Trocha toho sexismu v Google a uklidnění situace vyhazovem

Zaměstnanec Google sepsal obsáhlý elaborát o tom, že ženy se moc v IT neuchytily. Poukazuje na řadu důvodů. Google reagoval s drobným odstupem a problém vyřešil: zaměstnance vyhodil, protože „porušil řád firmy“. Teď firma dostává pěknou čočku ze všech stran. Já těch deset stran jeho zprávy pročetl a viděl jsem v tom hlavně kritiku způsobu vzdělávání žen v oblasti technických věd. Sorry, je velmi těžké čekat stejný výkon od dvou jedinců, jejichž celoživotní vzdělávání se diametrálně lišilo a to zatím vypadá jako fakt podmíněný celospolečensky (nikoliv biologicky). Považuji za fér to konstatovat a zabývat se tím.

Krok Google považuji za alibistický, zbabělý a nešťastný pro všechny, včetně člověka, jemuž se firma pokusila zničit život. Připisuji si to na dlouhý seznam důvodů či spíše důkazů, proč už delší dobu považuji Google za zlo. #googlemanifesto

ICO čili Initial Coin Offering, kryptoinvestice bez regulace

ICO je způsob, jak (zejména) blockchainové společnosti mohou sehnat peníze mimo klasické finanční sféry. Je to drobná ekonomicko-společenská zajímavost na pomezí revoluce, hry a podvodu, tak jako momentálně všechno kolem kryptoměn. ICO je odvozeno zcela nepokrytě od IPO, veřejného úpisu akcií, protože nejčastější výklad toho slova je vlastně veřejný úpis elektronických podílů. Je to způsob, jak podpořit něčí podnikání výměnou za podíl na výnosech, potenciál růstu vašeho podílu nebo jen za dobrý pocit. Pokračujte ve čtení článku…

Pořád je tu prostor pro další operační systém

Dlouhodobě razím teorii, že na práci mám mít jiný počítač, než „na zábavu“. Nejde jen (ani tak) o bezpečnost, jako i o psychickou pohodu, kdy vím, zda zrovna pracuju za peníze, nebo se jen tak pro radost v něčem vrtám. Uznávám, že se to těžko vysvětluje, ale snažím se tyhle momenty oddělovat nejenom prostorově, i virtuálně. Na pracovním počítači nemám soukromý email, na osobním pracovní atd.

Drobný zádrhel je, že soukromým počítačem je iMac z roku 2008. Pravda je, že jsem ho upgradoval, co to jen šlo a těch 6GB paměti i SSD mu hodně prospělo, přičemž na moje psaní a občasné obrázkování to stačí. Jenže Apple přestal po skoro deseti letech tento model podporovat, nelze na něm přejít na vyšší verzi Masoxu a to začíná dělat těžkosti, protože některé updaty už ji vyžadují, stejně jako některé funkce iCloudu, který jsem naštěstí kvůli bezpečnosti z větší části přestal používat. A tak mě začala honit mlsná, koupit si něco jiného.

Hloupé je, co. Nejbližší podobný iMac stojí cca 35 000 Kč, což by mi přišlo fér na pracovní počítač, nikoliv ale na domácí šudlání. Hloupé je, že Mac Mini i s nákupem displeje nevyjde o mnoho levněji, takže jsem v Apple světě uvázl na mrtvém bodě, leda bych šel shánět po bazarech.

Říkal jsem si, že na to moje domácí internetování musím pořídit něco levného. Vždyť to, co chci, umí každý tablet za bůra a kdyby k němu šel připojit velký displej, myš a klávesnice, nebylo by o čem. Jenže takhle daleko náš svět zase není.

Můžete mít levný počítač s Windows a se vším, co na Windows nesnáším, tedy maximem opruzu typu „zrovna budeme aktualizovat“ či šílené grafické rozhraní. Asi nejblíže mým potřebám je nakonec Chrome OS, který se ale u nás příliš nevede, hlavně ve verzi Chromeboxu. Kromě toho je i na mne ten koncept příliš nový na to, abych do toho dal bůra plus nákup displeje jen tak, bez větší úvahy. Už proto, že občas přeci jen potřebuji stáhnout fotky z fotoaparátu a alespoň mírně je upravit a někde skladovat, k čemuž by jistě externí disk postačil, ale jak si s tím Chrome OS poradí?

