Velká ponaučení z malého Babišova plakátu

Když jsem včera ráno vstal a udělal práci, prošel jsem si zprávy a sociální sítě, jimž vévodila Babišova akce s plakátem, jímž sugestivně naznačoval, jak se jej snaží ČSSD umlčet. A první, co mě napadlo, že je to skvělá nahrávka na smeč. To muselo někoho v marketingu ČSSD napadnout. Udělat plakát a říct mu, že PROTO. A vyjmenovat ty důvody, přesně ten seznam, na který měl už tolikrát odpovědět.

Pokračujte ve čtení článku…

Facebook Manifesto: Budování Globálního Společenství

Tento text považuji za jedno z nejdůležitějších součastných politických prohlášení, snad jen s tou výhradou, že jej nevydal žádný klasický politik, ale “majitel” největšího lidského společenství světa Facebooku: Mark Zuckerberg. Či spíše právě proto jej považuji za velmi důležité a velmi jasně to ukazuje kontury dnešní politiky, kdy směr vývoje lidské společnosti i nástroje k tomu spolu s vizí nabízí šéf firmy, nikoliv politik. Text bývá označován za manifest globalizace. 

Ponechám zatím bez odpovědi, zda Zuckerbergův manifest považuji za řešení, nebo spíše budoucí problém, v každém případě ale uznávám důležitost první otázky, kterou Mark otevírá:

Stavíme svět, který všichni chceme?

A nad tím bychom se měli zamyslet podobně, jako to činí Zuckerberg. 

Ke kvalitě překladu: nemohl jsem mu věnovat tolik času, kolik bych chtěl. Kromě toho nejsem zkušený překladatel, text bych do češtiny pravděpodobně významně upravil, jenže tuto vášeň jsem v sobě potlačil, abych neskryl ducha textu pod svým přizpůsobením. Proto je překlad více otrocký, než květnatý. Žel jsem jiný český překlad nenašel, vezměte tedy za vděk mým. Pokud najdete chybu, překlep atd, mailujte mi na patrick.zandl zavináč marigold.cz … Jen pro pořádek připomínám, že výraz community, který Facebook sám do češtiny překládá jako komunita, jsem já překládal jako společenství, protože mi to za prvé přišlo češtější, za druhé jsem původní úzus neznal (FB mám v angličtině). 

Vydáno na Facebooku 16.2.2017 jako Building Global Community

Pokračujte ve čtení článku…

Když vytvoříte příležitost a nezvládnete z ní udělat trh (příklad Skype a eknih)

Jednou z nejdůležitějších součástí digitální revoluce je proměna, kterou přináší na trh novými službami či produkty, jež dříve nebyly možné. Takovým novým službám se snadno podaří zaujmout, radikálně zkomplikují život službám a produktům stávajícím, změní mapu tržního prostředí, ale selžou v tom, vytvořit ze sebe skutečný trh, tedy dostatečné finanční toky.

Dříve existovalo přesvědčení, že nic takového se stát nemůže. Pokud je někde dostatek uživatelů, mělo se za to, že zmonetizovat je půjde vždy. V posledních letech to přesvědčení slábne, hlavně proto, že se na mnoha příkladech z digitální trasformace tržního segmentu ukázalo, že to není zdaleka přímočaré a někdy ani možné.

Podíváme se na dva příklady digitalizačních segmentů, kde se trh zatím nevytvořil nebo odkráčel zatím do neznáma.

Pokračujte ve čtení článku…

Za jak dlouho se člověk naučí z voleje programovat, když to před tím nikdy nedělal?

Dneska se tolik nakecá o tom, že lidi, kteří dělají práci, za kterou se neplatí dost, mají přesedlat. Jenže je to taková legrace? Dokonce v Česku přeškolují horníky na programátory. Tohle je něco, čím si sám jen tak ze zájmu lámu hlavu – zvládl bych to? Začít zase programovat? Fakt je možné se naučit programovat z voleje za nějakou rozumnou dobu, když jste to nikdy nedělali, abyste byli schopni třeba spáchat takový normální web (když někdo jiný dodá HTML kód, jak je dneska zvykem)? Tady to „Minaříkovic úderka“ zkouší na hornících, ale netřeba chodit tak daleko, jen mi připomněli, že by mě zajímal kvalifikovaný názor. Kupříkladu jak bych na tom byl já sám.

