Mobilní operátoři prožrali peníze na rychlý mobilní internet

V Hospodářkách vyšel článek Mobilní operátoři potřebují vybrat peníze na rychlý internet, příplatek má být 50 korun, debatu stran vyznění článku jsme rozproudili na Twitteru, ala tam se zle vysvětlují obsáhlejší souvislosti. Takže to blognu. 

TL;DR verze: naši mobilní operátoři peníze na upgrade sítí na LTE v minulosti projedli (vyplatili na obrovských dividendách). Neinvestovali žádný rozvoj, proto mají dnes sítě podinvestované a přechod na LTE je bude bolet. Na LTE ale migrovat musí, protože svět GSM a 3G končí. Takže chtějí, abychom to znovu zaplatili a smířili se s mizernými službami. Což průzkum accencuristů nějak okecává. Proč mizerné služby? Protože operátoři se dohodli, že budou stavět síť společně. Místo čtyř konkurenčních sítí tedy budou spíše dvě, možná ale i jedna – na odlišení kvalitou služby zapomeňte. Další deset mizerných let před námi.

Pokračujte ve čtení článku…

Každoroční pokušení odejít od iPhone

Vždycky je to taková chvíle pokušení. Zbavit se iPhone. Procházím ceníky mobilů a zírám, co si člověk pořídí za pár šlupek ve světě Androidu. Pak ke mě dorazí nějaký prototyp od androidího klienta a já znejistím. Je to pořád takový problém, nebo je to prototypem?

Telefon používám jako business zařízení a příruční fotoaparát. Řekl bych, že mé požadavky jsou malé. Držet synchronní kontakty, kalendáře, poštu vůči Google Apps. Dokumenty. Prohlížeč. A mapy, bez nich bych byl v pytli stejně jako bez aplikace Student Agency a jízdních řádů. Tohle už je všude. Snad. Asi není důvod, abych dosluhující iPhone 4S nahrazoval dalším iPhone, zvláště s ohledem na cenu kolem 20KKč. Za polovinu si pořídím nejnabušenější Xiaomi či Huawei. Vždyť toho potřebuju tak málo…

Koukám na Sony, které mi přistálo na stole. Jen rekonfigurace tak, aby se telefon dal používat někým, kdo chce pracovat a ne čučet na video, by mi trvala hezkých pár hodin. Aby věci fungovaly tak, jak je logické a ne přes roh. Doinstalovat utility a propojit je. Sony is just for fun. Jenže já jsem těžký business uživatel. Nechci hlasové ovládání a ani nechci, aby se mi pletlo, protože ho tutově zmáčknu, až se to bude nejméně hodit. Když se o tom bavím s Android profíkama, nechápou to. Už jsou zvyklí.

Pořád pošilhávám po těch číňanech, co zvládli hitech mobily. Jsem alergický na vrzající plasty, horší než superkvalitní displeje. Chci mít nejenom dobře fungující systém, ale i kvalitní mechanické provedení. Nové Xiaomi Mi4 už se začíná blížit dalšímu pokušení, že je na čase opustit iPhone sféru, že za ty peníze mě nic navíc nepřináší. ICloud mi nahradí Drive a Dropbox.

Nejhorší je, že tenhle pokus dělám co dva roky. Vždycky se pokorně vrátím k iPhone, protože těch pár “jednoduchých” funkcí neumí zatím nikdo dotáhnout do stavu, že bych telefon nerozkopl. Je ten čas teď? A je to Xiaomi?

Xiaomi mi4

Jak by fungoval mobilní trh, kdyby byl „svobodný“

Svoboda je relativní věc. Pokud si ji dopředu vymezíme, jako něco, co umožňuje dělat cokoliv, co nenarušuje cizí práva, dostáváme se do drobného problému, co jsou ta cizí práva.

Zkusme si vymodelovat, jak by fungoval mobilní telco trh v případě, že by „práva“ byla na zřejmě nejnižším společném jmenovateli: život, zdraví, majetek. V rámci podnikání na mobilním trhu by tedy bylo možné cokoliv, co neohrozí něčí život, zdraví nebo majetek. Jak by takový trh vypadal a jak by se rozvíjela adaptace mobilních služeb?

