Bezrámečkový displej je koncem designu mobilních telefonů

Tohle je dost zajímavý postřeh: bezrámečkový displej je koncem designu mobilních telefonů. Přišel s ním designer Philippe Starck (dělá design některých Xiaomi telefonů) – a pravděpodobně každý, kdo nějaký bezrámečkový mobil viděl. Jsou si podobné jako vejce vejci a takový Essential od iPhone X je na fotkách z větší vzdálenosti těžko rozeznat. Zatím to zachraňují rozdílné stranové poměry, ale věřím, že vymýšlet ideální stranový poměr bude pro designery za chvíli dost otupující.

Pokračujte ve čtení článku…

Přemýšlení o alternativním systému skončilo tradičně: iMac

Tak dlouho jsem snil o počítačové alternativě, až jsem znovu a zase ověřil, že žádná není a jde jen o to, kde a za kolik. Navíc pravda je, že poslední domácí počítač pro sebe jsem si koupil v roce 2008, takže koupit si nový není zase taková rozežranost. Zejména s ohledem na to, že iMac model 2008 ztratil podporu nových systémů a … už je opravdu unavený. 

Linux je hezká věc. Na server. Jenže vždycky, když si chvíli hraju s něčím, co pochází z open source světa, si bolestně uvědomím, jak daleko je to svým pohodlím mainstreamu (teď mě například školí uživatelská přívětivost Yubikey a to je ještě zlatý koncept). A i když mám v poslední době zejména z pracovních důvodů zabezpečovací mánii, rozhodl jsem se nešaškovat a i s domácím počítačem zůstat na macOS. 

A protože další mojí úchylkou jsou použité věci, rozhlédl jsem se po bazarech. Pravda je, že slušnější Mac se v nich nepořizuje lacino. Aby mi zařízení zase pár (pět, sedm?) let vydrželo, potřeboval jsem slušnou konfiguraci, minimálně i5 procesor s více jádry, alespoň 8GB paměti a slušný disk. Tahle kombinace je problém, protože levnější Macy se osazují spíše pomalejšími disky a od určitého roku jsou obtížně rozšiřitelné (paměti bez patic atd). Takže jak si to koupíte, takové to máte. S prominutím pěkná hovadina od Apple, která mu dost kazí pověst. 

Nakonec moje bádání skončilo u iMac 21 (větší na stůl nedostanu) nebo Mac Mini, po cenové analýze jsem koupil iMac s 8GB paměti, 1TB diskem a 2,7 GHz i5 procesorem, verzi late 2013. Zajímavé je, že novější verze po tomto roce jsou buďto výrazně dražší, nebo výrazně výkonově horší (slabší procesor). Bylo to takové cenově výkonové optimum, sestava se vejde do dvacítky tisíc, hloupé je, že jakékoliv její rozšiřování bude už problematické (iMacy jsou lepené a rozšiřování nijak neulehčují) a samozřejmě časem by se nějaký SSD disk hodil. 

Ani letošní modely iMaců nejsou příliš rozšiřovatelné, zase nemají paměťové patice ani snadno vyměnitelné disky (když rovnou nekoupíte SSD) – kde jsou ty časy, kdy se dal odšroubovat deklík a alespoň ty paměti si člověk mohl nasadit sám … 🙁

Dneska Apple potvrdí, že jsme na konci intenzifikačního cyklu

Apple má dnes představovat své počítačové novinky a nové verze svých operačních systémů. Svět nedýchá, jenže když si nezaujatě přečtete, jaká jsou očekávání, nelze se zbavit dojmu, že už ani ta naše očekávání nejsou, co bývala.

Články, které putují po webech, se snaží naznačit, že mezi deseti nejvítanějšími funkcemi pro OS X má být lepší podpora night shift módu, tedy modrání obrazovky do tmy, zatímco pro iOS by se hodila lepší nabídka sdílení přes 3D Touch. WTF? To jsme ztratili i sny? Copak jediné, co čekáme za novinky od nejbohatší a údajně nejinovativnější firmy světa je modrající kravina a dopracování menu přes přítlak obrazovky? Copak největší hardwarový zázrak, který letos dostaneme, může být konečně neosekaný MacBook, který stojí za to si koupit?

