TD-CDMA je UMTS. Jen není podporováno v terminálech.

Vznikl s tím trochu zmatek. Je ta nová technologie, kterou bude T-Mobile nasazovat, UMTS nebo ne? Já s oblibou říkám, že pokud se hovoří o 3G, lze prohlásit cokoliv a je to pravda. Taktéž v tomto případě nelze zcela jasně stanovit, co je a co není pravdivé tvrzení. Faktem je, že dle názoru standardizátora patří TD-CDMA od roku 1998 integrálně do rodiny UMTS standardů jako druhá duplexní technologie k FDD, k frekvenčnímu duplexu. Rovněž v technických specifikacích 3GPP, který práci na UMTS standardu převzal, figuruje TD-CDMA jako součást standardu. Z toho můžeme neomylně vyvodit, že TD-CDMA ve skutečnosti je UMTS.

Výrobci mobilních telefonů ale usoudili jinak a podporu TD-CDMA do svých terminálů nezařadili. Důvod byl jednoduchý a prostý, nikdo je do toho netlačil a patlat se s TD-CDMA by zdrželo nástup terminálů pro UMTS o další dva roky. Z toho bychom mohli rovněž spravedlivě usoudit, že tato technologie tedy není součástí UMTS. Co je větší pravda – realita nebo teorie standardu? Na to není jednoznačná odpověď.

Jak je to s duplexy v UMTS?

Když jsem před lety začínal s UMTS standardem, dost mne mátlo, že první věta každého textu o UMTS začínala tím, že UMTS předepisuje jak frekvenční, tak časový duplex. Dále v textu se ale už nikdy o časovém duplexu nehovořilo. Z toho jsem získal dojem, že časový duplex je nějak tajemně skryt pod frekvenčním duplexem a mátlo mne to. Později se ukázalo, že knihy pouze téma TD-CDMA mazaně vynechávaly. Pro přenos okruhově spínaných dat se v UMTS používá výhradně frekvenční duplexace z mnoha důvodů, jež považuji za dobré. Rovněž klasický přenos dat ať již v provedení klasické Release 99 nebo HSDPA je realizován na FDD, frekvenčním duplexu. Jenže v době tvorby standardu se přemýšlelo o tom, že pro výrazně asymetrické přenosy dat není frekvenční duplex vhodný. Důvod je nasnadě – frekvenční duplex nabízí symetricky stejnou kapacitu pro download jako pro upload a pokud potřebujete kapacitu přerozdělovat asymetricky, jako třeba v případě přístupu k internetovému obsahu, kde více stahujete než odesíláte, máte probém. Nedostává se vám kapacita na downlinku, zatímco kapacita uplinku přebývá.

U TDD je tomu jinak. Celá komunikace probíhá na jedné frekvenci a základnová stanice pouze „zmlkne“ na časový úsek, kdy očekává vysílání z mobilky. A samozřejmě opačně mobilka mlčí po časový úsek, kdy očekává vysílání základnové stanice. Celý tento komunikační rámec TDD má definovanou délku 10 ms a je rozdělen do patnácti časových úseků, slotů – každý o trvání 0,667 ms (podobně to známe u GSM). Aby se předešlo problémům s interferencemi, má v sobě každý časový slot na konci ještě hraniční periodu, po kterou už mobilka/základnovka nevysílá. Dva z těchto timeslotů jsou určeny pro signalizaci na downlinku (jeden pro broadcast a druhý pro obecnou signalizaci), jeden na timeslot je pro signalizaci směrem k základnovce, tedy na uplink. Zbývá dvanáct timeslotů pro data.

Rozdíl mezi FDD a TDD vidno z obrázku

TDD a FDD vícenásobný přístup

Výhody a nevýhody TDD

Výhody i nevýhody jsou zřejmé. Hlavní výhodou je, že pokud spravíme mobilku o tom, že by měla mlčet častěji, můžeme ihned a dynamicky změnit objemy dat tekoucích k mobilce v neprospěch těch tekoucích od mobilky do základnové stanice. Ergo dokonalá možnost asymetrie, protože teoreticky lze vypnout odesílání dat z mobilky úplně po dobu, kdy mobilka nepotřebuje do sítě data odesílat a naopak mobilce lze přiřadit celou kapacitu sítě. Teoreticky.

