Ufonův telefon dorazil

Tak mi dorazil telefon od Ufona. Ubiquam U-400 je návrat tak o osm let zpět, co se výbavy týká a kupodivu mi to zatím vyhovuje. O tom někdy jindy.

Aktivace proběhla během hodiny, dorazila mi SMS zpráva. Na přiloženém ceníku mne zaujala informace, že Ufonův internet vyjde s telefonem na 200 Kč měsíčně, což za rychlost 153 Kb/s a „neomezený“ přenos není špatná nabídka. Špatné na ní akorát je to, že aktivovat službu si nelze, hlavně proto, že není propojovací kabel a bluetooth Ubiquamu chybí.

Další dojmy? Zatím vcelku positivní, očekával jsem, že to bude při rozjezdu větší drama. Hovory odcházejí, přicházejí, zvuk čistý, i když zní oproti GSM mírně nezvykle. SMS taky chodí. Pokrytí Praha 1, 2 a 4 otestováno, je slušné. Ovšem v budově je to už slabší a metro nula dokonce i na Vyšehradě.

Zvláštnost? Telefon se mi jednou za čas rozsvítí a za chvilku zhasne. Jen tak. Jestli je to na reklamaci nebo jen libůstka, si ještě nejsem jistý. Sympatická je váha, 89 gramů je vážně slušné, nesympatické je, že T9 musíte při každém psaní SMS zapínat a namastí češtinu do zprávy, takže zpráva se dělí po sedmdesáti znacích do další esemesky (SMS stojí 1,50 Kč). To je fakt blbé.

Další zkušenosti až časem…

Ano, platit za příchozí hovory na mobil se vyplatí

Je zajímavé sledovat, jak krustičku na české cenové žumpičce rozvíří něco tak nevinného, jako poznámka frau Reding, že by bylo výhodnější platit na mobilech i příchozí hovory. Taková smršť unisimo vyjádření operátorů notujících si do taktu se viděla naposledy tehdy, když dotyčná dáma (mezi říšskými operátory přezdívaná Scheissekatze) děla, že ceny roamingových hovorů jsou příliš velké a mělo by se s nimi něco dělat.

Ano, musím poznamenat, že platit příchozí hovory by oproti vší selské logice bylo opravdu výhodnější. První důkaz proto je společný nesouhlas operátorů, který toto tvrzení validuje po všech stránkách.

Dáme si ještě dva další důkazy, jeden matematický a druhý ekonomický (toť není jedno a totéž).

Je tohle ještě dvojčlenka?

Mějme standardizovaný propojovací poplatek za příchozí hovor do mobilní sítě 3 Kč / minuta. Mějme cenu za volání do cizí sítě 4,5 Kč / minuta a mějme cenu za volání ve vlastní síti 1 Kč / minuta. Slovem mějme nyní chápeme vcelku dobrou cenu, tedy spíše nižší konec cenového spektra českých operátorů.

Pokud se neplatí příchozí hovor, stojí volání 4,5 Kč za minutu, celou cenu platí volající a 3 Kč dostane operátor, v jehož síti hovor končí, 1,5 Kč dostane operátor, z jehož sítě je voláno. Služba tedy stojí 4,5 Kč.

Nyní pokud se platí příchozí hovor: volání stojí 2,5 Kč za minutu, tedy rázem o 45% méně. Jak to? Volající platí 1 Kč za volání ve své síti, pak 0,5 Kč za spojení do cizí sítě (na účtě to má za jednu cenu jako „volání do cizí sítě v ČR“) a volaný platí příchozí hovor 1 Kč. Součet 2,5 Kč. Úspora 2 Kč rovné.

Ušetříte 2 Kč za minutu! WTF?

Teď už asi chápete, jakým kouzlem se volá do Číny za 1,8 Kč / minuta, zatímco na mobil v jiné české mobilní síti za pětikačku. To kouzlo se jmenuje neexistující konkurence a pokud vás nepřesvědčil ani výše uvedené matematické cvičení založené na reálných cenách, podíváme se na to ještě ekonomicky.

