Marigold.cz » Předposlední generace, která umí číst
    FotonMag.cz         Chronomag.cz         Energomonitor.cz    

Předposlední generace, která umí číst

27.3.2007

Dostal jsem před nějakou dobou zajímavý nápad, jak se dokopat k tomu, abych dotáhl do konce věci, které mám rozepsané. Nemrzí mne, že jsem ještě nevydal stručného průvodce světem Fiber to the X, ještě mi ho kus chybí dopsat, ale takových věcí je řada, které mám rozepsané do půlky a zaseknu se na tom, že teoreticky je mám napsané a už mi chybí jen převod z hlavy do papírové podoby.

dočAbych se postrčil a taky vyřešil problém s vánočními dárky, rozhodl jsem se mezi vánoční dárek pro své přátele zařadit knihu. Samozřejmě vlastní, vydanou v nákladu pár kusů. Samozřejmě žádný tlustospis, dvěstapadesát stránek by mělo stačit každému, říkával kdosi a já to jen zopakuji. A samozřejmě vydané nějakou online službou. Zatím nejnadějněji vypadá česká Knihovnička.cz – služba pro publikaci on-demand publikací, budu mít míň stresu, jestli vytisknou české znaky, než u Lulu.com

Ta letošní kniha se jmenuje Informace jako výrobní prostředek a má zatím pracovní podtitul Nová ekonomika. A protože jsem teď na psaní neměl čas, vytáhnu z rozpracovaného textu část stati, která se pro dnešek může hodit. PS: Pokud k vánocům dostanete flašku nebo kulový, tak ani takhle metoda neměla úspěch…

Předposlední generace, která umí číst

Nedávno jsem narazil na zajímavý výzkum, který vyhodnocoval, jak moc dnešní mládež čte. Či spíše málo. V tabulce čtenářů ve vyspělých zemích vévodilo Nizozemí, Dánsko, Švédsko. Na druhé straně bylo Německo, Francie, USA, Británie či Japonsko.

Otázka zněla, proč je to tak. U malých dětí můžete jen obtížně předpokládat, že budou vědomě respektovat velikost národa nebo HDP, ergo důvody musely tkvít hlouběji. Nedala se udělat striktní linka dělící situaci na malé země, kde se hodně čte a velké, kde se čte málo. Následným průzkumem se ukázalo, že dělící čára je úplně jinde. V některých zemích se jednoduše a prostě filmy pro větší děti nedabují a pro mládež už vůbec ne. A jde o stejné země, jako ty, v nichž děti čtou v průměru citelně více knih.

Pro příklad nemusím chodit daleko. Moje nejstarší dcera Vanda trpí podobným syndromem. Ve škole je nástěnka, na které je počet knih, které dítě přečetlo. Vanda vede poměrem dvacetinásobku a zatímco většina dětí má teď zhruba dvě knihy přečtené (dva díly Pottera), Vanda jich má 37. I když jako hrdý otec připustím možnost naprosté dceřiny geniality, hlavní finta je v tom, že Vanda je jediné dítě ve škole, které nemá doma televizi (resp. má televizi, ale nemá signál a to ani satelitu). A tak čte.

Jsou audiovizuální sdělení smrtí knihám? Kdysi se obecně soudilo, že ano. Pak přišlo pár oportunistů, kteří soudili, že bude přeci atraktivní knihy prostřednictvím televize předčítat. Praxe ukázala, že to má atraktivitu stejnou, jako senátní volby: stojí to hromadu peněz a výsledek není vidět. Jenže smrt knihám nepřišla a to ani s internetem. Proč?

Vynechme teď otřepané fráze, že s dotykovým displejem si na záchodě netento, nebo že knihy fungují i bez proudu či že ebook readery ještě nejsou tam, kde by měly být. Velká část důvodů není ještě zcela zřejmá, i když se rýsuje.

Především s počítači totiž čtení nevymizelo. Naprostá většina programů komunikuje nějakou psanou formou, naprostá většina zpravodajských i diskusních serverů spoléhá na text. Email i ICQ je textová záležitost. Co do datových objemů sice text nevede, ale co do objemu informací, jež nese, zatím kraluje. Jistě, má to své pragmatické důvody. Pořizovat obrazové zpravodajství je dražší, než pořizovat texty a mnoho uživatelů na video nemá linky.

Video na internetu přebírá hlavní roli

Jenže na počátku internetu bylo i pořizování textového zpravodajství o vysokých investicích nebo maximální nápaditosti a vypjetí sil. Publikační nástroje nebyly zdaleka tak dostupné, hosting byl drahý. U videa to bylo ještě před třemi lety podobné, jenže mezi tím vznikla řada nástrojů pro publikování videa a jednoduchým střihovým programem, který stačí na běžné publikování videa, jsou vybaveny jak Windows, tak Mac – v iMovie můžete zpracovávat i HD rozlišení a být tak čtyři roky napřed před Českou televizí. Také nástroje pro šíření videa na internetu jsou a lidé je pomalu začínají používat.

Video ale proniká do primárně textových oblastí. ICQ prohrává svůj boj díky mizerné interoperabilitě videochatování, které nativně podporuje MSN a Skype. Zejména Skype si videokonferováním udělal dobré jméno a mladší generace tráví ve videokonferencích mnoho času. Podobný přesun potkává pozvolna diskusní servery: textové chaty jdou dolů, videochaty nahoru. I když tady je třeba hodnotit opatrně, protože na návštěvnosti to vidět není. Textové chaty se vyvíjejí v návštěvnosti relativně stabilně, protože mají svoji stálou uživatelskou skupinu, která na video jen tak rychle nepřejde, pokud vůbec. Mladší generace už si vybírá služby, které video podporují. Že je to u nás málo vidět? Nejspíše proto, že jsme jednak pozadu v trendech a navíc videochaty u nás podporuje z velkých hráčů snad jen Líbimseti.cz. A samozřejmě Skype.

Také ve zpravodajství jde video nahoru. Jmenovat YouTube by bylo nošením packetů do lanky, ale je to skvělý příklad. YouTube nabízí obsah, který by se v textové podobě nechytl, říkají odpůrci vymírání textu. To není pravda, říkám já. YouTube nabídl srandičky, legrácky, vážná videa i dramata tak, jak to známe z textů na blozích či v knihách. Jenže jako video. YouTube nastoupilo cestu, jakou nastoupili filmoví vydavatelé vůči vydavatelům knižním. Dlouhý boj, který je rozhodnutý předem a jde jen o to vydržet, než stará generace odejde. Nevidět, že je rozhodnuto, znamená prostě… nevidět. I proto úspěchYouTube žene ostatní k následování. Nikoliv proto, že by chtěli být druhým YouTube – žádný už nebude takový – ale proto, aby chytli otevřená dveře audiovizuálního světa dříve, než se zavřou a vlak s posměšným houkáním odjede ze stanice Businesshope. YouTube ani s investicemi Google neobsáhne všechno. Už dnes vznikají specializované videoservery zaměřené na určité oblasti (porno bylo dávno mezi prvními). Například sbírky videotutoriálů ke grafickým programům a vůbec vznik sektoru screencastu jakožto vysílání postupů pro práci se softwarem, je toho důkazem a nemusíme chodit daleko, český Spotter.TV se snaží o něco podobného v grafické branži. Aniž by investoval do náročných systémů – jen využil existující zdroje systémů nabízených zdarma. Že nevydělává přímo? ToYouTube také dlouho nevydělávalo, v tomto případě bude asi podobně poměrnou veličinou reputance v branži.

Mohlo by se zdát, že samotné internetové zpravodajství ještě není nástupem videa příliš dotčeno. Firmy, které mají zpravodajský server a zároveň televizi (jako CNN) sice přidávají klipy ke zprávám, ale jejich přidanou hodnotu je těžké ocenit. Textová informace Dva mrtví v pásmu Gazy se vstřebá rychleji, než příslušná informace ve videu, to se totiž ještě ani nezačne přehrávat. Přitom taková informace k přehledu o dění stačí – ne, nestal se zázrak a židé se s arabama neusmířili, v pásmu Gazy je vše při starém. A za druhé je politické zpravodajství pokryté velmi dobře klasickou teleevizí, většinou můžete naladit zpravodajskou televizi a nemusíte elaborovat s videem na internetu.

Video ve zpravodajství se týká především žánrů a témat, které zajímají mladé, lidi ochotné video používat a spíše video preferující. Extrémní sporty, moderní hudba – právě tyhle žánry jdou stále více a více do videa.

Audiovizuální sdělení, slovo kombinované s obrazem, začíná světu našich dětí dominovat i na internetu. Postupně vytlačuje emaily, zprávy. Jak daleko tento proces zajde a zda skončí asimilací slova do videa, je dnes obtížně určitelné. Můžeme se domnívat, že nejodbornější texty zůstanou v textové podobě, protože formulovat je v podobě audiovizuální presentace, je obtížné jak pro autory, tak pro posluchače je těžké tuto formu akceptovat. Zřejmě ještě na dlouhou dobu bude jednodušší redigovat text nesoucí náročnou myšlenku a z textu ji také vstřebávat, ale na běžnější témata nastoupí screencast a další technologie. Ostatně, řadu egyptologických prací už jsem našel v podobě videopřednášky na internetu a výuka na řadě škol (najmě v zahraničí) má videokonferenci jako doprovodnou, někdy i hlavní možnost.
Stačí symbol, ikonka, infografika…
Naši potomci si budou stále častěji vystačovat se symbolikou nebo s audiovizuálním sdělením. Tento trend započal nejrůznějšími ikonkami, které mají ozvláštnit, doplnit a posléze až nahradit ovládání software, webů. Ikonka diskety pro uložení, ikonka složky pro načtení dat. Pro uživatele je to přehlednější a úkolem autora není stimulovat nás ke čtení, ale nabídnout produkt, který umožní dělat práci pohodlně a intuitivně. Z praxe víme, že toho se nadbytkem textu rozhodně nedosahuje.

Ikonky označují nejpoužívanější funkce, naopak ty méně používané mají textové popisky v menu a nejrůznější průvodce, až se hluboko pod vrstvou skrývají různé makrojazyky vytvářené přes průvodce a recordery a úplně nejhlouběji i ty makrojazyky zapisované prostým slovem coby scripty. Jsou nejflexibilnější, nejkomplexnější, ale k jejich zvládnutí je třeba nejvíce času, mají takzvaně pomalou učící křivku oproti mišoidním pokynům.

Ekvivalentně můžeme vidět posun u vnímání psaného textu. Tam, kde to půjde, se budou uplatňovat znaky, symboly, ve složitějších případech komplexní audiovizuální sdělení. Až pro ty složitější témata se bude používat prosté textové sdělení doprovázené v případě možností obrázky, videem. A jeho specializace se bude stále více posouvat.

Tvrzení v nadpisu, že jsme předposlední generace, která bude umět číst a psát, je samozřejmě nadsazené, protože nadpis musí být sexy a autor v něm má právo na jistou nadsázku. Ale v přeneseném slova smyslu je tototvrzení blízko pravdě. Rutinní čtení a psaní začne stále více upadat. Již dnes je mnoho lidí od počítačů mladší generace velmi nejistých, když mají psát perem a jejich znaky se nápadně podobajígraffiti z PDA. Není se čemu divit, psaní na klávesnici vládne. Rukou se píše stále méně a psací písmo se přeci jen od písma tiskacího výrazně liší. Dnes tuto odlišnost považuje evropan za samozřejmou a podivuje se, pročJaponci používají dvě rozdílná písma hiraganu, katakanu a ještě obrázkové kandži. Japonci zase vidí mezi naším psacím a tiskacím písmem podstatný rozdíl.

V prvé řadě se ale začne vytrácet ochota používat písmo ke čtení i psaní. Tady je nutné přípomenout, že jde o generační záležitost. Jistě, že ji nepocítíte na sobě v té formě, že byste se ráno probudili a řekli si: k čemu je mi psaní, budu posílat videoemaily. Ale s postupem času přestane být schopnost číst a psát tak podstatná tím, jak se budou šířit jiné systémy předávání informací. Tak, jako my telefonujeme svým rodičům, budou nám děti videotelefonovat, posílat videovzkazy. Schopnost psát emaily či esemesky bude pozbývat stejně na důležitosti, jako dnes jí pozbývá psaní dopisů.

Vymizení obchodní korespondence

Mohli bychom se domnívat, že poslední baštou textové komunikace bude obchodní korespondence. Přibližně stejný předpoklad měli provozovatelé telegrafních linek koncem devatenáctého století vůči linkám telefonním. Domnívali se, že taková věc, jako je hlas po drátě, se vůbec neuchytí. Není spolehlivý a není zaznamenaný, vytýkali telefonu. Telegrafní zpráva je ověřitelná, uchovatelná a těžko modifikovatelná, protože je na papírku ihned, z principu svého přenosu.

Neuplynulo ani dvacet let a bitva mezi telegrafem a telefonem byla dobojována ve prospěch telefonu. Nedal se sice zaznamenat (tehdy ještě ne), ale byl bezprostřednější a obchodníkům umožnil používat širší škálu výrazových prostředků, než pouhý text.

Podobným rozdílem jsou email a hlasové či video zprávy. Jejich masivnímu rozšíření zatím brání to, že nemají jednoduše použitelnou a uživatelskovzdornou podobu k emailu. Neexistuje standard nebo alespoň obecně akceptovaný standard s výjimkou Skype, což ovšem není obdoba emailu. Až – či pokud – Skype či jiný podobně rozšířený program nasadí posílání offline videovzkazů, bude to další velký impuls.

Navíc s dalšími pokroky v rozpoznávání lidského hlasu lze říci, že v průběhu padesáti let nebude většího důvodu používat pro vstup do počítače klávesnici nebo obecně psaného textu.

Poslední baštou psané korespondence tedy zůstane korespondence diskrétní. Všude, kde je hlas na překážku, kde ruší nebo upozorňuje, bude textová komunikace převládat do momentu, než se najde lepší řešení. A to zatím (kromě čtení myšlenek) zůstává za hranicí naší současné představivosti. Budete chtít z práce chatovat s přítelkyní, nebo z domova s milenkou? Asi bude lepší se hlasu vyhnout…

Nakonec tedy ve prospěch psaní a čtení bude mluvit jen lidská touha podvádět a to, zda tato neřest zvítězí nad lidskou leností. Obtížná vsázka.

Generační proces a jeho projevy

Lidské návyky se mění v průběhu života jen obtížně. Tak, jak je člověk získává v průběhu dětství, se mění jen pod obrovským tlakem okolností a největším tlakem jsou celospolečenské změny. Ty působí na jednotlivce a jednotlivci zase působí celospolečenské změny. V případě vymizení aktivního používání čtení a psaní je nejpravděpodobnější, že iniciátorem tohoto tlaku budou děti, potomci našich dětí. Na ně už bude vyvíjen minimální tlak k aktivnímu používání čtení a psaní, protože mezi tím postoupí nejenom informační společnost, ale také proces vzdělávání od textům k multimédiím.

Děti zpětným tlakem v momentě svého dospívání a dospělosti převedou tlak zpět směrem k rodičům a stane se to, co se stalo s mobilními telefony na přelomu tisíciletí. Mladá generace je okamžitě akceptovala a starší generace se musela přizpůsobit, pokud chtěla zůstat se svými potomky v kontaktu. Totéž čeká textovou komunikaci v podobě její aktivní znalosti. Ačkoliv nemůžeme soudit, že se vrátíanalfabetismus, aktivní znalost čtení a psaní přestane být pro uplatnění člověka ve společnosti podstatná.

Chtělo by se nyní varovně zdvihnout prst a lkát, že něčeho takového bychom neměli dopustit. Jenže podobných celospolečenských změn prožila lidská společnost celou řadu a ačkoliv zatřásly určitými sektory průmyslu či jejími částmi, byly vždy společností absorbovány. Skeptik by nyní mohldodat “Až doposud”…

Tak například umění boje ve zbrani, zvláště s mečem, bylo ještě před pár stoletími považováno ve středostavovské rodině za nejnutnější, ba přímo esenciální povědomost každého muže. Pak přišel Colt, který vyrovnal šance slabých se silnými, jak pravil okřídlený reklamní slogan – a ještě před ním pušky a střelecká revoluce. Dnes je znalost boje s mečem aktuální pro skupiny příznivců historického šermu a nezdá se, že by někomu jinému zásadně chyběla. A to i přes to, že dodnes má většina lidí povšechnou povědomost, jak meč držet a jak jej používat a tato povědomost nevyhasla ani po třech stoletích, po něž meč není efektivním nástrojem k boji.

Podobně můžeme soudit, že čtení a psaní ve své podstatě jako znalost nevymizí zcela, pouze nebude preferovanou a protěžovanou znalostí a jeho užitné projevy přejdou na jinou formu, v tomto případě na audiovizuální projev.

flattr this!

Chcete přispěv na provoz Marigolda?
Můžete přes systém Flattr (umí i opakující platby - tlačítko výše) nebo PayPalem (tlačítko Donate níže).

Patrick Zandl @ 13:45 - Líbil se článek?

Počet komentářů: 30

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno 19×, průměr: 4.42)
Loading ... Loading ...


30 Comments »

  1. Je mi 13 let a myslím si, že čtu vcelku hodně. Teď již sice štu méně, jelikož nemám moc času, ale dříve jsem četl skoro pořád. :)

    Comment by Tomáš Hustoles — 27.3.2007 @ 14:36

  2. re tomáš: už jen to, že ve 13 čteš Marigold a ne Bravo tě myslím odlišuje od 95 tvých vrstevníků ;)

    Jinak psaní určitě vymizí, schválně si zkuste napsat všechna velká psací písmena a kdo napíše všechny, tak má bod. Já to nezvládnu

    Se čtením je to složitější, je totiž rychlejší než poslouchání. Ovšem audiovizuální sdělení vítězí, protože a) může “říct” i mnoho nesděleného, ale jen viděného, b) je nejlepším nástrojem pro pamatování.

    Comment by Noname — 27.3.2007 @ 15:33

  3. Jak bylo zmíněno, v mnoha oblastech prostě text nevymizí. Video se hodí na prezentaci spíše povrchních činností, čím více se jdete do hloubky, tím se tento způsob stává více nedostatečným.
    A ještě je tu jedna důležitá věc, text není plochý, ale strukturovaný, z čehož plynou různé výhody. Ale v budoucnosi je všechno možné…, viděl jsem star-trek :) Obvykle to dopadne tak, že se neuskuteční ani polovina toho, co lidé *napíšou*. ;)

    Comment by Sitnarf — 27.3.2007 @ 16:05

  4. Ten text je jak nějaký nově objevený McLuhan :-)

    Comment by mengelis — 27.3.2007 @ 17:22

  5. nevím zda jsem stále na úrovni mladých mužů ovládajících meč, ale podle mě vnímání informací textem pro běžné denní použití je o několik řádů efektivnější než vnímání audiovizuálních informací. Ty jsou zase naopak lepší pro učení, známá věc. Mnohem raději ale věnuji 15 minut přečtení kompletních novin, než sledování hodiny televizních zpráv, ze kterých se dovím nepoměrně méně.

    - ovládání hlasem je podle mě mýtus, který nikdy nedojde naplnění – lidé nežijí individuálně, ale většinou se pohybují v místec, kde jsou jiní lidé.

    - je obrovské množství oblastí, které žádné relevantní vizuální vyjádření nemají a do budoucna ani mít nebudou.

    - nevím za se lidem zvýší schopnost vnímat více zdrojů informací najednou, ale porovnat dva texty je podle mě mnohem přiozenější než porovnat dva videozáznamy.

    - když přistupím na to, že se podaří indexovat a procházet plynule audiovizuální obsah, dokáže člověk takto přirozeně přeskakovat pro něj nezajímavé pasáže videa aniž by o něco příšel?

    - vytvořit dokonale audiovizuální sdělení je mnohem náročnější než napsat text. I přes všechny možnosti střihu a efektů prostě písmenka vyměníte jenodušeji než přeblept nebo chybu.

    Comment by Misha — 27.3.2007 @ 17:52

  6. Hlavní důvod, proč video a audio nepřevládne, je v rychlosti čtení, kterou si člověk může upravovat podle nálady či únavy, a v rychlosti videa, které je hodně pomalé (pro řadu účelů, zejména vědecké a obsáhlé texty). Čtení se dá přerušit, o kousek se vrátit k nějakému faktu či číslu, přeskočit odstavec, protože je jasné, kde začíná a kde končí a ze začátku se dá usoudit o čem je atd. Video a audio je fun, ale pro rozumnou práci nic moc.

    Comment by Honza Myslivecek — 27.3.2007 @ 17:53

  7. Koukám, že mě Misha předběhl…

    Comment by Honza Myslivecek — 27.3.2007 @ 17:54

  8. “”" Nakonec tedy ve prospěch psaní a čtení bude mluvit jen lidská touha podvádět a to, zda tato neřest zvítězí nad lidskou leností. Obtížná vsázka. “”"

    Mám ještě jeden tip – pud sebezáchovy. Nebo si dokážete představit, že by smlouva, zápisy z jednání a protokoly byly udělané videem?

    Comment by radek — 27.3.2007 @ 18:23

  9. tak jsem zjistil ze nevim jak napsat velke psaci L S Y F mozna je to tim ze uz na stredni jsem vsechno psal tiskacima, ale nemam ani pribliznou predstavu. a ani nevim jak napsat male psaci T zakladni predstavu mam ale jak udelat spravne dole ten uzlicek nevim ani nahodou

    Comment by MICI — 27.3.2007 @ 18:30

  10. Chce to začít používat Tablet PC… :-)

    Comment by Telefonservis — 27.3.2007 @ 19:13

  11. Kdyz uz byli zmineni ti Japonci – v japonstine je uzasne slovo “waapurobaka”, slozene ze dvou casti: “waapuro” oznacuje textoxy procesor, “baka” je proste blbec.

    Tento “Blbec s Wordem” pak oznacuje lidi, kteri uz neumi psat na papir; jejich schopnost pouzivani znaku diky pouzivani elektronickeho vstupu zdegenerovala na pasivni znalost. Proste do pocitace napisi slovo pomoci vyslovnosti; a z nabidnute palety moznosti vyberou spravny znak (tj. staci jim umet cist, nemuseji umet psat).

    Holt v japonske spolecnosti mladi horecne prebiraji kazdou technickou novinku; a tudiz i v tomto jim patri nezavidenihodne prvenstvi :)

    Comment by Yusaku — 27.3.2007 @ 20:09

  12. Neni to až zas tak špatný jak je tu psáno, myslím že ještě minimálně děti mých vnoučat budou umět číst ;)

    Comment by Václav Špaček — 27.3.2007 @ 20:18

  13. [honza] nevím jak ostatní, ale já dokážů přes fast forward projet celovečerní film tak do dvou minut. Nevím jestli to samé dokážu u tištěného románu, a měl přehled o všech scénách.
    Stejně tak různé scény ve videu chápu jako ekvivalent odstavce či kapitoly a jejich začátek mi nedělá problém nalézt neb se graficky často výrazně projevují.
    O tom že u originálních filmů se často vracím o větu zpět (jeden stisk klávesy), abych si ji poslechl znovu, už ani nemluvím.

    Comment by Miroslav Suchý — 27.3.2007 @ 20:23

  14. Já bych roli textu v obchodní korespondenci nepodceňoval: informace se dají snadno přehlédnout, rozčlenit, vracet se k nim, jsou poměrně jednoznačné, jejich vnímání je výrazně méně namáhavé.
    Myslím, že text je oproti obrazu nebo zvuku taková ztrátová komprese (jpeg) informací: neuchová uchovat úplně všechno, ale zase je mnohem efektivnější.
    (Zkusil jsem si teď představit, že jsem připomínky k webu od klienta v hlasové podobě. Asi by to měl rychleji namluvené, ale pracovat se s tím nedá.)

    Comment by Pachollini — 27.3.2007 @ 21:50

  15. No zase musim s Patrikem souhlasit – ty obrazky a video postupne zvitezi – v mnohem totiz predci tisteny text. Maly priklad – driv bylo psani manualu k vetsine softwaru velmi nudny a pracny proces. Pak bylo objeveno kouzlo screenshotu – a bylo to lepsi a nazornejsi. Ted vezmete Captivate, neco delate na obrazovce a pritom vysvetlujete CO delate. Pak pridate par bublin a je to (mluvim ted o mensich systemech, ktere se ovladaji pres graficke GUI). Vypovidaci hodnota nesrovnatelna, porizovaci naklady a cas take. Co (zatim) chybi je neco jako fulltextove vyhledavani nebo indexace vubec – to je ale medle “drobny” technicky detail, ktery bude brzo vyresen. Nebo se mylim ?

    Comment by Jarda — 27.3.2007 @ 22:04

  16. Ja bych nebyl tak radikalni.

    Neverim, ze by text zanikl. Audiovizualni komunikace a textova komunikace se bude vhodne doplnovat. Vzdyt uz to tak dneska dobre funguje. Nevidim duvod, proc by melo byt efektivnejsi zrusit psana slova, psane vety a text obecne.

    Dokaze si nekdo predstavit, ze by na konci filmu nekdo cetl veskere titulky a obsazene informace v nich? Ze na ne nidko nekouka? Ale to manualy a vseobecne podminky smluv take vetsinou komplet necte. A predstava, ze to vsechno predcita nejaky moderator? Pche …
    Co titulky u filmu? Co obecne textove informace pridavane do obrazu?

    Neverim, ze se do budoucna ovladani pocitace plne prevede do objektu a nebo hlasovemu ovladani. Opet se to muze vhodne doplnovat.

    A text tu bude mit jeste hodne dlouho smysl. Jeste hodne generaci. Zatim si to proste nedokazu predstavit.

    Comment by lahvon — 27.3.2007 @ 23:48

  17. Pár mých myšlenek: Informace lze textem předávát (aspoň zatím) neuvěřitelně rychle – oproti např. poslechu audio nahrávky. Visuálně lze přijímat samozřejmě mnohem více informací než textem nebo poslechově, ale na druhou stranu, člověk není uzpůsoben na REPRODUKCI vizuální informace, aneb text můžete napsat, slova můžete říct, ale nemůžete “ukázat” co jste viděl, zase to jen popíšete slovy. Z toho usuzuji, že přechod k čístému audio-vizuálnímu způsobu komunikace není možný, aspoň do té chvíle, než budeme moci se napojit přímo do mozku a vizualizovat myšlenky. Samozřejmě ale, v určitých vhodných oborech to převezme funkci soudobé textové či hlasové komunikace, ale obecně nevím nevím.
    Textová informace je často jasně formulovaná – z toho důvodu nás nutí na úřadech vyplňovat formuláře místo diktování informací paní za okénkem. Ostatně zdá se mi problematická i komunikace s počítačem hlasem BEZ klávesnice – vezměte si např. diktování dokumentů (ale i např. programů či excelovských tabulek), textový editor přece není jen vstupu textu, ale o editaci – má spoustu funkcí na klávesových zkratkách, označování/výběr textu apod. Co diktování závorek a ostatních speciálních znaků? Používání hlasu (audio) by bylo (a je) příliš složité a pomalů.