Pokračujte ve čtení článku…

Proč je frekvencí na mobilní sítě málo, když je frekvencí nekonečně

Prý nemám představivost a jdu jen po technické stránce věci. V mobilních sítích by mohla existovat dokonalá konkurence, kdyby se stát nematlal do přidělování frekvencí a nedělal z nich umělým zásahem vzácný statek. Toliko ke kritice části mé obhajoby současného uspořádání. 

Musím přiznat, že moje představivost je omezená. Soudil jsem, že některé technické aspekty omezení ve frekvenčním spektru dané zejména přírodními zákony jsou obecně známy a nepotřebujeme je znovu probírat. Stejně tak některé historické události. Opak se ukázal být pravdou. Nu a protože kdo historii nestudoval, musí si ji zopakovat, pojďme si zopakovat ji i přírodní zákony. 

Pokračujte ve čtení článku…

Odpověď k odpovědi panu Rybářovi aneb pro zájemce o jízdu na mrtvém koni

Pan Rybář mi odpověděl. Doufal jsem, že je politicky protřelejší, přizná se, že článek bez jeho vědomí pod jeho jménem publikovala externí sekretářka, kterou právě vyhodil, jak bývá v tomto případě dobrou tradicí. Neučinil tak, pokračuje na jízdě na mrtvém koni a kdo máte tu touhu, můžete se přidat. Já jen pro pořádek doplním to, co je i v učebnicích ekonomie. (můj iniciační článek je zde)

Pokračujte ve čtení článku…

Komodizace mobilních služeb a ozvěny operátorské smrti

Jedním ze strašáků mobilních operátorů je komodizace jejich služeb, lidově řečeno to, že se stanou pouhými trubkami přepravujícími informace. Mohli bychom namítnout, že tohle přeci jsou odjakživa, jenže tak docela pravda to není. Operátoři dnes provozují mobilní službu, se službou se pojí emoce, s emocemi lze marketingově pracovat, protože emoce je něco, za co jsou lidé ochotni prémiově zaplatit. Fakt. Fakt jsou lidé, kteří jsou (či ještě nedávno byli) ochotni tvrdit, že ten a ten operátor je nejlepší, protože to tak je. Pokračujte ve čtení článku…

Několik slov k výsledkům Nokia telefonů v roce 2012

Nokia publikovala dokument nazvaný „snížení výhledu prodaných telefonů a služeb za první čtvrtletí roku 2012“, v němž připouští to, co se šušká a oficiálně popírá již delší dobu. Strategie obnovy prodeje chytrých telefonů Nokia zatím stále nefunguje. Takže pár komentářů k tomu.

Nokia tvrdí, že prodala za první čtvrletí letošního roku cca 12 milionů chytrých telefonů, z toho dva miliony jsou nové Lumia s Windows Phone 7. Průměrná prodejní cena (pro Nokii, ne v obchodě!) chytrého telefonu Nokia je 141  euro, pokud započteme i Lumie, pokud počítáme jen Lumie, tak 220 euro.

Kontext: Apple pravděpodobně prodal přes dvacet milionů, velmi pravděpodobně tedy dvojnásobek chytrých telefonů, co Nokia a dvacetinásobek Lumií.

Suma sumárum se Lumia prodávala mizerně, ačkoliv Elop bájí, jak „gained market“. Leda kulový.

Proč to? Sama Nokia to přiznává: situace zejména v Asii nebyla příznivá. Značka tam vyklidal pole před rokem, když Elop změnil strategii a asijské trhy měly čekat na nějaký zajímavý Nokia model místo těch výběhových. Distributoři, světe div se, ale chtěli prodávat, tak prodávali něco jiného a zůstali i toho podnes. Indie, Čína, Blízký Východ, tam všude Elop opustil prodejní pole a nedaří se je obsazovat zpět. V Evropě nějaká setrvačnost funguje, v USA stejně Nokii nikdo moc neznal, ale Asie už odpískala. Podle toho prodeje vypadají.

Krom toho WP7 není dospělý systém v porovnání s Andoridem a iOS – a to ani náhodou. Za cenu iPhone či nadupaného Androidu zákazníci dostávali funkčně nepřiměřené telefony a teprve v poslední době se objevují levnější WP7 telefony (i značky Nokia). Jenže když už nemáte na nabušený telefon, radši si koupíte laciný Android, což dokazují prodejní výsledky lwocost rodin LG nebo Samsungu, která každá zvláště prodala tolik, co Nokia Lumií (výsledky předběžné, leč věrohodné).