Člověk by řekl, že za tu dobu se objeví nějaký lehký Linux, který by něco takového zvládl vytvářet v uspokojivém hávu, ale všechno, co jsem viděl, je parní válec v provedení turbo a s karbonovou šasi. Prošel jsem dokonce exitické alternativy, jako jsou pozůstatky BeOS aka Haiku, ReactOS nebo Remix OS, který mi přišel nejzajímavější, protože má dokonce desktop o velikosti dlaně a s plnou výbavou, bohužel v o generaci staré verzi a na novou verzi sebe sama tam nejde přejít kvůli podpoře čipsetů. Jak banální. Nicméně Remix OS je desktopová verze Androidu, docela příjemná, čistá, zajímavá – k prozkoumání (třeba potíže s českou klávesnicí atd). Může dobře oživit staré PCčko, jenže já nechci mít staré PCčko, těžkopádné, velké a hlučné, já bych rád nějaké MiniPC, až na to, že žádné vhodné se nevyrábí nebo není snadno dostupné. Nadšení, které by mne chytlo za srdce, se nedostavuje nebo až u cenovek, kde není důvod nedat za už jen drobný příplatek přednost Macu. Nebo u Intel procesorů subAtomární úrovně.

A tak to končí jako vždycky. iMac bude sloužit dál a já se tu a tam mrknu na aliexpress a alzu, jestli nějaké slušné MiniPC není k dispozici, nebo zda se k nám nezačal vozit nějaký zajímavý chromebox.

Negativní efekty moderních technologií: případ Big Data, Baracka Obamy a Obamacare

Moderní technologie přinášejí zlepšení do našich životů a vnímat je jakkoliv jinak je zpátečnické. Před pokrokem se nelze schovat. Tolik obecná proklamace. Jenže stále častěji je patrné, že bezbolestný vstup moderních technologií do lidských životů, kdy naplňovaly jen potřebu a latentní poptávku, je ten tam. Ano, nakonec se ukázalo, že kvůli emailům nezkrachovaly poštovní úřady a i když k jisté restrukturalizaci tržních vertikál docházelo, v úhrnu jednotlivé vertiákály naopak rostly díky intenzifikaci využití a tím i zvýšení dostupnosti produktů z dané vertikály. Jenže doba pokročila a ukazuje se i odvrácená strana pokroku.

Je způsobeno složitostí současného světa, že je těžké domyslet právě ty negativní efekty. A je příliš snadné je bagatelizovat, ačkoliv vstupují do životů milionů lidí a ničí je nikoliv tím, že je nutí najít si novou práci či rozšířit si znalosti, ale rozsáhlou změnou podmínek, jimž se jednotlivec těžko přizpůsobuje. To vede k růstu nespokojenosti ve společnosti a k hlubším transformačním procesům, začasté revoluční povahy.

To bylo zatím příliš obecné povídání, takže zkusím něco konkrétního. Případ “Obamacare”, tedy Zákonu o ochraně pacientů a dostupné péči.

V Česku obecně nejsou prerekvizity zavedení Obamacare příliš známé a zákon je vnímán spíše negativně, jako příliš socialistický, podobně jako Obamova vláda. Obamacare čeká na své objektivnější zhodnocení a tohle ponechám stranou, my se podíváme na to, jak nástup analýzy velkých dat (Big Data) předurčil reformy zdravotního pojištění vedoucí k tomu, co se souhrnně nazývá Obamacare.

V roce 2000 bylo v programu soukromého zdravotního pojištění v USA přes 72% americké populace, v roce 2010, v posledním roce před zavedením Obamacare už jen 64% populace. Za propad v číslech mohla hlavně hispánská menšina, která přidala 27 milionů obyvatel, ale jen 42% z nich si pořídilo soukromou zdravotní péči. Ostatní spadali do státních programů zdravotního pojištění jako Medicaid, které výrazně limitují dostupnou zdravotní péči tím, že na ni citelně omezují platby.