Pokračujte ve čtení článku…

Moc-li je spokojen zarytý Applista s Androidím mobilem?

Mám ho už zhruba půl roku. Huawei P9 Lite ve verzi 3GB RAM. Chtěl jsem si vyzkoušet, jestli telefon za polovinu ceny iPhone SE a se stejnou deklarovanou hardwarovou výbavou pod Androidem bude užitný.

Pokračujte ve čtení článku…

Robotická umělá inteligence na CeBITu 2017

Na CeBITu vystavujeme hned vedle japonského robotického pavilonu. Je to poněkud deprimující, protože sice je nedaleko Jablotron a s Turrisem tu tedy děláme alespoň určitou českou dvojku, jenže proti robotům všeho typu je to přeci jen trochu chabé. Vypadá to, jako bychom za světem měli obrovské zpoždění. Máme?

Pokračujte ve čtení článku…

iPhone 7 a technologická saturace

Mám iPhone 5s a na jazyku otázku, proč bych měl přejít na sedmičku, telefon o tři generace novější. Dobrá odpověď mi chybí, ale tohle není příběh obyčejného Apple hejtu. To je příběh generace.

iPhone byl před deseti lety zjevením. Materializací snu. Snu o tom, že kdykoliv bude potřeba, budu moct vyřídit pracovní věc bez ohledu na to, že zrovna nejsem v práci. Že dostanu zprávu o emailu a budu moct vyhodnotit, zda je důležité na něj reagovat. Tenhle sen jsme s Petrem Mitošinkou začali snít někdy v roce 1996, když jsme spustili první tuzemskou službu, která uměla vzít váš email a poslat jej jako SMS zprávu. Jenže s iPhone to bylo ještě pohodlnější, ještě efektivnější, jedním slovem parádní.

O deset let později se instantní email stal zvykem se všemi výhodami i devastujícími prvky jako to, že zaměstnavatel či zákazník očekává, že jste neustále na příjmu. Roste počet lidí, kteří si vypínají automatický push zpráv na své mobily nebo dokonce firemní emaily na mobilu vůbec nemají, stejně jako rychle narostl počet firem, které prostě předpokládají, že za drobný příspěvek k platu budete používat svůj mobilní telefon a své mobilní číslo na pracovní záležitosti.

iPhone se stal synonymem produktivity, zosobněním neustálého tlaku, kdy musíte být k dispozici vždy a všem. Teoreticky si můžete vybrat, kdy, co a komu odpovíte, ale tuhle svobodu volby neunesl každý. Být produktivní je mantra, jen tak koukat do stropu se nenosí, v nejlepším případě se můžete honosit prokrastinací, neproduktivnímu šmrdlání prstem po displeji tabletu za účelem lovu dalších zbytečných informací, které nepotřebujete, jen vás zajímají. Většina z nás se přizpůsobila jazyku moderních sociálních sítí, v nichž se zákazníkovi (jakkoliv potenciálnímu) neodporuje, pochlebuje, chováme se k němu jako k děcku, neboť má onu údajnou moc do světa vykřičet, že mu jeho bebíčko nebylo správně pofoukáno. Za slovo “zákazník” doplňte “šéf” či snad “partner” a další – protože až tak daleko někdy situace dochází.

Nový mobilní telefon se z nástroje, který život ulehčoval a umožnil nám práci vyřídit v případě nouze, změnil v součást mašinérie, která požaduje naši výkonnost vždy a všude. A nejde jen o práci. Slastné okamžiky ve svém životě si nemůžete vychutnávat, měli byste je sdílet, protože bez sdílení není toho pravého prožitku. Byli byste prázdní, neuspokojení, kdybyste pod fajnovým zážitkem neměli pár lajků a alespoň jeden závistivý komentář. Prožitek by nebyl naplněn, kdyby nebyl sdílen s kýmkoliv.

A to je ten moment, kdy chci vycouvat. Tři generace starý iPhone poskytuje služby, jaké potřebuji a neřeší trable, které mě trápí, především pak výdrž a odolnost. Snad jen ta voděodolnost mě láká, ale za dvacet let jsem mobil utopil jen jednou, čert to vem. Naopak by pro mě bylo ještě těžší být rezistentní celospolečenskému tlaku na sdílení a vždypřítomnost. Jenže ten starý iPhone taky odumírá, tři roky tuhého provozu se na něm projevují, dobíjecí konektor nedobíjí, displej se odchlipuje a tak dále.

Méně je více. Nový telefon umožní ještě lepší sdílení. Ještě lépe uskladní moje fotografie v cloudu, kde je mohu ještě lépe a odkudkoliv sdílet. Do větší paměti mohu nainstalovat mnoho dalších aplikací, samozřejmě jen za účelem vyzkoušení, na čem dnešní doba ulétává. Nic z toho striktně vzato nepřispěje k mé produktivitě, jen k roztříštění pozornosti a rozdrobení komunikačních kanálů. Ale doba to chce, doba to žádá.

Stává se obyvatelstvo Země celistvým živoucím organismem, Gaiou z Asimovy Nadace v momentě, kdy každý sdílí s každým všechno a vzájemně je to lajkováno a prožíváno, ačkoliv toho člověka osobně neznáme? Je tohle nový model spolusoužití, kdy být handicapován znamená nemít telefon umožňující takové sdílení? A je novým sjednocujícím prvkem skupiny lidí nikoliv dnes již hodně rozvolněný národ, ale používaná technologie, jak dovozuji v jedné své povídce?

Jdu si opravit nabíjecí konektor v 5s a šetřit na sedmičku. Snad za těch pár let, kdy našetřím zbytečnou třicítku, kterou jinak v rodině neužiju, zlevní. A to přes to, že žádný další sen, na jehož materializaci bychom čekali, není na dohled a virtuální realita jím nebude.

Apple, lightning a sluchátka

Včerejský keynote Apple potvrdila dlouho předpokládané. Firma u iPhone 7 odstraní analogový konektor pro připojení sluchátek a napříště bude možné používat sluchátka jen přes Lightning konektor a nebo bezdrátově připojená přes bluetooth.

Pokračujte ve čtení článku…

Něco málo k vybíjení baterií zejména u iPhone v chladném počasí

Baterie jsou jako lidi. Nejlépe je jim za pokojové teploty. Když ji nemají, je to problém. Zatímco staré těžké NiCd akumulátory dodávaly spolehlivě elektřinu i v -40°C, moderní Li-Iont baterie s tím mají problém a většina moderních akumulátorů v teplotách pod -20°C nefunguje nebo nefunguje spolehlivě. Čím nižší teplota, tím vyšší je vnitřní odpor baterie a tím těžší je pro baterii chemickou reakcí vyrobit energii.

Pokračujte ve čtení článku…

Pouzdra a obaly pro iPhone, iPad – jejich nástrahy a problémy

Chtěl jsem si na cestě vlakem do Ostravy rozečíst právě vyšlou Kahnemanovu knihu věnovanou myšlení (ta se bude v Česku blbě prodávat, my na tyhle extrémní sporty nejsme). Dnes vyšla, jenže v knihkupectví na hlaváku ji neměli, je k dispozici jen elektronicky (a tohle chci mít papírově) a tady by se sice hodila vsuvka o tom, že synchronizovat vydání elektronické a papírové není od věci na obě strany, ale pustím se do něčeho jiného.

Psal jsem na Twitteru pár poznámek k pouzdrům pro iPhone a iPad, otázek mi na to došla celá řada, takže se o tom rozepíšu více.

Pokračujte ve čtení článku…

Co by měl obsahovat příští iPhone čili rozprava o budoucnosti mobilních telefonů

Když v roce 2007 na trh přicházel iPhone, způsobil revoluci a proměnil od základů trh. Když byl letos představen iPhone 5, řada komentátorů včetně mne prohlásila, že je spíše očekávaným telefonem (případně rovnou zklamáním). Čekalo se více. Jenže… co? Co by mohl nový iPhone (a obecně jakýkoliv mobil) mít, aby byl další revolucí v mobilech? Pokračujte ve čtení článku…

Příští dějství Apple se vybojuje v mobilním kontextu

Pochybnost, zda Apple ví, kam kráčí, je v komentářích po vydání Mountain Lionu všudypřítomná. U nás ji nejsrdnatěji presentoval Petr Staníček v blogpostu, který následně převzala i Lupa, takže ptaní po tom, zda je Apple bezradný, můžeme považovat za mainstreamovou otázku. 