Co s tím? Elop chce vytrvat a pumpovat chcípajícímu koni adrenalin do žil. Kdyby myslel hlavou a kdyby ho akcionáři nenechali Nokii zprasit, nemusel kůň chcípat a nemuselo se lakovat na růžovo.

Ano, vím. Optimisté řeknou: teď teprve přicházejí levnější telefony, počkejte příští kvartál, to se všechno zlomí. Ehm. A proč by mělo…? Na trhu je levných chytrých telefonů dostatek a na Nokii už se příliš nečeká.

Nokia N8 a rezidua nedotykovosti (předporodní článek)

Pokud si dobře pamatujete, Symbian a hlavně jeho grafická nastavba S60 byli vyvinuty pro nedotykové systémy, tedy pro ovládání z klávesnice. Pak přišel iPhone a mánie dotyků. Nokia šla rychle přeprogramovávat, aby mohla nabídnout své dotykové telefony a bylo vidět, že to flikovala různě. S různou mírou intenzity toho, co může uživatel vnímat, všimnout si.

Nafasoval jsem Nokia N8 a musím souhlasit, že je to nejlepší telefon, co Nokia vyrobila. Jenže to bohužel není ten šlágr, ten šok, co byla Nokia 6110 s infraportem a hady, peleton je hodně vyrovnaný a AMOLED displej je sice nádhera, jenže i konkurence nabízí různě podobně propracované přístroje. Takže je to spíše boj těsně o prsa.

Tohle neberte jako recenzi. Ve většině parametrů je Nokia N8 opravdu skvělý telefon na úrovni doby a v požadované úrovni složitosti, kde nutně platí, že vás budou štvát spíše detaily, jaké nemáte šanci zjistit jinak, než dlouhodobým používáním. A tady se teprve ukáže, nakolik je Nokia schopná akceptovat a rychle vyřídit odezvu komunity, má-li ještě nějakou – tedy to, co skvěle zvládá Apple a Android, méně pak RIM a prakticky vůbec Microsoft.

Zastavím si u dvou reziduí nedotykovosti. A to první je podle mně zásadní. Internetový prohlížeč. Nehodnotím jeho rychlost (pro mně dostatečná) ani kompatibilitu (pro mně dostatečná), ale na ovládání je vidět, že od modelu Nokia 6680 se mnoho mimo jádro neudálo. Stejné problémy byly i na Nokia N97 a já jsem doufal, že je nová a „zcela přepracovaná“ verze Symbian^3 odstraní. Jenže bohužel jsou v rozhraní prohlížeče, takže se na ně asi nedostalo. Vstup do celého rozhraní prohlížeče je jen skrze ikonku dvou šipek ve spodním rohu stránky. Když zadáváte URL adresu, otevře se vám okno a čeká na vstup. Jenže vstup je jen přes virtuální klávesnici, která tu není (tady se počítalo s tlačítky). Nokia to ohackovala tak, že po kliku na okénko se vstupní adresou se vám otevře zvláštní okénko pro zadání adresy, pod nímž je klávesnice. A bude vám dost dlouho trvat, než přijdete na to, jak to udělat, abyste v okénku měli veškerý text označený a psaním na klávesnici jste ho smazali. Běžně se dostanete s kurzorem v textu,

… tak, tenhle článek jsem našel v editoru MarsEditu nedopsaný tak, jak mi zavolali z porodnice, že mám dorazit k porodu syna Vojtěcha dopoeldne 15.10. 2010. Seděl jsem v kavárně, čekal, jak dopadne vyšetření, psal, abych si ukrátil dlouhou chvíli, když mě poslali domů. Tam, kde je čárka, jsem notebook zaklapl a vyrazil – a článek už jsem nikdy nedopsal. Možná je to škoda a jednou si najdu čas, možná už je pro Nokii příliš pozdě.

Strategie firmy Nokia mi v zásadě uniká

Když minulý týden představovala Nokia svůj model N9 s operačním systémem MeeGo, říkal jsem si, že je dobře, že mu dávají šanci. Operační systém napsaný na linuxovém jádru by mohl mít šanci, pokud je napojený na dostupný framework (Qt v tomto případě), pro který už je alespoň základní ekosystém. Nezačínáte z voleje, máte k dispozici sadu základních aplikací včetně super map a prohlížeče, který když mu konečně uděláte nové ovládání (a oni udělali), tak bude fajn.

