Eshopy v době sociálních sítí a obsahového šílení (pár dojmů z EBF2016)

Vyrazil jsem v úterý na EBF, abych si osvěžil informace stran elektronického obchodování na internetu. A rád bych si pořídil pár zápisků k dalším úvahám.

Hlavní nit se táhla skrze všechny přednášky. Jak levně akvírovat nové zákazníky? Vlastně nejlépe tak, že je bombardujete výzvama, zapojujete je a vytváříte pro ně unikátní obsah, soudili zhusta přednášející, protože jen tak se vyhnete drahé reklamě. V podstatě to znělo z každé jen mírně teoreticky laděné přednášky. Však taky někdo z publika troufale nahodil otázku, jak se v tomhle odlišit, když to bude dělat každý.
Pokračujte ve čtení článku…

Blokování divných lidí na Facebooku je psychohygiena

Několik lidí v poslední době přemýšlí o tom, zda mají někoho zablokovat jen proto, že je jim na Facebooku protivný, nepříjemný – a zda se tím neuzavřou do nějaké „sociální bubliny“, kterou si někdy zřejmě slibovali od Facebooku překonávat. Vypadá to, že existuje nějaká představa, že si musíte pouštět kohokoliv do „svojí bubliny“ jen proto, abyste „nebyli odtrženi od reality“. Ale HOVNO. Do obýváku si taky nepouštíte každýho, ale jen někoho, kdo je vám sympatický a chcete ho tam usadit. K tomu, aby člověk verifikoval své představy s realitou, mají sloužit noviny publikující výzkumy, výsledky voleb a další věci založené na statistice a ověřených informacích. Ne to, že si necháte do obýváku mezi své přátele vlézt kohokoliv, kdo tvrdí, že se tam chce usalašit a mezi vašimi přáteli něco povykládat. Tohle je jen vyčůraná metoda, jak zabrnkat na city/ještinost dotyčného a tlačit jemu a jeho přátelům jakoukoliv informaci včetně ideo-sraček a zneužívat toho, že vy narozdíl od nich máte slušný a obsáhlý seznam skutečných přátel, kteří si jdou přečíst ledasco, co je pod vaším příspěvkem napsáno. To není ani o toleranci, ani o uzavírání své bubliny, ale o vaší ohleduplnosti k sobě, svému času a svým skutečným přátelům. Omluvte můj njůspík.

Pomalá smrt emailu

Před několika dny jsem si přesunul svůj soukromý email z Gmailu, kde ho mám od vzniku služby, na ProtonMail. Důvod? Šifrování, bezpečnost, ale i nechuť mít všechno u Google, ve který přestávám mít důvěru.

Včera jsem se díval, co mi na soukromý email chodí za emaily. Letos jsem schránku už několikrát léčil službama jako Unroll me. Podařilo se mi zredukovat objem newsletterů, které mi chodí, na únosnou úroveň a Gmail si velmi slušně radí s tím nejplacatějším spamem.

Mám v soukromé schránce cca 150 nesmazaných emailů. Přesně jeden z nich je osobní, od člověka, kterého jsem se zeptal, co stojí pronájem coworkingového centra ve Staré Boleslavi. Zbytek jsou nejrůznější automatická hlášení z banky a jiné stavové zprávy jako potvrzení objednávek, ale také nabídky, tiskové zprávy, newslettery či maily stran registrace do služeb. Příšerný.

A to připomínám, že je to email, který si na mne snadno vygooglujete, uvádím ho všude v soukromé komunikaci.

Co se změnilo? Když už mi píše někdo z blízkých lidí, pak přes Facebook messenger, SMS nebo iMessages. Je to zřejmě víc bezprostřední i pozornostihodné a s ohledem na cenu za ty samé peníze.

Takhle nějak umírá email, o kterém jsem si před deseti lety neuměl představit, že by kdy umřel, natož že by na něm jednotliví technogiganti něco změnili. Pamatujete si na to? Jak Microsoft přišel s plánem, že za odeslání emailu se budou platit mikročástky, aby se zničil spam? Říkal jsem si, že to nikdy neprojde. Že email se nezmění. A taky se nezměnil a proto umírá. Nahrazují jej služby, které nejsou vzájemně interoperabilní a které mají firmy pod kontrolou a mohou si je vyvíjet. Emailovým klientem v tom pojmu, jak jsme ho znali před deseti lety, se stává notifikační centrum mobilního telefonu, kam dochází avizace o všech těch došlých zprávách z Whatsappů, Snapchatů, iMess a dalších programech. Mám jich v mobilu asi tak deset různých a dalších tak dvacet za komunikační platformu nepovažuju nebo bych si na ně nevzpomněl. Příkladmo Strava, elektronický běžecký deníček, kde se běžci chlubí svými “úspěchy” a kde se taky plácáme po zádech, abychom s tím neotravovali jinde. To je také důvod, proč Apple masivně předělal notifikační centrum iOS na něco, co jsme znaly ze Symbianu v době před deseti lety, tedy v době, kdy něco takového vůbec nebylo potřeba.