Občas si říkám, že bych se rád naučil jen tak pro legraci programovat si weby. Myslím jako moderně, soudobě. Umím velmi obstojně Fortran, slušně Cobol, samozřejmě Basic a Pascal z doby, kdy TCP/IP používalo šest lidí na světě (a já to nebyl). Samozřejmě, že to jde naučit, ale jak rychle? Samozřejmě, že otevřu knihu Pythonu a zhruba jsem schopen se nadrtit základy za pár dní, jenže rozhodně ne používání všech těch frameworků, které se dnes používají k tomu, aby web vypadal hezky a data se hrabala tam, kde se hrabat mají. Už vůbec netuším, kolik času zabere zorientování se v běžné algoritmizaci – v tom, co má programátor, který to dělá posledních pár let svého života naprosto přirozeně v paži.Navíc jsem nějak nenašel knihy, které by vás provedly programováním v moderním jazyku včetně právě všech těch věcí okolo, které už jsou nutností k tomu, aby to všechno k něčemu vypadalo a slušně fungovalo.

Má na to někdo z programátorů kvalifikovaný názor, jak dlouho může člověku trvat naučit se Python, PHP či co já vím co (Haskel třeba) tak, aby byl schopen třeba rutinně modifikovat nějaký opensource eshop pro klienty?

Proč je mobilní internet v Česku drahý a proč je to průšvih

Proč je mobilní internet v Česku drahý a kdy bude levnější, na  průměru vyspělých evropských zemích? Na to mám dlouhou odpověď, jenže doba nepřeje dlouhým vysvětlením. Ta krátká vám ale moc nepomůže: mobilní internet je v Česku drahý, protože situace umožňuje držet ceny vysoko. A změna není na dohled, protože situace se v dohledné době nezmění.

Pokračujte ve čtení článku…

Predátoři vašich lajků v socsítích a nutnost chránit se před nimi

Přečetl jsem si rozhovor s Josefem ŠlerkouCambridge Analytica – firmě, která měla skvělými destilačními algoritmy ze sociálních sítí rozhodnout volby ve prospěch Trumpa. Mám stejné latentní podezření: firma spíše skvěle prodává sebe, než prodala Trumpa. Jedna věc je rozškatulkovat voliče, jiná věc je vytvořit zprávu a tu věrohodně doručit, to všechno za efektivních nákladů.

Ale před časem mě tento (a podobný) monitoring socsítí přivedl k jiné myšlence. Na každou zbraň se časem začne poptávat protizbraň. Jenže jak udělat protizbraň na něco, co sleduje vaše chování, vychytává vaše slabiny a připravuje maximální možný úder do slabých míst? Inu, to byste potřebovali osobní firewall. Něco, co „podvrhne“ vaše chování, například to bude vystupovat velmi transparentně a přesvědčivě vůči sociálním sítím a „lajkovat“ za vás témata, která ve skutečnosti vůbec nelajkujete. Jen proto, aby to zmátlo váš osobnostní profil u takových predátorů, jako je CamAn – a donutilo je to vygenerovat plonkové kampaně na vaši osobu, které se netrefí do vašich slabin.

Na první pohled je to jednoduché. Na ten druhý už ne tolik. Za prvé je potřeba, aby takové lajkování vypadalo věrohodně, aby ho Facebook neodfiltroval (ačkoliv to se CamAn nemusí v první chvíli dozvědět, později by ty data FB jistě přepustil). Musí se tedy takové podvržené lajkování schovat do běžného provozu. Zároveň je potřeba vyfiltrovat z notifikací upozornění na aktualizace podvržených lajků, aby se uživatel nedivil a nebyl zahlcený. To z HTTPS přenosu není extra easy.

Když o tom tak přemýšlím, chtělo by to mít možnost instalovat podobný ochranný software třeba na router, ten by zajišťoval maskovací lajky. V prohlížeči či přímo na routeru by zase plugin odklikával notifikace ze stránek, které ve skutečnosti uživatel nelajkoval, aby uživatele nemátly (už by byly vybalené z HTTPS).

