci na „harmonizovanou frekvenci“ – tedy na více či méně globálně platnou frekvenční výměru, měla by se o svůj příděl hlásit právě na letošním WRC. Další šance přijde až na zasedání v roce 2011.

UMTS Fórum už připravilo varování, že na systémy sítí třetí generace by se mělo pamatovat s velkým přídělem. Ona ta mluva o třetí generaci je velmi prostořeká, protože číslovkami před G hází kdekdo ze strany na stranu, jak se zlíbí. V zásadě ale pamatujme, že zasedání WRC probíhá pod taktovkou ITU, takže se bavíme o IMT-2000 a o tom, co se zatím nazývá IMT-Advanced. Což může být cokoliv.

Pokračujte ve čtení článku…

Lekce pro telco průmysl: Apple a jeho iPhone

Apple iPhone Steve Jobs představil před pár dny nový Apple produkt nazvaný proti všem očekávání a po všech očekáváních iPhone. Akcie Apple ihned posílily o tři dolary, komentátoři se mohou přetrhnout v názorech, zda heslo provázející Apple iPhone „redefining mobile phones“ je nadsazené nebo nevystihující.

iPhone je pro telekomunikační průmysl zjevení. Zda apokalyptické, nebo spásné, to záleží na tom, na které straně telekomunikačni barikády stojíte. Firmám jako Nokia bude z iPhone mírně nevolno, jejich akcionářům pak o poznání více. Mají pro to řadu dobrých důvodů a reakce, které by se daly nazvat jako hysterické, se již objevily.
Pokračujte ve čtení článku…

Vodafone zrušil 3G a přišel o zákazníka

Jmenovitě o mne. Byl jsem u Oskara a později u Vodafone nějakých pět let s průměrnou útratou kolem dvou tisícovek měsíčně. Celou dobu jsem se ujišťoval, že ty ceny ospravedlňují to, že nedostanu ani pitomý dotovaný telefon levněji (Vodafone nebere v potaz vaši útratu, ale tarif, který jsem měl vždy nízký, protože používám hlavně SMS, roaming a data). Jestli mne něco štvalo, tak trvalé zaostávání Vodafone v progresivních službách, zejména v těch datech.

Několikráte jsem měl tik přejít. Hlavně k Eurotelu, který nabízel přesně to, co jsem potřeboval – hlavně slušnou nabídku datových služeb. Až na maličkost – SMS za 2,8 Kč. To by můj účet zvýšilo o další minimálně tisícovku. Rozhodl jsem se vydržet do léta, kdy měl Vodafone ohlásit spuštění 3G.

Vodafone nedávno ohlásil, že 3G odkládá na neurčito.

Zrovna v té době jsme s V. dělali výběrové řízení na operátora pro padesát SIM karet. Původně jsem za horkého favorita považoval T-Mobile, protože jsem očekával, že kombinace služeb a cen bude nepřekonatelná. Což o služby – ale v cenách T-Mobile propadl. Zůstal Vodafone a Eurotel.

Moje veškerá dosavadní zkušenost byla, že Eurotel je suverénně nejdražší. Inu, zřejmě došlo k drobným změnám, protože stačil jeden telefonát a v Eurotelu nabídli stejné ceny, jaké nabízel Vodafone. Zatraceně slušné ceny. Bez rozlišení 3G nebo GSM. A to rozhodlo, protože řada lidí tu potřebuje rychlá data a to zejména v Praze, kde pokrytí 3G daty Eurotelu je už fajné.

Včera jsem se podíval do administrace svého čísla u Vodafone, zda jsem přeci jen nepřehlédl nějakou zajímavou nabídku. Ne. Sleva tisíc korun na telefonu za deset tisíc mne nezaujala.