Prakticky vznikají problémy, z nichž bych jako nejvážnější zmínil řízení vysílacího výkonu a vlastní interference. Vše totiž funguje kolosálně, pokud je v síti jedna mobilka a jedna základnovka, což je sice dnes typická konfigurace TD-CDMA sítí (viz Optus v Sydney), ale není to udržitelný obchodní model. Horší je, jakmile přidáme základnovky a mobilky. Ponejprv je třeba, aby mobilka i základnovka pregnantně věděla, kdy smí a nesmí vysílat, k čemuž jí slouží řídící kanál, příkladmo Shared Channel Control Channel (SHCCH). Podruhé je třeba důsledně řídit vysílací výkon jak základnových stanic, tak mobilek a to tak, aby se nerušily. Velmi snadno může vzniknout situace, kdy by mobilka komunikující s jednou základnovou stanicí překřičela jinou mobilku ve své blízkosti, která už ale komunikuje s jinou základnovou stanicí. Řešení tohoto problému není zrovna jednoduché a IP Wireless bývá často napadáno, že se s řízením vysílacího výkonu nevyrovnalo zrovna nejlépe.

Dalším problémem je synchronizace. Mobilky i základnovky musí vědět, kdy maji vysílat a kdy mají poslouchat, protože jinak by se zarušily. K tomu je nutná časová synchronizace. Lze použít časovou synchronizaci přes satelitní systémy jako GPS nebo přes distribuci času v síti skrze nadřazené základnové stanice. V problémech můžeme pokračovat – například kolísání vyzařovacího diagramu, kdy posun mobilek v prostoru spolu s odrazy a tedy působením dopplerova efektu ovlivňuje signálovou skladbu na základnové stanici.

Právě pro možnost asymetričnosti provozu se o TD-CDMA v UMTS uvažovalo a proto se i také prosadilo, ačkoliv větší roli zřejmě v prosazení hrálo lobby operátorů vlastnících patenty k této technologii. Ostatně právě TDD technologie je ta, která v UMTS sítích měla zajistit rychlosti až 2 Mb/s, tak často s oblibou u UMTS uváděné jako maximální rychlost. Jenže proto se také TDD předpokládala pro malé vzdálenosti od základnové stanice, řádově do 4 km a pro málo se pohybující uživatele, v zásadě pro městské aglomerace, kde může být infrastruktura hustěji. Stávající rychlosti UMTS 384 Kb/s založené na FDD jsou něco úplně jiného.

Modifikace u IP Wireless

K technologii IP Wireless je třeba ještě jedno dodat. Jejich technologie TD-CDMA se sice v základních aspektech shoduje s definicí UTRAN TDD (tedy TD-CDMA specifikace zahrnutá do UMTS normy), ale v řadě detailů se odlišuje. Jen díky tomu také IP Wireless může nabízet vyšší sdílené rychlosti na sektor, než jsou zmíněné 2 Mb/s; IPW propaguje dvoj i trojnásobek). To ale také automaticky znamená, že pokud se objeví mobilní telefony UMTS podporující i TDD, nebude je možné v síti IP Wireless použít na plné rychlosti a otázka je, zda vůbec (propagační materiály naznačují, že ano – jenže duální FDD/TDD sítě nikde nejsou rozvinuty, takže nelze ověřit). Je také ale pravda, že IPW se snaží své dodatky protlačit do UTRAN TDD, jak je s tím úspěšná, mi není známo – ale v normě o tom nic není. Vzhledem k tomu, že většina infrastrukturních výrobců spoléhá spíše na úpravy FDD vedoucí do HSDPA končin (blíže o HSDPA zde), nejsou tyto snahy asi chápány příliš vážně – ale to je jen můj soukromý názor.

Na závěr je třeba dodat, že v posledních letech (vlastně v 3G sítích) už přestalo být důležité, které rodiny standardů jsou si či nejsou příbuzné – důležité je, jak to výrobci doflikují do mobilů. A ti se samozřejmě snaží, když čují zajímavý trh. Pokud se T-Mobile se svým TD-CDMA chytí a bude mít statisíce uživatelů (tedy zejména pokud by to implementoval v jiných částech Říše, zejména těch německy hovořících), jistě by se našel výrobce, který by radostně kývnul na objednávku půlmilionu terminálů s podporou TDD. Že bychom se s nimi setkali v nejbližších patnácti měsících na našem trhu ovšem považuji za velmi nepravděpodobné – ani IP Wireless / UT Starcom přes všechny sliby vzorový 3G terminál nemá.

PS: Problematika TD-CDMA a TDD versus FDD v UMTS sítích je samozřejmě mnohem složitější, než jsem zde v rychlosti, zjednodušeně a z hlavy zkusil načrtnout, bohužel se tomu zatím žádný server nevěnoval, takže se musíte spokojit s tímto nebo na Amazonu nakoupit příslušnou literaturu. Ze srdce mohu doporučit knihu z dílny Artech House, TDD-CDMA for Wireless Communications (tady je i PDF), odkud jsem také vykradl obrázek nebo novější a skvělou Wideband TDD: WCDMA for the Unpaired Spectrum, autor Prabhakar Chitrapu. Po stránce technické je stručná výjimka zde na MobilManii. A UMTS TDD Rity Pužmanové.

O krmivosti operátorově a slastných očekávání nejrychlejšího UMTS

T-Mobile dnes oznámil, že štěstěna se usmála na občany této růží obsypané země a sestoupí na nás v podobě „nejrychlejší komerční UMTS sítě na světě“. Abychom byli přesnější – síť podmanivě nazvaná Fast UMTS a dodávaná firmou IP Wireless pojede v nepárovém spektru 3G licence zakoupené za 3,8 mld Kč a ústy tiskové zprávy slibuje průměrnou rychlost 512 Kb/s a maximální sektorovou rychlost 4,75 Mbps.

Než začnou teenageři omdlévat radostí a vyhazovat z ledniček rozjedné plechovky kosteleckých párků, z nichž ještě včera se zavázali vytvořit luxusní broadbandovou přípojku k nejbližšímu wifistickému ápéčku, chtěl bych varovat před přílišným optimismem.

Ponejprv musíme mít na paměti koeficient operátorovy krmivosti. Pravda, u T-Mobile v poslední době klesal – zatímco u GPRS byla udávaná rychlost v tiskových zprávách zhruba 6x vyšší než realita, u EDGE už jsme jen na trojnásobku a protože EDGE není zase tak stará technologie (T-Mobile ji nasadil v listopadu 2004), pohybuje se aktuální koeficient krmivosti T-Mobile někde na čísle 2,5. Z toho můžeme odvodit, že skutečná průměrná rychlost řádně zatížené sítě Fast UMTS bude mírně přes 200 Kb/s. A hned je zřejmo, proč laboratorní testy eurotelecího CDMA hlásané T-Mobilem na tiskové konferenci se pohybují na úrovni 100-150 Kb/s.

Podruhé mějme na paměti, že když se před UMTS dá jakákoliv předpona, automaticky to znamená, že to není UMTS, jen to tak vypadá, aby regulátor neřval. Fast UMTS je časově duplexní UMTS, zkráceně TD-CDMA nebo též UMTS TDD. Drobná, leč podstatná změna, protože normální 3G terminály dnes hojně prodávané žádné TDD UMTS nepodporují a hnedle ani podporovat nebudou, ergo výběr terminálů bude chatrný. Co jsem tak sledoval po konferencích, IP Wireless je umí lépe slibovat, než dodávat a i když se můžeme těšit, že česká zakázka pro něj bude tak atraktivní a že se pochlapí, nevyhnou se těmto malosériovým produktům problémy známé z Eurotel CDMA. Zkrátka, tested on you.

Potřetí, T-Mobile deklaruje důvěryhodnost IP Wireless technologie řadou instalací v mnoha zemích „včetně“ Austrálie, Německa, Litvy, Malajsie, Nového Zélandu, Nigérie, Portugalska, Jižní Afriky, Švédska, Velké Británie a USA. Řada z těchto instalací jsou pouze zkušební provozy, například Austrálií je zřejmě myšlena část Sydney zvaná Belmore s jednou instalovanou základnovou stanicí provozovanou místní dvojkou Optusem. Počet
zákazníků neuveden, ale můžete si být jisti, že většina pražských WiFi bodů jich bude mít více.

Ve skutečnosti stojí za zmínku dvě sítě. Tou první je novozélandský Woosh, který pokrývá metropolitní oblasti zélandu a v únoru 2005 měl přes 10 000 klientů, které nahromadil od roku 2003. Zajímavé je, že Woosh udává, že získal 40% broadband klientů v lokalitách, kde působí. To je NZ taková broadbandová sahara? Asi ano, Woosh zde nabízí jedinou rychlost a to 256 Kb/s s cenami dle FUP politiky.