A maličko ekonomiky

Propojovací poplatky jsou stanovené administrativně, posvěcené regulátorem. Pojmem administrativně já rozumím nákladové ceny a přiměřený zisk, přičemž náklady si stanovují operátoři a regulátor jim vcelku nečině přihlíží, zatímco se hádá o procenta přiměřenosti zisku. Proč stojí velkoobchodní propojovací poplatek trojnásobek maloobchodní ceny volání ve vlastní síti, by regulátor a operátoři vysvětloval laikovy obtížně, tak se o to ani nepokouší, shrnujíc to pod pojem „oprávněné náklady“, což PT čtenář obtížně odliší od pojmu „daně“, „zlodějina“ a podobných vícepojmů powerpointové kreativy. Nebudeme se o to ani snažit, hraničilo by to s házení granátů sviním.

Co jsou propojovací poplatky? Z technického hlediska jsou to náklady na odbavení provozu mezi dvěma sítěmi. Ekonomicky je to cena kabelu a propojovacích zařízení rozpočtená na předpokládaný počet minut a životnost zařízení. Asi už chápete, že zlacené konektory z masivu v této technice dominují, protože měsíční pronájem dostatečně kapacitní linky je dneska za pakatel, v téhle branži je konkurence ostrá, takže ty tři kačky za minutu musí dělat ten zbytek. Nebo ne? Nebo ne! Zbytek jsou totiž náklady na propojení (či spíše odbavení) cizího hovoru ve vlastí síti, což příchozí operátor chce zaplatit. Logicky. Jenže za totéž účtuje třetinové ceny, pokud zákazník volá jen v jeho síti, aniž by mohl vysvětlit, kde se ten příplatek nákladově vzal. A tyhle dvě třetiny úspory chce EU přenést z kapsy operátora do kapsy zákazníka a oprávněně se obává, že operátoři sami a dobrovolně to „nemohou“ udělat dost rychle.

Propojovací poplatek je účinná zbraň oligopolních operátorů, jak regulovat situaci na trhu ve svůj prospěch a sabotovat konkurenci a její tlak na snižování cen. Pokud jste totiž alternativní operátor, lhostejno zda pevno či mobilo linkový, budou vaši zákazníci chtít volat především do sítí oligopolistů, kteří dělají úhrnem majoritu trhu a tedy i majoritu linek, na něž lidé chtějí volat. Příklad: poměr Vodafone versus T-Mobile verus Eurotel(mobilní část O2) je dnes 20% ku 80%. Vodafone nemůže snížit cenu za volání, pokud by cenu nerozdělil na volání ve vlastní a cizí síti, protože tři kačky za interkonekt musí platit za cca 80% volání. Cenu může snížit o desetníky, ale pod 3 Kč se těžko vejde, protože by okamžitě na většině hovorů začal prodělávat.

Do stejné situace se dostává každý další nový hráč, přičemž oligopolistům (v daném případě duopolnímu tandemu) T-Mobile a Eurotelu/O2 situace vyhovuje, protože provoz mezi jejich sítěmi je zhruba vyrovnaný, takže své platby si započítávají. Oligopolní operátoři tímto účinně nastavují minimální cenu, za kterou jejich konkurenti jsou schopni prodávat a zajišťují, že cena konkurenta nebude dost nízká na to, aby se lidem vyplatilo houfně utíkat. Kvůli desetníkům uteče málokdo, kvůli dvěma kačkám už by churn rate naskočila.

Návrh EU kopíruje politiku amerických bastardů provozující zastaralé sítě a desetiletí překonané cenové modely, což je samozřejmě dobrá připomínka operátorů. Dlužno dodat, že český zákazník by zastaralé služby i ceny té zaoceánské plejády zoufalců účtujících příchozí hovory ocenil, vždyť jen o rychlých datech si můžeme nechat zdát medvědí sny. Ale zpět k cenám. Model placení příchozích hovorů nastoluje rovné podmínky a především konkurenci, což je přesně ten důvod, proč operátoři prskají. Každý zákazník by zaplatil tu část hovoru, kterou má pod kontrolou. A také by hned viděl, kolik mu jeho operátor účtuje. Operátorovi by se najednou těžko vysvětlovalo, proč při volání ve vlastní síti účtuje za příchozí hovor kačku a za příchozí hovor z jiné sítě kačky tři. To, čím oblbne regulátora, by u zákazníků neuspělo. Rychle by se ukázalo, že skutečné náklady na propojení sítí jsou v řádu deseti halířů, i můj předpoklad 0,5 Kč za minutu nechává prostor pro královskou marži. Proč? Protože pokud byste vyhradili hlasu jeden ISDN kanál, potřebujete 64 Kb/s. Vezměte si cenu za 10 Gb/s linku propojující dvě místa v Praze, vydělte počtem minut za rok a připočtěte dvě krabice na každé straně v ceně cca 5MKč s životností 2 roky. Zbude vám i na pár techniků obsluhy, hůře už na rebranding nebo nové A8 pro vedení. Pravda také je, že tohle neobhájí ani operátoři regulátorovi, takže i u těchto nákladů sami souhlasí, že jsou nevysoké, většinu jich vykazují ve vlastní síti, kde se ztratí ledasjaký náklad.