Napadá někoho lepší postup?

Teď už jenom někde sehnat router zaměřený na bezpečnost a dostatečně otevřený pro to, provést na něm takovou bezpečnostní úpravu… 🙂

Nový marigoldí design

O tom, že bych rád změnil po deseti letech design Marigolda, přemýšlím už tak zhruba… no asi deset let. Ten původní měl pár drobných nevýhod, především tu, že jsem si ho vytvářel kódoval já, pod nedostatkem času a připusťme si, i bez řemeslné zručnosti. Vlastně jediná hezká věc tam byla logo Marigolda, které kreslil Upír, bohužel ztrativ původní soubory s návrhem. Logo původně představovalo zcela náhodnou tvář, jenže dneska po deseti letech se portrét ukazuje být prorockým – takhle zhruba dneska vypadám. Jen ty vlasy šedivějí. Nový design má na svědomí Honza Tippman, tedy svým způsobem. 

Pokračujte ve čtení článku…

Jak EET dopadne na eshopy: bude se zdražovat, komfort poklesne

Pár článků o tom, jak dopadne EET na eshopy, už jsem četl, většinou nebylo mnoho jistého a věci se vybarvují teprve teď, když do startu EET pro eshopy zbývají čtyři měsíce. Ve skutečnosti bude EET pro eshopy zřejmě největší oser ze všech oborů, kde evidence probíhá bez problémů (tedy s výjimkou těch, kdo šidili na daních a neevidovali).

Z povahy věci eshopy mají každou transakci zaevidovanou, což samozřejmě neznamená, že nemusí být v pokušení finančnímu úřadu ji upravovat. Jelikož ale tato je křížově ověřitelná proti dopravním službám a dodavatelům, je její “padělání” za účelem hypotetického krácení daně těžko představitelné, pokud se v tomto segmentu dějí podvody, pak v oblasti vratek DPH mezi zahraničními subjekty a největším “podvodem” bude fakt, že šéf eshopu dá svým dětem mobil, který má oficiálně ve vitríně a tudíž z něj neovedl DPH. Proto považuji jakoukoliv evidenci tržeb eshopů vůči finančímu úřadu (FU) za nesmysl a zbytečnou práci, může ale být, že nejsem s principem karuselových podvodů s DPH vůči zahraničním subjektům dostatečně obeznámen (neb v tom oboru nepodnikám).

Já se podívám hlavně na implementační dopady EET pro eshopy, které mají vlastní systém. Pokud si eshopy koupily nějaký tuzemský nástroj pro ecommerce, pravděpodobně jim bude dodán upgrade na EET za nějakou cenu a část implementačních nákladů u nich tedy bude jiná. Pokud je o zahraniční systémy jako Magento či Shopify, budou asi v úzkých a budou napjatě čekat, zda se najde někdo, kdo vytvoří plugin. U velkých nástrojů se někdo takový najde. Pokračujte ve čtení článku…

Jak Amazon Echo zpopelňuje šance Apple na domácí revoluci

Už dávnou soudím, že jestli něco zásadně změní vyhledávání na internetu a s tím i pozici firem, které na vyhledávání zásadně závisí (třeba Google), bude to hlasové vyhledávání. Samozřejmě kromě toho, že vyhledávat přestaneme, k čemuž sociální sítě a bubliny v nich směřují.

Nerozumějte mi špatně. Hlasovým vyhledáváním nemám na mysli tu ikonku ve vyhledávacím řádku Google na vašem mobilu. Myslím tím hlasové asistenty jako Siry od Apple, případně Cortana Microsoftu. A samozřejmě Alexa od Amazonu.

Že Amazon provozoval vyhledávač jménem A9, ví v Česku málokdo. Nebyl špatný, ale neprosadil se. Ani v Americe. Jenže Amazon věděl, že je to dlouhý boj. Že ve webovém prostředí se už prakticky nemá šanci prosadit. Zkouší to jinak. V prostředí hlasu. Stejně tak Apple. Závislost na vyhledávání od Google nese Apple špatně, má svůj vyhledávač, jenže ten webové rozhraní nemá, je jen datovým pozadím pro hlasový asistent Siri. To samé se zhruba stalo s A9 Amazonu, to je dnes podkladem pro Alexu i další vyhledávací služby a webové rozhraní přestalo být potřeba.

