Marigold.cz » Tři novináři na vrub korupce
    FotonMag.cz         Chronomag.cz         Energomonitor.cz    

Moje kniha Husákův děda

Podrobnější informace o mojí povídkové knize Husákův děda najdete zde.

Tři novináři na vrub korupce

5.10.2012

Ještě, než jsem v srpnu jel na dovolenou, vydal Jakub Turek na serveru Horydoly článek Tři novináři vzali dnes úplatek od Nikonu. A v diskusi dostával, co proto. Už tehdy jsem si říkal, že v tomhle střetu by neměl zůstat osamocen a protože to rezonuje s tím, co jsem v poslední době psal na Marigolda, tak se k tématu vracím. Je to dobře ilustrativní nejenom o médiích, ale především o nás samých.

Článek popisuje vcelku banální historku. Na tiskové konferenci firma vylosuje tři novináře, kterým dá fotoaparáty (spíše levnější, žádný hi-end, ale ani žádný šunt). Odmítá jediný z nich, místo něj je vylosován náhradník. Ten jeden o tom napíše článek s nadpisem “úplatek od Nikonu” – ano, je to Jakub Turek. A v diskusích pod článkem se strhne mazec, protože Jakub Turek to nenapíše jen tak obecně “někdo si vzal”, ale uvede jména, média, firmy. A klíčové slovo úplatek. Doslova všechny zúčastněné osolí.

Z těch čtyřech novinářů znám jen (alespoň si to myslím), jen Jakuba Turka, spolupracovali jsme spolu mírně a vzdáleně v MF Dnes, jeho bratr Ondřej byl obchodním ředitelem mojí firmy. Tolik pro pořádek. Znám ho jako novináře svědomitého a na některé jevy alergického – zkuste mu ukázat odbytý test a se zlou se potážete.

Novinář má být na korupci alergický, i na vlastní

Jedním z těch jevů, na které je třeba být v novinařině alergický, je právě korupce a pokud tady je třeba říct, že se článkem souhlasím v míře plné. Novináři neměli žádný dárek přijmout, protože to je jedno ze základních pravidel novinařiny: “žádné dárečky”. Možná bych je já nenapálil takhle článkem, možná bych to řešil s nimi nebo s jejich šéfem, ale veskrze bych jednal hodně podobně.

Proč? Copak je foťák za dva-tři litry nějaký úplatek? Inu, je. Není to krabice se sedmičkou od vína, ale je to její začátek. Je to první ústupek pravidlům, který vede nakonec k tomu, že napíšete článek na zakázku a někoho vědomě poškodíte nebo pochválíte, protože “by to udělal někdo jiný” či “byste byl blbý to nevzít”. A tohle je vyzkoušené pravidlo. Funguje. Malé morální ústupky jsou to, co “našeptává ďábel”, vezmeme-li si k ruce biblickou terminologii. Salámovou metodou se ukrajuje pravidlo za pravidlem, rozvolňuje jeden morální předpoklad za druhým, až vám není blbý koupit nový registrační systém jen kvůli úplatku. Byli byste blbí, kdybyste to neudělali.

Tak, jako všude jinde platí i v novinařině, že se nemá začínat ani s málem. Proto mají redakce své předpisy stran dárečků a ty seriosní je vymáhají. Proto, aby bylo jasně řečeno, kde je hranice mezi neškodnou tiskovou zprávou poslanou na USBčku, lahví vína “protože se to tak k vánocům dělá” a úplatkem. Třeba Lupa (a Internet Info obecně) má jasně řečeno, že hranice je 250 Kč ceny dárku a lahev vína je v pohodě (to, abyste trapně negooglovali, co ta flaška stojí). Co je nad to, se posílá zpět. Hranice je jasná. Podobně je to v jiných redakcích, které jsou profesionální, potíže samozřejmě bývají ve vymáhání tohoto pravidla u redaktorů, ale je to na redakci a jasně víte, co je špatně.

Tím se samozřejmě nedá říct, že když si jednou zadáte, jste automaticky korupčník. Není to, jako být “trochu těhotný’ů, je to jako mít rakovinu. Pravděpodobně všichni v sobě ložiska máme, ale většina z nás zemře na něco jiného a za jejich života nepropukne. Řada dalších lidí setkání s rakovinou rozchodí, jiní jí podlehnou. Hranice není zřetelná.

Trojici novinářů se dostalo klepnutí přes prsty, diagnozy, že když si nedají pozor, půjde to s nimi z kopce. Nejde o pitomý foťák, ten vem čert. Jde o to, kam přijímání dárečků vede.

Abych nemluvil do větru a netepal jen do ostatních pro poučení mohu sáhnout do vlastní zahrádky – k tomu, jak jsem naletěl já. To jsem začínal s Mobil serverem a firma, která nebyla v mobilech nijak moc aktivní (jinak elektronický gigant) nás pozvala na představení nového mobilu do přímořského letoviska. Všechno hraženo, luxusní hotel, popovídání s managementem, konstruktéry. Byl jsem mladý, pitomý a naletěl jsem ihned. Několik novinářů odcestovalo, užilo si golf, koupačku, dvě hodinky presentací vizí o mobilech.

Když jsem se vrátil, sepsal jsem článek, mobily jsem pochválil a všechno bylo v pořádku.

Došlo mi to asi až za půl roku. Možná dřív. Vždyť jsem napsal o své vlastní vůli článek o něčem, čemu jsem nevěřil. Napsal jsem článek o výrobě mobilů ve firmě, jíž jsem nevěřil, že je zvládne vyrábět atraktivní. Přitom jsem jí věnoval stejný rozsah, jako tehdejším špičkovým mobilům. Nevynášel jsem ji do nebes, konstatoval jsem, že první mobil není žádný velký šlágr, ale také jsem uvedl, že roadmapa je velmi nadějná. Jen na bázi toho, že jsem někam atraktivně vyjel, nechal se pohostit, jsem firmu zcela nevědomky odpresentoval na stejné úrovni, jako se presentovaly mobilní špičky. Přitom jsem sám nevěřil nijak příliš tomu, že firma s mobily zásadně uspěje (neuspěla, za dva roky to zabalila) – ale věnoval jsem jí prostor. Ve čtenářích jsem vzbudil zdání, že je to důležité jen tím, že jsem tomu ten prostor věnoval. Nešlo o chválení, nešlo o jásání, šlo jen o to, že opticky firma vypadala jako stejně silný hráč v mobilech budoucnosti, jako Nokia.

Tak vzniklo pravidlo, které tyto cesty řadilo mezi dárečky a napříště bylo možné na podobné presentace cestovat jen za své. A každou výjimku bylo třeba tvrdě obhájit. Vím, že je to těžké, vím, že první námitka redaktorů je “znevýhodní nás to, ostatní pojedou”, ale klade to dobrou protiotázku: “je ta akce tak důležitá, abychom na ni jeli za dvacku v nákladech a pak o ní reportovali?” Pokud ne, není třeba tam jezdit ani za peníze, ani zadarmo.

A o tom to je. O ďáblovi. Nejenom v novinařině. Ne o tom, nepřeťápnout, ale poučit se. Nepodstupovat rizika, o kterých víme, že nevedou k dobrému. Když se člověk poučí, dopadá to už úsměvněji, třeba takhle

Flattr this!

Chcete přispěv na provoz Marigolda?
Můžete přes systém Flattr (umí i opakující platby - tlačítko výše) nebo PayPalem (tlačítko Donate níže).

Patrick Zandl @ 10:29 - Líbil se článek?

Počet komentářů: 9

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno 13×, průměr: 5,00)
Loading...


9 Comments »

  1. Princip – ok. Konkretni Turkuv clanek – fakt povl, kterym se srazil vyrazne vic, nez ti jedinci, co si vzali fotak.

    Comment by Martin Ler — 5.10.2012 @ 10:42

  2. Vždyť novináři jsou zkorumpovanější snad víc než politici. Podívejte se na ty jejich „nezávislé“ reportáže, ze kterých zaplacená reklama jen čiší a jsou vydávané za zkušenost. Co představování produktů (zejména nových aut) v nějaké exotické destinaci a s all-inclusive placené výrobcem? A jak rádi tam všichni jezdí a jak rádi se pak rozplývají. Pamatuji kdysi, kdy jsme chtěli zrecenzovat jeden produkt, jak nám bylo řečeno, zda budeme také objednávat inzerci. Určitě by odpověď na recenzování neměla vliv… Jinde nám rovnou řekli, ať jim recenzi napíšeme sami (protože hlavní bylo prodat inzerci). Nedělám si o hlídacích psech demokracie valné mínění.