Poplatky za příchozí hovory jsou konkurenční

Proto EU navrhuje, aby náklady za přenos ve vlastní síti už byly účtovány tomu, komu je voláno. Aby je nenesl volající. Proč?

Návrh paní Redingové vytahuje propojovací poplatky do konkurenčního prostředí. O jejich výši by neměla rozhodovat dohoda regulátora (o němž si nejenom v Česku myslíme své) a oligopolních hráčů na trhu, ale prostá poptávka a nabídka, tedy zákazníci. Pokud jsou propojovací náklady opravdu tak vysoké (a jistě se může stát, že Zandl teď nemá pravdu, jako i to, že tráva je modrá a nebe zelené a čeští fotbalisté už mají Eura), nestane se nic, jen se přesunou struktury plateb mezi zákazníky. Pokud vysoké nejsou (a tráva zůstává i místy v Praze zelená), sníží někteří operátoři poplatky z příchozích hovorů na 1 Kč, jiní zůstanou u „nákladových“ 3 Kč za minutu. Zákazník zvolí nohama a portabilitou mobilního čísla místo, kde se cítí za menšího vorvaně.

Toliko moje (samozřejmě laické) pochopení důležitosti platby za příchozí hovory. A jen na závěr: ano, někdo na tom prodělat může, tak je to u změny cenové struktury vždy. V daném případě by to byl člověk, jemuž je převážně voláno. Doporučil bych mu si na mobil nechat aktivovat číslo se zvýšenou sazbou, ještě na tom něco trhne, nebo ho alespoň přestanou otravovat. Nebo – pokud mu volají zákaznici s objednávkami, tak tu kačku za minutu hovoru skousne. Je to pořád levnější, než zelená linka a jeho zákazníky to vyjde levněji. A o tom to je, ne?

PS: Plejáda operátorských perel na téma platby za příchozí hovory jest v tomto článku na Mobil.cz.

PPS: Kontrolní otázka pro pozorné čtenáře: proč Vodafone ústy svého tiskového mluvčí je proti, když prohlašuje: „Zpoplatnění přijatých hovorů rozhodně nezvažujeme, bylo by to velmi nefér vůči zákazníkům, kteří by absolutně ztratili kontrolu nad svým účtem.“ Cožpak by na tom jako menší operátor nevydělali? Nápověda: změna by se týkala celého eurounijního trhu a Vodafone != Oskar.

Patrick Vodafone nastupuje proti O2 Kvídovi

Zatímco Telefonica O2 přináší sponzorované hovory o délce jedné minuty pod heslem
Platí to Kvído
, Vodafone jde v zuřící reklamní válce telekomunikačních společností dále. Vodafone byl vždycky připraven posouvat limity a výzvy v reklamní branži a poslední jeho akce „Vodafone Život“ je toho jen dobrým příkladem. Měl jsem příjemnou možnost přihlásit se do pilotního provozu a máte se věru na co těšit.

Vodafone ŽivotCo je to „Vodafone Život“? Jednoduchá nabídka. Přejmenujte se. Pokud si jako své střední jméno zvolíte Vodafone (nebo si střední jméno doplníte), získáte zdarma volání, MMS a SMS do sítě Vodafone. Pokud si Vodafone zvolíte jako příjmení, získáte zdarma volání i SMS do všech českých mobilních sítí a v promo balíčku do konce letošního roku navíc i mobilní data zdarma.

