Starlink Elona Muska rozeslal „tisíce“ dalších pozvánek do betaprovozu internetu distribuovaného ze satelitů na nízké oběžné dráze (LEO). V betaprovozu stojí „better than nothing“ linka 99$, další pětistovku ovšem musí uživatelé vytlačit za terminál pro příjem satelitního signálu (článek). A linka prý momentálně frčí na nějakých 160 Mbps a 20 ms latenci, statisticky je lepší, než 95% linek v USA. Potud dobrý.
Pokračujte ve čtení článku…Někdy je mi líto, že už systematicky nepíšu a že své každodenní poznámky nepřetavím do něčeho, co by mohlo lidi zaujmout. Newsletter je pokus o návrat k takovým pravidelným poznámkám mimo pěnu dní. K zajímavým tématům, které zaujmou mě – a možná jenom mě. Odhlásit si to můžete vždy. Doporučit kamarádům také.
Pokračujte ve čtení článku…Apple za pár dní představý nové telefony iPhone a očekává se, že alespoň jeden z nich bude vybaven Lidarem. Minimálně proto, že jím je vybaven poslední iPad a také proto, že se „to povídá“. K čemu a proč?
Pokračujte ve čtení článku…Nebojte, není to politický jinotaj. Fakt mi jde o malou nezávislou recenzi výstavy Sluneční králové v Národním Muzeu.
Pokračujte ve čtení článku…V Česku z toho byla datová obsese. Každý, kdo uměl, prodlužoval trendové křivky nakažených a mrtvých a predikoval vývoj pandemie COVID-19. Porovnávaly se s italským a islandským scénářem, dělaly se závěry, na minutu přesně se dalo spočítat, kdy sundat roušku. Velká chyba, že hygienici neuvolnili více dat, neslo se bublinou, dalo se spočítat více, lépe, úžasněji.
Pokračujte ve čtení článku…Poslední roky se snažím systematicky vyhýbat vystupování na nejrůznějších tuzemských konferencích. Minulý víkend byla jedna z výjimek, na konferenci Devel jsem hovořil o vývoji 3D tiskáren v rámci Prusa Research. Na tomhle příkladě je moje „neochota“ dobře vidět.
Pokračujte ve čtení článku…Na ostravské Colours jsem jel také kvůli přednáškovému bloku Meltingpot. Dvě stovky lidí, jací se na akcích v Česku běžně nevidí. Žádná opakující se jména. To mě zaujalo – a nakonec, už jsem dlouho na žádné konferenci nebyl.
Dovolte pár postřehů bez ladu a skladu.
Pokračujte ve čtení článku…Skupina třiceti poslanců navrhuje zákon, podle něhož nebudou smět sociální sítě a nejrůznější diskusní místa mazat komentáře uživatelů pod hrozbou drakonických pokut v milionových řádech. Zákon je zaměřený proti cenzuře. Z důvodu klidné úvahy vám zatím neřeknu, kdo zákon navrhuje, na to je čas. Pokračujte ve čtení článku…
Výzva, ať se lidé zkusí zamyslet nad tím, jak by mohl být blockchain přínosný pro republiku, se uchytila, pár zajímavých nápadů se objevilo. Zejména na Facebooku mě ale nepříjemně překvapilo počet mektalů. Jasně, že blockchain nepostaví dálnice, jenže my máme milion věcí, co je potřeba řešit a to blblání u lidí jako Martin Jaroš spíš zaráží.
Abych vytáhl příklad, kde může být blockchain technologie zajímavá, tak se můžeme podívat do energetiky.
Na internetu se objevila iniciativa Blockchain Republic zaštítěná (docela) známými jmény a volající po tom, aby se Česko více angažovalo v blockchainových a obecně distribuovaných technologiích. Zjednodušeně řečeno, aby „Česko běželo na blockchainu“. Hned se objevila spíše nezodpovězená diskuse, co by tak blockchainového (mimo měny) mohlo pomoci a jaký systém chodu bychom takhle mohli převést.
No a do toho mi dorazily dva Trezory Model T – tedy hardwarové blockchain peněženky, z čehož potřebuju já jen jeden. Takže je tu logicky prostor pro malou guerillovou soutěž (protože s BR nemám nic společného): zkuste vymyslet, kde by se dala blockchain technologie do státní správy nasadit. Nemusíte mít detailně promyšlený koncept, ale čím více promyšlené to budete mít, tím větší šance je, že mě to osloví a Téčko bude vaše. Detaily následují… Pokračujte ve čtení článku…
Obchodní boti se stávají stále důležitějším prvkem obchodování s kryptoměnami, i když jsou zatím pod rozlišovací schopností začátečníků. A stojí za to o nich vědět. Pokračujte ve čtení článku…
Vloni (!) jsem se na chvíli vrátil ke své zálibě, analýze dat ze sociálních sítí. A podezření se stalo jistotou. Virální šíření není vůbec virální tak, jak ho většinově chápeme. Představa, že váš odkaz si budou šířit tisíce lidí po sociálních sítích a tím se stane navštěvovaný, je z poloviny mimo realitu. A pro marketing na sociálních sítích je to důležité říct si to.