Jak to? Vyhledávání se změnilo proti době před deseti lety. Tehdy jsme hledali dokumenty obsahující slovo. Dnes potřebujeme zpravidla přímo to slovo, konkrétní informaci. Kdy jede autobus, kde je v okolí restaurace nebo kontakt na instalatéra, nikoliv všechny stránky obsahující něco, co jako tato informace vypadá. A to jsou úlohy na hlasové vyhledávání. Stačí jeden kontakt, jeden čas, jedno jméno. A následná otázka “rezervovat místo” nebo “zavolat mu”, která vyhledávání povýší na asistenci.

Kouzlo skryté v Siri

Amazon říká, že reproduktor se hodí vždy

Tohle bylo dilema, který vyřešil Amazon o něco chytřeji: svými reproduktory Echo a menší variantou Echo Dot. Netrápí je napájení (jsou v zásuvce) ani většina náročných věcí v pozadí, které řeší iPhone. Soustřeďují se jen na to, být propojené do internetu, být reproduktory – a být instantním hlasovým rozpoznáváním. Po pravdě řečeno, jak Siri tak Echo v samotném koncovém zařízení dělají jen symbolický resampling, modelová data samotného dotazu posílají do cloudu (Alexa Voice Service v případě Amazonu), kde se významově vyhodnotí a teprve vyhodnocená se položí internímu vyhledávači. To ovšem nevadí, bez internetu dnes ničeho není.

V Evropě jsme ještě echo z Amazonu nezachytili plnou silou, reproduktory se prodávají jen na některých trzích kvůli propojení se službami i rozpoznávání jazyka. Ale v USA zatím kráčí k úspěchu. Zabíjejí hned několik much jednou ranou.

Tak především Echo je velmi slušný bezdrátový reproduktor, který se připojí k vašemu telefonu a hraje, co chcete. Za druhé umí streamovací služby jako Spotify či Pandora, nejenom firemní Amazon Music. Stačí na reproduktor zavolat, co má přehrávat a on přehrává. Především pro děti je to průlomová funkce. Rychle si ale zvykají i dospělí, protože hlasová interakce je v domácnostech běžná. Stačí se Alexy zeptat, jaká je předpověď počasí, požádat o objednání taxi, přidat schůzku do kalendáře či přečíst nejnovější zprávy. Dostanete konkrétní předpověď počasí pro vaši lokaci či oznámení o tom, že taxi k vám už jede, ne odkazy na stránky, kde byste si to pořešili. Tak jasně a snadno funguje. Ke smůle Apple je to návykovější a jednodušší, než na to samé zkoušet používat Apple TV (tu je třeba zapnout) nebo Siri na telefonu (na ni musíte mluvit zblízka)

A za třetí, Amazon uvolnil hlasové prostředí AVS (neplést s rovněž firemním AWS) pro vývojáře a sám pomohl zaintegrovat řadu produktů domácí automatizace. Můžete nechat zavírat dveře, měnit nastavení termostatu či zhasínat prostřednictvím Garageio, Hue, Nestu, Ecobee a dalších služeb. A zase: požádat Alexu, aby zatopila, je přeci tak samozřejmé, tak jednoduché. I proto Amazon kromě většího reproduktoru Echo zamýšleného pro obývák má i menší a levnější Echo Dot, které si můžete dát do ostatních pokojů jako místní naslouchadla a zároveň přehrávadla. Tomu všemu koncet Apple TV propojené přes Homekit a s iPhone, jenž teoreticky máte stále při sobě případně Watch, které máte už vážně pořád na sobě, nesahá jednoduchostí ani po kotníky. Výpočetně ano, ale jednoduchostí a přirozeností ani náhodou. Kouzlo reproduktoru okouzlilo i Google natolik, že představilo podobné řešení Home, ačkoliv se čekalo, že spíše bude tlačit svět směrem ke svým routerům.