Dokud to byl Oskar, byla to sympatická značka. S její smrtí jsem čekal něco zajímavého jako protiváhu. Po roce stále nic, pokud nepočítám Vodafone Live, který mne nezaujal. Rychlá data stále nikde. Je čas udělat pápá…

Takže mé číslo se převádí na Telefonica 02 …

Pořídil jsem si low-end

Tento týden přetekl pohár trpělivosti se stavem mého soukromého mobilního telefonu. Po řadě nehod a úmrtí v mém telefonním parku jsem byl několik týdnů odkázán na Motorola V3 RAZR, který mi dlužno říci pěkně pije krev. Zkracování SMS při psaní pomocí iTapu mne pěkně štvalo, takže jsem nakonec SMS psal postaru, jenže Razor mi občas „sežral“ nějakou tu SMS (nedošla) nebo ji neodeslal a tvářil se nenápadně. Možná starý firmware, možná jen odfláknutá práce Motoroly, v každém případě dobrý impuls posunout se dále.

Moje požadavky na soukromý telefon jsou trochu odlišné od telefonu firemního (to je smartphone, abych mohl cokoliv kdykoliv jakkoliv… ). Bod jedna, nechtěl jsem Nokia telefon, ten mám firemní a diverzita musí být Bod dvě: chci véčko nebo cokoliv, co je malé. A za třetí od soukromého mobilu požaduju pár zásadních věcí a to především přítulné psaní SMS zpráv, velkou kapacitu pro SMS zprávy, velkou kapacitu pro telefonní seznam, SyncML pro jeho synchronizaci, vyhledávání v seznamu ihned z menu pomocí více kláves. Za dobrý foťák, paměťovou kartu a MP3 přehrávač jsem ochoten si připlatit, ale velmi málo.

Ponejprv jsem se šel podívat, co mi nabídne Vodafone jakožto operátor mého soukromého čísla. Vodafone mi ozřejmil, že záleží na tarifu, nikoliv na měsíční útratě – mám tarif 50 Naplno, protože více jak 50-60 minut ze soukromého čísla neprovolám, kromě toho dostávám slevu na další minuty za Po svém, jenže hromadu další útraty mi dělají SMS a roaming, čímž se dostávám na průměrných 1500 Kč. Vodafone svobodomyslně usoudil, že bych si zasloužil Samsung X660V s podporou Vodafone Live! za zhruba 1600 Kč (sleva na polovic), ostatní véčka měla anténu nebo nezajímavou cenu.

T-Mobile Bonus program nenabídl za mých 4000 bodů nic, co by mne zaujalo cenově, nebo vzhledem. Stejného Samsunga bez podpory Live portálu a v červeno černé kombinaci mi nabídli o dvě stovky dráže, jinak se nemůžu zbavit dojmu, že Bonus katalog nikdo rok neaktualizoval, protože novější telefony tam najdete sporadicky.

Prošel jsem ceny nezávislých prodejců a přišlo mi, že do pěti litrů včetně DPH je možno nakoupit modré z nebe. V poslední době jsem pár výrobků vyzkoušel a tím jsem si ujasnil, že nechci nic od Siemensu (zastaralé grafické rozhraní u starších modelů, u novějších Benqových celková nezáživnost) ani od Motoroly (iTap je příšernost a pro sms v Česku děsné).

Nakonec jsem přišel na chuť telefonům Sony Ericsson. Mají několik výjimečně příjemných vlastností, které potěšily. Tak především má Sony Ericsson vzorově vychytané ošetření nestandardních stavů. Například když píšete SMS a zavřete véčko, rozepsaná SMS se automaticky přemístí do Konceptů a telefon vám to navíc napíše na vnější displej. Když to samé uděláte s Razorem od Motorky, o SMS zprávu přijdete. Podobně chytře řešené je odesílání zpráv – když dáte zprávu odeslat, zařadí se do fronty a posílá se bez ohledu na to, jestli jste zavřeli telefon. Dokonce některé verze firmware toto indikují ikonkou na displeji, i tom vnějším. U Motoroly mi tohle nefungovalo moc spolehlivě a například starší LG když jsem zaklapl v průběhu odesílání SMS zprávy, tak ji telefon vyhodil.

Sony Ericsson Z530i

Nakonec jsem tedy zakotvil v řadách Sony Ericsson a vybral jsem si model Z530i. S jeho předchůdcem, Z520i jsem udělal velmi dobrou zkušenost a 530 má papírově mírně silnější parametry. Oproti Samsungům a LG rozhodl integrovaný bluetooth i dopracovanější systém pro práci se SMS a seznamem, MP3 přehrávač a slot pro M2 kartu už byla třešnička navíc.

