Zběsilá jízda na Leopardu 1. – Začínáme s novinkami Mac OS X 10.5

Od teoretizování o verzích Mac OS přejděme k leopardí praxi. Dopředu předesílám, že účelem článku není ohromit majitele jiných operačních systémů a ani s nimi Leoparda srovnávat jinak, než v základních odlišnostech. Článek je určen zájemcům o Leoparda a očekávám, že ti se budou rekrutovat především z Mac uživatelů verze Tiger. Pokračujte ve čtení článku…

Za update systému Apple se neplatí, nenechte se balamutit

Zběsilá jízda na Leopardu (aneb Mac OS X 10.5)

Chvíli jsem čekal, jestli se někdo z českých zkušených uživatelů pusti do nějakého psaní o Leopardu, abych zbytečně nenosil dříví do lesa. Ale tu i onde nic. Takže mi dovolte pár dojmů, které budou (snad) následovat v samostatném článku.

Verze, update a generace operačního systému

Nejdříve se zastavím u označování verzí. Apple v tomto drží poměrně koherentní systém, který lidi odkojené marketingovým chaosem Microsoftu může mást svojí pochopitelností 🙂 Mac OS je obecné označení pro operační systémy počítačů Apple. Za toto označení příjde číslo generace operačního systému. Současná generace je 10, pro lepší marketingové uchopení se používá římské číslice X, takže mluvíme o Mac OS X. Předchozí generace měla číslo (chvíle překvapení!) – ano, byla to devítka. Marketingově někomu v Apple přišlo zajímavé pojmenovat ji místo IX jako Classic. Generace u Mac OS označují zásadní změny a přirovnal bych je k přechodu od Windows 3.x na Windows XP. O vývoji Mac OS v rámci doby včetně obrázků se dozvíte více zde.

Samotné verze operačního systému Mac OS jsou jednak číslované, jednak mají své kódové jméno (vhodné i pro marketing). Verze 10.4 se jmenuje Tiger, verze 10.5 je Leopard. Američané čtou Leopard zhruba jako Lví prd, ale s bublinkama našeho telefonního operátora to asi žádnou souvislost nemá. Slabost pro velké šelmy projevoval Apple po celou desátou generaci, teď se uživatelé trochu obávají, jaké bude kódové jméno pro 10.6 (ještě se neví), protože velké kočkovité šelmy došly a použít něco jako 10.6 Micinka by uživatele otrávilo víc, než přechod na procesory AMD 🙂

Přechod mezi generacemi směrem nahoru je prakticky nemožný možný, pokud si dáváte pozor na HW nároky cílového systému (například 10.4 vyžaduje PowerPC G3 a zabudovany firewire, tedy pocitace od roku 1999), kompatibilita směrem dolů je zachována. Například spouštění programů z Classicu opouští až Leopard a to po sedmi letech podpory Classicu v Mac OS X. Nová verze operačního systému se objevuje u Apple jednou za dva roky, což je poměrně stabilní vývojový cyklus, který má vcelku minimální výchylky v porovnání s ostatními výrobci OS.

Novou verzi operačního systému si musíte zaplatit (cena cca 130 USD), novou generaci dostanete s novým počítačem v ceně a na staré generaci počítačů ho nemůžete použít. Pokračujte ve čtení článku…

Apple iPhone recenze – může být delší, než manuál? Musí! Tady je…

Nebude to klasická recenze. Zejména z toho důvodu, že telefon, který recenzuji, se na českém trhu pravděpodobně nikdy prodávat nebude. Pro Evropu bude existovat jiná verze, která přijde na trh na přelomu roku a bude se lišit. Jak moc, to jistě nevíme, ale pár zvěstí si probereme na závěr tohoto článku. Je důležité zmínit, že přitom vůbec není jisté, jestli evropský prodej telefonu bude zahrnovat i Česko. A nakonec ani to, zda nějaký evropský prodej bude existovat.

Celková fotka, převzato z Engadget

Proč je ale Apple iPhone zajímavý, ačkoliv se zde nebude prodávat? Především proto, že si od něj slibujeme zhruba tytéž změny, které Apple vyprovokoval před dvaceti lety ve světě osobních počítačů: zlidštil je. Může se nám zdát, že mobilní telefony tohle zlidštění nepotřebují, ale spolu s tím, jak nabízejí stále více funkcí, je jejich ovládání stále obtížnější a lidé jednoduše další funkce obecně moc nepoužívají. iPhone tohle všechno chce změnit. Konečně je to první chytrý telefon, který není chytřejší, než vy 🙂

Na českém internetu se pár recenzí Apple iPhone objevilo, ale jejich autoři většinou měli telefon k dispozici na pár minut, v lepším případě hodin (na rozdíl ode mne se jim ale podařilo udělat podstatně lepší fotky, což nepřekvapí, já iPhone fotil pomocí Nokia N95, což bylo děsné). Slušně zrecenzoval MaLér, skvěle nafotila MobilMania.

V mém případě mám za sebou tři dny velkého používání iPhone a měl jsem k dispozici i SIM kartu AT&T, takže jsem na telefonu mohl vyzkoušet většinu služeb – kromě nákupu přes iTunes snad všechno. Dlužno ale říci, že data jsem testoval přes WiFi připojení na mém domácím hotspotu, protože v roamingu je za mega dat účtováno 20 dolarů, takže stažení titulní stránky iDnesu mne stálo sedm dolarů a to je částka, za kterou jsem si mohl nechat poslat sobotní MF DNES messengerem. Proto jsem tedy přešel k používání WiFi.

Jako druhou výhradu bych poznamenal, že součastně s iPhone (a pár měsíců před ním) používám Nokia N95, dnes zřejmě nejchytřejší z chytrých telefonů, nadupaný funkcemi od spodního konektoru až po vrchní vypínací tlačítko. Nokia N95 se často uvádí jako iPhone killer. Co je na tom pravdy, si také povíme – zatím jen tolik, že opravdu mohu srovnávat „napříč telefonním spektrem“.

Zhodnocení závěrem (dáme ho na začátek)

Zhodnocení se má psát na závěr, vím to. Taky jsem ho na závěr napsal, ale v recenzi ho přesunuju na začátek, protože nevěřím, že by všichni čtenáři měli tu trpělivost dočíst až do konce. Recenze je prostě opravdu dlouhá. Takže důkazy k těmto mým tvrzením se můžete dočíst netradičně po zhodnocení.

K Apple iPhone se můžete stavět odmítavě, pokud jste alergičtí na hype, který kolem sebe vyvolal. To ale nic nemění na tom, že jde o mobilní telefon, který je nejvýznamnějším počinem v mobilech za posledních několik let. Ani nové technologie jako HSDPA nebo mobilní televize nebudou pro mobilní telefony tak určující, jako iPhone. Proč? Protože o samotné technologie nejde. Jde o služby a o snadnost, s jakou se používají. A v tom je chytrost iPhone. Ne v množství služeb, jaké nabízí, ale v jednoduchosti, jakou jsou jím používané služby zpřístupněné.

A je to mnohdy až fantaskní, s jak málem si iPhone vystačí. Vezměme si tolik kritizovanou absenci GPS navigace. Mám navigaci vestavěnou do Nokia N95 a práce s ní je utrpení. Než GPS spočítá polohu, uběhne několik minut, někdy až deset. Teprve pak se dostanete k nějaké smysluplné mapě. Za navigaci z bodu do bodu si musíte zaplatit tři tisícovky, aplikace sama o sobě se dlouho načítá, prostě něco, co využijete jen v krajní nouzi či jako velký fanoušek. Pravda je, že nová verze firmware slibuje snížit spočtení polohy na desítky vteřin, ale ještě se mi ji nepodařilo instalovat (odmítá se mi telefon updatovat). Navíc GPS je obrovský žrout baterek a telefon musíte mít otevřený, aby dobře chytal signál. Hodně nepraktické na používání, věřte mi. Zkuste si chodit po horách s telefonem v ruce, protože otevřený ho jinam dát nemůžete, aby viděl na oblohu.

Oproti tomu iPhone nemá GPS. Polohu, kde jste, musíte zadat sami. Uprostřed Sibiře jste jistě v prekérní situaci, protože se nedozvíte, zda k nejbližšímu městu je to dva tisíce nebo jeden tisíc kilometrů, obvykle ale zhruba tak víte, kde jste a kam míříte, takže telefon necháte zadarmo vypočítat, kudy na to. Práce s ortofotomapou je krásná, hezčí než s vektorovými podklady. A hlavně vše probíhá okamžitě, stahování mapových podkladů netrvá dlouho ani přes EDGE a aplikace nemá žádné velké jádro, takže se spustí OKAMŽITĚ.