Přemýšlím, co by se stalo, kdybych soukromý email zrušil. Pravděpodobně bych si akorát musel instalovat mobilní verzi datové schránky, do které mi včera přišla zpráva, já o ní dostal v metru emailové avízo a až domů na velký počítač jsem byl nervní, co se zase stalo a kolik si odsedím (nakonec to byl jen výpis přístupů do datové schránky, moc za něj děkuju).

Soukromý email se tak pro mě stává avizační službou a podobnou zbytečností, jako telefonování. Kdypak asi první webové služby umožní zasílat ta nejrůznější avíza do Whatsappů a jiných messagingových služeb? Není tohle smysl firemních botů na Facebooku? Jistě, že je – tím se i ona transakčnost z emailů přesune na Facebook, což mu jistě přinese další výsady ve světě internetu. Včetně té, po které netouží: že se budu těšit na jeho zánik. Stejně jako budu přemýšlet, jak přivodit zánik notifikačnímu centru mého mobilního telefonu.

PS: Když už jsme u toho bezpečí, Marigold teď běží na HTTPS … 🙂

Jak tlačí lobby nátlakové akce na internetu?

V poslední době se na internetu množí nejrůznějšími nátlakovými akcemi nejrůznějších lobby. Protože jsem v poslední době pár takových vyhrožovaček a nátlakovek evidoval (od proruských, přes zbrojní až po telekomunikační lobby), sledoval a zažil, pokusil jsem se sumarizovat, jak takové nátlakovky a prosazovačky pohledu na téma vypadají. Zajímavé je, že schéma se používá stejné, liší se jen “kultura” užitých prostředků – jak výrazových, tak argumentačních.

Pokračujte ve čtení článku…

Zamrzlá evoluce ve světě techniky

Včera jsem přednášel na konferenci Kam kráčí telekomunikační sítě v Olomouci a moje téma bylo Vize internetu v roce 2025. Vizi si teď nechme stranou, jen okrajově jsem se totiž na přednášce dotkl tématu, které by si zasloužilo samostatný prostor. A proto bych mu jej rád věnoval.

Vždycky, když člověk přemýšlí o budoucnosti, je buďto pesimistický ve stylu “bude to, jako je to teď” nebo používá v podstatě lineární interpolaci “když se loni prodalo 2x víc, bude to i letos a příští rok 2x víc”. Jenže tak to není. Komplexní systémy mají tendenci chovat se na první pohled nestabilně a také nelineárně, ve skutečnosti je v tom řád. V tom řádu se smíchává revoluce, kdy všechno skutečně explozivně roste a pak náhlé zamrznutí. Proto používám termín “zamrzlá evoluce”, s nímž přišel český biolog Jaroslav Flegr a skvěle se hodí i na popis stavu trhu.

Pokračujte ve čtení článku…

Kdo je kdo v českém (a slovenském) Internetu věcí – IoT

Kdo je kdo v českém (a slovenském) Internetu věcí? To je dobrá otázka, na kterou se pokusím záhy odpovědět. Nejdříve malé vymezení. Internet věcí může obnášet celou plejádu firem, počínaje těmi, které lisují plasty pro krabičky, přes tiskaře manuálů až po dodavatele kompletních řešení. Já za firmu pro tento seznam beru takovou, která vytváří propojení mezi “věcmi”. Tiskaře nebo výrobce plastů za firmu v IoT činnou nepovažuji, byť chápu, že něco dodávají. Z toho důvodu mírně bokem dávám firmy poskytující infrastrukturu, protože ti nevytvářejí chytrost samu. 