Pátrání po příčinách tohoto “nezájmu” hispánské menšiny o soukromé zdravotní pojištění není snadné. Do jisté míry se na něm podílí menší zaměstnanost v této komunitě, někdy i nelegální způsob obživy, jenže soukromé pojištění si lze platit i z práce na černo. Výrazným faktorem v osmiprocentním propadu uživatelů soukromého pojištění se tak zdá být hlavně pokročilá datová analytika. Do té americké soukromé zdravotní pojišťovny masivně investovaly od přelomu tisíciletí a velmi výrazně zlepšovaly prediktivní modely. Díky tomu začaly výrazně deferenciovat platby a dostupnost pojištění pro jednotlivé rizikové skupiny. Situace ve výrazně urychlila po roce 2005, kdy prediktivní modely i výpočetní výkon a dostupnost dat pro ně dosáhly kritické úrovně, při níž byly pojišťovny schopné “diagnostikovat” pacienta na bázi dat podobně kvalitně, jako lékař při vyšetření.
Doposud velmi plošně dostupné soukromé zdravotní pojištění tím přestalo být pro řadu lidí dostupné. Buďto byli přímo odmítáni nebo jim byla nabízena velmi nevýhodná smlouva. Výdaje za zdravotní pojištění za deset let vzrostly na více jak dvojnásobek, násobně před inflací a růstem mezd. Situace se ještě zhoršila důsledkem krize v letech 2008-2010, kdy se podíl lidí nekrytých soukromým pojištěním ještě zvýšil. Na státní zdravotní pojištění Medicaid spadlo velké množství lidí, kteří potřebovali zdravotní péči, jenže státní pojištění nehradí tolik prevenci, jako až akutní zákrok. Na státní úhradu se tak navalilo větší množství akutních zákroků, což navíc zhoršovalo kvalitu životů lidí – namísto včasného řešení zdravotních problémů formou prevence či včasným zákrokem byli nuceni čekat až na akutní ošetření, které si vyžádalo dlouho rekonvalescenci, obnášelo pracovní omezení i dlouhodobé zdravotní následky. V roce 2010 třetina nepojištěných dospělých měla problémy se splácením účtů za zdravotní péči, v roce 2013 už více jak 40% lidí, pětina nepojištěných přišla těmito dluhy do vážných finančních potíží, jež jim například neumožňují splácení či získání hypoték na bydlení.

Výsledek byl jednoduchý a očekávatelný: výrazně vzrostla finanční nákladnost amerického zdravotního pojištění pro lidi. Zatímco v roce 2000 se zdravotní péče podílela 13% na HDP, o deset let později to bylo 17% a nyní atakuje dvacetiprocentní hladinu. V roce 2011 šlo o dvouapůlnásobek průměrných výdajů zemí OECD.

Snížení dostupnosti komerčního pojištění mělo ještě jeden zajímavý efekt: snížení pracovní mobility a elasticity pracovního trhu. Lidé měli obavy hledat nové zaměstnání, když to obnášelo riziko přehodnocení jejich zdravotní pojistky, přičemž si řada firem nemohla dovolit paušálně nabízet pojistku jako benefit, ačkoliv dříve tomu tak bylo.

Big Data nejsou samozřejmě jediným viníkem, jsou ale symptomem toho, co levicoví ekonomové označují za privatizaci zisků a externalizaci nákladů. Zdravotní pojištění nebyl ani před rokem 2000 nijak špatný business, přičemž největším omezením vstupu do odvětví byly vysoké vstupní náklady. Zvýšení výtěžnosti zavedením datové analytiky výrazně zvýšilo ziskovost na úkor obslužnosti populace a nevedlo ani k poklesu nákladů pojištěných jednotlivců. Úspora z datové analytiky se zkrátka nepřenesla na pojištěné, ale byla trasformována do zisku, přičemž nebylo prakticky myslitelné, aby vyrostla nová konkurence kromě státní, protože prostředí jeví prvky oligopolu. To byl nakonec také důvod, proč se Barack Obama rozhodl pro Obamacare, jedinou druhou realistickou možností by byla striktní regulace odvětví hraničící se zestátněním.

Americké zdravotnictví není z problémů venku, to ani zdaleka. Je přitom ale zajímavé, jak moc za ně může pokročilá technologie, u níž byste to nečekali zdaleka tak prvoplánově, jako třeba u jaderné bomby.

Velká ponaučení z malého Babišova plakátu

Když jsem včera ráno vstal a udělal práci, prošel jsem si zprávy a sociální sítě, jimž vévodila Babišova akce s plakátem, jímž sugestivně naznačoval, jak se jej snaží ČSSD umlčet. A první, co mě napadlo, že je to skvělá nahrávka na smeč. To muselo někoho v marketingu ČSSD napadnout. Udělat plakát a říct mu, že PROTO. A vyjmenovat ty důvody, přesně ten seznam, na který měl už tolikrát odpovědět.