Viceprezident pro marketing Chris Vodafone Robbins v tiskové zprávě prohlásil: „Žít svůj život s Vodafone dostává vyšší smysl. Zákazník se stává výkladní skříní společnosti, nechceme skončit jen u toho, že bude zdarma telefonovat nebo esemeskovat. V průběhu roku představíme další služby pro účastníky Vodafone Život jako jsou fitness centra, kadeřnictví nebo slevy na oblečení. A samozřejmě slevy na akce, které doplní plnohodnotný Vodafone Život, jako je koncert Daniela Vodafone (bohužel v O2 Aréně), nebo pro milovníky dobrého folku Jarka Vodafone.“

Takhle vypadá nabídka oblečení ve Vodafone Obchodu:

3123246E-D718-4E25-B3B2-9980E7555B49.jpg

Akce zatím vypadá velmi zajímavě, štvou mne na ní vlastně jen pár věcí. Zaprvé na ni neexistuje smlouva (prý do koše se smlouvama), za druhé musím nosit červenou košili nebo tričko, aby mi fungovala hlasová schránka (ale to nevadí, nepoužívám ji) a navíc se ukázalo, že JV Doležal má zdarma i roaming. Můj Vodafone Život poradce to zdůvodnil tím, že JV Doležala často zatýkají, takže má ještě bonus za styk se státní správou. V každém případě službu doporučuju vaší pozornosti, z každé takové reklamní akce přeci těžíme hlavně my, zákazníci.

Patrick Vodafone

Včerejší Communication Wednesday a Barcelona

Včera jsem byl na akci zvané Communication Wednesday, kterou pořádá sdružení Tuesday Business Network. Byl jsem požádán, abych rekapituloval zajímavosti z Barcelony, takže jsem tam udělal maličkou presentaci. Tu najdete zde.

Read this doc on Scribd: MWC Barcelona 2008

Chtěl bych to sepsat i pro Marigolda, nějak uceleně a srozumitelně, ale nedaří se mi s časem vyjít.

Vtipné je, že na víkend jedu do Jilemnice, kde mne přátelé požádali o přednášku na téma Vlivu moderních komunikačních prostředků na lidskou společnost. Jsem na to sám zvědav, to bude masakr, protože ani nevím, kdo tam přijde, ani nevím, jestli tam někdo přijde, ani nevím kdy a v kolik to je, všechno se dozvím na místě. Akce, jak má být 🙂 Takže pokud jste z Jilemnice, přijďte 🙂 Tím totiž zase na nějakou dobu přetekla moje ochota účastnit se veřejných akcí.

Mobile World Congress 2008 právě začal

Každoroční Mobilní kongres pořádaný GSM Asociací právě začal na výstavišti Fira di Barcelona pod bývalou letní rezidencí barcelonského prince Montjuic. A jako každým rokem i zde se budou psát a aklamovat trendy, které mají telekomunikace provázet v příštích letech. Ale nenechme se blamovat. Stejně jako každý rok i letos je to spíše výstava tužeb výrobců, než přehlídka požadavků zákazníků. A to mějme na paměti: jsou zde představovány věci, u kterých se spíše doufá, že se na trhu chytí, jejichž konkurenceschopnost potvrzují spíše prognózy analytiků, než údaje o počtu prodaných kusů.
Pokračujte ve čtení článku…

Ale ano, SMS jízdenku lze obelstít

Na jedné vánoční párty se mi chlubil vývojář aplikace pražských SMS jízdenek, že to mají tak chytře vymyšlené, že to nelze obejít. Zdvořile jsem se usmál té sebevíře a namítl, že obejít lze všechno a je to jen o vůli toto obejít. Prý ne, prý to nejde obejít.

Takže si postavme modelový příklad, jak lze pražskou SMS jízdenku obejít (je to jen modelové řešení s četnými pozdravy dotyčnému):

Pokračujte ve čtení článku…

Androidí sny o mobilních telefonech

Google Phone je na světě. Tahle informace je známa už delší dobu, v kuloárech se šušká do omrzení. Teď vyšla oficiální informace a tak v té první větě uděláme dvě drobné korekce. Za prvé to není Google ale Android a za druhé to není telefon, ale software platforma pro mobilní telefony. Za třetí není na světě, ale to už jen tak bokem.

Google šel s informací o projektu Android na světlo boží 5. listopadu 2007. Než se zeptáme proč, řekneme si, co víme. Mnoho toho není.