Pokračujte ve čtení článku…

Když se konferenčně dojí Internet věcí

Že je IoT po několika letech (kdy jsem vám připomínal, ať se mu věnujete) v kurzu, se pozná tak, že se o něm pořádají konference a vystupují tam lidi, který v branži nikdo nezná. Dobrým příkladem je české IoT Forum, které pořádá IDC větřící sukces. A řešící jej tak, jak to IDC dělá vždycky: sepětím s velkým průmyslem schopným věc cvaknout bez ohledu na to, jaký skutečný přínos bude mít.

Pokračujte ve čtení článku…

Co je za zpoplatněním WiFi frekvencí v Česku

V MF Dnes vyšel článek můj a Pavla Novotného o tom, že české Ministerstvo obchodu a průmyslu chce zpoplatnit používání dosud nelicencovaných frekvencí, jako jsou ty pro WiFi nebo pásmo 10 GHz. Byli bychom první stát na světě, který tyto frekvence zpoplatní. Doporučuju dnešní MF Dnes koupit, je to hodně důležitá věc, která nám zadělá na problémy mnoho let dopředu. Nejenom, že internet skokově zdraží o stokoruny, ale hlavně přestane být v některých regionech, kam nesahají velcí operátoři, dostupný.

Co je za zpoplatněním nelicencovaných pásem, co se do novin nevešlo a co jsou jen moje osobní dojmy, které už nemusí nikoho zajímat?

Pokračujte ve čtení článku…

Navigace v bobtnající a nesrozumitelné webové aplikaci

Nakousl jsem to na Twitteru, ale nebyl jsem mocen to ve 140 znacích vysvětlit. Jeden z hlavních UX problémů, které řešíme v Energomonitoru, je způsob zpřístupnění relativně složitých dat zákazníkům, kteří o ně vlastně ani nemají zájem. Většina zákazníků, pokud něco, chce šetřit peníze. Rozumí tedy pojmům koruna/euro, ale ne energetickým pojmům, jako je spotřeba, příkon, spalné teplo či tepelná setrvačnost atd. Někdy lze energetickou veličinu převést jednoduše na koruny, jindy ne. V řadě případů je vhodné rozumět tomu, jak původní energetická veličina funguje, protože to umožní efektivně šetřit. Například už jen takovou spotřebu nelze snadno převést na koruny. Kromě toho, že musíte znát cenu, používá řada lidí dělený tarif, kdy v určitých časových pásmech se aplikuje nižší cena. Musíte tedy vědět i to, kdy ke spotřebě došlo. A má-li zákazník efektivně šetřit, měl by vědět, jak spotřebu přesouvat do levnějšího pásma, což hodně závisí na typu spotřebičů.

Proto se v energomonitoru zabýváme tím, jak jednotlivé informace či funkce zpřístupňovat uživatelům a jak je v energetice “nenásilně” vzdělávat. První etapou je samozřejmě rozumně použitelný web, což je průběžná práce s ohledem na to, jak se přidávají nové funkce. Druhou byly vzdělávací emaily. Když si registrujete energomonitor, začnou vám chodit každý týden emaily s návodem, jak si zprovoznit službu či jak ji využít k úsporám. Třetí iterací je zjištění, že reakce uživatelů na tyhle emaily se dost liší. Někomu vadí (i jen fakt, že si je musí odhlásit), jiný je ignoruje, další přečte a nic z toho nepoužije, až po ty, co chtějí víc takových informací. A tak jsme si rozškatulkovali naše potenciální zákazníky do šesti skupin podle motivací k používání produktu a nyní rozvažujeme, zda má smysl se ke každé chovat nějak jinak. Z obrázku je vidět, co jsou motivace u jednotlivých skupin a k tomu se snažíme napasovat servírované informace. Geek spíše ocení tip na to, jak sledovat vypnutí televize, zatímco pro kategorii energopoor je to zbytná informace, raději by tip na nějakou úsporu, která je zase pro geeka spíše nepodstatná.

Graf motivace klienti

No a po čem jsem pátral, jsou zkušenosti odjinud. Velké servery či služby, které se snaží podstrkávat svým zákazníkům obsah přizpůsobený jejich segmentaci, tedy bez toho, že by uživatel říkal, co chce a nechce vidět. Českých serverů se to asi moc netýká s výjimkou těch největších se to myslím nevyplatí, hledal jsem, zda o tom nepublikovaly nějaké studie či presentace velké služby jako Mint, FitBit, LinkedIn, Amazon atd. Zda takový přístup, kdy nabízíte uživatelům různě viditelné funkce či je nějakým způsobem na webu i emailu tlačíte k jejich používání měl smysl a zda práce se segmentováním uživatelů se vyplatila. Proč je to pro nás zásadní? Některé funkce energomonitoru jsou jednoduché, jiné už složitější. Vidíme, že zákazník si ty funkce prokliká na začátku, ale to jim ještě moc nerozumí a už se k nim nevrací. Jenže mezi tím se s energetikou líp sžije a ty funkce by už lépe chápal. Jak ho k nim dostrkat? Jak ho naučit je používat jinak, než videotutorialem, na který se ne každý podívá?