Pro běžného uživatele je užitná hodnota mapové aplikace v iPhone vyšší, než navigace v Nokia N95 a ještě na tom Apple ušetřil. Na druhou stranu si ale zase hodně lámal hlavu s návrhem aplikace. Povedla se mu.

Podobných fint najdete v iPhone oproti N95 spoustu. Můžete namítnout, že je jednodušší nechat polohu spočítat GPS, než ji zadávat do telefonu ručně, ale nevěřte tomu. Ruční vložení polohy je ve většině případů rychlejší a dostatečně přesné.

Základním poznatkem je, že iPhone dělá všechno, co slibuje a všechno z toho dělá perfektně. Přehrávání videa je komfortně rychlé, přepínání úloh naprosto bezproblémové, odezva zařízení naprosto příkladná a nepostřehnutelná.

Z hlediska evropského uživatele lze mít výhrady k tomu, co iPhone neslibuje a tedy k tomu, co nedělá. Lze namítnout, že telefon by měl mít podporu 3G sítí a lepší podporu ostatních jazyků. Mohl by mít videohovory, MMS zprávy, podporu Flash, Javy a hromady dalších záležitostí. Jistě, mohl. Otázka je, proč. Problém integrace 3G je ve výdrži baterií. Mohu potvrdit, že provozování Nokia N95 v 3G síti namísto v GSM zplundruje baterku minimálně o třetinu rychleji a to jen tím, že jsem do sítě přihlášený a občas přenesu trochu dat a stavových informací. Druhak je telefon určen pro americký trh a síť AT&T, která má pokrytí 3G sítí jen o málo lepší, než Eurotel/O2 – a tihle slibovníci mají pokrytí UMTS opravdu mizerné.

Základní režim
To také vysvětluje podporu pouze angličtiny, absenci videohovorů a MMS zpráv. V americe se tyhle krávovinky prostě moc nepoužívají. Ani posílání SMS zpráv není v USA nijak rozšířené, lidé prostě volají, jsou tak zvyklí a tenhle návyk se mění spíše směrem k emailu a k IM, ne k drahým SMS zprávám. Natož směrem k videohovorům.

Proč Apple nepodporuje Javu a Flash, na to se pokusím odpovědět v nějakém jiném článku. Zatím se spokojte s mým konstatováním, že problém to způsobí spíše těmto jazykům, než iPhone.

Telefon je výrazně svázán se sítí AT&T. Dokonce má speciální přístup do nastavování služeb této sítě přes internet. Hodnotit telefon tedy z evropského pohledu nemá smysl – pro evropské sítě není určen a řada funkcí v Evropě nebude fungovat ani po případném odblokování (typu hlasová schránka via AT&T).

Abych udělal nějaký kloudný závěr úvodem tohoto článku: Apple iPhone splnil očekávání. Je to přelomový mobilní telefon v jednoduchosti, s jakou se používá a s jakou nabízí funkce, které nabízí. Věřím tomu, že řada uživatelů bude ochotna jej používat i jen jako mobilní přehrávač hudby a videa a WiFi komunikátor s prohlížečem a emailem, protože tyhle funkce se tak krásně používají. To se nedá vysvětlit, to se musí zažít s otevřenou myslí a bez předsudků, teprve pak uvidíte, že tento telefon opravdu není o počtu funkcí ale o tom, jak vás udrží při používání těch, které nabízí.

Až přijde do Evropy, koupím ho. Stojí za to. Americkou verzi jsem s poděkováním vrátil. Přeci jen fakt, že z mobilu nemohu telefonovat bez roamingu, mi trochu vadil…

A dál pokračujeme recenzí, dá-li se můj text tak nazvat… Pokračujte ve čtení článku…

UMPC jasně ukazuje, proč jsou Windows špatnou volbou tabletového světa

V pátek jsem si pořídil novou hračku. Jmenuje se Asus R2H a v rodném listu má poznámku UMPC aneb UltraMobile PC aneb Origami.

Hraju si s tím přes den a došel jsem k několika závěrům, zatím předběžným:

  • tabletové počítače mají před sebou velkou budoucnost. Velký dotykový displej umožňující standardní rozlišení, možnost přídavné klávesnice a hlavně dělání poznámek na displeji perem, to všechno člověka láká.
  • Windows XP je přes všechny úpravy do Tablet verze velmi nevhodný operační systém.

Asus R2H

Pokračujte ve čtení článku…

Proč si Bill Gates nemyslí, že má Ivo Lukačovič s Origami pravdu

Marigoldí čtenář Brekeke pravil, že Marigold jde do bulvárních titulků. Dobře tedy, tenhle by mohl v trendu pokračovat. Na druhou stranu vystihuje docela přesně situaci, ačkoliv nemám zcela oficiálně potvrzeno, že by Bill Gates reagoval přímo na článek Iva Lukačoviče: O kapesních hračkách, které se nevejdou do kapsy.

V článku Ivo hezky shrnuje rozdělení přenosných zařízení do několika tříd. Dovolím si graf opajcnout metodou vložení obrázku ze vzdáleného serveru (kontrolní otázka: je to porušní autorského práva?).

Origami

Zajímavá je ta druhá zóna, která se týká Microsoftího produktu Origami (Origami koncept na webu MS) – takového přerostlého PDAčka vybaveného plnohodnotným Windows XP. Ivo ji zakreslil jako Ultra Mobilní PC a označil ji za mrtvou zónu.

Přenosná zařízení

Vtip je v tom, že Bill Gates si evidentně nemyslí, že je to mrtvá zóna, protože jinak by vyhazoval peníze vložené do Origami z okna. Je sice pravda, že ještě před pár lety bychom se mohli domnívat, že jde o osobní Gatesovu zálibu, v které utopí firemní prachy, dneska je ale oprávněné říci, že Steve Ballmer by mu to nedovolil. Takže někde na konci cesty tam Microsoft peníze vidět musí.

Kufříkáři

Origami koncept

To kódové jméno jsou kufříkáři. Kufříkáři jsou lidi, kvůli kterým se vyrábí Smart a Smart je dobrý příklad. Když s ním přišla firma, v níž přes půlku drží Mercedes-Benz (jehož auta jsou cokoliv, jen ne malá), ledaskdo říkal, že jde o krásnou trefu do mrtvého segmentu trhu. K čemu by bylo drahé auto pro dva lidi? Auto, které je dražší, než běžné levné auto pro čtyři? Projděte si pár komentářů z let 1995-8.

Jenže Smart se trefil. Přišli kufříkáři. Lidi, kteří nepotřebují do auta nacpat rodinu i s kočárkem a pokud ano, tak mají v garáži SUV nebo alespoň kombíka, se kterým lze jet na cesty kamkoliv. Kufříkář potřebuje hodit do auta svůj pracovní kufřík či aktovku z kůže (Samsonite, lépe ale LV) a vyrazit na schůzku. Vyrazit něčím, co má kompletní komfort, ale co zaparkujete do mezery mezi dvěmi auty. A že to stojí jako malá Honda? Koho to trápí, stejně se odepíše z daní. Smart zabodoval – ne tím, že byl ostrou konkurencí nejlevnějším autům, ale právě proto, že jí vůbec nebyl.

Kufříkáři jsou šancí pro Origami. Je to typická skupina uživatelů, kteří nejsou spokojeni s PDA (jsou málo výkonná a nepohodlná) ani s notebooky (jsou příliš velké na nošení v kufříku či v aktovce). Něco s váhou do jednoho kilogramu, co můžete dát do kufříku a ještě se vám do něj vejde sendvič, pouzdro s brýlemi, jogging kombi do fitka a vizitkář. A něco, s čím uděláte stejnou práci. Skládací bluetooth klávesnička pro případ potřeby, slušný byť decentní displej.

Zda bude tento trh stejně nosný, jako v případě Smartu, je těžké říci. Téměř jisté je, že v Česku nikoliv, ale Microsoft to nedělá pro Česko. Míří na bonitnější trhy. Amerika, vyspělé asijské země, vyspělá Evropa (což diskvalifikuje nás a další novoevropany).

Neztratit trh

Druhý důvod, proč Origami, je v parcelování trhu. Po podobném počítači se dlouho volá odbornými novináři, jenže s nimi na trh přicházejí firmy neznámé (OQO), nebo takové, pro něž je to na okraji zájmu a jen v některých regionech (Sony). Microsoft by mohl zatlačit rozhodně více, než nějaké OQO. Nezapomínejme na příklad MP3 přehrávačů. Existovaly dávno před iPodem. Jenže až iPod se stal ipodem, matkou všech MP3 přehrávačů. A Microsoft by nerad, aby mu ujel další vlak. Když máte pár miliard volné hotovosti na účtě, experimentuje se vám podstatně snadněji. Můžete si to dovolit.

Zda měl pravdu Ivo Lukačovič, nebo Bill Gates, uvidíme za pár let. Velmi pravděpodobně ale ne v našich končinách podívat se budeme muset za hranice bohatších států…

Notebook na kliku – pokračování

ook píše: Před nedávnem proběhla Internetem (například na Lupě)
zpráva o tom, že se podařilo vytvořit (tedy navrhnout) notebook (na
kliku) pro rozvojový svět – za USD 100 (při objemu bambiliónu kusů).

Svérázným způsobem rozvinul téma server root. Co může být logickým pokračováním notebooku na kliku? Bohužel cenová kalkulace chybí – i když se proslýchá, ža na vyvinutém zařízení poběží nějaký klon BSD.

Osobní antispyware má být další velkou věcí

Next Big Thing – Příští velká věc, to je v žargonu investorů a průmyslníků něco, co má napříště změnit lidskou společnost nebo alespoň velkou část trhu, jako to třeba udělaly mobilní telefony. Příští velkou věcí má být osobní antispaware, tedy prostředky k osobní ochraně soukromí.

Začíná to být čím dál větší problém. Na každém rohu kamera už i v menších městech, za pár let GPSka (pardon, Galilejka) v každém vozidle, co chce na dálnici. Spousta keců o tom, jak jsou tato data důmyslně zabezpečena před zneužitím, ale skutek utek. Do toho uchovávání dat o telefonních hovorech a SMS zprávách, Echelon, čert ví jaký monitoring vašeho počítače. Dneska ten problém stále ještě není citelný, protože udělat software, který by všechno inteligentně zpracoval a propojil pořád není levná a rychlá záležitost. Jenže co zítra, za rok, za pět let?

Když jsem chtěl před nějakými deseti lety vidět satelitní mapu oblasti, do které jsem cestoval na vykopávky, složitě se objednávala přes NASA a stála asi pět set dolarů. Dnes mám o dost lepší mapu přes několik služeb dostupnou zdarma. Kdy budu mít tu mapu ze satelitů online a kdy bude zdarma dostupné rozlišení snímků tak dobré, že uvidíme, co hezkého dělají sousedi na zahradě?

A proto má být osobní antispyware tou Příští velkou věcí. Místo toho, abyste přemýšleli o tom, jestli jste dostatečně ukryti, stisknete čudlík a budete rázem pro takovéto elektronické slídily neviditelní. Teoreticky.

První výrobky jsou na trhu. 3M prodává filtr na displej notebooku, který zamezí jeho sledování z jiného směru, než z přímého pohledu, to proto, aby vám někdo nemohl koukat z boku na data zobrazená na displeji. Nikdo si nemůže vyfotit váš displej a pak si prostudovat, co to na něm čtete, protože by to mohl být třeba firemní rozpočet. Dříve to mohlo být jedno, protože bylo velmi nepravděpodobné, že to v kavárně vyfotí někdo, kdo to může zneužít, ale s rozvojem internetu už je ta pravděpodobnost větší. Kravina? Pamatujete na aféru s Klausovou SMS o Topolánkovi?

Podobné věci se zkoušely na registrační značky (SPZ) – fólie, kterou si na značku nalepíte a z fotky policejního radaru pak není značka čitelná a policie má pech. Takováto zařízení využívají faktu, že lidské oko používá přeci jen trochu jinou optiku, než kamera. Jenže co s tváří, na tu fólii nenalepíte. Narazil jsem na pokusy s krémy, měly ale své nedostatky (zejména v tom, že leptaly kůži). A tak přišla doba elektroniky a v laboratořích se pracuje na nejrůznějších „deformátorech“ pole, které nejrůznějšími triky matou čočky kamer. Většinou vysíláním paprsků, které kamery matou nebo zachytí a zpracují jako viditelné spektrum světla, ale lidské oko je nezachytí. Na jednom veletrhu jsem viděl zajímavou demonstraci: zmáčkli jste čudlík na klobouku a osvítilo vás mírné světlo – vypadalo to jako svatozář. Jenže na kameře byl člověk nerozpoznatelný. První praktické produkty sliboval vynálezce za pět let a nedivil jsem se ani moc jeho očekávání, že po nich bude poptávka.