Pokračujte ve čtení článku…

Facebook Manifesto: Budování Globálního Společenství

Tento text považuji za jedno z nejdůležitějších součastných politických prohlášení, snad jen s tou výhradou, že jej nevydal žádný klasický politik, ale “majitel” největšího lidského společenství světa Facebooku: Mark Zuckerberg. Či spíše právě proto jej považuji za velmi důležité a velmi jasně to ukazuje kontury dnešní politiky, kdy směr vývoje lidské společnosti i nástroje k tomu spolu s vizí nabízí šéf firmy, nikoliv politik. Text bývá označován za manifest globalizace. 

Ponechám zatím bez odpovědi, zda Zuckerbergův manifest považuji za řešení, nebo spíše budoucí problém, v každém případě ale uznávám důležitost první otázky, kterou Mark otevírá:

Stavíme svět, který všichni chceme?

A nad tím bychom se měli zamyslet podobně, jako to činí Zuckerberg. 

Ke kvalitě překladu: nemohl jsem mu věnovat tolik času, kolik bych chtěl. Kromě toho nejsem zkušený překladatel, text bych do češtiny pravděpodobně významně upravil, jenže tuto vášeň jsem v sobě potlačil, abych neskryl ducha textu pod svým přizpůsobením. Proto je překlad více otrocký, než květnatý. Žel jsem jiný český překlad nenašel, vezměte tedy za vděk mým. Pokud najdete chybu, překlep atd, mailujte mi na patrick.zandl zavináč marigold.cz … Jen pro pořádek připomínám, že výraz community, který Facebook sám do češtiny překládá jako komunita, jsem já překládal jako společenství, protože mi to za prvé přišlo češtější, za druhé jsem původní úzus neznal (FB mám v angličtině). 

Vydáno na Facebooku 16.2.2017 jako Building Global Community

Pokračujte ve čtení článku…

Když vytvoříte příležitost a nezvládnete z ní udělat trh (příklad Skype a eknih)

Jednou z nejdůležitějších součástí digitální revoluce je proměna, kterou přináší na trh novými službami či produkty, jež dříve nebyly možné. Takovým novým službám se snadno podaří zaujmout, radikálně zkomplikují život službám a produktům stávajícím, změní mapu tržního prostředí, ale selžou v tom, vytvořit ze sebe skutečný trh, tedy dostatečné finanční toky.

Dříve existovalo přesvědčení, že nic takového se stát nemůže. Pokud je někde dostatek uživatelů, mělo se za to, že zmonetizovat je půjde vždy. V posledních letech to přesvědčení slábne, hlavně proto, že se na mnoha příkladech z digitální trasformace tržního segmentu ukázalo, že to není zdaleka přímočaré a někdy ani možné.

Podíváme se na dva příklady digitalizačních segmentů, kde se trh zatím nevytvořil nebo odkráčel zatím do neznáma.

Pokračujte ve čtení článku…

Za jak dlouho se člověk naučí z voleje programovat, když to před tím nikdy nedělal?

Dneska se tolik nakecá o tom, že lidi, kteří dělají práci, za kterou se neplatí dost, mají přesedlat. Jenže je to taková legrace? Dokonce v Česku přeškolují horníky na programátory. Tohle je něco, čím si sám jen tak ze zájmu lámu hlavu – zvládl bych to? Začít zase programovat? Fakt je možné se naučit programovat z voleje za nějakou rozumnou dobu, když jste to nikdy nedělali, abyste byli schopni třeba spáchat takový normální web (když někdo jiný dodá HTML kód, jak je dneska zvykem)? Tady to „Minaříkovic úderka“ zkouší na hornících, ale netřeba chodit tak daleko, jen mi připomněli, že by mě zajímal kvalifikovaný názor. Kupříkladu jak bych na tom byl já sám.

Občas si říkám, že bych se rád naučil jen tak pro legraci programovat si weby. Myslím jako moderně, soudobě. Umím velmi obstojně Fortran, slušně Cobol, samozřejmě Basic a Pascal z doby, kdy TCP/IP používalo šest lidí na světě (a já to nebyl). Samozřejmě, že to jde naučit, ale jak rychle? Samozřejmě, že otevřu knihu Pythonu a zhruba jsem schopen se nadrtit základy za pár dní, jenže rozhodně ne používání všech těch frameworků, které se dnes používají k tomu, aby web vypadal hezky a data se hrabala tam, kde se hrabat mají. Už vůbec netuším, kolik času zabere zorientování se v běžné algoritmizaci – v tom, co má programátor, který to dělá posledních pár let svého života naprosto přirozeně v paži.Navíc jsem nějak nenašel knihy, které by vás provedly programováním v moderním jazyku včetně právě všech těch věcí okolo, které už jsou nutností k tomu, aby to všechno k něčemu vypadalo a slušně fungovalo.

