Kniha Marigoldí léta byla pětiletým souhrnem toho zajímavějšího, co jsem zde na Marigolda napsal. A pokusem o samopublikaci, s jehož výsledky jsem se chtěl podělit. Nicméně doba byla turbulentní, na podělení se o výsledky nedošlo skrzevá naléhavější problémy a dnes už by asi ty dojmy byly zastaralé.

Původně jsem PDF Marigoldích let chtěl dát ku stažení zdarma, jenže jak bylo připravené pro tisk knihy, na čtení to bylo nevhodné kvůli formátu a řazení stránek. Nu a na přepracování čas nebyl. Až teď jsem to vyřešil šalamounsky. Původní zdrojový Word jsem poslal Jirkovi Vlčkovi na Palmknihy a on to celé přeložil do elektronicky knižních formátů a můžete si stáhout tu správnou verzi Marigoldích let z Palmknih zde. Co mne mrzí, že se mi nepodařilo vygenerovat verzi s přeložitelným obsahem, obsah by se zrovna v téhle knížce fakt hodil. Ještě uvidíme, zda se to podaří. Myslím samozřejmě obsah, kde kliknete na položku a ve čtečce vám to skončí na to správné místo.

Zatím jsem na hezkých 400 staženích po týdnu, což na sbírku textů z blogu není špatné. Kniha je ovšem zdarma, takže business suxes je to přiměřený tomuto faktu.

Tento týden se potřebuju vysekat ze psaní Příběhu strýčka Martina. Smolím to po večerech, když dodělám Lupu, psal jsem přes víkend. Ti, které jsem naposledy potřeboval pozabíjet, už jsou mrtví, chybí jen závěrečná kapitola a epilog. Pak si s tím bude hrát cenzor, já to půjdu celé přepsat nebo vyhodit a … a pak se uvidí.

PS: Tištěná verze Marigoldích let není a další dělat nebudu. Však to byla výroční záležitost …

Nedávno jsem spíše z legrace napsal článek o tom, jak všelijak se dají hackovat robotické vysavače. Ukázalo se, že slušné obliby došly vcelku vážně míněné, byť humorněji podané argumenty pro a proti dvěma v Česku asi nejprodávanějším modelům: CleanMate versus Roomba. Měl jsem možnost porovnat oba a ve více modelech a generačních provedeních. A aby to bylo snáze dohledatelné, vytáhnu toto porovnání zvláště.

U nás je velmi populárním produktem CleanMate společnosti Infinuvo, který je levnější (kolem 5 tisíc Kč, záleží na modelu a výbavě), jeho protipólem je Roomba, která stojí spíše dvojnásobek (nejlevnější stojí 8 000 Kč. Připlácíte si v případě Roomby za značku, nebo má i nějaké kvalitativní přednosti? Ano, jsou tu objektivní rozdíly a to tak, že značné, které umí používání robovysavače řádně znepříjemnit. Takže?

Především CleanMate nemá senzor přiblížení, takže zatímco Roomba před překážkou většinou zpomalí (pokud není moc malá) a jemně do ní ťukne, CleanMate do ní narazí v plné rychlosti a teprve nárazem překážku pozná. Může vám to připadat jako drobnost, ale až uslyšíte CleanMate, jak zoufale mlátí do zavřených dveří, argument pochopíte, nehledě k riziku rozbití váz či sošek stojících na zemi.

Druhou podstatnou výhodou Roomby je, že umí kopírovat zdi, protože si do určité míry mapuje pokoj. