Marigold.cz » 2011 » March
    FotonMag.cz         Chronomag.cz         Energomonitor.cz    

Hermenautika smrti intelektuálních práv na videu a tajemství slajdu číslo 38

28.3.2011

Pozvali mne nedávno přednášet na Filosofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a protože tohle místo mám rád a navíc jsem si mohl vybrat téma, souhlasil jsem. Nakonec se ukázalo, že je to fajn akce, jmenuje se to Blog expertů, pořádá to Kabinet informačních studií a je to zvládnuté na úrovni profi akce včetně přímého videopřenosu i textového přenosu. Všechna čest, hezké, vážně hezké a zbytkem Brna asi nedoceněné.

Příjemné bylo, že jsem si po dlouhé době mohl vybrat téma, jaké jsem chtěl (většinou mi ve firmě naordinují něco, co zbylo a pak mě to moc nebaví) a měl jsem na něj dost času – hodina a půl je luxus, jakého se málokdy dostane. A tak jsem si mohl vzít rovnou něco náročnějšího. Původně jsem přednášku nazval “Problematika intelektuálního vlastnictví a autorských práv v době digitální distribuce”, pak jsem ji přejmenoval na Hermenautika smrti intelektuálních práv. Proč? Za prvé to bylo kratší, za druhé jsme nechtěl, aby se přednáška zaměnila s běžným výčtem právních úprav a předpisů kolem intelektuálních práv.

Na hodinu a půl prostoru už se dalo téma pojmout seriosně, víc do hloubky a to je v tak předsudky zaneseném tématu potřeba. Jsme zmasírováni autorskoprávním průmyslem, dojmy se matou za pojmy, tak jsem téma zkusil rozebrat v kontextu posledních pěti tisíciletí a pročistit je. Zda se povedlo, můžete posoudit sami, video z přednášky je zde na studentském videoportálu InHD.

Tady najdete přednášku bez videa a zvuku, jen přesentaci, trochu se bojím, že sama o sobě vám bude k ničemu.

Hermenautika smrti intelektuálních práv

Nu a když jsem u té přednášky, největší úspěch jsem sklidil se slide číslo 38. Proč? Snad si jej přečtete z fotky, kterou pořídil Krtek, jeden z posluchačů:

blok-expertu-tangero.png

A jaké je tajemství příběhu? Mizivé. Hlavně v tom, že jsem si neudělal screenshot. Nejdřív mi příhoda, která se stala před nějakou dobou, přišla k naštvání. Co se stalo? Někdo chtěl na jednom fóru, kde se vyměňují elektronické knihy, aby mu někdo reuploadnul jednu moji knížku (Flotilu). Tak jsem stáhl její soubor z jednoho serveru a nahrál jej na požadovaný RS. Jenže se naštvaně ozval “autor RIPu”, že bych si snad mohl ty knihy scanovat sám, když je chci šířit. Tak jsem se nakvasil a odpověděl mu, že snad nebude tak zle, že jsem tu knihu napsal. No a to bylo všechno. Když jsem si uvědomil, jak je to příznačné a směšné a vrátil se na fórum, abych si to screenshotnul, už to někdo z adminů smazal a omluvil se mi soukromou zprávou. Dnes to používám jako případný příklad, co je dneska autorské dílo. Autorským dílem je schopnost z nadprodukce nejrůznějších děl rozpoznat něco, co má smysl dále šířit, to připravit do formy vhodné k dalšímu šíření a rozšířit. Viděli jste někdy Susane Boylovou v Britain’s Got Talent? Možná ano, třeba zde na Youtube. Pamatujete si, kdo byl před ní nebo po ní? Nepamatujete. Pravděpodobně jste nic před ní a po ní neviděli. Jediná zajímavá část z pořadu – někdo ji vystříhl. Byl autorem? Ne. Objevitelem? Dost možná, vykutal zajímavý kus z hromady hlušiny. I tohle je moderní část intelektuálních práv.

Takže, intelektuální práva v souvislostech, 96 minut zde. A pokud vás zajímá něco více, přečtěte si můj starší, ale stále aktuální článek Intelektuální práva jsou odvozena od intelektu, tedy schopnosti inovovat. Zasloužil by si dopracovat, ale nebyl čas. Zkusím si jej udělat.

flattr this!

Chcete přispěv na provoz Marigolda?
Můžete přes systém Flattr (umí i opakující platby - tlačítko výše) nebo PayPalem (tlačítko Donate níže).

Patrick Zandl @ 14:50 - Líbil se článek?

Počet komentářů: 9

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno 10×, průměr: 5.00)
Loading ... Loading ...

I eknihy budou potřebovat mezičlánky

24.3.2011

Koncernová pětiletka je v prodeji a hned jsem dostal celou řádku připomínek k technickému provedení prodeje. Zjevně je to důležité téma, tak se u něj na chvíli zastavím a můžeme “brainstormovat”.

Především, je to experiment. Nejde o to, ukázat, že “Zandlova kniha se prodá”. Jde o to, ukázat a zjistit, že se prodá kniha elektronická. Že/zda trh s elektronickými knihami může fungovat. Je možné, že kdybych si udělal vlastní shop po svém, prodal bych ve výsledku více, než přes obecný eshop s eknihama. Ale to je přesně o to, o co nejde. Jde o to, zjistit, zda může trh vzniknout a jak. Udělat postup, který bude replikovatelný, který není založený na tom, že konkrétně já mám přístup k technologiím a zdrojům, jaké něčeho dosáhnou – ale na tom, že existují přístupné a kontrahovatelné i pro “běžného autora” takové zdroje a technologie. že to lze popsat a znovu udělat v případě F. Vomáčky i M. Viewegha.

Při výběru distribuce jsem se tedy díval na existující obecná řešení. Ano, vím, máme v několika firmách shop, který se dá rychle ohnout na to, že si tam Pětiletku stáhnete a zaplatíte kartou. Měl bych to za půl hodiny, akorát by bylo divný, že třeba mezi akučlánkama se prodává kniha ke stažení, ale co už. Jenže přesně o to nešlo. Šlo o to replikovatelné řešení. A v tomhle ohledu existují jen Palmknihy a Ereading. Na Amazon Kindle českou knihu nenahrajete, zkoušel jsem to mockrát včetně triku, dát prvních deset stran německy, neskočili na to. Do Apple iBookStore je to totéž – českojazyčné knihy neberou. Jediným dalším řešením je SmashWords, u nás neznámý, nepoužívaný, považuji momentálně za vyloučené, aby se stal nějakým formujícím prvkem pro český trh. Nicméně, pokud vás nákup přes Palmknihy tak prudí, můžete si knihu koupit za 4,5$ na SmashWords.

Nu a rozdíl mezi Palmknihy a eReading je v použitém DRM. Palmknihy používají DRM “sociální” – tedy u každé knihy si poznačí, komu ji prodali a když se začnou někde hromadně vynořovat jimi prodané knihy, vědí, odkud vítr vane. Což obnáší fakt, že musí nějak ověřit, komu knihu prodávají. Což řeší tím, že při registraci vám pošlou poštou registrační kód. Jako starou poštou, ta s tím lidským pošťákem, ne normálně, emailem. Takže na vás mají kontakt. Jakmile tímhle kolečkem (trvá to tak tři dny) projdete, můžete si kupovat knihy bez dalšího pruzení.

eReading používá DRM hardwarové, tedy to Adobácké. Jak příhodně uvedl na pondělním Marketing Monday šéf eReadingu Martin Lipert, používá se to DRM tak příjemně, že jeho vlastní otec, chirurg, nebyl schopen si knihu instalovat. Přitom toto DRM musíte používat s vidinou, že na každém novém zařízení a při každé nové knížce s tím musíte laborovat znovu. To – a osobní nedobré zkušenosti s DRM – mne vedly k tomu, že nechci DRM.

Takže rozhodnutí vybrat si Palmknihy, bylo dáno objektivním požadavkem, nepoužívat běžné DRM.

Otázka je, zda Palmknihy nemohou, pokud se k tomu autor rozhodne, vynechat prudu s označováním knih a tedy nutnost registrovat se přes kod z dopisu. Teoreticky asi mohou, jenomže to prostě v systému není, mně to nepřišlo nijak zásadní, sám jsem se tak bez problémů registroval a doprogramovávat to tam kvůli mně na poslední chvíli nikdo nebude. Vydavatelé prostě nějakou formu zabezpečení vyžadují a kvůli mně to nikdo předělávat nebude.

Chtěl bych funkční mezičlánek

Marek Prokop na tohle říká, že se mám vykašlat na mezičlánek a prodávat knihu sám. A to je právě ten fundamentální rozpor. Soudím, že nějaký mezičlánek bude potřeba stále. Mít schopnost napsat dobrou knihu nijak nesouvisí se schopností ji úhledně vydat a také nikoliv se schopností dostat ji mezi lidi. Když odmyslím výhradu toho, že jiný autor by si těžko byl schopen spatlat eshop s vlastním prodejem, tak vlastně já, jako autor, bytostně chci, aby mezi mnou a čtenářem byl ještě nějaký mezičlánek. Proč?

Právě proto, aby byl někdo, kdo moji knihu odpresentuje a mně k tomu bude potřebovat minimálně. Někdo, kdo bude vědět, jak ji podbídnout uživatelům (ti, kdo četli Viewegha a Kinga si jistě přečtou Zandla atd), kdo obešle recenzenty, prostě kdo se postará o propagaci knížky a její presentaci vůči čtenářům. Tedy americký hollywoodský model produkce filmů: distributor propaguje, producent točí.

Mohl-li bych si to jako autor udělat sám? Inu, teoreticky ano. V praxi na to nemám ani chuť, ani náladu. Abych řekl pravdu, mně osobně ani v praxi nebaví, shánět si onoho vydavatele. Natož čtenáře. Kniha je pro mne mentálně vyřešený problém v momentě, kdy ji dopíšu a kdy se od svých přátel dozvím, jak se mi vydařila. A to, proč ji chci dostat mezi lidi, spočívá v nevyřčeném předpokladu, že mezi lidmi najdu další zajímavé čtenáře. Normální čtenáři jsou mi ukradení, mně zajímají ti zajímaví čtenáři. Ti, kteří v knize najdou něco, co jsem jim v ní chtěl ukázat, nebo který něco přinese. Struny, které smyčec rozezní libozvučným tónem. Ti ostatní… hm… to jsou ti ostatní, kteří si přečetli a tím to zvadlo. Snad je rozezní jiná kniha a když ne… co nadělám.

Otázku, kterou řeším, je: kdo roli takového mezičlánku převezme. Kdysi to býval tandem knihkupec a vydavatel. Vydavatel vydal knihu, nabídl ji knihkupcům, ti ji nabízeli čtenářům. Dnes? Zkušenost je špatná. Kniha putuje do regálu a tam se děj vůle boží a kdo najde, najde. Větší práce s titulem neexistuje. Jak by mohla, vydavatel už chrlí další knihu, knihkupec na ni chystá místo, co se neprodá za půl roku, musí zmizet. Že přijde krize na knihy? Ať přijde. Alespoň se tenhle blázinec, tenhle divný kolotoč, zpomalí. Krize přijde hlavně na řemeslné pisálky, kteří produkují série na objednávku.

No a jsme u závěru. Otázka je, co bude takovým mezičlánkem mezi autorem a čtenářem u elektronické knihy. Osobně si myslím, že eshop, místo, kde se o knize asi dozvíte, které vás k ní má nalákat. A jestli by bylo něco zatracená škoda, pak to, aby tohle místo provozoval nějaký Amazon, anonymní firma, kterou nikdy nebudou mít autoři na dosah. Pro kterou budeme jen abstraktní zaokrouhlovací chyba, nikoliv kultura svébytného národa.

Zbavit se mezičlánků je lákavé. Ale pamatuju se, že tuhle chybu v úvahách už jsme/jste jednou udělali. Když začínaly eshopy, každý mluvil o přímé distribuci. O tom, jak se počítače budou prodávat přímo z fabrik přes jejich eshop. A mně pořád vrtalo hlavou, proč by to tak mělo být. Proč by se to schéma mělo měnit. Pokud by mělo, už by se změnilo dávno, internet až tolik nového nepřinesl. A přitom přímý prodej, kdo s ním uspěl? To není jednoduchá disciplína. Eshopy s knihama to budou mít podobné.

Díval jsem se do čísel. Mám je z rána, když se pětiletka prodávala asi den, tak se jí prodalo sedmdesát kousků. To nezní tak libě. Kdybych psal leták, tak bych zdůraznil, že Koncernová pětiletka se prodává lépe, než Larssonova trilogie Milénium, kterou jsem vytěsnil ne žebříku. No zní dobře. Hůř, když to doplníte fakty (Larsson se v papíru prodává rok, kdo chtěl, už si ho dávno koupil atd). Další čísla nemám, ale budu je postupně sbírat. Samozřejmě, kdyby to tak bylo dál, tak za pár dní prodaly stovky kusů a to už by bylo zajímavé. Jenže dál to takhle nebude, prvotní zájem opadne. Kolik bude úspěch? Aby to byl opravdu úspěch, aby se dalo říct, že eknihy jsou reálná konkurence, muselo by se prodat několik stovek kusů. Pět set prodaných za tři měsíce je moje interní hranice, která pro mne znamená, že elektronické knihy jsou tady a teď. Jsou?

Marek Lutonský, když se dozvěděl, kolik se prodalo eknih Larssona, se vyslovil jako pesimista: eknihy jsou zatím minorita, ale hlasitá. Sdílím jeho obavy. Na druhou stranu možná trh potřebuje impuls, ten správný. Nebo ještě lepší načasování. Nebo jen nepovolit v tlaku. Ale tak je to vždycky. Až, když se to stane, budeme moci moudře usoudit, proč se tak stalo.

Nic mě ovšem nevede zatím a stále k jinému závěru, než k tomu, že mezičlánky potřeba budou. Pravda, budou na sobě muset zapracovat. Jenže jsme v Čechách, nejsou tu peníze na to, aby někdo vydrbal perfektní eshop s knihama hned z voleje. Je tu jen vůle lidí, tlačit to, snažit se a učit se. A to není málo. Jen to znamená, že zázraky nenastanou okamžitě.

flattr this!

Chcete přispěv na provoz Marigolda?
Můžete přes systém Flattr (umí i opakující platby - tlačítko výše) nebo PayPalem (tlačítko Donate níže).

Patrick Zandl @ 23:40 - Líbil se článek?

Počet komentářů: 34

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno 12×, průměr: 4.92)
Loading ... Loading ...

Právě vyšla moje kniha Koncernová pětiletka

23.3.2011

Avizoval jsem, že chcu tento pokus učinit. A stalo se. Na Palmknihách právě vyšla moje “nová” kniha Koncernová pětiletka. Takže pár dat k ní: je to jen a výhradně ekniha, vychází v běžných formátech epub/mobi/pdf tak, abyste ji přečetli na všech běžných čtečkách jako iPad, Kindle, CyBook, mobilech a dalších zařízeních včetně PC. Ale doporučuju čtečku. Kniha stojí 79 Kč (s DPH) a to je zhruba ten hlavní důvod, proč vychází i jako ekniha. V papírové verzi by se pohybovala někde mezi 150-200 Kč na obchodě. A co je na tom nejlepší? Kniha je bez DRM, tedy bez softwarové ochrany. Můžete si ji stáhnout ve všech zmíněných formátech a pouštět, kde je vám libo, pro přiměřenou osobní potřebu.

Koncernová.jpgKniha je něco, jako pokus. Když jsem měl vloni schůzku s šéfem Palmknih Jiřím Vlčkem, bavili jsme se o tom, co by bylo možné udělat pro to, aby eknihy v Česku šly podobně nahoru, jako v zahraničí. A kromě mnoha super nápadů (nakoupit a rozdat čtečky) vznikl jeden konstruktivní: chce to příklad. Chce to vidět, jak opravdu prodej eknihy funguje. To, že se běžné knihy prodají elektronicky desítky kusů půl roku poté, co vyšla tiskem, moc velký motiv pro vydavatele, jít do eknih, neznamená. Prodalo by se zásadně více, kdyby kniha vyšla včas elektronicky, bez DRM opruzů? Nebo si ji lidi nasdílejí, rozdají? A kolik se toho prodá, když vyjde JEN elektronicky? Bylo by to proveditelné? Jenže takhle nikdo z autorů knížku vydat nechce, namítal Jiří Vlček.

A tehdy mě napadlo, že mám šuplík plný vlastních knížek, u kterých je pravděpodobné, že k nim mám i práva (i když Dilia by mě přesvědčovala o opaku) a že by věc tedy mohla být proveditelná. A i rychle.

Rychle se akorát ukázalo, že tak rychle to nepůjde. Z knihy jsem totiž kdysi ve vzteku vyhodil dopsaný závěr, takže bylo třeba udělat nepopulární, sednout si na zadek a napsat jej znovu. Což se zrovna nehodilo, ale slib je slib, takže jsem sedl a psal. A nedávno dopsal.

Zkušenosti s tím, jak se vydává elektronická kniha, si nechám na později, na nějaký komplexní článek. Nyní je hlavně čas poděkovat Mileně Jakoubkové a jejímu novému vydavatelství Bookanýr, která se postarala o jazykové korektury a zdárné završení díla – a pamětníky Žertvova deníčku pozvat ke čtení Koncernové pětiletky. Za odezvu budu rád, ať už bude jakákoliv.

A vás ostatní budu průběžně informovat, jak si kniha vede. A ukáza je dostupná – překvapivě pod linkem Ukázka :)

A co je na té knížce ještě zvláštní? Pokusil jsem se sepsat kdysi příběh (a o tom bude někdy samostatné povídání, teorie příběhů, to je moje), který si mohou přečíst jak ženy, tak muži – a každý bude číst ve stejných řádcích něco jiného. Podařilo se? U někoho ano, u někoho ne… tak už to chodí :)

flattr this!

Chcete přispěv na provoz Marigolda?
Můžete přes systém Flattr (umí i opakující platby - tlačítko výše) nebo PayPalem (tlačítko Donate níže).

Patrick Zandl @ 16:22 - Líbil se článek?

Počet komentářů: 78

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno , průměr: 4.40)
Loading ... Loading ...

Rozpoznávat hodinky je někdy užitečné

Nastupuju do tramvaje, sedám si a na ruce kmeta za mnou bezpečně rozpoznávám hodinky na zápěstí. To jsou ony. Obracím se na něj: “U které jste sloužil?” Nejdřív se dívá překvapeně, pak z mého pohledu upřeného na zápěstí vytuší, odkud vítr vane. Odpovídá mi. Prý jen jako navigátor, ne pilot. Děkuju mu za to, že díky takovým, jako je on, nemáme z ostudy kabát. Vážně kývá hlavou a dá se do vyprávění. Jak já hodinky, tak on rozpoznal vděčného posluchače. Poslouchám, dokud už fakt nemusím vystoupit. Stejně jsem přejel. A oba máme o něco lepší den. Zajímavější.

flattr this!

Chcete přispěv na provoz Marigolda?
Můžete přes systém Flattr (umí i opakující platby - tlačítko výše) nebo PayPalem (tlačítko Donate níže).

Patrick Zandl @ 11:26 - Líbil se článek?

Zatím bez komentáře

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (zatím nehodnoceno)
Loading ... Loading ...

Abychom se vrátili k matematice digitální versus papírové knihy

11.3.2011

Nakouslo se to v komentářích pod článkem o patro níže. A protože jsem si to stejně chtěl hrubě propočítat a o komentáře jsem při přenosu článku přišel, sesumírujme si to a udělejme to s tím, že jde o hrubý propočet a bude zajímavé sledovat, čím se v praxi zjemní (a/nebo pojebe).

Koncernová pětiletka v papírové verzi by stála cca 150-200 Kč dle odvahy vydavatele. Za stávající sazby DPH bych dostal od průměrně naladěného vydavatele cca. řekněme těch 15 Kč.
Koncernová pětiletka v elektronické verzi bude stát něco jako 99 Kč, odpočtěme výpalného 20% pro pana Kalouska (19,8 Kč) a 25% pro eshop s eknihama, konverzi do eformátu a platební kanály (dalších 19,8 Kč). Ve výsledku zinkasuju 59 Kč jako autor. Drobný problém je, že z toho musím poplatit věci, co dělá běžně nakladatel, zejména korekturu a tvorbu obálky. Obálku jsem spíchnul sám, korektura vydá na další jednotky tisíc nákladu, v tomto případě řekněme 4Kkč. Musí se prodat 70 knížek, abych zaplatil tyhle náklady korektury.

Když bych prodal 2000 papírových knížek (to by nebyl na beletii neznámého pisálka špatný výsledek), inkasoval bych 30 000 Kč. Abych inkasoval tu samou sumu z eknih, musel bych prodat 580 elektronických knížek (70 je v tom na korektury).

I když prodám třetinu elektronických knížek, budu na tom jako autor stejně, stát dostane o deset procent vyšší DPH z kusu a vy si koupíte eknihu s třetinovou či poloviční slevou oproti papíru. (doufám, že jsem to spočítal správně, je přeci jen pátek).

Teď už je tu jediný problém: prodá se během roku, dvou, nějakých 600 kusů elektronické knihy, kterou si nebudete moci koupit na papíru? Beletrie, která je pro vás vlastně zbytná, kterou je “jen milo číst”? Upřímně, já nevím. Flotila Země se stáhla 7000x, ovšem za cenu 0 Kč, podle ní se to poměřit nedá. A to je právě to, proč ten pokus dělám a co mě na tom zajímá. Osobně bych těch 600 kusů považoval za dobrý výsledek a cokoliv v limitě zleva i zprava se blížící k tisícovce budu považovat za signál, že dokonáno jest a kdo půjde od válu, budou knihkupci a nakladatelé, kteří se nepřizpůsobí možnosti vydávat elektronické knihy.

Nelze zapomínat na kolaterální ztráty. Autora potěší, když si knihu přečtě hodně lidí a ačkoliv finanční výsledek je stejný, čtenost je třetinová. Bude to také znamenat menší odezvu na knihu? Obsahuje ta třetina lidi, kteří se o knížce zmíní na svém blogu, novinách, kteří ji zrecenzují? Bude takových zmínek a polemik pětina, nebo skoro stejné množství? Ani to nevím.

Další kolaterální ztrátou je, že za elektronickou knihu těžko někdo dostane nějakou cenu. Vydavatelé, kteří sedí v řadě porot, budou za takový počin nasráni, takže ruku asi těžko zdvihnou. Ne snad, že bych s Koncernovou pětiletkou mířil na Magnesia Literu – cena za nakladatelský počin svazu knihkupců, ale i na to je třeba myslet. Osobně bych řekl, že v tomhle se budou muset rychle eprodejci eknih pochlapit a nějakou cenu spíchnout, protože čestná uznanda je většinou na autorské tvorbě to jediné, co autorovi zbude :)

PS: Ano, prošel jsem smlouvy a ukázalo se, že za technickou literaturu zmíněnou v předchozím článku mi vydavatel dal 12% po odečtení marže obchodníků, zatímco za beletrii jsem dostal 8% z ceny před odečtením marže obchodníků. Nějak mi ten rozdíl před/po vypadl z hlavy a není mi jasné, kde se k tomu drobnému rozdílu vydavatel technické literatury dobral :(

flattr this!

Chcete přispěv na provoz Marigolda?
Můžete přes systém Flattr (umí i opakující platby - tlačítko výše) nebo PayPalem (tlačítko Donate níže).

Patrick Zandl @ 11:30 - Líbil se článek?

Zatím bez komentáře

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (zatím nehodnoceno)
Loading ... Loading ...

Pane Pistorie, bojujete za vydavatele, ne za autory…

10.3.2011

Se zájmem se pročítám diskusí na téma konec knih v Česku vinou DPH, vládní garnitury, důchodů a jiného neřádstva. Myslím si své. Především to, že vydavatelé bojují za zájmy své branže za zájmy vydavatelů, nikoliv autorů. Proč?

Jeden z citovaných, protože sexy, výroků, patří panu Vladimíru Pistoriovi, předsedovi Svazu knihkupců a nakladatelů. Našel jsem ho už ve starších článcích, tak nevím, jestli ten výrok oprášili novináři, nebo sám pan Pistorius usoudil, že se zase hodí: “Nechceme dopadnout jako hudební průmysl, který kvůli snadnému kopírování hudby a šíření po internetu, skomírá,” dodává Pistorius. “Hudebníci mají alespoň možnost koncertovat. Nevím, jak si budou vydělávat autoři, nejspíš začnou psát za výlohami.”
Tak abychom si to kvantifikovali.
Jsem autor bestselleru a můžu srovnávat cca 12 tisíc výtisků mojí knihy v ceně 249 Kč krámských a ještě malodépéháčkových. Z jedné knihy jsem podle smlouvy dostal cca 12% z “velkoobchodní ceny”, tedy po rabatu obchodníků a odpočtu DPH. Vytáhl jsem výkazy vydavatele a koukám, že jsem z výtisku dostal necelou desetikorunku. Vynásobeno a sečteno, dostal jsem necelých 120 000 Kč honoráře a to z velké části jen díky tomu, že jsem knize sám věřil a nepřistoupil na maličký paušál plus maličké procento, ale “vysoké” bez paušálu.

Stodvacet káčé vypadá jako excelentní suma. Zasaďme si ji do kontextu. První zhruba polovina těch peněz je rozložena do prvního roku, chodí v půlročních výplatách. Druhá polovina chodí v půlročních intervalech další cca tři roky, co je titul nějak prodávaný, než definitivně zapadne a bez další námahy a osobní angažovanosti je pryč. A to v tomhle případě šlo vlasně o slušně nadprůměrný lifetime knihy. Takže těch 120KKč je rozloženo do čtyř let. A co jsem za tyhle peníze vyprodukoval?

Knihu, kterou jsem psal tři měsíce čistého času ve veškerém volném čase a do které jsem umístil poznatky, konstrukce, příběhy, které jsem shromažďoval cca dva roky před tím ve svém “volném duchovním čase”. Když bych nepočítal ty dva roky, tak jsem dostal 40 000 Kč za měsíc práce, která také mohla dopadnout všelijak. Původní odhady prodejnosti byly čtvrtinové, mohl jsem dostat taky jen desítku. Suma sumárum, kdybych nastoupil do mekáče ke friťáku, měl bych stabilnější pracovní dobu i stabilnější příjem. A jen tím, že jsem se dostal mezi bestsellery, jsem se přehoupl do příjmového průměru ajtíka, co pucuje větráky v pecečkách v bance.

Kdybych zvládl napsat čtyři takové knihy ročně, mohl bych se tím uživit, to ano (akorát nevím, kde by mi zbylo na daně, na ty jsem musel vydělat jinde). Hloupé je, že já zvládnu jednu knihu za dva tři roky. Možná proto, že nemám čas – ale taky dost možná proto, že se chci držet nějaké laťky, na kterou bych čtvrtletní periodicitou nedosáhl. Sběr podkladů holt sebere hromadu času. Moje poslední kniha mi trvala tři roky a uznávám, že jsem detailista, protože kvůli popisu místa bitvy jsem nejenom jel na dotyčné místo, ale ještě jsem si procházel záznamy, jaké úpravy na dotčeném místě proběhly, protože by mi bylo trapno, kdybych v textu napsal “západním úvozem” a pak mi někdo prozradil, že ten západní úvoz tam vybagrovali jezeďáci před čtyřiceti lety, když zahrnovali pastoušku kulaka Járy Vyskoče. Ale i bez toho detailismu bych to na kvartál nespresoval.

Takže abychom si to ujasnili. Autoři v Česku na knihách nevydělávají. Mají to jako svoje hobby a proto píší. Kniha, pokud se dobře prodává, jim přispěje na rodinnou dovolenou. Vždycky, když knihu berete do ruky, tak si na to vzpomeňte. Ano, jsou výjimky, hlavně v branži červené knihovny, kterou vysmažíte rychle. Ze zájmu jsem si říkal, že bych taky jednu střihl, abych věděl, o čem mluvím, když o tom mluvím, ale ještě na to nedošlo, můj “mediaplán” je dlouhý. Pak samozřejmě provařený Viewegh, protože ze statisícového nákladu už na živobytí zbude a můžete snížit periodicitu. Jenže tam já nejsem a kdo ví, kdy budu a kdo ví, kolik českých autorů se k takovému postavení propracuje, to už není jen o schopnostech, ale taky o náhodě, tématech, která chcete nebo nechcete zpracovávat.

Pan Pistorius vemlouvavě promluvil k národu, zdvihl prst, že kvůli DPH autoři nebudou psát. Nebojte se, autoři psát budou. Ano, může se stát, že vydavatelé knih je budou vydávat ještě v menších počtech výtisků a autoři se chca-nechca přesunou k digitální distribuci. Protože čteni chtít být budou. Tak holt vyjdou jen elektronicky a po pěti letech, kdy se to v branži bude mlít, se situace ustálí: vzniknou noví vydavatelé, kteří budou řešit elektronické vydávání knih, noví knihkupci, kteří budou prodávat elektronicky, elektronickou čtečku bude mít i vaše matka a bábi, protože jen na ní budou jejich oblíbení autoři (zejména ti noví), prodejci se naučí dělat hezké dárkové vánoční certifikáty s digitálními knihami a všechno bude zase fajn. Jen pan Pistorius u toho už nebude. Ale tak to v branži chodí. Autoři zůstanou, protože “samo se to nenapíše”. Obmění se vydavatelé, protože jiní přijdou na to, na co nepřijde pan Pistorius a další “dinosauři”.

Sečteno a podtrženo: nakonec to všechno povede k urychlení elektronizace prodeje knih. A to je, řekl bych, ta pravá příčina, proč vydavatelé piští. Tahle změna je to, co neustojí, DPH by je netrápilo, o tom dobře vědí, že to si holt zaplatí zákazník.

PS: Ano, pořád platí můj slib vydat letošní knihu výhradně elektronicky a publikovat data, jak si vede. Už je hotová, nyní se řeší jen poslední čtení od lidí, jejichž názor bych ještě před vydáním rád slyšel.

flattr this!

Chcete přispěv na provoz Marigolda?
Můžete přes systém Flattr (umí i opakující platby - tlačítko výše) nebo PayPalem (tlačítko Donate níže).

Patrick Zandl @ 11:32 - Líbil se článek?

Zatím bez komentáře

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (zatím nehodnoceno)
Loading ... Loading ...

Překvapení z opruzoidního sympaťáka aka spam pablba

7.3.2011

O víkendu bylo promítání filmu o jednom pánovi z Ostravy. Radovan Kaluža. Pokud někdo nejlépe representuje moje výhrady k (některé) současné mladé “podnikatelské elitě”, tak právě on. Symbióza nekvalitního produktu s otravným marketingem založeným na spamování, vytváření podvodných facebookových stránek a skupin a jiným opruzováním života lidí na internetu. A co jsem se k akci promítání filmu dočetl? Že je to sympaťák a že lidé nevědí, co na něm ostatní mají. Však aji sklenku na baru zaplatil. A byl v pohodě.

K výše zapsanému to nemá vlastně žádný vztah, to opravdu ne! Ale je to další historka, která mi vytanula na mysli a tak ji zapíšu pro potřeby pamětí R.J. Rimmera. Kdysi jsem byl v Turecku pozván kamarádem na takovou párty, chlastačka na politické úrovni. Což je můj mor, nerad chodím s pány na led, protože jsem Borovského četl. Nu a tak jsem dorazil, občas konverzoval a pak jsem se dal do řeči s postarším pánem, kterého si nikdo nevšímal. Neuvěřitelně šaramantní a světa znalý pán. Vyprávěl o Africe, kde delší dobu pobýval, vyprávěl poutavě, měl kolosální přehled. Bylo příjemné s ním posedět, mimo jiné i proto, že na něj nebyla tlačenka a vzal mojí společností za vděk.

Za nějakou dobu se dokulil kamarád a začal mě tahat pryč. Zvídal jsem, co blbne. Prý se s tím pánem nebavíme. Proč ne, je to sympaťák, oponoval jsem. A ten přehled, co má…

Pointu, proč se s pánem nikdo nebaví, mi prozradil kamarád, až když jsme mířili domů. Pán měl skvělý přehled o Africe hlavně proto, že tam nějakou dobu pobýval. Jako šéf žoldáků měl v jedné dotyčné zemi za úkol průběžně vyvražďovat místní protivládní povstalce, což dělal velmi důsledně a s kolaterálními ztrátami většími, než je obvyklé, takříkajíc preventivními, aby nebylo, kam se vracet.

V tu dobu (bylo mi tak 25) jsem se nezmohl na nic jiného, než na otázku, proč ho teda zvou na párty, když se s ním nechtějí bavit. Nezvou, on dorazí, protože patří k místní podnikatelské rodině a formálně nic nespáchal.

Tehdy mi to nedošlo. Až později jsem si říkal, že mezi podnikáním a etikou by mělo být nějaké pojítko. Z důvodů, které lze těžko ekonomicky kvantifikovat, ale jistě by na to někdo chytrý jako Pinus měl nějakou teorii mezního užitku. Já teorii nemám, mám jen praxi, je mi zpětně při vzpomínce na toho sympatického pána s úžasným rozhledem na zvracení. A to přes to, že to byl světák, který projel světakraj a od kterého bych se mohl ledasco naučit i proto, že jsem ho na párty měl sám pro sebe.

Teď už jsem akorát starej a přecitlivělej, já vím, tím to bude.

flattr this!

Chcete přispěv na provoz Marigolda?
Můžete přes systém Flattr (umí i opakující platby - tlačítko výše) nebo PayPalem (tlačítko Donate níže).

Patrick Zandl @ 11:34 - Líbil se článek?

Zatím bez komentáře

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (zatím nehodnoceno)
Loading ... Loading ...

O rychlosti na silnicích, čili zase ledaskdo žvaní o něčem, do čeho nesvítí

6.3.2011

Svoboda vyjádřit se je skvělá věc, ale internet do toho přinesl jednu obměnu, kterou zatím těžko vyhodnotit: názor se nejenom může udělat každému, kdo má díru a nově také ho může vyjádřit tak, že jej slyší větší počet lidí, než osazenstvo lokálu. A tak se často setkávám s tím, že do věcí žvaní lidé, kteří tomu zjevně nerozumí, jen se jim zrovna navalilo. Ideálně se jsou schopni vyjádřit ke všemu, takový ten instantní názor po vzoru Nescafé, sušené sračky, které zapáchají, až když se podávají ke konzumaci. Většinou tu vtipné podání nahrazuje argumenty.

Příkladem může být obnovená debata o rychlosti na českých dálnicích. Četl jsem v posledních dvou týdnech řadu velmi vtipných názorů lidí, jejichž hlavní slabinou je, že jsou více vtipné, než fakty svázané s předmětem názoru. Ano, lze jistě argumentovat, že v Říši rychlost na silnici není limitována, což bývá hlavní argument. Méně zazní, že průměrný věk vozů v Říši je poloviční a průměrná pořizovací cena vozu o třetinu vyšší, protože to se do krámu argumentů buďto nehodí, nebo to dotyčného ani nenapadlo. A co nás napadlo nejméně?

Před několika lety jsem se v jiné věci potkal s lidmi, kteří projektovali dálnice. A na stejnou věc jsem se ze zájmu zeptal. Zvýšit či nezvýšit rychlostní limit na dálnici? Jejich odpověď byla obsáhlá, argumentačně podložená a já se pokusím reprodukovat to, co mi v hlavě utkvělo nejvíce.
Hlavním argumentem proti bylo, že většina českých dálnic se projektovala ještě za totáče a s tím, že provozní rychlost na nich nepřesáhne 110 km/h. Tehdy, pravil jeden z projektantů, se počítalo spíše s menším výkonem motoru a větší ochotou kroutit volantem – tedy s tím, že je lepší udělat serpentiny, než překonávat stoupání. Což byl názor opřený o socialistickou produkci vozů. A tento názor se přenesl nejenom do kroucených okresek, ale také do projektování dálnic. České dálnice prostě víc zatáčejí. A zatáčka je riziková věc.

S nižší předpokládanou rychlostí souvisí také to, jak se zatáčky konstruují, jak jsou ostré, jak jsou klopené a jakého materiálu i konstrukce se pro ně používá. A to byl další argument proti: dálníce se konstruují tak, aby řidičům “pomáhaly”. Potíže na dálnicích nevznikají v momentech, kdy je hezké počasí, ale naopak, když není. A dálnice by měla řidičům pomoct. Ať už aktivně tím, že zatáčka odvádí vodu a výška vodního sloupce i při velkém slejváku nejde přes míru, kterou za danné rychlosti vůz zvládne, ale také třeba tím, že zatáčka je vedená tak, aby řidič stačil zabrzdit či se vyhnout havárii, která se v ní stala a to i v mizerné viditelnosti. Všechno tohle se projektovalo na rychlost 110 km/h.

Ano, argument, že dnešní vozy jsou lepší, vedl už kdysi ke zvýšení rychlosti na 130 km/h, pravil tehdá pan architekt. Ale to je taky všechno. Dnešní vozy nejsou o tolik lepší, namítl tehdy. Pravda je, že dnešní dálnice se už projektovaly jinak, ale také ne všechny, mnohdy se muselo šetřit, takže se opět stavělo na staré limity, které ostatně vyplývají z předpisů a konstruovat na hypotetické vyšší limity nemá smysl a úřad by si to pravděpodobně nemusel obhájit, kdyby přišla kontrola a ptala se, proč se staví s předpokladem rychlosti, která na dálnici neplatí.

Výše uvedený argument mi přišel zajímavý a opomíjený. Z našeho povídání jsem si ho tehdy odnesl. Padla i řada dalších, možná více spekulativních, jako že čeští řidiči na něco takového jako neomezená rychlost nedorostli atd, hlavní závěr ale tehdy zněl, že posun rychlosti 130 km/h pro dálnice nelze plošně doporučit. Že by bylo možné stanovit úseky, kde lze rychlost zvýšit, ale že by to ve výsledku situaci spíše komplikovalo, neboť by to dálnici parcelovalo na úseky s vyšší a nižší rychlostí a řidič by si musel pamatova, kde zrovna jede. Což už ovšem je na řidičích. A ve výsledku padla kalkulace, že při dodržení maximální povolené rychlosti by se teordojezd na trase Praha – Brno zkrátil o 11 minut.

Tolik krátká interpretace názorů lidí, kteří to podstatné vymysleli a postavili. Možná by jejich názor neměl zapadnout pod hranici šumu. Ale uznávám, že se mi nepodařilo ho předat tak vtipně, jako to dělají instantní argumentační specialisté.

flattr this!

Chcete přispěv na provoz Marigolda?
Můžete přes systém Flattr (umí i opakující platby - tlačítko výše) nebo PayPalem (tlačítko Donate níže).

Patrick Zandl @ 11:35 - Líbil se článek?

Zatím bez komentáře

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (zatím nehodnoceno)
Loading ... Loading ...