Co se mi hodně líbí: při psaní SMS je použita inteligentnější verze T9. Ta mi jako první nabízí varianty slov, jaké já používám nejčastěji. Kromě toho telefon zobrazuje smajlíky a umožňuje je snadno vkládat. Slovník pro T9 si můžete editovat – vidíte, jaká slova jste přidali. Automaticky se přidávají tvary, které jste napsali na klávesnici a vestavěný slovník je nezná. Při posílání SMS zpráv telefon automaticky nabídne nejčastěji používaná čísla jako první, což umí korejské mobily, ale třeba Nokia se to nenaučila dodnes. Praktické při posílání nových zpráv. Také vyhledávání kontaktů je možné ihned nejenom podle prvního písmene, ale i podle dalších písmen. Telefon je malý a lehký.

Své nevýhody oproti Z520 ale má. Tak především je o něco maličko větší (se mi zdá) a mechanické provedení není tak zvládnuté. Když véčko zavíráte, tak do sebe obě části véčka prásknou. Pravda, je tam gumový tlumič, ale soudruzi v Číně ho udělali nižší, než je okraj sluchátka, takže je tam na nic. Navíc se mi nelíbí klávesy – jsou vykrojené, dá se snadno přehmátnout a na Z520 s mírně vystouplými a obdélníkovými klávesami se psalo lépe. Naopak výhodou je odstranění vyhrazeného tlačítka pro foťák na boku telefonu. Když jsem Z520 nosil v kapse, divil jsem se, proč má tak rychle plnou paměť. Ukázalo se, že ji zaplnily fotky mojí kapsy, tlačítkem na boku se v kapse fotilo o stošest.

Slot pro M2 karty (Memory Stick Mikro) zatím zůstává nevyužit, ale třeba jednou přijde vhod. Prima je vestavěná RSS čtečka a podpora Mass Storage.

Takže závěr mého low-end pořizování je Sony Ericsson Z530i za běžnou krámskou cenu zhruba 4700 Kč s DPH. Není nad to vyškrtat z požadavků všechno, co opravdu nepotřebujete … 🙂

Jak asi změním mobilního operátora

Noname píše: Už tu dlouho nebyl žádný článek, tak jeden hodím v plén. Rozhodl jsem se totiž, že porovnám nabídky mobilních operátorů a zoptimalizuji si svůj účet za mobilní telefon.

Nejdříve ale taková malá odbočka – mám firemní OskartuVodafone kartu. Důvod je prostý, v době, kdy jsem ji kupoval jsem nevěděl, kolik budu telefonovat, nejdříve to byly tisíce, nyní mi ale pětistovkový kupon vydrží 2 měsíce.

Důvod je prostý – začal jsem používat telefonování přes internet a od té doby mobil používám spíše jako pager. Když mi volá někdo firemně, tak platí on, když mi volá rodina a nebo když chci volat já, tak prostě raději zavolám z pevného telefonu. Pevné připojení k internetu mám jak doma, tak v práci, domu jsem si pořídil adaptér, takže volám z mého původního bezšňůrového telefonu a nebýt jiného oznamovacího tónu, tak přítelkyně nepozná rozdíl. V práci mám pak ten nejlevnější IP telefon. Navíc mám ještě softwarový v počítači.

Důvod není jen ten, že minuta volání na pevnou linku je 7× levnější a minuta volání na mobily o 50% levnější – větší finanční rozdíl dělá sekundová tarifikace. Mnoho mých známých má bohužel z neznámých důvodů hlasovou schránku, takže dvouvteřinový pokus je kontaktovat mě vyjde na 7 Kč, zatímco mé internetové volání mi z kreditu uškubne jen 8 halířů. Kdysi jsem zkoušel vzít seznam uskutečněných hovorů z Oskarty a zjistit rozdíl – když jsem počítal stejné ceny, tak jen ztráta kvůli jejich minutové tarifikaci byla 30 %! Navíc po započítání levnějších cen celková úspora byla přes 70 %. Ve skutečnosti ale mobilní hovory velmi rychle usekávám, zato IP telefon mě v hovoru nijak neomezuje.