Zatím jsme na začátku pokročilejšího návrhu. Implementovali jsme službu Intercom.io, která sleduje, který zákazník co používá a umožňuje na to nějak interaktivně reagovat. Po měsíci od nasazení nové funkce můžete uživatelům, kteří ji nepoužili, ale už použili nějakou jinou funkci, poslat avízo do aplikace, ať to oprubují. Odkaz na tutorial, když vidíte, že se jim funkce nepodařila rozchodit. Intercom umožňuje hodně hraní bez velkého programování na straně serveru, což je pro nás a pro takové výzkumničení podstatné, neváže to vývojové kapacity.

Poznámka na závěr: poradit, že aplikace má být srozumitelná, to je hezké. Má. Ale lidi energiím nerozumí, rozumět ani zpravidla nechtějí a je potřeba se s tím poprat jinak, než odkazem na studium fyziky třetího ročníku gymnázia…  Navíc je třeba brát v potaz, že celá ta věc není jen pro Česko, ale i pro jiné země, kde věci mohou fungovat mírně či dosti jinak … 

Na téma pádu Goldee: hardware startup je zatraceně těžký

Dostal jsem pár dotazů ke konci slovenského startupu Goldee a když už jsem se psal s odpovědmi, dám to veřejně v plen.

Proč skutečně Goldee skončilo, netuším. Zda hlavní hybatel projektu odrbal investory cíleně nebo to jen upřímně nezvládli či cokoliv mezi tím, fakt nevím. Nemám žádné zákulisní informace. V Energomonitoru jsme Goldee zachytili, jenže jejich téma se nás moc netýkalo a ani jsme tomu moc nevěřili. Ovládat chytrá světla je z hlediska úspor energií neatraktivní, pro nás to spadá do kategorie gadgetů, hračiček, které nejsou k ničemu jinému, než pro radost a to je jiný styl obchodu. Takže do toho nejdeme. Říkali jsme si, že se časem pravděpodobně seznámíme, když to oba vydýcháme dost dlouho, protože nepochybně budou řešit věci, které řešíme i my. Ale k tomu už nedošlo.

Pokračujte ve čtení článku…

MQTT a Docker jako kořist pro Internet věcí z konference ThingMonk

Tento týden Michal s Vlastou a Vojtou vyrazili na akci ThingMonk do Londýna, tím je minula krásná ledovka na Moravě, ale zase si užili poněkud hackerskou akci věnovanou hlavně Internetu věcí, tedy “ajotám” – IoT. ThingMonk je fajnová akcička mimo korportání konferenční mainstream a levotočivé inspirativní slámomlaty jako je TEDx. Zaměřuje se na “bleeding edge” technologie, což je takový překladatelský oříšek, nazval bych to technologie krev a mlíko, kdy nevíte, jestli převáží krev a na technologii vykrvácíte, nebo mléko a hezky se napapkáte. Zjednodušeně řečeno, jde o setkání lidí, kteří dělají s technologiemi tak novými, že Root o nich napíše za rok aktualitu. No a tam kluci vyrazili.

Pokračujte ve čtení článku…

Zoot uspěl se značkami, jen bylo potřeba vykašlat se na ty odpadkové

Když jsem tak před čtyřmi lety psali na Lupě o Zootu, namítal jsem Láďovi Trpákovi, že fandit značkám, který tam má, si neumím představit. To byl původní koncept Zootu: zadáváte značky, který máte rádi a ono vám to doporučuje jejich akce. Až na to, že tam byly samé takové ty junk-brands, spotřební odpady jako CocaCola, věci od Unileveru či Kraft Foods atd. Těm je člověk schopen fandit v osmnácti, ale pak rychle dojde na to, jaký je to póvl – a pokud ne, tak si akce na ně najde na slevovém letáku nejbližšího supermarketu, kde je ob týden jedou za polovic. O něco později jsem ten původní koncept Zootu označil za propadák roku 2010

Pokračujte ve čtení článku…