Má na to někdo z programátorů kvalifikovaný názor, jak dlouho může člověku trvat naučit se Python, PHP či co já vím co (Haskel třeba) tak, aby byl schopen třeba rutinně modifikovat nějaký opensource eshop pro klienty?

Proč je mobilní internet v Česku drahý a proč je to průšvih

Proč je mobilní internet v Česku drahý a kdy bude levnější, na  průměru vyspělých evropských zemích? Na to mám dlouhou odpověď, jenže doba nepřeje dlouhým vysvětlením. Ta krátká vám ale moc nepomůže: mobilní internet je v Česku drahý, protože situace umožňuje držet ceny vysoko. A změna není na dohled, protože situace se v dohledné době nezmění.

Pokračujte ve čtení článku…

Predátoři vašich lajků v socsítích a nutnost chránit se před nimi

Přečetl jsem si rozhovor s Josefem ŠlerkouCambridge Analytica – firmě, která měla skvělými destilačními algoritmy ze sociálních sítí rozhodnout volby ve prospěch Trumpa. Mám stejné latentní podezření: firma spíše skvěle prodává sebe, než prodala Trumpa. Jedna věc je rozškatulkovat voliče, jiná věc je vytvořit zprávu a tu věrohodně doručit, to všechno za efektivních nákladů.

Ale před časem mě tento (a podobný) monitoring socsítí přivedl k jiné myšlence. Na každou zbraň se časem začne poptávat protizbraň. Jenže jak udělat protizbraň na něco, co sleduje vaše chování, vychytává vaše slabiny a připravuje maximální možný úder do slabých míst? Inu, to byste potřebovali osobní firewall. Něco, co „podvrhne“ vaše chování, například to bude vystupovat velmi transparentně a přesvědčivě vůči sociálním sítím a „lajkovat“ za vás témata, která ve skutečnosti vůbec nelajkujete. Jen proto, aby to zmátlo váš osobnostní profil u takových predátorů, jako je CamAn – a donutilo je to vygenerovat plonkové kampaně na vaši osobu, které se netrefí do vašich slabin.

Na první pohled je to jednoduché. Na ten druhý už ne tolik. Za prvé je potřeba, aby takové lajkování vypadalo věrohodně, aby ho Facebook neodfiltroval (ačkoliv to se CamAn nemusí v první chvíli dozvědět, později by ty data FB jistě přepustil). Musí se tedy takové podvržené lajkování schovat do běžného provozu. Zároveň je potřeba vyfiltrovat z notifikací upozornění na aktualizace podvržených lajků, aby se uživatel nedivil a nebyl zahlcený. To z HTTPS přenosu není extra easy.

Když o tom tak přemýšlím, chtělo by to mít možnost instalovat podobný ochranný software třeba na router, ten by zajišťoval maskovací lajky. V prohlížeči či přímo na routeru by zase plugin odklikával notifikace ze stránek, které ve skutečnosti uživatel nelajkoval, aby uživatele nemátly (už by byly vybalené z HTTPS).

Napadá někoho lepší postup?

Teď už jenom někde sehnat router zaměřený na bezpečnost a dostatečně otevřený pro to, provést na něm takovou bezpečnostní úpravu… 🙂

Nový marigoldí design

O tom, že bych rád změnil po deseti letech design Marigolda, přemýšlím už tak zhruba… no asi deset let. Ten původní měl pár drobných nevýhod, především tu, že jsem si ho vytvářel kódoval já, pod nedostatkem času a připusťme si, i bez řemeslné zručnosti. Vlastně jediná hezká věc tam byla logo Marigolda, které kreslil Upír, bohužel ztrativ původní soubory s návrhem. Logo původně představovalo zcela náhodnou tvář, jenže dneska po deseti letech se portrét ukazuje být prorockým – takhle zhruba dneska vypadám. Jen ty vlasy šedivějí. Nový design má na svědomí Honza Tippman, tedy svým způsobem. 

