Nokia má tiskovou konferenci a je to narvané

Hlava na hlavě je to doslova na tiskové konferenci Nokia. Na fotce vidíte obsypané dveře, lidí se snaží do sálu nahlédnout alespoň okénkem ve dveřích. A to je konference jen pro novináře. Není se čemu divit. Zatím jsme tu od firmy Nokia nic moc neviděli. Na tiskovce představila nějaké mobily, z nichž nejdůležitější je Nokia 6136 s podporou UMA. Jde o telco překlad wifi, což je tu jinak sprosté slovo. Jenže uma je in. A Nokia představila nejenom telefon s Uma podporou, ale i LiveBOX, což je zařízení pro připojení do mobilní sítě přes wifi a DSL. Nokia a Orange tuhle službu už ohlásili.
Uma tu představuje skoro každý. Nejenom Nokia. Takže až bude čas tak o tom více. Co je na tom mrzuté je, že Uma je cesta, jak odříznout od wifi propojení s mobily nezávislé Sip poskytovatele. Proč někdo nenabídne místo Uma přímo propojení s vlastním Sip serverem? Asi proto, že operátorům by se to nelíbilo. Pardon, tady na kongresu se říká, že by nebylo možné uživateli zajistit end to end kvalitu služby. Bullshit, říkám já…

Qualcomm nacpal hsdpa do gsm pásma

Qualcomm se rozhodl s GSM vypořádat po svém. Na kongresu představuje HSDPA řešení pro pásmo 900 mhz a to s podtitulem Nahradit 2g příští generací. Techniku tu pro to ukazuje Nortel a na downlinku to běhá impozantních 3,6 mbps. Samozřejmě v demu. V praxi bude záležet na tom, kolik pásma bude mít operátor k dispozici. Ale hezké to je, což o to! Ale na smrtelnou ránu pro gsm to zatím nevypadá, protože změnu by museli strávit jak zákazníci, tak regulátor.

Redakce Mobilu v plné práci

V press centru jsem zachytil redaktory mobil.cz v plné práci. Doba pokročila. Už také posílají zprávy na server přes mms a snímek je zachytil v momentě tvorby dvou článků. A kdybych dneska psal trochu nesouvisle tak se na tom podepsalo včerejší sangria a grappa party…

Výstaviště je prostě obrovské

Jelikož kongres začíná až v pondělí, máme tu víkend na prohlídku města. A Barcelona stojí opravdu za to. Mají tu hezkou službu pro turisty, v Praze bohužel neobvyklou. Turistickou autobusovou linku. Koupíte si denní lístek a můžete jí jezdit po libosti, kdykoliv nastoupit nebo vystoupit. Samozřejmě jezdí od památky k památce a je to patrový bus, patro otevřené. Moc pohodlné a fajn.

Z dnešní projížďky pochází i fotografie výstaviště, či spíše kongresového centra, zde zvaného Fira di Barcelona. Ani jsem se ale neobtěžoval vystoupit z autobusu. Až zítra si půjdeme pro akreditaci.

Výstaviště je obrovské, odhadem dvojnásobek oproti Cannes. Dokonce tady jednoduše uzavřeli ulici mezi výstavními halami aby stačilo se prokázat při vstupu jednou a ne už při přechodu mezi halami. A co více, bude tu jezdit kongresový autobus. A to hned s několika linkami. Tak uvidíme.

Na co jest nutno dávat bacha, jsou zloději v metru. Při cestě do naší rezidence to zkoušeli i na nás, ale nejhorší na tom bylo to, jak neprofesionálně. Nebo už jsme z Prahy tak vycvičení a ostražití? Já nevím. Prý začala nějaká olympiáda. Nevím, co je na tom pravdy, ale Barceloně je to srdečně jedno. A mne taky. Barcelona je vyzdobena na kongres, všude je moře reklam na Samsung a Motorolu, dneska jsme viděli i první obří reklamu na Nokia. A v přístavu je obrovský nafukovací billboard na Windows Mobile.
Pokud si Barcelona neužívá kongres tak slaví svátek svaté Eulálie. V ulicích jsou davy lidí, tančí se a zpívá, v katedrále svaté Eulálie jsou bohoslužby a před katedrálou hraje skupina. Kvas ve městě je v kontrastu k Praze dokonalý argument pro moje tvrzení, že Praha není žádné velkoměsto ani metropole…