Společnost Android koupil Google v roce 2005. Z toho někteří autoři článků vycházejí při informaci, že platforma se vyvíjí dva roky. I kdepak. Androida založil už v roce 2003 Andy Rubin spolu s dalšími lidmi, například s Chrisem Whitem a Andym McFaddem – tahle trojka stála za projektem WebTV kupříkladu. Ještě před tím byl ale Rubin CEO Dangeru, takového toho hezkého rozsouvacího smartphone Hiptop, co se nakonec prodával vlastně jen u T-Mobile. Už v té době prý Rubin přišel na to, že s výběrem operačních systémů pro mobilní telefony to není zrovna jednoduché.

Takže Android má za sebou čtyři roky vývoje. Výsledkem má být otevřený operační systém pro mobilní telefony, middleware a vývojový kit SDK, vše dostupné v ranné verzi od 12. listopadu 2007. První zařízení na Androidu se očekávají v druhé polovině roku 2008, prvním ohlášeným dodavatelem bude HTC a kódové jméno je Dream.
Pokračujte ve čtení článku…

Apple otevře iPhone pro software třetích stran (a co je za tím)

Před pár dny udělal Apple věc, kterou dělá jen opravdu výjimečně. Oznámil, že se něco stane a nebude to hned. Oznámil, že v únoru 2008 nabídne vývojářský kit (SDK) pro iPhone a umožní do iPhone oficiálně nahrávat plnohodnotný software třetích stran.

Co je na tom tak výjimečného? Tak především to, že Apple většinou „události budoucí ani spekulace“ nekomentuje. Když oznámí novinku, tak tím způsobem, že zítra se začíná expedovat. Výjimky dělá jen v opravdu výjimečných a důležitých případech, jako bylo ohlášení operačního systému Mac OS X 10.5 Leopard nebo přechod na Intel platformu. I samotný iPhone oznámil spíše proto, že potřeboval předat dokumentaci FCC a lidem v Apple bylo zřejmé, že odtud se informace o telefonu rychle prosákne do médií, protože všechny výrobky procházející FCC jdou automaticky na web.

Otevření iPhone vývojářům oznamuje Apple čtyři měsíce předem. Důvod, soudím, byl prostý: vývojáři i uživatelé hrozili vzpourou, psali petice a nešlo je donekonečna šponovat. Apple by si tím ublížil moc a moc. Raději ze své strategie neoznamovat ustoupil a publikoval vysvětlení, které zní věrohodně.

Abychom správně rozuměli kontextu. Když byl iPhone oznámen, o možnosti instalace aplikací třetích stran se nehovořilo. Když šel do prodeje, nikdo to ani příliš neočekával, protože se moc nevědělo, jak podobný je operační systém OS X v porovnání s desktopovým Mac OS X. Když se ukázalo, že podobnost je značná a předělané je především GUI, ukázalo se také, že šikovní lidé budou moci vytvářet software i pro iPhone. Nativní software, ne jen webové aplikace nativně se tvářící. A aplikací se rychle ukázala celá řada, v současné době je jich několik stovek nativních aplikací, které se do telefonu oficiálně nedají nainstalovat. Pokračujte ve čtení článku…

Marigold optimalizovaný pro iPhone

Marigold na iPhoneEkosystém kolem iPhone je zajímavý. Tak například vznikl plugin pro WordPress, který optimalizuje vzhled serveru, pokud na něj přistupují lidé přes iPhone. Takže jsem to vyzkoušel, plugin si mírně upravil do češtiny (ne zcela) a instaloval. Vypadá to na iPhone fajnově…

Takže Marigold je jeden z prvních serverů v Česku optimalizovaných pro iPhone 🙂 (marketingově to zní hezky). Myslel jsem si, že to bude práce pro tři lidi, které znám jménem, ale pohledem do logů se ukázalo, že návštěvníků z iPhone bylo za říjen několik desítek (přesně jsem to nepočítal).

Jaký to má smysl? Především se mi vlastní server pěkně čte. A o to tu jde… Jen tak na okraj: odhad, na kterém se s MaLérem docela shodujeme, je 500 ks iPhone v Česku. Zájemců je hodně, už existuje i počeštění atd. Inu, je s tím miláškem legrace.

(Poděkování na screenshot MaLerovi, já sám jsem se ještě nenaučil je dělat)

Soukromí bude za příplatek. Pokud vůbec.