Bod zlomu boje o centrum chytré domácnosti

Apple si samozřejmě tohoto bodu zlomu všimlo, když ochota amerických výrobců domácí automatizace propojovat se s dosti striktním Homekitem radikálně opadla v kontrastu s tím, jaké úspěchy slaví napojování na liberální Amazon Echo. Jak bude reagovat ale zatím jisté není. V jednom ale podstatnou výhodu má: zatím stále ovládá telefony, kam se Alexa nedostala a pro nutnost hluboké provázanosti s hardware ani jen tak nedostane, respektive nebude vpuštěna. Mobilní operační systém Amazonu Fire OS neuspěl a kromě pár firemních čtečkotabletů se mu ani větší rozšíření nevěští.

Na závěr se zastavíme u bezpečnosti. Echo i Siri stále poslouchají. Ačkoliv je sice má probudit až ono probouzecí slovo a teprve následující příkazy nahrávají a analyzují, podmínky obou služeb jsou velmi široce vymezené a nemusí tomu být na věky. Musíte tedy věřit, nebo se spokojit s menším komfortem a funkci “pasivního naslouchání” vypnout. Dokud to ještě jde.

Česka se nic z toho netýká. Alexa a tím i Echo je pouze v angličtině, Siri rovněž zatím česky není, ačkoliv se koncem příštího roku uvolnění české verze očekává a také ostatní si s češtinou moc neporadí. Takže zatím sledujeme boj o hlasové ovládání z povzdálí, i když kdo ví, co může být projekt tuzemského Seznamu s velmlouvavým názvem Reprák…

Eshopy v době sociálních sítí a obsahového šílení (pár dojmů z EBF2016)

Vyrazil jsem v úterý na EBF, abych si osvěžil informace stran elektronického obchodování na internetu. A rád bych si pořídil pár zápisků k dalším úvahám.

Hlavní nit se táhla skrze všechny přednášky. Jak levně akvírovat nové zákazníky? Vlastně nejlépe tak, že je bombardujete výzvama, zapojujete je a vytváříte pro ně unikátní obsah, soudili zhusta přednášející, protože jen tak se vyhnete drahé reklamě. V podstatě to znělo z každé jen mírně teoreticky laděné přednášky. Však taky někdo z publika troufale nahodil otázku, jak se v tomhle odlišit, když to bude dělat každý.
Pokračujte ve čtení článku…

Blokování divných lidí na Facebooku je psychohygiena

Několik lidí v poslední době přemýšlí o tom, zda mají někoho zablokovat jen proto, že je jim na Facebooku protivný, nepříjemný – a zda se tím neuzavřou do nějaké „sociální bubliny“, kterou si někdy zřejmě slibovali od Facebooku překonávat. Vypadá to, že existuje nějaká představa, že si musíte pouštět kohokoliv do „svojí bubliny“ jen proto, abyste „nebyli odtrženi od reality“. Ale HOVNO. Do obýváku si taky nepouštíte každýho, ale jen někoho, kdo je vám sympatický a chcete ho tam usadit. K tomu, aby člověk verifikoval své představy s realitou, mají sloužit noviny publikující výzkumy, výsledky voleb a další věci založené na statistice a ověřených informacích. Ne to, že si necháte do obýváku mezi své přátele vlézt kohokoliv, kdo tvrdí, že se tam chce usalašit a mezi vašimi přáteli něco povykládat. Tohle je jen vyčůraná metoda, jak zabrnkat na city/ještinost dotyčného a tlačit jemu a jeho přátelům jakoukoliv informaci včetně ideo-sraček a zneužívat toho, že vy narozdíl od nich máte slušný a obsáhlý seznam skutečných přátel, kteří si jdou přečíst ledasco, co je pod vaším příspěvkem napsáno. To není ani o toleranci, ani o uzavírání své bubliny, ale o vaší ohleduplnosti k sobě, svému času a svým skutečným přátelům. Omluvte můj njůspík.

Pomalá smrt emailu

Před několika dny jsem si přesunul svůj soukromý email z Gmailu, kde ho mám od vzniku služby, na ProtonMail. Důvod? Šifrování, bezpečnost, ale i nechuť mít všechno u Google, ve který přestávám mít důvěru.