Tou druhou sítí jsou německá Airdata slibující výhledově pokrýt třicítku metropolitních oblastí v Německu, dnes pokrývá 3 města (Stuttgart, Berlin a Bensberg) jenže počet jejích zákazníků není znám, odhaduje se na cca 15 000 klientů. Použivá se pásmo 2,6 MHz, tedy nikoliv UMTS pásmo.

Zajímavou sítí je i jihoafrický Sentech, kde situaci příliš neznám a nerad bych, abychom si zrovna v Africe museli brát příklad.

Nadějnou sítí je portugalský Clix, dceřinka místního operátora Optimus, který má hodně na háku místního inkumbmenta s jeho postojem k DSL přeprodeji, neboť je to stejný sympaťák, jako náš Telecom. Zatím ovšem
teprve staví a začínají.

Čili síť T-Mobile s předpokládaným konkurenčním počtem zákazníků kolem 20 000 bude největším úspěchem IP Wireless, protože zájem japonského Softbanku o nějakých 13 000 základnových stanic pro pokrytí Japonska nakonec evidentně nevyšel.

Nerad bych navodil dojem, že technologie IP Wireless je šunt. Není, funguje to pěkně, jenže T-Mobile svými tiskovými zprávami vzbuzuje očekávání, která nebude schopen naplnit. Je to rádio, nikoliv kabel. Nemůžeme očekávat sosací ráj, protože toho zatím stále nejsme hodni a bez španělského slovníku jej už asi ani nedosáhneme.

Není náhodou, že se všude ve světě tato technologie porovnává s DSL a opravdu třeba v Německu je nabízena s deklarovanou rychlostí 1024/128 Kb/s. Jenže také s platbou za data nebo za čas online připojení, tedy rozhodně žádný favorit pro sosače a pokud chcete mít fixní cenu bez ohledu na data nebo čas, vyjde vás tahle rychlost na 45 euro, tedy na cca 1450 Kč. A to už není žádná láce ani zaslíbený sosáčský ráj.

Pokud bude T-Mobile chtít udržet rychlost a zároveň solidní cenu, bude muset dříve či později (a spíš dříve, až se do sektoru připojí tak osm-deset lidí) nějak zfupovat, ostříhnout křidélka sosačům, protože z jednoho sektoru na rychlosti necelých 5 Mb/s nemůže rozdávat manu dlouho.

UPStarcom PCMCIA

K té nejrychlejší UMTS síti světa: jsem zvědav, jak tohle tvrzení skousnou kolegové v rakouském T-Mobile, kteří právě nasazují HSDPA a kochají se rychlostí, jakou jim létá. Asi budou překvapeni a snad jim to kvůli pravdivosti českého PR nezarazí…

A na závěr k terminálové podpoře TD-CDMA. IP Wireless na termináléch a implementaci spolupracuje s UTStarcom, který UMTS terminál s podporou TD-CDMA sliboval na první kvartál letošního roku. Zatím nemá nic, jen PCMCIA karty a USB terminály vyráběné pod značkou MovingMedia, teprve před pár dny představil na Supercommu vlastní UMTS terminál, ovšem bez podpory TDCDMA. Takže bych se na velikou terminálovou konvergenci příliš netěšil.

Co bude se sítí v pásmu 872 MHz, na kterou T-Mobile koupil nedávno licenci, zatím není známo. Spouštět se prý bude v půlce roku 2006, což není zrovna nadohled. Snad to nezapadne a T-Mobile to nepojme jen jako blokaci pásma před konkurenty. Zdá se, že v soutěži krásy nebyla rychlost spuštění to nejdůležitější 🙁

A v posledek – proč chce T-Mobile začínat pokrytím Prahy? Nebylo by zajímavější vzít mapu pokrytí ADSL a službu budovat tam, kde ADSL není?

Budete videotelefonovat, jako byste používali nesynchronní dabing?

S nesynchronním dabingem jsem vždy měl problémy. Buďto jsem si rád dal titulky a původní verzi, takže jsem si mohl vychutnat původní znění a opřít svoji angličtinu a hluchost o psaný text, nebo mám rád pořádně udělanou češtinu / němčinu do filmu. Takové ty polské rychlodabingy, kdy celý film nadrčí unuděným hlasem jeden člověk a pod ním je potichu slyšet původní stopa, mi nikdy moc nešly k duhu. Těžko zapomínat na dabing filmu Zmrtvýchvstání Ježíše Krista, kde Ježíš křičí bolestí na kříži a k tomu znuděný hlas čte „Au. Au. To bolí. Au.“

Videotelefonie na 3G telefonu zatím slibuje stejný zážitek. Vyzkoušel jsem to několikrát a vždy mne to uhodilo do očí. Naposledy minulý týden na ZTE s Davidem, když jsme si telefonovali na úplně prázdné buňce. Slyšel jsem perfektně, co říká, ale jeho rty se pohybovaly se zpožděním dalších cca 300 ms. Bylo to vidět, bylo to poznat a bylo to znervózňující. Automaticky jsme totiž měli tendenci počkat, až ten druhý domluví nejenom hlasem, ale i ústy. Naše oči pracovaly, odezíraly a to zpoždění je mátlo. Opravdu nepříjemné.

Nevím, co se s tím dá dělat. Na podobný problém jsem narazil u 3G hovorů vícekrát, nejenom u UMTS, ale i CDMA2000. Jenže zatím vždy na pididispleji, kde nebylo na ústa tolik vidět a kde mne videotelefonování také ihned omrzelo, už proto, že mu jako službě moc nevěřím. A teď mám další argumenty.

Videotelefonie nebude mít problémy jen s cenou, ale také se svým praktickým použitím. Nesynchronní obraz a zvuk, obtížná stabilizace kamery, kterou musíte držet v natažené ruce, aby bylo něco vidět a maličký pohyb obraz hodně rozhodí. Dva málo technické problémy, které přesto považuji za docela zásadní.

3G Týden: bude továrna na 3G mobily v ČR?

Napsal jsem další 3G Týden na Mobil.cz, ale nějak se mi tradičně podařilo ho špatně zadat do systému a tak se objevuje kdo ví kde. Přes tenhle link se na něj nakonec dostanete.

A o čem se tam píše: ZTE a továrna na mobily v ČR. Super 3G v roce 2007, míní Ericsson. Dell bude montovat HSDPA do notebooků. Finský tendr o licenci 450 MHz. Mobily budou využívat QR kódy pro zjištění data spotřeby potravin a další informace. První 3G reklama na nový Peugeot. A samozřejmě nové mobily, které asi nikdy nepotkáte.

Roadshow ZTE 3G dnes dorazí do Prahy

ZTE Roadshow

Už z Cannes jsem hlásil, že činský výrobce telekomunikační techniky ZTE vypraví po Evropě pojízdný cirkus, který má dorazit i do Prahy. Kamiony s demonstrační technikou budou ukazovat pokroky v čínském kopírování 3G výrobků, v tomto případě zejména UMTS.

Možná už jste si toho všimli v novinách, ZTE má svoji presentaci zahájit dnes a zdrží se do středy v hotelu Corintia Panorama (ten vysoký vedle Motokovu na Pankráci).

Jestli tam může každý, totálně netuším, protože web této události je těžce na nic. Ale asi ano, na co by to jinak dělali. Uvidíme, co se dnes vyvrbí, když budu mít čas, zajdu se pokochat. Ostatně, z práce to mám kousek…

3G týden i o japonském gay pornu

Na Mobilu včera vyšel můj 3G Týden.

Co se stalo v uplynulém týdnu ve světě 3G? Japonsko se baví studenstkým 3G pornem. Vodafone Maďarsko vybíral dodavatele 3G. Qualcomm adoptuje Linux a expanduje do WCDMA. Ericsson ruší CDMA. Nokia prodává divizi profesionálního rádia. Pantech koupí SK Teletech. LG Telecom ruší EV-DV.

Prostě takové drobky 🙂

Opět je tu 3G Týden

Články nazvané 3G Týden jsem někdy na konci loňského roku přerušil. Ani nevím proč. Samozřejmě je trochu problém sledovat 3G trhy, když většina toho, o čem píšete, se u nás nikdy neobjeví, protože až se 3G objeví u nás, budou tyhle 3G novinky dávno staré.

Jednak to zase chvilku vypadá, že u nás žádné velké 3G odklady nebudou a že se ledasco pohne kupředu a jednak jsem se díval a ty články nebyly zle čtené, zdá se, že nejsem sám, koho budoucí trhy zajímají. A to je dobře. Takže 3G Týden.

Mobilní TV bude mít v roce 2010 přes 124 milionů uživatelů

Informa vydala věštbu, podle níž bude mít v roce 2010 mobilní televize přes 124 milionů uživatelů. Informa přitom očekává, že přes 60% uživatelů bude používat nový formát DVB-H, jen menšina uživatelů především v Koreji a Japonsku pak S-DMB nebo T-DBM, dohromady 33 milionů uživatelů s mírnou nadvládou terestrického příjmu T-DBM nad satelitním. Zatímco letos by se mělo prodat 131 tisíc telefonů vybavených pro příjem mobilní TV, v roce 2010 pak bude celkem 83,5 milionů telefonů s podporou mobilní TV. Studie vůbec nepočítá s televizí šířenou v CDMA/WCDMA sítí přes multimedia broadbast, což je zvláštní, ale budiž.

Samsung a jeho T-DMB telefon

Otázka je, nakolik máme takové předpovědi věřit. Nechtěl bych vypadat jako škarohlíd, ale nějak nevidím velké využití pro takovou funkci. Zatímco streamované video má svou výhodu v tom, že si ho pustíte, když máte chvíli, skouknete si ho, když potřebujete, televize vysílá a vy si můžete maximálně tak vybrat kanál, nikoliv však pořad. Když na nástupišti čekáte na tramvaj nebo u doktora na prohlídku, budete koukat na prostředek seriálu – k čemu to bude? A když přijdete domů, pustite si pravděpodobně velkou TV s pořádnou obrazovkou, kvalitním rozlišením a skvělým zvukem, nebudete koukat na jednopalcový displej.

Tím netvrdím, že bych si neuměl představit situace, kde bych mobilní TV použil. Umím. Ale nějak se mi nezdá, že bych to dělal tak často, aby z toho mohl být živ celý mobilně televizní ekosystém. Bude jistě příjemné na chalupě nebo na výletě nepromeškat defenestraci komunistické vlády, jenže neobsloužil by mne lépe streaming? Nebylo by lepší, kdybych si vybral já, co mne zajímá, protože mobilní televizi budu sledovat většinou v časovém tlaku na to, abych mohl čekat, až konečně přijde pořad, který mne zajímá? Nebude spolu s problémem nízké návštěvnosti stoupat tlak na množství reklamy v mobilní TV nebo na paušální platbu? Budu chtít koukat na TV u které si nejsem jistý, zda pořady jsou přestávky mezi reklamou nebo je tomu opačně? Nebo kolik se bude za takovou TV měsíčně platit, pokud za stažení stupidního loga platíme 50 Kč?

Řekli byste, že jsem zaujatý proti moderním technologiím (já? Haha), ale nějak se mi nezdá, že pokles kvality televize a její vyšší cena by měly být ospravedlněním za možnost sledovat ji kdekoliv. Umím si představit jiný koncept. Veliký LCD panel s vestavěným HSDPA modulem. Zmáčknu tlačítko na ovladači a na displeji si vyberu z nabídky svého operátora ten film, který bych chtěl shlédnout. Film se začne stahovat do paměti displeje a za deset minut, půl hodiny nebo hodinu (to všechno mi displej je schopen propočítat přibližně dopředu), až bude dostatečný kus nebo celý stažený, si film v klidu přehraju. Právě jsem zaplatil 100 Kč za film a mohu si jej přehrávat tak dlouho, jak budu chtít s tím, že operátor mi dovoluje si půjčit jen čtyři filmy najednou a když chci další, musím jeden předešlý smazat. Tohle je podle mne mobilní televize.

Aby mobilní televize fungovala tak, jak predikuje Informa, musel by se dramaticky změnit styl toho, co je v ní vysíláno. mTV by se musela soustředit na krátké pořady s délkou do 30ti minut, musela by měnit požadavky obecenstva. Podaří se jí to? Možná ano, jenže v periodě generací. Nemyslím, že by v pěti letech získala deset procent uživatelů mobilních sítí v ekonomicky silných státech. Vy ano?

Update: nejsem sám, kdo si to myslí, na TheFeature vyšel podobně laděný článek, zřejmě rovněž ponouknutý těmi odhady Informy. Jednu větu za všechny: In the early 90s „interactive TV“ was a well-hyped concept.

Avátary pro mobilní telefony

Když jsem kdysi dávno přemýšlel o tom, co ještě není v mobilu a jak s námi jednou bude komunikovat, vzpomněl jsem si na avátary, vizualizované representace virtuálizované osobnosti, kdybyste chtěli nějakou definici.

Avátar může mít řadu podob, na netu se nejčastěji používají ikonky, jenže proč nepoužít celou animovanou postavičku. Siemens si třeba hraje s Woobbie – avátarem do svých chytrých telefonů (viz obrázek). Jenže zatím jen hraje, praktické uplatnění to nemá, protože něco jiného je, aby vám avátar v mobilu četl, co jste si do mobilu zapsali vy a něco jiného je, aby interagoval, aby vám byl schopen sdělit, že letadlo, kterým máte v úmyslu letět, se zpozdilo. Je něco jiného avátara implementovat jako imbecilního pana Sponku a jako samostatně „myslící“ objekt propojený s internetovými znalostními bázemi, už s omezeními pamětí mobilních telefonů, které neumožňují výrobcům nacpat do telefonu všechny potřebné algoritmy a ponechávají je uložené na vzdáleném serveru.

Woobbie

Sám jsem z tohoto provedení avátarů mírně na rozpacích. Osobně si do diáře píšu třeba kusou poznámku „17:00 letiště“ a většinou se mi daří vzpomenout nebo z letenek odvodit, kam to vůbec letím, jenže jak to pozná avátar? A budeme mít náladu pro něj vyplnit číslo letu, aby mi včas dal vědět, že odlet je tradičně opožděný, což se zjistí v okamžiku, kdy už stejně jsem na letišti?

Ve své povídce (Flotile) avátary považuju spíše za virtuální náhradníky volané strany. Počítačem generovaný obraz, který s vámi jedná a chová se, jako by šlo o telefonovaného – přijme a vyřídí vzkaz, nebo umožní volanému mluvit, aniž by byl viděn, když už chcete používat videotelefonii.

Nic z toho neznamená, že se avátary vůbec kdy prosadí, i když jako u blůstky, která je na ráně, bych to čekal. Problém avátarů je v tom, že musí být velmi dobře připravení, aby uživatele nezklamali a uživatelé na ně nezanevřeli. A to ještě nejsou ani ti počítačoví, natož telefonní.

Jen tak na okraj, jak se tlačí nové technologie. Vodafone měl trauma z toho, že videotelefonii v jeho síti prakticky nikdo nepoužívá. A tak někoho moudrého napadlo zavést volání na infolinku ve formě videohovoru, kdy na operátorku vidíte – a toto volání je rovněž zdarma. Popularita videohovorů od té doby v Portugalsku mírně stoupá i mimo infolinky… 🙂

Přenosy v 3G sítích nyní na rychlosti 37 Mb/s pomocí OFDM a MIMO

Nortel tento týden slavnostně oznámil, že se mu podařilo na šířce pásma 5MHz dosáhnout v 3G spektru přenosové rychlosti 37 Mb/s s pomocí modulace OFDM a vicenásobných antén MIMO.

Hezký to úspěch. Nortel tuhle svoji technologii tlačí jak do UMTS tak do CDMA2000 standardu pro rychlá data. Nic proti tomu, jen abyste byli v obraze, jak rychle trvá, než se takovéhle úspěchy dostanou z demonstrační laboratoře mezi nás, prostý plebs nevybavený testovacími terminály zvícími šatní skříně: před dvěmi lety v únoru 2003 předváděl Nortel na podobné technologii rychlosti 20 Mb/s a také kolem toho byla spousta slávy. Dodnes se ve všech 3G systémech musíme spokojit s rychlostmi o řád nižšími, takže pár roků není žádná míra.

Ale je hezké sledovat rychlostní rekordy v 3G – je to jako ve formuli jedna. Víte, že takovou rychlostí se nikdy nesvezete a to auto, na kterém to vytočili, si nikdy nekoupíte. V případě Nortelu to platí také – sice se kasá vysokými testovacími rychlostmi, nicméně komerčně nasaditelné řešení HSDPA pro UMTS od něj mi přišlo jako z hodně slabého soudku…

Motorola a její HSDPA – úplně jiná káva

Včera jsem na výstavišti chtěl kromě nějakých firemních věcí skouknout i HSDPA u Ericsson a Motoroly. Nejdříve jsem se vypravil do Motoroly, na stánku měli hezké powerpoint demo a kartu Motorola D1100 s podporou HSDPA, jenže mne upozornili, že HSDPA demo zde není. Ukázalo se, že pro operátory a další hóch nóbl společnost je všechno k vidění kousek za výstavištěm, i nelenil jsem, otočil jsem cedulku press aby kompromitující nápis nebyl vidět a dorazil jsem na ono místo (nebylo to lehké najít, ale podařilo se).