To ale nejsou ty hlavní výhody – cítím se lépe, když si nesvítím půl wattem u hlavy, mám jednoduše přehledný výpis všech hovorů (a to nejen uskutečněných, ale i přijatých a zmeškaných!), mohu si jednoduše doplnit kredit zcela libovolnou částkou, mohu mít libovolný počet telefonních čísel, mohu vytáčet pohodlně z Outlooku atd. Prostě mobil využívám jen jako prostředek v době nejvyšší nouze.

Takže konec odbočky a zpět k hlavnímu tématu. V Centru Chodov jsou vedle sebe krásně všichni tři operátoři. Navštívil jsem je a chtěl jsem od všech nějaký tarif v hodnotě cca. 200 Kč, u T-mobile a Eurotelu pak samozřejmě ještě migraci čísla. Očekával jsem, že Vodafone bude nejlevnější, ať už kvůli své pověsti Oskara, jako „operátora chudých a uvažujících“, tak proto, že jsem u nich již od začátku, tak proto, že nemusí utratit 2500 Kč za migraci mého čísla. Výsledek mě ale překvapil (všechny ceny jsou bez DPH):

Pokračujte ve čtení článku…

Wayfinder navigace – tak trochu otestováno

GPS navigaci Wayfinder mám už nějakou tu chvíli, ale pár recenzí už jsem na ni četl, takže mi nepřišlo vhodné něco o ní psát. Ale teď o víkendu jsem si s ní hrál trochu více a také jsem tu četl ookovy nářky, takže přeci jen.

Wayfinder mám ve verzi pro Series 60, mám k tomu Nokia GPS modul, protože doma používám především Nokia telefony a tak se mi hodí konektorová kompatibilita (nabíječka), ačkoliv připojení funguje i s PDA přes bluetooth.

Fotka je ilustrační z nějaké německé trasy...

V pátek jsem jel přes Pardubice do Brna a to byla ta správná chvíle Wayfinder vyzkoušet trochu jinak, než pro pojíždění po Praze, kde jsem s ním byl maximálně spokojený. Ale nejdříve maličko k filosofii: software nahrajete do mobilu, GPS připojíte přes bluetooth a hodíte ji za sklo auta. Oktávo má takový rantlík před sklem, za který GPS přesně zapadne a nelétá sem a tam jak Čestmír. Vyzkoušená je i pozice na předním sedadle, modul má velmi slušnou citlivost. Mobilku hodím na autonabíječku, protože má celou dobu puštěná data a svítící displej a to baterii nedělá dobře. Mapa se stahuje za cesty a stačí jí i dost pomalé GPRS, protože je vektorová.


První zádrhel.
Z Pardubic se do Brna dá jet přes Svitavy nebo přes Žďár. Wayfinder svobodomyslně usoudil, že chci jet přes Svitavy a já nepřišel na to, jak mu to vymluvit. Funkce Změnit trasu neudělala nic, čeho bych si všiml a možnost zadat průjezdní města u Wayfinderu není.

První výhoda: Wayfinder je dost rozumný na to, aby pochopil, že když vytrvale jedete nějakým směrem, tak že to má svůj důvod a třeba se nemůžete na silnici otočit nebo ani nechcete. Tedy vás jednou zbuzeruje, že se máte otočit a když to neuděláte, tak přeplánuje trasu. Takže při mé cestě někde v Chrudimi pochopil, že opravdu nechci jet přes Svitavy a trasu přeplánoval přes Žďár. Hloupé je, že to té doby si musíte dávat pozor, protože jinak vás Wayfinder navede na trasu, kterou sám zoptimalizoval a zle se kontroluje, kdy názor změnil, protože itinerář není moc přehledný a v mapě musíte dlouho vyzoomovávat, než se dostanete na úroveň, kdy vidíte, jakými velkými městy jedete.