Tento týden Steven Elop zdůraznil v rozhovoru pro finské noviny Helsingin Sanomat, že i kdyby se N9 prodávala skvěle, MeeGo je mrtvé. Což může být racionální rozhodnutí, jenže nějak mi uniká smysl toho všeho kolem. Pokud N9 přichází na trh s operačním systémem, který Nokia sama dává k ledu, nebude mít N9 jinou hodnotu, než sběratelskou. Jestliže Nokia přestane MeeGo podporovat, systém na mobilech končí a řekněme si upřímně, že tím i prakticky kdekoliv jinde, kromě občasných speciálních použití. V tom případě, jaký má smysl představovat na trhu telefon s jeho podporou? Dalo by se chápat, kdyby šlo o testovací vlaštovku, o druhou řadu. Dalo by se debatovat o tom, zda má Nokia sílu tlačit dva operační systémy, dalo by se to chápat jako úlitbu finským zaměstnancům a možná jako snaha držet prst na tepu doby, alespoň symbolicky. K čemu je ale představení telefonu, který je posledním svého druhu? Rozjetý vlak, který nedokázal Elop zabrzdit? Pozdě si všiml rozpočtů na dopracování prototypu a jeho uvedení na trh? Jaká byla vůbec strategie jeho uvedení na trh? Co od toho Nokia očekávala? Zisk z prodeje několika milionů kusů v době, kdy má přijít Windows Phone 7 model?

Jediné, co se dá možná odůvodnit, je testování obalu pro WP7 telefon. N9 jako by z oka vypadl Sea Ray prototypu s WP7, který minulý týden po vystoupení Stevena Elopa (vytáhl ho na tiskovce, no picutre please a už to bylo na blogách) oběhl net. Polykarbonátové unibody je na mobilech dost inovativní koncept, takže je možné, že Nokia chce ještě před uvedením WP7 telefonů otestovat, jak to bude fungovat a kde jsou potenciální potíže. Možná proto, aby nezmrvila uvedení WP7, na jejímž úspěchu nyní životně závisí. Technicky znovupoužitelné to nebude, N9 běží na čipové sadě OMAP3 od TI, WP7 mají běhat zatím jen na Snapdragonu. Ovšem je pravda, že TI by rádo, aby WP7 běhaly i na jejich OMAP, zatím v tomhle směru nebylo nic oznámeno. Je možné, že to aliance MS a Nokia urychlí, nebo taky ne, to už je vysoká politika.

Sečteno, podtrženo: Strategie firmy Nokia mi v zásadě uniká. Pokud se chce spoléhat na operační systém WP7, u něhož si vydupala možnost rozsáhlých přizpůsobení (které ovšem na prvním prototypu nejsou patrné), proč cpe na trh MeeGo a zároveň ho pohřbívá? Co její investice do frameworku Qt, který přechodem na WP7 jde do kytek nejpozději s odepsáním Symbianu v roce 2016? Co mají znamenat změny v Navtequ, jaký „next generation social-location applications and commerce to differentiate Nokia“?

Je mi to smutno říct. Před Nokií vidím jen dlouhou agonii a uniká mi alespoň naděje na světlo na konci tunelu. Nevidím ho v tom, že bude firma konkurovat asijským velkoproducentům hardware s předinstalovaným WP7. A nevidím, co nabídne navíc, aby obhájila marži. A pro dobro firmy Nokia aoufám, že to ví Steven Elop, aby obhájil rozdíl mezi platy nás dvou.

Chybí mi sympatická véčka jako telefony

Mám pro „véčka“ jako mobilní telefony slabost. Většinou mám „hloupý“ mobil jako „hlavní záložní“ a když to jde, je to véčko. Abych to upřesnil, z nejrůznějších důvodů mi rukami protékají všechny možné i nemožné současné mobily, takže je většinou nosím jako „hlavní“, aby je „zažil“. Jenže takový Androidí mid-range telefon mi vydrží do lehkého odpoledne, pak je grogy a dojde mu štáva, přichází pak nutnost vyměnit jej za „hlavní záložní“, což bývá ten hloupý mobil. Dlouho jsem měl Motorolu V8, tu jsem nedávno posunul dále, používám Nokii N8, ale ta má své potíže: baterka jí u mně taky rychle dojde. Holt problém smartphone. Takže jsem zase v procesu hledání „hloupého telefonu“. A musím si postěžovat, není to jednoduché.