Pokračujte ve čtení článku…

Jak EET dopadne na eshopy: bude se zdražovat, komfort poklesne

Pár článků o tom, jak dopadne EET na eshopy, už jsem četl, většinou nebylo mnoho jistého a věci se vybarvují teprve teď, když do startu EET pro eshopy zbývají čtyři měsíce. Ve skutečnosti bude EET pro eshopy zřejmě největší oser ze všech oborů, kde evidence probíhá bez problémů (tedy s výjimkou těch, kdo šidili na daních a neevidovali).

Z povahy věci eshopy mají každou transakci zaevidovanou, což samozřejmě neznamená, že nemusí být v pokušení finančnímu úřadu ji upravovat. Jelikož ale tato je křížově ověřitelná proti dopravním službám a dodavatelům, je její “padělání” za účelem hypotetického krácení daně těžko představitelné, pokud se v tomto segmentu dějí podvody, pak v oblasti vratek DPH mezi zahraničními subjekty a největším “podvodem” bude fakt, že šéf eshopu dá svým dětem mobil, který má oficiálně ve vitríně a tudíž z něj neovedl DPH. Proto považuji jakoukoliv evidenci tržeb eshopů vůči finančímu úřadu (FU) za nesmysl a zbytečnou práci, může ale být, že nejsem s principem karuselových podvodů s DPH vůči zahraničním subjektům dostatečně obeznámen (neb v tom oboru nepodnikám).

Já se podívám hlavně na implementační dopady EET pro eshopy, které mají vlastní systém. Pokud si eshopy koupily nějaký tuzemský nástroj pro ecommerce, pravděpodobně jim bude dodán upgrade na EET za nějakou cenu a část implementačních nákladů u nich tedy bude jiná. Pokud je o zahraniční systémy jako Magento či Shopify, budou asi v úzkých a budou napjatě čekat, zda se najde někdo, kdo vytvoří plugin. U velkých nástrojů se někdo takový najde. Pokračujte ve čtení článku…

Jak Amazon Echo zpopelňuje šance Apple na domácí revoluci

Už dávnou soudím, že jestli něco zásadně změní vyhledávání na internetu a s tím i pozici firem, které na vyhledávání zásadně závisí (třeba Google), bude to hlasové vyhledávání. Samozřejmě kromě toho, že vyhledávat přestaneme, k čemuž sociální sítě a bubliny v nich směřují.

Nerozumějte mi špatně. Hlasovým vyhledáváním nemám na mysli tu ikonku ve vyhledávacím řádku Google na vašem mobilu. Myslím tím hlasové asistenty jako Siry od Apple, případně Cortana Microsoftu. A samozřejmě Alexa od Amazonu.

Že Amazon provozoval vyhledávač jménem A9, ví v Česku málokdo. Nebyl špatný, ale neprosadil se. Ani v Americe. Jenže Amazon věděl, že je to dlouhý boj. Že ve webovém prostředí se už prakticky nemá šanci prosadit. Zkouší to jinak. V prostředí hlasu. Stejně tak Apple. Závislost na vyhledávání od Google nese Apple špatně, má svůj vyhledávač, jenže ten webové rozhraní nemá, je jen datovým pozadím pro hlasový asistent Siri. To samé se zhruba stalo s A9 Amazonu, to je dnes podkladem pro Alexu i další vyhledávací služby a webové rozhraní přestalo být potřeba.

Jak to? Vyhledávání se změnilo proti době před deseti lety. Tehdy jsme hledali dokumenty obsahující slovo. Dnes potřebujeme zpravidla přímo to slovo, konkrétní informaci. Kdy jede autobus, kde je v okolí restaurace nebo kontakt na instalatéra, nikoliv všechny stránky obsahující něco, co jako tato informace vypadá. A to jsou úlohy na hlasové vyhledávání. Stačí jeden kontakt, jeden čas, jedno jméno. A následná otázka “rezervovat místo” nebo “zavolat mu”, která vyhledávání povýší na asistenci.

Kouzlo skryté v Siri

Amazon říká, že reproduktor se hodí vždy

Tohle bylo dilema, který vyřešil Amazon o něco chytřeji: svými reproduktory Echo a menší variantou Echo Dot. Netrápí je napájení (jsou v zásuvce) ani většina náročných věcí v pozadí, které řeší iPhone. Soustřeďují se jen na to, být propojené do internetu, být reproduktory – a být instantním hlasovým rozpoznáváním. Po pravdě řečeno, jak Siri tak Echo v samotném koncovém zařízení dělají jen symbolický resampling, modelová data samotného dotazu posílají do cloudu (Alexa Voice Service v případě Amazonu), kde se významově vyhodnotí a teprve vyhodnocená se položí internímu vyhledávači. To ovšem nevadí, bez internetu dnes ničeho není.