Tak a jsme tady a hned Samsung a jeho HSDPA

Dorazili jsme na místo určení. Elektronický ticket se neukázal být problémem, stačilo mít jej preventivně vytištěny. Barcelona si hodlá letošní kongres hezky užít a už při východu z letiště je tu hromada reklam na novinky, které máme teprve spatřit. Příkladem může být vyfocený Samsung který nabízí podporu hsdpa. Co dalšího nabízí se dozvíme za pár dní. Agentura, která nám zajistila ubytování, nám také zařídila odvoz, takže už jedeme se ubytovat bez noření se do místní veřejné dopravy. A během toho píšu. Což mi připomíná, že v úterý mi někdo chce presentovat systém na mobilní blogování. Tak jsem zvědavý, o co bude lepší než tohle udělátko…

Malé interní sdělení

Neradujte se předčasně. Titulní stránku Marigolda jsem zprovoznil proto, že jsem se na 3GSM kongres akreditoval jako „novinář Marigolda“ a nechtělo se mi na poslední chvíli to řešit a press oddělení kongresu by mohlo reptat. Za ty tři eurolitry to stojí. Navíc stejně většině zdatnějších došlo, že jsem na server jednoduše a prostě nahrál soubor nazvaný index.html, který má při servírování přednost před index.php, takže se k původní titulní stránce dalo dostat a nebylo proč ne.

Uznávám. Poznámka, že bych si zde mohl blogovat velmi neperiodicky, má něco do sebe. Trochu problém je v kázni a v tom, upřednostnit, co upřednostněno má být. Jestli znáte pojem pracovní přetížení, tak vás mohu hrubě ujistit, že se velmi pravděpodobně ani vzdáleně nerovná mému momentálnímu overloadu. Za posledních čtrnáct dní jsem pokročil tak daleko, že jsem vyřídil většinu urgentních emailů až do listopadu loňského roku a většinu SMS zpráv došlých do prosince a to je naprostý a definitivní pokrok. Z nejviditelnějších pracovních pokroků je, že jsem odevzdal první korekturu Flotily pouhý měsíc po termínu. Dlužno dodat, že jen proto, že se na tu knihu těším, jinak by se v normálním pracovním pořadí jen tak na řadu nedostala.

Anžto jsem v únoru v Barceloně na 3GSM a posléze v Mnichově na Inhorgentě, bude únor možná autorsky silnější, pokud se obtížím vzít si notebook s sebou. Nicméně drobná změna přijde: Marigold bude na pozvánky (tedy až bude a jestli bude).

O tom už jsem přemýšlel velmi dlouho a hodlám tak odfiltrovat nežádoucí návštěvníky. Jak už jsem říkal mnohokrát – nejde mi u weblogu o hrubou návštěvnost, ale o návštěvnost inteligentních lidí, což nenáhodní čtenáři povšechně splňují (blba bude těžko zajímat dlouhodobý vývoj 3G sítí), zatímco přišelci z vyhledávačů už zdaleka nemusí. A vysvětlovat jim pravidla, základy a dogmata dokola, mne neba. Buďto se tomuto problému budou přizpůsobovat články (haha, na to zapomeňte), nebo čtenáři – a rozhodl jsem se pro to druhé.

Pozvánky budou obecně dostupné – každý, kdo ji bude mít, bude moci pozvat kohokoliv, ale samozřejmě bude za něj zodpovědný a když se jím pozvaný projeví jako hulvát, černý puntík nemine i zvoucího. Inu, čínský princip tří rodin má něco do sebe.