Zjednodušeně řečeno tahle nemožnost kontroly trasy a nalezení jejich variant je pro mne u Wayfinderu dost nepříjemná a divím se, že v recenzích na to nikdo moc nepoukázal. Můžete si sice myslet, že když vím, že pojedu nějakou trasou, tak na co potřebuji GPS. Odpověď je snadná – trasa není místy moc dobře značená a já tudy jezdím tak jednou ročně a většinou už si nepamatuju tak dobře, kde v Chrudimi odbočit, zvláště když tu postavili pár pruháčů (o kterých ale Wayfinder na rozdíl ode mne věděl). Když mne naviguje GPS, ušetřím dost minut neplodného dumání. Hodilo by se tedy, aby Wayfinder uměl nabídnout variantní trasy a dal mi možnost si přehledně vybrat, jakou bych chtěl projet. To neumí, snad zatím.

Pak už jsou tu jen pozitiva. Software má hlasovou navigaci, lze si z webu stáhnout i v češtině. Ta funguje parádně, protože včas upozorňuje, kde musíte odbočit a celou cestu nebylo potřeba se na displej mobilu vůbec dívat. To považuji za veliký klad. Kvůli přesné navigaci jsem si také dával GPS přímo za sklo a ne na sedadlo, kde přesnost klesá tím, jak byl slabši signál z družic – za sklem umístěný modul mi vždy odbočky hlásil včas.

Wayfinder je zajímavý svým konceptem, kdy nemusíte dopředu dumat nad tím, jaké mapy budete potřebovat s sebou, stahují se rovnou za cesty. Na webu je zhruba vyčísleno, jak je to náročné na data, ale není to zcela přesné, protože hodně záleží na tom, jak moc si s mapou hrajete. Mapa totiž automaticky zoomuje podle rychlosti pohybu, takže na dálnici vidíte málo podrobnou mapu za rychlé jízdy, ale když zpomalíte, tak mapa zazoomuje, abyste viděl například detail výjezdu. Moc hezké, ale výrobce tím taky trochu reaguje na problém, že při vyšších rychlostech by se mapa nemusela stíhat nahrávat. Takže když budete za jízdy zoomovat, stáhnete více dat. Sám jsem měl za dvě hodiny jízdy cca 400 KB přenesených dat.

Mapová síť je velmi podrobná, tady vidíte, jak je zmapovaná ČR – ty „fully atributet“ silnice znamenají, že se můžete orientovat i ve městech podle ulic, basic atributed jsou spíše průjezdní, i když větší městské ulice také nedělají problém.

Pokrytí mapami pro Wayfinder ČR

Osobně se mi tenhle přístup líbí, protože platíte za roční licenci k používání a upgrade software, nebo za doživotní licenci s upgrade map bez upgrade software, pro cesty po západní Evropě (kam už počítají i ČR) máte všechny mapy online zdarma.

To byl také hlavní důvod, proč jsem po Wayfinderu sáhl. Když jedu do ciziny, nechce se mi pořád dohrávat a dokupovat nové mapy a v Evropě mám všechno za jednu cenu. Navíc se mi líbí potenciál, který online systém Wayfinderu dávám, živě si představuji, jak někomu povoluji, aby sledoval moji trasu na webu, nebo jak si zobrazuji cestu kamaráda, který mi jede naproti. Nebo třeba to, jak přidávám svoje oblíbená POI (místa vhodná pozornosti) a k nim komentáře a sleduju, co na to říkají jiní lidé. Zatím je to ale jen sen.

Co se licencování Wayfinderu týká, doporučuju nekupovat si zatím tu životní verzi, protože omezení stávající verze zejména v souvislosti s vyhledáváním trasy považuju za docela nemilé. Konkurenční software je v tomhle lepší, zato si ale při cestách musíte zaplácnout velký kus paměti a myslet na to, kudy pojedete. A ani jedno já nerad, moc dobře vím, jak často si jen tak skáknu přes hranice státu a tam už bych u konkurence nemusel mít mapu nahranou.

Výhodou online mapových podkladů je také aktualizace – ty Wayfindeří byly aktuální, respektovaly i docela nedávno (6 měsíců) staré kruháče. Další jejich výhodou pro mne byla jejich přehlednost a úpravnost, na to já docela dám a i když šlo o vektorové provedení, mapy byly příjemně čitelné.