V Evropě jsme ještě echo z Amazonu nezachytili plnou silou, reproduktory se prodávají jen na některých trzích kvůli propojení se službami i rozpoznávání jazyka. Ale v USA zatím kráčí k úspěchu. Zabíjejí hned několik much jednou ranou.

Tak především Echo je velmi slušný bezdrátový reproduktor, který se připojí k vašemu telefonu a hraje, co chcete. Za druhé umí streamovací služby jako Spotify či Pandora, nejenom firemní Amazon Music. Stačí na reproduktor zavolat, co má přehrávat a on přehrává. Především pro děti je to průlomová funkce. Rychle si ale zvykají i dospělí, protože hlasová interakce je v domácnostech běžná. Stačí se Alexy zeptat, jaká je předpověď počasí, požádat o objednání taxi, přidat schůzku do kalendáře či přečíst nejnovější zprávy. Dostanete konkrétní předpověď počasí pro vaši lokaci či oznámení o tom, že taxi k vám už jede, ne odkazy na stránky, kde byste si to pořešili. Tak jasně a snadno funguje. Ke smůle Apple je to návykovější a jednodušší, než na to samé zkoušet používat Apple TV (tu je třeba zapnout) nebo Siri na telefonu (na ni musíte mluvit zblízka)

A za třetí, Amazon uvolnil hlasové prostředí AVS (neplést s rovněž firemním AWS) pro vývojáře a sám pomohl zaintegrovat řadu produktů domácí automatizace. Můžete nechat zavírat dveře, měnit nastavení termostatu či zhasínat prostřednictvím Garageio, Hue, Nestu, Ecobee a dalších služeb. A zase: požádat Alexu, aby zatopila, je přeci tak samozřejmé, tak jednoduché. I proto Amazon kromě většího reproduktoru Echo zamýšleného pro obývák má i menší a levnější Echo Dot, které si můžete dát do ostatních pokojů jako místní naslouchadla a zároveň přehrávadla. Tomu všemu koncet Apple TV propojené přes Homekit a s iPhone, jenž teoreticky máte stále při sobě případně Watch, které máte už vážně pořád na sobě, nesahá jednoduchostí ani po kotníky. Výpočetně ano, ale jednoduchostí a přirozeností ani náhodou. Kouzlo reproduktoru okouzlilo i Google natolik, že představilo podobné řešení Home, ačkoliv se čekalo, že spíše bude tlačit svět směrem ke svým routerům.

Bod zlomu boje o centrum chytré domácnosti

Apple si samozřejmě tohoto bodu zlomu všimlo, když ochota amerických výrobců domácí automatizace propojovat se s dosti striktním Homekitem radikálně opadla v kontrastu s tím, jaké úspěchy slaví napojování na liberální Amazon Echo. Jak bude reagovat ale zatím jisté není. V jednom ale podstatnou výhodu má: zatím stále ovládá telefony, kam se Alexa nedostala a pro nutnost hluboké provázanosti s hardware ani jen tak nedostane, respektive nebude vpuštěna. Mobilní operační systém Amazonu Fire OS neuspěl a kromě pár firemních čtečkotabletů se mu ani větší rozšíření nevěští.

Na závěr se zastavíme u bezpečnosti. Echo i Siri stále poslouchají. Ačkoliv je sice má probudit až ono probouzecí slovo a teprve následující příkazy nahrávají a analyzují, podmínky obou služeb jsou velmi široce vymezené a nemusí tomu být na věky. Musíte tedy věřit, nebo se spokojit s menším komfortem a funkci “pasivního naslouchání” vypnout. Dokud to ještě jde.

Česka se nic z toho netýká. Alexa a tím i Echo je pouze v angličtině, Siri rovněž zatím česky není, ačkoliv se koncem příštího roku uvolnění české verze očekává a také ostatní si s češtinou moc neporadí. Takže zatím sledujeme boj o hlasové ovládání z povzdálí, i když kdo ví, co může být projekt tuzemského Seznamu s velmlouvavým názvem Reprák…