A kdy to bude? Miles na tom pracuje, bude to modul do Textpatternu (Blog:CMS už nechci ani vidět) a až to bude mít, tak to bude mít. A když to nebude mít, tak to prostě nebude – to je jasné 🙂

Jak mi t-mobile pomohl vyměnit pneumatiky

Bude to skoro reklamní spot na službu Navigator. Navíc napsaný na mobilním telefonu a poslaný mobilním emailem. Ale znáte to, když se někam nově nastěhujete, tak musíte všechny služby hledat. Například teď jsem se rozhodl, že když jedu zítra za prací do Rakouska, že by se mi hodily zimní gumy. Je to bezpečnější na cestu do Brna a v Rakousku jsou myslím povinné. A tak jsem začal hledat pneuservis v okolí. Jenže jak na to… Nakonec pomohl právě navigator od t-mobile. Nechal jsem pár kontaktů a vyšlo to… Chvála technologií a aktuální databázi…

Nestíhám

Dobrá připomínka – co nové články. Nu, nestíhám. Finiš dvou velkých věcí najednou mi nedělá dobře. Napsal jsem asi trojici článků na Mobilring, ani jsem nestihl dát odkaz, tak si je tam přečtěte (a dnešní článek o tom, co chystá Vodafone na příští rok taky, je to hustné 🙂 …

Více později…

Tak nějak mi vytekly nervy a koupil jsem si Mac Mini

Chudák MaLér asi celou noc čekal, jestli si ráno na Marigoldovi přečte odsuzující hanopis svého miláčka. Ale vezměme to popořádku.

Ve čtvrtek jsem dorazil do práce, pustil notebook, chvíli pracoval a pak jsem si šel koupit nějaké to pitivo. Přijdu do kanceláře a  na notebooku hrdě září modrá obrazovka smrti. Krčím rameny, dávám restart, notes ještě bootuje, jenže pak už se mu nějak nechce dotáhnout systém a začíná to v něm klapat. Diagnostika je rychlá a krátká – náhlá smrt pevného disku.

Zajel jsem do servisu (jak správně někdo z fotky odhalil, je to ITS na Vinohradské), tam mi diagnózu potvrdili. Až do téhle chvíle jsem byl vysmátý, firemní data dlí v bezpečí zálohovací jednotky.

Jenže pak mi to došlo. Kniha. Sakra kniha. Jasně, tu jsem přeci neuložil do oblasti, odkud se všechna data každý den automaticky sesosají na zálohovací jednotku! Prošmejdil jsem zálohy a bylo to jasné. Stopadesát tisíc znaků, deset tabulek a padesát obrázků je v prdeli, promiňte mi to slovo.

Jako pisálek neznám nic horšího. Napsat rozsáhlý text a muset jej psát znovu je noční můra. Příšernost. Už jste jednou všechno objevili, napsali a najednou musíte znovu a zhruba v  totožné kvalitě. Nějak mne to sebralo.

Abych si spravil náladu, rozhodl jsem se k reorganizaci svého strojového parku. Tak ponejprv je zřejmé, že notesu nesvědčí, když ho všude sebou tahám. Je to sice IBM R50 – teoreticky odolný stroj, ale na Zandla, byť starostlivého, nemá dost odolnosti. Řešení – notes po opravě bude trůnit hlavně v kanceláři, tahat ho s sebou domů a zpět do kanclu každý den nebudu. Alespoň nebude putovat třikrát za rok do opravy (jediné, co jsme ještě nevyměnili, je šasičko a to to asi taky čeká).

Jenže otázka zněla, co domů. A tak jsem si konečně ospravedlnil svůj dávný sen. Apple Mac Mini. Byl pátek ráno, zavolal jsem MaLérovi, že OKAMŽITĚ a urgentně potřebuju MiniMaca a ať ho sežene. MaLér pravil, že jistěže, že se mohu ihned stavit. Samozřejmě a zcela mazaně mi připravil toho nejdrazšího, nejnadupanějšího, protože bylo zřejmé, že jsem se rozhodl koupit cokoliv, co bude mít nálepku MiniMac.

A tak ho mám doma. A jsem nadšen. Tak, jak jsem čekal. Zapojil jsem ho, on mne přivítal úsměvem a velmi potichounce si vrní na mém stole. Jupíííííí…

Mám ho zapnutý dvacet minut, takže jiné hlubší dojmy nemám. Jediný momentální zádrhel je, že MaLér mi napsal na vizitku, jak se jmenuje nejlepší ICQ pro Mac OS X a tu vizitku mám v kapse košile v pokoji, kde spí Sofie, takže se mi tam nechce lést, abych ji neprobudil. Díky hvězdám, pokud tohle bude největší problém… 🙂