    Comment by není podstané — 5.10.2012 @ 11:15

  3. Martin Ler – tvůj koment je taky póvl. Patrik má 100% pravdu. Pan Turek si udělal skvělé PR na úkor zkorumpovaných novinářů, kterých bude většina a největší PR má Nikon, protože právě sháním foťák pro mamku a možná ji koupím právě tento.

    Comment by Vašek Papoušek — 5.10.2012 @ 11:23

  4. Co kdyby ti tři dáreček převzali a pak jej věnovali do soutěže pro čtenáře? A přitom by o Nikonu nezaujatě napsali. To by bylo podle vás, Patricku, v pořádku, nebo na hraně?

    Comment by Lukáš V. — 5.10.2012 @ 11:46

  5. Malére, co blbneš? Teprve až na základě tvého komentáře jsem si ten Turkův článek přečetl a nevím, kde tam vidíš jaký póvl. Je zcela věcný a korektní. Po tomhle odkopání už bys vážně nikdy neměl mít s jakoukoli novinařinou nic společného.

    To je fakt smutný, v jaký žumpě se dneska ta etika plácá. Jenom samotný fakt, že takhle elementární a samozřejmé věci se vůbec musí nějak řešit – a to, že je pak vůbec ještě někdo zpochybňuje, to je fakt dno.

    Comment by Petr Staníčřek — 5.10.2012 @ 15:07

  6. O tomto pripade sa da nekonecne polemizovat v zmysle novinarskeho kodexu a moralky, ale na konci dna je to vela kriku pre nic. Podla Turkovej logiky je Patrick nedoveryhodny kvoli svojmu vyletu za mladych cias a Turek je zas (okrem ineho) mimo za to, ze hoci o tom vedel dlho, napisal to az teraz a ze vobec hodil svoju vizitku do losovania.
    Mne pride, ze zobrat cokolvek, co je nad ramec marketingovych materialov, proste nespravne. Pri drahych veciach je to samozrejme kvoli strate objektivity, pri relativne lacnych veciach (ako vino, rucnik atd) je to proste ukazka (slabsieho) charakteru a (ne)dostojnosti. To samozrejme neznamena, ze ak je na akcii obcerstvenie, tak novinar nema jest.

    Comment by Radek — 5.10.2012 @ 15:27

  7. Vzpomněl jsem si na toto téma, když jsem onehdá viděl recenze na fotoaparát, který nechala jistá firma novináře otestovat na Islandu.

    Comment by Ondřej Ručka — 5.10.2012 @ 17:06

  8. tak on je rozdil mezi novinarem a PíáRistou. mozna by mohli vzniknout nejake stranky, kde by se hodnotili novinari, stejne jako se (tusim) hodnoti lekari…

    ale ve vysledku by to asi bylo jedno, spolecnosti by stejne uplacely blogery a „novinare/piaristy“, protoze staci, aby jen cast lidi nevedela, co je ten konkretni clovek zac, aby se to dalo povazovat za uspech…

    Comment by Marvn — 5.10.2012 @ 18:34

  9. Na ruznych predvanocnich vecircich jsem vyhral mnohem drazsi veci a druhy den jsem tu firmu poslal do zell, protoze recenzovany produkt byl proste smejd a tecka. Nikon by byl hodne tragicky, kdyby chtel novinare uplacet podobnou fialovou cetkou. Prosim nepausalizovat – takto se v CR uplaceji snad blogeri, kteri jsou celi bez sebe, ze je nekdo vubec nekam pozval a pretisknou pak jako recenzi TZ, ne clovek, ktery po tiskovkach pendluje cely rok a je to pro nej pouze rutina a casto otrava, protoze se dozvi jen banality.

    Comment by není podstatné — 5.10.2012 @ 23:33

RSS (komentáře k příspěvku)

Napsat komentář