Invaze reklamy a jiných typů sdělení třetích stran do našich životů i do prostředí, které jsme doposud považovaly za nedotknutelné, souvisí s narůstajícím přesvědčením, že na reklamě lze vydělat kdekoliv a kdykoliv. Kde jsou ty časy, kdy se nad prvním inzerátem v novinách lidé podivovali. Dnešní noviny jsou zaplaveny inzercí, takže redakční informace zabírá někdy i jen polovinu plochy. A bude hůře. Zatímco dříve noviny a časopisy vznikaly s prvotním záměrem dát čtenářům nové podněty, dnes je prvotní záměr vytvořit reklamní nosič. Což je na řadě těch nově vznikajících děl až nepříjemně vidět a takové časopisy o bydlení jsou plejádou inzerátů, označených i neoznačených PR článků a jednoho tematického článku, který beztak slouží k tomu, aby vykolíkoval oblast pro inzerenty zajímavou a umožnil je efektivně a „bezešvě“ nabalit na obsah.

Reklama postupuje dál a dál. Moderní je reklama na záchodcích. Moderní je virál. A hitem se znovu stává mobilní reklama, kde narážíme na paradox: poptávka převyšuje nabídku. Copak to? Inu, existuje řada mobilních služeb, které by se chtěly zviditelnit přímo v mobilech. Jenže málo inzertních prostor. Většinu z nich totiž provozují mobilní operátoři a ti si do nich zatím moc inzerenty nepouštějí, jsou to pro ně drobné. A tím tak zájem vývojářů o mobilní internet končí, kromě pár firem, které se účastní spíše z povinnosti, než ze slušnosti.

Největším morem mobilního internetu je podraz zvaný Opera Mini. Tenhle prográmek nahrajete prakticky do každého dnešního (a většiny včerejších) mobilního telefonu a umožní vám procházet s dostatečným komfortem klasické webové stránky. Jistě, očeše je o grafiku, rozláme formátování tak, aby se dala stránka číst i na pididispleji, ale prakticky můžete používat webovou verzi. A to je veliké vítězství uživatelů, protože verze wapové jsou nespolehlivé, obtížně se hledají a většinou i zle používají. Z mobilního internetu se rázem zase stává ten klasický internet, akorát ta inzerce tam jaksi nefunguje, protože Opera Mini spolehlivě likviduje veškerý flashový balast. A tak miláčkem uživatelů mobilů se stává Flash. Miláčkem proto, že se v něm dělá vlastně hlavně reklama a když ho Opera Mini ignoruje, dobře dělá.

Nedávno jsem dostal dobrou otázku. Proč Steve Jobs v iPhone nepodporuje mobilní internet? Proč tam ten dědek plesnivý nedal podporu MOBI domény a WML? Těžko mluvit za něj, ale osobní můj názor: asi si (a já taky) myslí, že mobilní internet v tom pojetí, jak ho deklarují operátoři, je mrtvá cesta. Adjektivum „mobilní“ nemá znamenat ovládaný mobilním operátorem, ale dostupný na cestách, při pohybu. Což iPhone plní. Pravda je, že se s ním nedostanu na wapové stránky. Pravda také je, že je mi to dost fuk, protože ty webové s ním jdou používat naprosto skvěle.

Operátoři si tohoto jevu povšimli a řada z nich přezbrojila. Jak a kam, to je jiná kapitolka, ale budování rozsáhlých obsahových týmů zatím moc nehrozí. Většinou se operátoři saturují nákupem contentu od třetích stran, protože většinou už za pár milionů ověřili, že provozovat mobilní síť je trošku jiný business, než dělat obsah.

To neznamená, že by nás reklama na mobilech nedostihla. Přeborníkem v tom jsou v česku T-Mobile a tak trochu i Vodafone. T-Mobile považuje rozesílání SMS zpráv svým zákazníkům o nových službách za součást strategie, jak zákazníky udržet ve střehu. Zákazníka jistě potěší zpráva, že si může přes SMS objednat tapety z poháru UEFA (za pouhých 50 Kč kus). A skutečnost, že některé zákazníky taková zpráva pěkně prudí, je operátorovi trochu volná. Ačkoliv, právě T-Mobile a po něm i ostatní operátoři, zavedl kvótu na počet těchto sdělení měsíčně, protože se ukázalo, že i tahle sranda přeci jen něco stojí – po každém takovém SMS spamu byla čekací doba na infolince delší, hovory jednostrannější, mluva jadrnější a hlasitost vyšší. Přesto: u všech operátorů to zůstává „součást komunikační strategie“. Vpadnout do soukromí vašeho mobilu a nutit vám službu, kterou pravděpodobně nechcete.