Nějak totiž vymřela „véčka“. Osobně mám tuhle konstrukci rád, jenže s příchodem chytrých telefonů vymizela. Něco málo ještě z útrpnosti dělá Nokia, LG a Samsung, spíše proto, že zapomněli zastavit výrobu na lince – ale to jsou lowendy a já nesnáším rozvrzané kousky s nekvalitním displejem a víc tohle není. Za své penízky si žádám něco hezky zpracovaného, ze slušných materiálů. A to je bída.

Nakonec zamyšleně bloudím po eBay a přemýšlím, že bych si koupil novou nejetou Motorolu V9, telefon představený před pěti lety, ale pořád v ledasčem nedostižný. 3G/HSDPA je ve výbavě, propojení s notebookem, SyncML – tedy to, co potřebuju, jinak nulová výbava navíc, kterou nežádám. Jediná nevýhoda tohoto procesu je, že většina nabídek je z Hongkongu a mě se vážně nechce na poště něco clít. Ech, ano, kamarád mě upozorňuje na to, že Vertu má pořád slušná véčka, ale to už je zase trochu moc na „hlavní zálohu“.
Sečteno, podtrženo: to je opravdu o kvalitní „nechytré“ telefony ve véčkovém provedení tak malý zájem? To opravdu dotykáče všechno tak převálcovaly? A kdo nepřejde na smartphone, je pro trh out?

PS: Chytrý mobil z poslední doby, který se mi opravdu líbil: HTC ChaCha.

Proč má T-Mobile tak mizerná mobilní data?

Když jsem přecházel od Vodafone k T-Mobile, myslel jsem, že je to jen suché cenové rozhodnutí. Říkal jsem si, že mohou být rozdíly drobné, lokální – vím, že v jednom místě, kde pobývám často, nemá T-Mobile signál, zatímco Vodafone tam chytnu, když si stoupnu na špičky. Ale jedna věc mě za ten téměř měsíc fascinuje. T-Mobile má neuvěřitelně mizerná 3G mobilní data, alespoň v Praze (jinde jsem je ještě nepoužíval).

O co jde? Pokud mobil nepoužíváte pro mobilní internet systematicky a při pohybu, asi si toho ani nevšimnete. Potíž je, pokud se mění podmínky, tedy typicky při pohybu s mobilem a využíváním netu. Jdete, čtete si web, používáte nějakou službu napojenou na net a najednou internet zcepení a trvá mu řadu minut, než obživne.

Díval jsem se do monitoringu, příčina je na první pohled poměrně jednoduchá: se slábnoucím 3G signálem mě síť shodí do EDGE. Jenže to by nemělo způsobit, že data najednou nejdou. To by měla jít jen pomaleji a přechod by měl proběhnout s megarezervou do dvou vteřin. Jenže v tenhle moment probíhá vnitřní fackování v síti T-Mobile a tak hluboko do ní nevidím, takže pravou příčinu jsem nevyzkoumal. Částečně platí, co píše Páv na GSMWebu, tedy cedníkovatění shozením do 2G v případě poklesu kvality 3G signálu, ale to mi nevysvětluje, proč data zamrznou na mnoho minut a dlouho trvá, než se znovu rozeběhnou. Často jim pomůže až restart nebo přepnutí do leteckého módu a zpět (tedy odhlášení a přihlášení do sítě). To spíše napovídá na nějaký jiný bordel – nezvládnuté předání mobilních dat mezi 3G a 2G?. Tušíte o tom někdo něco bližšího, nějaký další expertní názor?

Jinak u stacionárního připojení se to tolik nepřipojuje, což je logické: podmínky kvality signálu se vám s notebookem na stole moc nemění.

Pro pořádek připomínám, že jsem situaci vyzkoušel a pozoroval na čtyřech různých mobilech s nejrůznějšími operačními systémy, původně jsem to považoval za vadu prototypového telefonu, ale dělaly to i sériové kousky, ve Vodafone a O2 se mi nic takového neopakuje.