Teorie virálního šíření říká, že stačí odkaz rozšířit mezi dostatečně velký počet lidí a ti jej začnou sami šířit dál, pokud má alespoň nějakou chytlavost. Ti, kdo pracují s marketingem v sociálních sítích, mají určité latentní podezření, že takhle to nefunguje, protože to vidí na datech, zadavatelé ale tu představu mají: pošleme odkaz pár lidem a za pár dní budou davy na webu či službě.
Nebudou.
Ve skutečnosti má běžný uživatel sociální sítě téměř nulový virální potenciál. Jeho příspěvky i sdílení vidí pár lidí a i ti mu nepřikládají velký význam. Rozhodující je až to, když informaci sdílí nějaký vlivný (alfa) uživatel sociální sítě, který disponuje sociálním kapitálem: dostatečným počtem propojení a reputací, důvěrou lidí. Teprve, když takový alfauživatel odkaz sdílí, stane se navštěvovaným a dále sdíleným.
Proč?
Odkazů jsou mraky. Chce to dobrý důvod, proč věnovat svůj omezený čas právě tomuto odkazu. Fakt, že jej sdílí někdo, koho považujete za zajímavého, je dobrý důvod. A pokud vidíte ještě hromadu lajků, je to jen potvrzení. A pokud jste první, je to příležitost být první, kdo vyhodnotí, zda se i tentokrát alfa uživatel trefil.
Samozřejmě, že viralita do jisté míry funguje. Jsou více či méně lokální celebrity. Pokud někdo píše o jednom oboru, tu a tam jeho informaci přepublikuje i globální celebrita. Výhodné je to pro oba. Globální celebrita ukazuje, že má přehled a vidí důležité věci. Výměnou za to potvrzuje reputaci lokální celebrity. To je také důvod, proč stačí něco dělat dostatečně dobře, dostatečně dlouho a dostatečně výjimečně, aby si vás někdo všiml (pokud nežijete na pustém ostrově).
Odtud pravidlo, že sociální kapitál je monetizovatelnýJen to funguje mírně jinak, než se před lety předpokládalo – těch lidí, kteří něco rozšíří, není nekonečně. A je dobře na to pamatovat.
Na #metoo mě fascinovaly dvě věci:
1) Jak rozšířené a tolerované je sexuální obtěžování a násilí
2) jak moc se i inteligentní lidé tváří, že mají problém poznat hranici mezi seznamováním a obtěžováním
Je to pro mne jedno z největších letošních zklamání z Česka.
Charakterizuje ho ztráta povědomí o spojitosti morálky a etiky na straně jedné a štěstí a blahobytem na straně druhé. Nejde o to, že by takoví dokonalí andělé museli být všichni, jde o to, aby bylo co nejméně takových, kteří nejsou a otravují vzduch názory jako „říkala si o to“, „když říká ne, myslí ano“ – protože to je ten samý jed jako „kdo nekrade, okrádá rodinu“ nebo „poslal bych je do plynu“.
Když tenhle způsob řeči tolerujeme, připouštíme tohle uvažování. Když se takhle uvažuje, byť u menšiny, tak se to taky jednou stane. I komunisty v Česku nebo nacisty v Německu zvolila statistická menšina.
Jestli vás teď napadla výhrada začínající „ale“, tak vás napadla špatně. Není žádné ale na obzoru. Jen chybná úvaha. Například o tom, že když se po startu kampaně v médiích zvýraznily i falešné obvinění, že je to spojitý problém. Není. Zlo A nemá spojitost se Zlem B – když budeme tiše tolerovat znásilnění, jak to dnes děláme, rozhodně se neztratí falešná obvinění, jen se přesunou do jiné oblasti. Špatně jsou obě zla, ale nejsou propojená, stejně jako nemůžeme ignorovat vraždy jen proto, že někdo může obvinění z vraždy použít jako falešné a vidírací.
Tohle je moje odpověď na to, proč jsme si zvolili Babiše i Okamuru. A co se musí udělat pro to, abychom si je příště nezvolili. Znovu pochopit vztah mezi morálkou a štěstím. Můžeme začít u #metoo.