Motorola zde měla pronajatý asi sedmipatrový barák nacpaný BTSkami, jednačkami a vší možnou i nemožnou technikou. Hosteska s překvapením konstatovala, že nemám sjednanou schůzku, já jsem se zatvářil něco na způsob, že zítra chci začít stavět síť na HSDPA a batoh na zádech mám nacpaný dolary, nakonec se omluvili, že žádný obchodník na mne nemá čas a že si budu muset vystačit s technikem. Vystačil a velmi dobře.

Hned z kraje se musím přiznat, že HSDPA od Motoroly mi přišlo jako úplně jiná káva, než co mi ukazovali číňani a Nortel a už jsem také pochopil paniku toho chlápka z Nortelu, když zjistil, že se mu lámeme do command lajny.

Článek je trochu delší, s pár fotkama, tak jsem ho rozdělil a je třeba kliknout pro pokračování.

Pokračujte ve čtení článku…

Málem vyhozen ze stánku při testování HSDPA

Po včerejších špatných dojmech z HSDPA jsem se rozhodl ověřit, zda jsem nenarazil náhodou na špatný kousek techniky i obsluhy. A tak jsem prošel výstaviště. Siemens vystavuje PowerPoint presentaci, zřejmě tu nemají vlastní základnovku (alespoň jsem si jí nevšiml), takže u něj bylo trudno a kromě hezkých obrázků, které už umím kreslit z paměti, jsem se tu ničehož nedozvěděl.

U Qualcommu presentaci HSDPA mají, jak by ne, zatím jediný dostupný HSDPA modem od Sierra Wireless AirCard 850 je postavený na Qualcomm čipsetu. Díky tomu podporuje i GPRS/EDGE. Jenže Qualcomm mne odkázal na ten veknovní stánek Nortelu, anžto Nortel je jejich HSDPA partner v Cannes. I svěřil jsem se technikovi Qualcommu, že můj dojem z latence té technologie není nějak majestátní, s čímž souhlasil a pravil, že latence 150-200 ms je něco, na co si budeme muset u HSDPA zvyknout. O EV-DO Rev A pravil, že jej zde nemají a nemůžu si jej tedy vyzkoušet, ale přísahal na latenci hluboko pod 100 ms.

Docela dobře jsem pochodil u NECu. Tam mi představili streaming videa na HSDPA, nechali mne vyzkoušet latenci, pozitivně jsem ověřil, že na přázdné síti těch 150 ms sedí. Příjemný japonec mi vysvětlil, že u nich ve firmě berou HSDPA jako „dellivery service“ – službu pro transport velkého obsahu, například pro streamování videa, kde je taková latence zcela únosná. Na interaktivní multiplayer hry to moc není, to pravil, že jest bez debaty a že k tomu to také nedělají. Přišlo mi to jako nejpřínosnější osvětlení situace, protože ta technologie mi opravdu dává smysl spíše na stažení většího proudu dat najednou nebo na nějaké pohodlné surfování, kde se ještě vyšší latence nestíhá projevit. Jako skutečná alternativa pevnolinkového připojení to podle mne není ani náhodou.

Závěrem zkušenost z dalšího stánku nejmenovaného výrobce, kde rovněž ukazovali HSDPA. Po zkušenosti z minula jsem v prvé řadě odlifroval ostrahu počítače, kde byla HSDPA karta Sierry a pustil jsem si příkazovou řádku a začal si tracovat a pingat. Jenže v tom se obsluha počítače vrátila a začala být velmi nerudná, co že si to dovoluju, že si mám stahovat trailery filmů a ne si tam pouštět ping. Asertivně jsem se zeptal, zda je, za co se stydět, obsluha se začala dohadovat, že je to testovací síť a že to nemůžu takhle si tam přijít a zkoušet si, co mne napadne. Zmizel jsem, ještě než mne nechal vyvést ze stánku.


Závěr: HSDPA bude super technologie pro stahování velkého objemu dat
, například pro přenosy videa. Náhrada pevného připojení to ale není. Jen aby cena přenesených dat byla tak zajímavá, aby se to někomu vyplatilo 🙁 A na to Cannes už odpověď nedá…