Odcitoval bych závěr Pixyho zamyšlení, který zřejmě rezonuje v srdcích mnoha Mackařů a jenž je základem posměchu ovčích blech: Ani zdaleka nezahazuju své macy do kontejneru a neběžím s jásotem do prvního supermarketu pro Dell s Windows 7. Jen pořád intenzivněji vnímám jakýsi pomyslný graf, na němž dvě křivky radikálně mění svůj vzájemně se vzdalující směr a náhle nečekaně míří k sobě, k možnému bodu protnutí kdesi v budoucnu…

Ponechám stranou polemiku toho, zda je situace skutečně taková, jakou ji Petr Staníček popisuje, důležité je, že ji tak zjevně vnímá nemálo lidí, kteří mají s platformou Apple dalekosáhlou zkušenost. Sám musím souhlasit s tím, že situace se tak jeví a s oficiálními informacemi, které Apple vydává, se nutně musí zdát, že něco není v pořádku. Že Apple tápe, zatímco Microsoft se zorientovává a Google běží. 

Potíž tohoto vnímání souvisí s rozdílnou časovou presentací firemních vizí. Zatímco v případě Apple je situace jednoduchá a firma žádné své budoucí plány nepresentuje, Microsoft se v mobilním světě snaží průběžně představovat své plány s výhledem minimálně rok dopředu a širokým spektrem vizí, zatímco Google se soustředí především na vize a mírně ubírá z konkrétních plánů. O Apple jistě víme jen to, co se právě prodává. U Microsoftu tušíme, jak skvělé výrobky dá na letošní vánoční trh a u Google víme, že jednou budou Google brýle fakt v prodeji. A porovnávat iPhone 4S s Windows 8 nebo Google Glasses, to je opravdu záležitost využití stroje času. 

Dost lkaní. Zkusíme se teď podívat suše a bez emocí na to, kam Apple kráčí, abychom si laťku srovnali. Řeč bude právě a jenom o Apple. 

Pokračujte ve čtení článku…

Hnidopišství, detailismus, souvislosti a Apple

Už jsem tuším zmínil, že jsem se dal do psaní knihy o Apple. Dvě krátké ukázky jsou ostatně tadytady. Tedy abych to upřesnil, většinu materiálů jsem někam psal, měl někde v šuplíku a tak různě, rozhodl jsem se to zcivilizovat a dát ven jako knihu, kupodivu jsem se s tím obtěžoval natolik, že jsem se domluvil i s vydavatelem, což u mě v případě knih nebývá vůbec obvyklé. Až se bude vydání blížit (něco jako březen), upřesním více.

No, podstatné na tom všem je, že jsem se rozhodl knihu o Apple pojmout mírně jinak, než bývá zvykem. Vlastně to bylo hlavním důvodem, proč jsem ji chtěl napsat. Četl jsem jich dost, ale většina z nich se rozpitvává v tom, jak Woz a Jobs prodávají kalkulačku, aby měli na první díly. Zajímavý, to možná jo, ale pro dnešní dobu už poněkud nerelevantní. Oproti tomu poslední dekáda Apple, která je pro digitální svět klíčová, je většinou braná hodně hopem a většinou po linii Maců, což opět je spíše zajímavé, než relevantní. Těžko mi vymluvit, že Apple promlouvá do digitálního světa hlavně přes trio iPod – iPhone – iPad, počítačová platforma hraje podpůrnou roli, takovou tu letadlovou loď, úderné zbraně už jsou jinde.

Takže kniha je Apple X – o Apple produktech od doby, kdy se do firmy vrací Steve Jobs (1996). No a protože jsem původně chtěl psát především o průvanu, který Apple udělal v mobilní platformě, začal jsem psát o iPodu s tím, že to bude na pár stránek, takový povšechný úvod. No a tohle mě přivedlo k mojí úvaze o rozdílu mezi hnidopišství, detailismem, precizností a pátráním po souvislostech. Proč?

Víte, proč se prosadil hudební přehrávač iPod? Určitě máte nějaký názor, který osciluje mezi „pouhopouhý marketing“ u Applehaterů po „páč byl nejlepší“ u isheeps. V těchto dvou polohách se pohybuje většina knih, co jsem četl. A, jak to bývá, ani jedno není správně.

Vezměme si Isaacsonův oficiální životopis Jobse. K iPodu, stežejnímu produktu poslední dekády Apple, se dostává někde za stranou 450 ze 670 a bere to poněkud hopem. A protože jsem hnidopich, kontroluji. To, že se nezmiňuje, že většina firmiček, které nějak přispěly ke konstrukci iPodu (soundjam, portalplayer atd) měla někoho ze zakladatelů v Apple, to bych pochopil, že autor vynechává, protože nepíše učebnici ekonomie a snaží se nezahrabat do detailů. Ale když píše o marketignu iPodu, papouškuje o reklamní kampani firemní legendu: Apple vyjel s obrovskou kampaní a ta prosadila iPod. Moudrý Steve do ní vrazil 75 mega z rozpočtu reklamy na iMac a srazil konkurenci na kolena.

Ipod kampan

Diskrétně si odkašlávám a otevírám pár ročenek. Pamatuji si to mírně jinak. A skutečně. Až do konce roku 2003, tedy po dva první roky života iPodu, Apple iPod reklamou příliš nepodpořil. Zatímco Isaacson líčí kampaň, jako by se připravovala k uvedení iPodu na trh, ve skutečnosti jde o kampaň Siluety, kterou Apple spustil na podzim roku 2003. Sice se stala legendární, ale před tím Apple vyjel několik nevýrazných kampaní, navíc podfinancovaných. Opomněl to Walter zmínit? A proč? Jsem já hnidopich, detailista? Přitom se mi v kontextu toho všeho zdá důležité, že za rozjezd iPodu nemohla reklamní kampaň. A také to, že Apple si, podobně jako ostatní, nedovolilo udělat masivní reklamní kampaň na produkt, který umožnil pirátské přehrávání hudby a s velkou propagací začalo až ve chvíli, kdy spustilo iTunes Mucis Store.

Na podobné zmatky kolem Apple narážím přitom dnes a denně. Čtu moudrá vyjádření analytiků o tom, proč iPod uspěl, všichni kritizují váhavost, s jakou Apple uváděl iPod pro Windows. Jenže víte, že v roce 2001 to nebylo možné? Že ve světě PC existovalo jen rozhraní USB 1.1, které bylo pomalé a hudba se do MP3 přehrávače kopírovala zatraceně dlouho, zatímco Macy měly FireWire, které překopírovaly CDčko MP3 za dvě minutky? Dobře si pamatuji, jak jsem krmil svůj MP3 přehrávač tak, že jsem se na něj třičtvrti hodinu snažil dotlačit hudbu a jak nebetyčně mi to pilo krev. Až nástup USB 2.0 v průběhu roku 2002 to spravil.

Ještě lepší je bordel ve fiskálním a kalendářním roce. Apple totiž končí jeho účetní rok v září, takže vánoční tržby se zahrnují do finančních výsledků prvního fiskálního kvartálu následujícího roku. To byste se divili, kolik lidí se v tom plácá (včetně mě, občas se mi to podaří napsat obráceně). Jenže i z toho vznikají komické situace, když někdo označí applácký začátek roku za mimořádně úspěšný, nebo se mu nepodaří spárovat výsledky Apple udávané ve fiskálním roce s výsledky konkurence udávané v kalendářním roce.

Kapitolka o iPodu, která měla být pouhou zmínkou, pár řádky o jeho významu a o tom, co a jak změnil, se poněkud rozrostla. Dobře se mi na něm dokladuje způsob, jakým Apple akvíroval firmy (šlo mu o zkušené týmy, produkty většinou vyhazoval), jakým stavěl svůj produkt, jakým budoval marketing kolem něj. Jak rychle nalézal a ještě rychleji opouštěl slepé cesty a naopak se urychleně vlamoval do těch, kde zaznamenal úspěch.

Sám jsem zvědav, co z toho všeho povstane. Možná to budu muset dramaticky proškrtat, ale prostě mi to nedá, nepodívat se, jak dopadla firma, jejíž technologii Apple krátce používal a opustil (koupilo ji Yahoo! v roce 2004 za 160 mega dolarů a v roce 2008 všechno vyhodilo a odepsalo). Která? Musicmatch. Neznáte? Neznáte! Bodejť by jste znali.

Víte, co je na tom vtipné? Nakonec jsem zjistil, že za úspěchem iPodu jsou trencle maratonského běžce. Jedny trencle, které změnily dějiny. Jak to? Inu, dotyčný běžec si do kapsy u trenýrek strčil iPod a vyrazil na městský závod. Jenže iPod byl tak těžký, že mu před zraky kamer stáhl ty trenýrky. A Tony Fadell, konstruktér iPodu, praštil do stolu a přesvědčil všechny, že musí nabízet i malý iPod, který nebude maratoncům stahovat kaťata. A tak zkonstruoval iPod Mini, kterého se za rok prodalo tolik, co za všechny tři předchozí roky všech iPodů. A pak Nano a Shuffle, kterých se prodalo ještě víc. Pohádky o tom, že rozhodla možnost legálního nákupu hudby nebo dokonalá marketingová strategie, si nechme do oficiálních životopisů. Ve skutečnosti jsou za úspěchem iPodu trencle. Jsem o tom přesvědčen.

Jsem přesvědčen, že pro dobrý produkt je důležité nejenom to, že ho děláte dobře, ale také to, že ho děláte tak dlouho, abyste se dočkali těch svých trenclí. Toho momentu, který nesmíte propást, musíte jej využít a z dobrého produktu se tehdy stane produkt legendární, aniž byste vlastně věděli, jak se to přihodilo, kde se to mihlo.

Nu a na mne zůstává ta míra – vybalancování mezi hnidopišstvím, detailismem a perfekcionalismem. Aby to, co z toho zůstane, byly relevantní souvislosti.

PS: Kniha má zatím pracovní název Apple X – Desetiletí v záři Apple. Ještě přemýšlím o lepším, kdyby vás něco napadlo, sem s tím, pak byste měli nárok na jednu papírovou grátis.

Za tajemstvím notifikací v iOS5 a vývoje architektury mobilních operačních systémů

Je chvíle, tak se podívejme na to, jak Apple řeší šlamastiku s absentujícím dashboardem a co je nového v notifikacích na iOS5.
Především, androidisti si zvykli mi podsouvat v komentářích, že jim cpu Apple jako jediné řešení. Nikoliv. Každý prosím, nechť si používá, čeho jest mu libo. Máme tu pět velkých mobilních operačních systémů (iOS, Android, WP/WM, RIM a Symbian), hromadu malých, takže snad si vybere každý. Já se jen snažím vysvětlit, proč zmíněná řešení použil Apple a co v nich vidím za positiva. To, že Apple nepovoluje všechno, co technologie umožňuje, je logická daň za požadavek, který na platformu má, co se výdrže a odezvy zařízení týká. A zdá se, že řada lidí to oceňuje, logicky ale ne všichni. Ti mohou sáhnout po jiném zařízení. Vysvětlit něco se znalostí pozadí není totéž, jako něco bezhlavě propagovat. Pokud to nechápte, jděte prosím sem, tu vám bude dobře.

notifications-center-240788.pngKe stejnému kroku sahá řada dalších výrobců. Stojí za to si povšimnout, že ačkoliv velká část mobilních telefonů je vybavena přisvětlovací diodou u fotoaparátu, jen velmi málo telefonů umožňuje tuto diodu rozsvítit trvale a používat ji jako baterku. Ačkoliv by to uživatelé pravděpodobně někdy ocenili a technicky je to triviální věc. Důvod? Ona taková Cree ledka sosá akumulátor dost slušně. Ale to si necháme zase někdy na jindy včetně zkazek, že se vám zdá, že Android/iOS/Symbian telefon vašeho kolegy vydrží zrhuba stejně, jako váš iOS/Symbian/Android.