Nechci tedy říct, že Wayfinder vám nutně musí vyhovovat. Tomtom nebo Route 66 pro vás může být vhodnější, pokud máte k mapování jiný filosofický přístup nebo pokud používáte drahá data. Škoda, že Wayfinder neumí ty alternativy tras. Nebo jste někdo přišel, jak na to?

Navíc Wayfinder nemá 3D pohled na trasu, což mně osobně nevadí, protože ho neoblibuju, ale někdo bez toho není ochoten, takže i na to pozor.

PS: Cesta z Pardubic do Brna je krásná projížďka. Silnice 37 se snivě vine zasněženou Vysočinou skrze ojíněné lesy, můžete se kochat krajinou a stodvacítkami na letních gumách, jež lemují škarpy. Horší to bylo cestou zpět – mlha jak mlíko, namrzlo a bylo třeba dávat setsakra majzla, abych sbírku škarperů nerozšířil. Zimní gumy se tou cestou ihned zaplatily…

PPS: Jaký software pro navigaci na mobilu (ne samostatné či auto gps) používáte vy a proč jste se pro něj rozhodli?

Posnídal jsem s Arunem Sarinem

Oskar dneska ráno pořádal snídani s Arunem Sarinem, tož jsem se přidal. Vyleštil jsem botky, oblékl si slušnou košili i kalhoty, autíčko zaparkoval za nádražím a dorazil ke staré celnici na snídani. Bylo to zajímavé, neformální a nenucené, na to, že jsme zde mluvili s jedním z nejmocnějších mužů průmyslu vůbec (Vodafone je tuším čtrnáctá největší firma světa). Byla zde převaha netechnologických novinářů mimo obor, takže otázky více odborné, které jsem si připravil a na něž by mne odpovědi zajímaly, jsem si radši strčil za klobouk, asi bych s nimi byl dost nevhod a nechám si je na jindy.

Pokud vás zajímá, o čem se na setkání se šéfem Vodafone hovořilo, připravil jsem zápis na Mobilring a už jsem přidal i fotky …

Eurotel se opírá do naší jedničky

Eurotel zřejmě někde vyhrabal příručku „Nasíráme T-Mobile ve třech snadných krocích“ a dneska pouští naší čerstvé mobilní jedničce žilou. V dnešní MF DNES vyšla v sešitě A (=tom prvním =tom nejdražším) hned trojice celostránkových inzerátů, u kterých jen Robinson Crusoe může být na pochybách, k čemu se vztahují.

Eurotel na to jde chytře, když konstatuje, že jeho zákaznící o něj mají stále větší zájem, když si koupili třikrát více tarifů. Na další stránce předkládá deset důvodů, proč si ho zákazníci volí. A v posledním inzerátu do toho jde na plno: „Pro nás existuje pouze jedna jednička. Vy.“.

Už jsem to psal minulý týden do Lidovek a tento týden o tom povídal do rádia: titul mobilní jedičky je taková píárková záležitost. Převracejte čísla v hlavě, trochu je přitáhněte na svoji stranu a máte doma, čeho je zapotřebí. T-Mobile získal vedení v jedné sice snadno měřitelné a nápadné veličině, bohužel také v té zrovna málo důležité a velmi snadno ovlivnitelné. Abyste byli jednička na trhu, musíte vítězit ve všech veličinách a to bez diskuse, takže T-Mobile čeká hlavně zvýšení ARPU a EBITDA, protože to je to, z čeho se kupuje šampus na oslavu.

To nic nemění na tom, že situace na trhu se postupně vyrovnává. Ostatně, když po mně v BBC chtěli nějaké fatální prohlášení, pravil jsem, že do pěti let se podíly operátorů na trhu prakticky vyrovnají a rozdíly budou v řádu procent (a to i ve výnosech). A tomu věřím – ačkoliv nás čekají dva silné poryvy větru a to MVNO (Mobilní virutální operátoři) a MNP (přenositelnost mobilních čísel).