Včera jsem se díval, co mi na soukromý email chodí za emaily. Letos jsem schránku už několikrát léčil službama jako Unroll me. Podařilo se mi zredukovat objem newsletterů, které mi chodí, na únosnou úroveň a Gmail si velmi slušně radí s tím nejplacatějším spamem.

Mám v soukromé schránce cca 150 nesmazaných emailů. Přesně jeden z nich je osobní, od člověka, kterého jsem se zeptal, co stojí pronájem coworkingového centra ve Staré Boleslavi. Zbytek jsou nejrůznější automatická hlášení z banky a jiné stavové zprávy jako potvrzení objednávek, ale také nabídky, tiskové zprávy, newslettery či maily stran registrace do služeb. Příšerný.

A to připomínám, že je to email, který si na mne snadno vygooglujete, uvádím ho všude v soukromé komunikaci.

Co se změnilo? Když už mi píše někdo z blízkých lidí, pak přes Facebook messenger, SMS nebo iMessages. Je to zřejmě víc bezprostřední i pozornostihodné a s ohledem na cenu za ty samé peníze.

Takhle nějak umírá email, o kterém jsem si před deseti lety neuměl představit, že by kdy umřel, natož že by na něm jednotliví technogiganti něco změnili. Pamatujete si na to? Jak Microsoft přišel s plánem, že za odeslání emailu se budou platit mikročástky, aby se zničil spam? Říkal jsem si, že to nikdy neprojde. Že email se nezmění. A taky se nezměnil a proto umírá. Nahrazují jej služby, které nejsou vzájemně interoperabilní a které mají firmy pod kontrolou a mohou si je vyvíjet. Emailovým klientem v tom pojmu, jak jsme ho znali před deseti lety, se stává notifikační centrum mobilního telefonu, kam dochází avizace o všech těch došlých zprávách z Whatsappů, Snapchatů, iMess a dalších programech. Mám jich v mobilu asi tak deset různých a dalších tak dvacet za komunikační platformu nepovažuju nebo bych si na ně nevzpomněl. Příkladmo Strava, elektronický běžecký deníček, kde se běžci chlubí svými “úspěchy” a kde se taky plácáme po zádech, abychom s tím neotravovali jinde. To je také důvod, proč Apple masivně předělal notifikační centrum iOS na něco, co jsme znaly ze Symbianu v době před deseti lety, tedy v době, kdy něco takového vůbec nebylo potřeba.

Přemýšlím, co by se stalo, kdybych soukromý email zrušil. Pravděpodobně bych si akorát musel instalovat mobilní verzi datové schránky, do které mi včera přišla zpráva, já o ní dostal v metru emailové avízo a až domů na velký počítač jsem byl nervní, co se zase stalo a kolik si odsedím (nakonec to byl jen výpis přístupů do datové schránky, moc za něj děkuju).

Soukromý email se tak pro mě stává avizační službou a podobnou zbytečností, jako telefonování. Kdypak asi první webové služby umožní zasílat ta nejrůznější avíza do Whatsappů a jiných messagingových služeb? Není tohle smysl firemních botů na Facebooku? Jistě, že je – tím se i ona transakčnost z emailů přesune na Facebook, což mu jistě přinese další výsady ve světě internetu. Včetně té, po které netouží: že se budu těšit na jeho zánik. Stejně jako budu přemýšlet, jak přivodit zánik notifikačnímu centru mého mobilního telefonu.

PS: Když už jsme u toho bezpečí, Marigold teď běží na HTTPS … 🙂

Jak tlačí lobby nátlakové akce na internetu?

V poslední době se na internetu množí nejrůznějšími nátlakovými akcemi nejrůznějších lobby. Protože jsem v poslední době pár takových vyhrožovaček a nátlakovek evidoval (od proruských, přes zbrojní až po telekomunikační lobby), sledoval a zažil, pokusil jsem se sumarizovat, jak takové nátlakovky a prosazovačky pohledu na téma vypadají. Zajímavé je, že schéma se používá stejné, liší se jen “kultura” užitých prostředků – jak výrazových, tak argumentačních.

Pokračujte ve čtení článku…