    Comment by Jiří Zahradil — 28.3.2007 @ 8:21

  18. Add ovládání počítače hlasem, tak jak zmínil Jiří Zahradil v komentáři výše, myslím, že klávesnice na stole ještě nějakou chvíli zůstane:
    http://www.youtube.com/watch?v=KyLqUf4cdwc&eurl=

    Comment by Martin — 28.3.2007 @ 11:40

  19. myslím, že klíčový problém není ani tak na straně příjmu sdělení – tady je jednoznačné, že pro určité formy sdělení je vhodnější mutimediální podoba, pro jiné naopak prostý text (zejména více strukturované dokumenty typu smluv, technických informací a podobně, kde jejich audiovizuální presentace vede nutně ke zjednodušení) – jako spíše v jejich pořizování.

    představa, že “z voleje” namluvím videomail ekvivalentní k jedné stránce strukturovaného textu je naprosto iluzorní – text při jeho vzniku obvykle prochází za pochodu úpravami, změnami struktury, důrazů, doplňováním detailů, zpřesňováním. což je u videa velmi komplikované – a z principu vždy bude. vložit větu doprostřed video-vzkazu tak, aby nebyla porušena dynamika celého vzkazu a bylo předáno věrohodné nonverbální sdělení zakódované nutně do každé takové komunikace, je v podstatě nemožné. představa vkládání slov do vět, úpravy slovosledu apod. je ještě iluzornější, pokud nejsme ochotni akceptovat buď “strojovou” kvalitu projevu bez doprovodné modulace hlasu, bez osobitého výrazu, intonace (pak ale postrádá audiovizuální forma smysl), nebo pokud nám nevadí zcela nekonzistentní projev kdy bude naprosto rozbita přirozená intonace věty a tím i srozumitelnost sdělení.

    jednoduchou cestou jak z toho ven by mohla být příprava sdělení před jeho vlastním zaznamenáním … ano, chápete správně – prostě je potřeba si to nejdřív NAPSAT ;-)

    Comment by anjin — 28.3.2007 @ 11:54

  20. Myslim ze anjin vystihl velmi dokonale jednu pricinu, proc text nema velkou sanci zaniknout. A byt zcela (majoritni casti polupace) nahrazen vyhradne audiovizualni komunikaci.

    Jako dalsi velmi dulezity duvod vidim nutnost vyjadrovat se striktne a exaktne. Tj. presne a jednoznacne. Pokud budu chtit byt dobre pochopen, musim problem presne popsat a definovat.
    U audiovizualniho sdeleni uz to takova legrace nebude.

    Pokud jde o ovladani pocitace, je jednoznacnost prikazu jeste vetsi problem.
    Stejne tak predstava, ze budu mit ve Wordu misto nekterych textu jen ikonky, to je hezke. Ale uz dneska jsem v nekterych programech rak, kdyz podrzenim kurzoru nad nejednoznacnou ikonkou vyvola textovy popisek s vyznamem.

    A neverim, ze se toto vyrazne zmeni.

    Comment by lahvon — 29.3.2007 @ 1:39

  21. … leda, ze by se za par stoleti misto abecedy a psani ucilo ve skolach rozpoznavat ikonky ze svetove dane ISO soustavy ikonek. Takzvane Ikonko-abecedy. :)
    A kazde dite by muselo znat presny vyznam znacek, stejne tak je jednoznacne umet nakreslit.
    Ale nebyl by to vyvojovy krok zpet? :) Napadaji mne stare jeskyní malby. :)

    Comment by lahvon — 29.3.2007 @ 1:41

  22. Pro Lahvoně a Mishu: Ano, právě jste vyjmenovali další niky, kde se text ještě nějakou chvíli má udržet. Možná.

    Ale zejména Misha vychází z předpokladu, že audiovizuální sdělení bezhlavě nahradí text, což je nesmysl. Samozřejmě, že na položky menu se krátký text udrží pro svoji momentální výhodu: stručnost a jednoznačnost. Ale rutinní čtení dlouhého textu nikoho bavit nebude.

    Ostatně, u těch smluv to je už ted: lidi je prostě nečtou.

    Například Jiří Zahradil předpokládá, že se budou vyplňovat formuláře textem a že je video v tomhle nenahradí. Jenže ty formuláře zmizí. Paní za oknem zmizí. Bude čtečka biometrických či jiných identifikačních údajů a terminál, který vám nechá zvolit si požadovaný údaj. Nejdříve textový, později z mnoha důvodů audiovizuální :)

    Atd. Prostě vývoj se nezastaví ve všech ostatních segmentech kromě vstupu a výstupu dat – on půjde dopředu i v těch ostatních segmentech, takže ty tržní niky, kde by se text mohl z hlediska dnešních předpokladů udržet, budou mizet.

    Comment by Patrick Zandl — 29.3.2007 @ 7:33

  23. Nesmysl. Koho by bavil tenhle blog (a statisice dalsich) kdyby byl v audiu a videu? A komentare taky jen v teto forme. Si to predstavte. Kdo by mel cas na tohle vsechno koukat nebo poslouchat. Nikdo. Humbuk stejne jako podcasty a skutek utek. Je to vhodny jen na delani show.