Notifikace iOS versus Android

Řekl jsem, že notifikace iOS jsou diametrálně jinak udělané, než u Androidu. Opět to není vidět na první pohled. V čem? iOS narozdíl od Androidu má za sebou backend servery, které zprostředkovávají notifikace z internetu. V Androidu může notifikaci poslat jen běžící lokální aplikace, nebo to musí vývojář řešit po svém (a od verze 2.2 pro úplnost dodám, je tu C2DM). Na iOS je to naopak uděláno proto, aby si aplikace mohla registrovat požadavek (naslouchání na novou IM zprávu třeba), uklidila se z paměti a až přijde notifikace, aby se mohla obnovit do původního stavu s notifikací, což dělá dojem, že aplikace multitaskuje.

A to je také důvod, proč se Apple s notifikacemi nějakou dobu potýkal. Už za současného stavu, kdy jsou v iOS4 notifikace často na prd, neboť se „ztrácí“ (neexistovala historie), se jich poslalo 100 miliard. Bylo třeba naškálovat servery a serverové řešení, protože se smysluplnnou historií notifikací se dá čekat, že provoz exploduje. To, že je notifikace umístěna v horním řádku jako na Androidu, je logické – Apple zde umisťuje notifikační zprávy jako ikonky zmeškaných hovorů již od počátku, ještě v době, kdy Android neexistoval. Hovořit v tomhle případě o opisování je dobrý příklad fanatismu – notifikace v horním řádku mají mobilní telefony již od pradávna, měl ji už můj první Benefon v NMT síti.

Notifikace versus Dashboard

Technický rozdíl mezi notifikací a dashboardem? Z hlediska spotřeby vcelku podstatný. Notifikace zprávu přijímá, dashboard se dotazuje. Dotazovat se, znamená cyklicky, tedy s větší spotřebou. Přijmout zprávu znamená, dostat jen informaci o změně. Zase, jde o procenta baterie a to není málo.

Když jsem tedy mluvil o tom, že Apple pojme dashboard po svém, stalo se. Jen formou notifikací – jsou trvale přítomné na locknuté iOS5 obrazovce a umožňují i příjem zpráv z internetu formou push notifikací, tlačených, nikoliv vyžádaných zpráv. Což otevírá zajímavé možnosti bez nutnosti mít paměť zaplněnou běžícími programy.

lock-screen-notifications-240408.png
Tím také neříkám, že tenhle přístup Apple v iOS se musí dlouhodobě osvědčit, zatím ale vypadá jako progresivní. Rozhodnout se pro něj nemusíte, můžete si vybrat svobodně jiný systém a hlasovat nohama. Není ale bez zajímavosti, že podobné notifikace používá i BlackBerry a nakonec od Android 2.2 via Cloud to Device Messaging i Google.

Mobilní operační systémy

Pokud bych měl shrnout své osobní dojmy, Apple se nechal z velké části zdržet svým cloudovým řešením, které má dále posunout jeho prodej digitální hudby – serverová řešení mu nejdou tak dobře, jako Google. Tento backend handicap nyní snad srovnal a může dále škálovat funkce, která na cloudu závisí. A je třeba si všimnout, že jak Android, tak iOS, jsou na cloudu stále více závislí, mnohem více, než RIM Blackberry a citelně více, než Windows Phone. I u WP ovšem vývoj zřetelně jde tímto směrem.

Je stupidní, dohadovat se, kdo od koho opisuje. Za prvé je inspirace a vylepšování jiných řešení hnacím motorem vývoje, za druhé základní směr byl udán a zatím se nepodařilo najít jiný směr vývoje mobilních operačních systémů, než ten, který právě probíhá. Tedy, pokud se nechcete vrátit k vizi Windows CE a snaze transformovat Windows XP na mobilní telefony. Tímhle směrem kráčí Google i Apple a i ostatní. Apple vsadil na „řízenou kvalitu“, tedy na to, že upřednostňuje přívětivost, odezvu a výdrž před otevřeností, Google naopak vsadil na otevřenost. Obě firmy v poslední době slevují ze svých pozic, protože vidí, že trh to umožňuje či vyžaduje. Google zavádí omezení, Apple otevírá více možností. Proč, to je zase jiné téma.