Je jasné, že na všechny šifrery hovorů, kódovače emailů a zneviditelňovače tváří se záhy najde odpověď a budou existovat zase dokonalejší kamery a lepší nahrávače hovorů. Jenže je alespoň nějaká naděje, že všechna tato zařízení budou dostupná kvůli ceně nejdříve jen vládám a tajným službám a až dorazí do rukou i vašeho zvědavého souseda, bude už na ně zase nějaká ta obrana existovat. Klasický věčný souboj. A to je dobrý předpoklad pro Příští velkou věc.

A teď mne omluvte, jdu rozchodit kamerku přes mobil a zkontrolovat, zda používám zabezpečený emailový server.

Nový navigační software

oook píše: Před nějakou dobou jsem tu popisoval svoje (termo) trable s navigací pomocí iPAQu a modrozubí GPS.

Nedávno
jsem vyměnil navigační softare (používám TomTom Navigator 5) a
moje první dojmy jsou nadšené. 3D pohled je prostě přehledný a kecací
pán je také „o kapku lepší“ než pípání v PocketKimu.

Našel
jsem už dvě zajímavosti v mapě. V Radotíně v ulici ke Zdeří me
zastavila na začátku tyč vetknutá doprostřed ulice – to beru jako mínus
(pánové z TomTom asi nemají poslední informace z Radotínské radnice).

Druhou informaci beru jako plus – při odjezdu z té ulice mě GPS
navedla na panelovou cestu mezi pole, která ústila na hlavní silnici.
To definitivně vyvrátlo mé pochybnosti o podrobnosti silniční sítě v ČR.

P.S: Při současných teplotách s iPAQ skutečně nepřehřívá 🙂

Metro se blíží k letišti

Ook píše: podle diskutujících na serveru metroweb, došlo dnes k vykolejení soupravy metra M1 na Zličíně.

citace:
Sv přestala jakýmkoliv způsobem brzdit při jízdě lichým směrem, projela návěst Stůj na návěstidle ZT L1z, prorazila zarážedlo i plot a vyhřezla směrem k plzeňské dálnici D5, resp. ke spojce na Pražský okruh vedoucí ke Karlovarské a k letišti.

Doufejme, že se ta nehoda obešla bez vážných zranění. Fotky snad budou na výše uvedeném webu.

Pro odlehčení – zatímco se Praha6 dohaduje s městem Prahou, zda na letiště povede metro A z Dejvic nebo rychlodráha z Masaryčky, dopravní podnik testuje možnost protáhnout metro k letišti podél spojky. První pokus nevyšel …

Hezká pocta – Marigoldí ulice v Londýně

Zásluhy Marigolda (nevím jaké, ale jistě velké) byly po zásluze oceněny. V Londýně pojmenovali na počest Marigolda ulici a fotograficky ji zvěčnil M. Matys.

V Praze zatím taková ulice nebude, neboť zdejší radní si přejí pouze mrtvé velikány a jejich přání zatím nebylo vyslyšeno 😉

Dojemné …

Marigold street

Levnější elektronické podpisy

oook píše:

Podle Digiwebu
se Česká pošta stala další akreditovanou certifikační agenturou a může
tedy vydávat kvalifikované cetrifikáty (které bere vážně státní správa).

Podle ceníku dostupného na webu PostSignum (tak se ta CA pošty jmenuje), by cena za certifikát měla být 190 Kč (pravděpodobně ročně).

Teď již musí pošta jen zapracovat na tom, aby na adresu Velvěty 63
nechodily dopisy, na kterých je napsáno Věšťany 63 (rozhodnutím pošty
dvě obce se stejným PSČ) 🙂 … Pak budu spokojen.

Zdroj financování Linuxu odhalen (oživeno)

Linux

Ook píše:
Našim tajným agentům se
podařilo zjistit, jak je to s financováním současné vlajkové lodi
software s otevřeným zdrojovým kódem (tzv. open source). Jak je vidět
na fotografii pořízené našim agentem, zdrojem jsou americké aerolinie
Southwest.

Pokud se nám podaří sehnat někoho z „televizních analytiků“, přineseme i zasvěcenou „analýzu“, proč tak ty aerolinky činí.