    Comment by Pindal — 30.3.2007 @ 12:56

  24. A kromě toho kdo by se obtěžoval si pouštět video nebo zvukovou formu, když by se nudil a bolela ho třeba hlava?? Vždyť by to byla naprostá blbost… kromě toho vážně si nedokážu představit, že by psaný texty vymizely, vždyť i když se natáčí film, tak musí mít napřed napsanej scénář… A nikdo nedokáže jen tak z hlavy odvykládat na video nebo na zvukovej záznam bez přípravy třeba stránkovej nebo i delší text. Dívala jsem se na youtube na záznam o tom jak se ovládá Vista pomocí hlasu, kdybych měla takhle strávit 10 minut napsáním nějakejch 20 slov nebo kolika, tak bych už byla fakt vytočená na maximum, každej člověk má totiž jinou výslovnost a jinou intonaci, takže ten počítač tam zadá třeba něco jinýho co zní podobně…

    Comment by Birgita — 1.4.2007 @ 15:41

  25. K tem psacim pismenum: Ona prakticky cela psaci abeceda, tak jak se uci na zakladce, je nelogicka, hnusna a umele zavedena nekdy za Prvni republiky. Rada lidi prestane psat timhle pismem okamzite pote, co je k tomu skola prestane nutit. Rychle psane “tiskaci” pismo, tj. vazane tam, kde je to vyhodne, je asi tak to nejlepsi, co se da pouzivat. Psaci tvary malych pismen s, t jsou vylozene matouci, proste tam zleva cosi prebyva, pokud stoji na pocatku slova. To same je vlastne nadbytecny obloucek u psaciho m nebo n.

    Comment by Karel Kocourek — 2.4.2007 @ 12:22

  26. Zdárek,
    zajímavá debata. Já si myslím, že text nikdy nezanikne. Ikdyž třeba jeho význam vůči jiným typům komunikace třeba výrazně klesne.

    Ono je vůbec otázka, jestli bude nějaký “příště”. Myslím si, že lidi přežili dinosaury víc než by měli a že by příroda měla brzo začít další pokus v evoluční hře:P

    Já třeba mám sem tam docela problém něco napsat, protože skoro 100 procent píšu na klávesnici; což je docela tristní, když se chci podepsat a ono to pořádně nejde:D Za další jsem hluboce zhnusen nad kvalitou poskytování informací v dnešním světě, protože většina je buď reklama nebo vymývání mozků, což je vlastně taky reklama. Pokud bude v budoucnu výběr na mě, tak zruším pevnou telefonní linku, televizi, radio a poštu budu navštěvovat pouze v nouzi největší.

    Čtení má svý kouzlo, který se těžko popisuje, mě osobně se zdá, že koukání do knížky je pro oči výrazně příjemnější než do monitoru. Prostě někam zalízt, snít a v klidu pročítat stránku za stránkou…..

    Comment by ssgsd — 5.4.2007 @ 22:35

  27. Já zjišťuju, že ač dokážu napsat všechna velká psací písmena, psaní mě vůbec nebaví – ani na počítači, takže všechny delši dopisy namlouvám na CD. Lenost. Ale pro sebe si neumím představit, že by gramotnost vymizela – bez knížek bych prostě nefungovala, chodím si týdně tak pro 10 knih do knihovny. A dost živě koresponduji na fórech. Audio a videozáznamy jsou úžasný vynález, ale v člověku je něco, co písmenka potřebuje, nevím co to je.

    Comment by katja — 6.4.2007 @ 8:16

  28. Tak jsem přečetl začátek, pak konec, prostředek mě nebavil. Tak to asi nečtu. CO nadělám.

    Comment by Simpson8 — 16.4.2007 @ 12:44

  29. Neřekl bych, to bude tak zlé. Písmo je tu už pár tisíc let a většinu té doby ho znaly a používaly spíše privilegované vrstvy obyvatelstva, teprve posledních pár století se díky povinné školní docházce tahle dovednost předala prakticky všem. A i když číst a psát dnes umí v západním světě každý, tak se nedá mluvit o tom, že by to každý i aktivně používal, pokud k tomu není nucen. Vždycky byli a vždycky budou lidé, kteří na pravidelné čtenáře knih, novin nebo i jen internetových magazínů koukají jako na podivné inteligenty. K nějakému utlumení určitě dojde, ale nejhůře se to vrátí ke stavu, který byl před těmi pár staletími – číst a psát budou dokonale umět jen ti, kteří to potřebují nebo které to baví a ti ostatní budou mít nějaké základní povědomí o tom, že to existuje, ale nemusí s tím nic mít.

    Comment by Fajl — 25.4.2007 @ 7:02

  30. ..jsem z toho článku celej vypjetej 8-)))

    Comment by eye — 28.3.2011 @ 8:00

RSS feed for comments on this post.

Leave a comment