Je zbytečné se vozit jen po operátorech. Po možnosti „marketingově využít potenciál mobilu“ lační řada firem a pokusy zejména v zahraničí jsou v plném proudu. Na mobil se dopravují SMS zprávy s nabídkou marketingových tutovek, pomaličku se rozjíždí MMS zprávy. Telefonické nabídky už jsou klasika.

Kde se v těch firmách ta drzost bere? Za mobil si přeci platíme!

Platíme. Jenže si platíme i za noviny. Za televizi a rádio. Američani za rádio neplatí, ale platí si za rádio, když ho chtějí bez reklam. A to je ta pointa.

Invaze do našeho soukromí je čím dál intenzivnější. Už ani ten mobilní telefon, dosud považovaný za poslední ostrůvek svobody proti všeobklopující reklamě, není jistý. Ba právě naopak, stává se prostředkem kšeftování naprosto stejně.

Nedávno jsem si prošel seznam přijatých hovorů a zevidoval si, co bylo co. Dvacet jedna za den. Osm z toho byly mně k užitku (přátelé, rodina, kolegové). Zbytek byly ptákoviny ve stylu „máte možnost získat výhodný úvěr“, „zveme vás na představení nového typu příčně pruhovaných dálničních povrchů“ či „mohla bych vám položit pár otázek“. Jen jedno číslo z těch přijatých bylo neznámé a mne ku prospěchu, jinak všechny ostatní neznámé byl spam. Řešení: neberu příchozí hovory, když nemám volajícího v paměti telefonu. A jednoduchá aplikace v N95 pošle volajícímu SMS zprávu, aby mi poslal sms se svým požadavkem, že teď nemohu mluvit. Rizika to má. Kdyby mi volal Bill Gates, že mi hned teď chce věnovat Microsoft, asi by té SMS zprávě moc neporozuměl. Ale zase tak často si nevoláme, abych tohle riziko nemohl podstoupit. Jak to budu řešit na Apple iPhone, to ještě musím vymyslet. Oproti Nokii má alespoň tu výhodu, že zobrazuje jméno volajícího i v případě, že mám jeho jméno v telefonním seznamu vícekrát.

A co s tím placením za soukromí? Myslíte si, že sýčkuju? Není to tak dávno, kdy se chystalo zařazení mobilních čísel do telefonního seznamu a jeden z operátorů přišel s objevnou myšlenkou, že platit se bude ne za zařazení, ale za vyřazení ze seznamu. Trochu mne to nakrklo a protože operátor měl těchto vroubků více, rozloučili jsme se.

Do budoucna ale bude soukromí stále cennější komoditou. Za jeho ochranu budou lidé vydávat více a více peněz. Za to, aby jejich mobilní číslo nebylo dostupné komukoliv a mohl se na něj dovolat jen někdo (peníze v podobě dodatečného software či služeb), aby jejich identifikační průkazy nebyly přes RFID čitelné každému. Za osobní pole deformující obraz natáčený všudypřítomnou kamerou privátního či policejního systému (měli to už Návštěvníci, chci to taky!). Za lidi, kteří prohledají internet a najdou o vás, co tam je. A zařídí, aby to zmizlo nebo alespoň nešlo najít. Udělejte si malý test. Zadejte si do Google své jméno a telefonní číslo nebo email. Sám jsem překvapen, kde všude se najde…

Budeme platit za to, aby náš mobilní telefon zůstal vyhražený pro to, k čemu sloužit měl. Naší komunikaci. Ne komunikaci těch druhých. Spamu.

A kdo ví, jestli se nám to podaří přeplatit.

Jen tak na okraj: je to velmi nerovný boj. Zatímco s reklamou vám do života může kdekoliv a kdykoliv vpadnout, vy opačně reklamě do života vpadnout nesmíte. Zatímco reklama vám může lživě tvrdit Moje banka, můj život, zkuste si dát do celostátního denník stejně „pravdivý“ inzerát, že Komerční banka je banda lumpů, podvodníků a zlodějů… Nepřijde vám to… trochu rozpor? Trochu nefér? Nedivte se potom, že existuje řada aktivit, které hlásají, že ochranné známky, značky a loga vstupem do veřejného prostoru přestávají být chráněné a lze s nimi provádět cokoliv. Že je to totéž, jako přijít na diskotéku a pak tvrdit, že jste nevěděli, že se tam tancuje. Noční můra brand specialistů, kteří mají jediné štěstí, že zákon a hlavně výkonná moc je na jejich straně…

PS: Ano, já vím. Namítnete, že jak z toho začne být problém, vloží se do toho stát, politici a regulátoři. A nějak to urovnají.

A toho se právě… ehm… bojím…

Mobilovánky pro tento podzim

Sbírka střípků z mobilního světa pro letošní podzim je zajímavou směsicí. Když jsem označoval Apple a jeho iPhone za největší událost mobilního světa, zjevně jsem se nemýlil, ať odpůrci iPhone nadávají, jak chtějí.

Znakem posledních měsíců je snaha výrobců vůči iPhone se vymezit. Následují tak uživatele, kteří se vůči iPhone vymezují pozitivně nebo negativně. Stejně tak výrobci. Takže si to trochu shrneme…

Pokračujte ve čtení článku…

Nokia Conversation umí se SMS pracovat jako s chatem

Normální SMS klient pracuje se sms zprávami podle data doručení. Existují (a existovaly) pokusy pracovat se zprávami i podle odesilatele, například na Palm Treu a nově a úspěšněji také na Apple iPhone. Nokia si povšimla oblíbenosti konverzačního řazení SMS zpráv, kdy zprávy se primárně shlukují podle adresáta a teprve v rámci tohoto řazení podle data zpracování zprávy. A urychleně připravila vlastní aplikaci nazvanou Conversation pro telefony vybavené S60 3rd Edition. Dostupná je zdarma přes Nokia Beta Labs zde.

Aplikace vypadá následovně:

Přehled zpráv

Na obrázku vlevo je přehled konverzací shlukovaných podle odesilatele, přičemž odesilatel, s nímž jste konverzovali (= posílali nebo přijali zprávu), je na prvním místě, ostatní za ním dle času konverzace. Můžete to zaměnit i za abecední pořadí, ale já sám mám radši to první.

Pokud jméno rozkliknete, vidíte už chronologicky seřazené zprávy. To je ta pravá obrazovka (nebo též spodní, jak se vám zalomila stránka). Ikonka naznačuje, zda zpráva je přijatá, vámi odeslaná nebo zda se právě odesílá. Odesílání zpráv je další finta. Můžete si vybrat kontakt a zprávu mu poslat, jako obvykle. Nebo když jste ve vláknu zpráv, stačí zprávu napsat ve spodním okénku a zmáčknout potvrzení (ten středový čudlík v prostředku čtyřsměrné klávesy). Zpráva se ihned odešle.

Nu, za tu cenu to vypadá dobře 🙂

Vodafone šlápl do UGC a úsměvu konkurentů

UGC je kryptická zkratka značící User Generated Content, tedy obsah tvořený uživateli. Úsměv konkurentů značí hypotetický stav pro případ, že O2 by se trendu na českém trhu ještě mohla smát a T-Mobile kdyby sehnal nějakou kreativní reklamku. Tolik počáteční definice.

Teď zase popořádku. Vodafone představil tarif Vodafone SMS Grátis nabízející zadarmo posílání SMS zpráv. Můžete namítnout, že limit je 300 SMS zpráv denně, já bych zase namítl, že limit je natolik benevolentní, aby zprudil tak akorát zájemce o vytvoření spammerské SMS brány. I mne by tohle množství SMS zpráv stačilo.

Jak se ukazuje v diskusích, ne každý zcela jasně pochopil, kde je finta celé záležitosti. Oprostěte se od mobilního telefonu jako od služby. Mobilní telefon je médium. Médium, na kterém si sami uživatelé zpravidla generují vlastní obsah tím, že si telefonují, esemeskují atd. Jako bylo před pěti sty lety moderním médiem papír, před stoletím rádio a před půlkou televize, teď je médiem mobilní telefon. Médium, které vás informuje, spojuje, baví. Z definice tedy dělá to samé, co papír, rádio, televize. Mimo jiné si z mobilu můžete zatelefonovat, ale podobné rozdíly najdete napříč médii – papír užijete například dobře na záchodě, televize je zase mnohem lepší podstavec na vázu. Každé má své.

Pokračujte ve čtení článku…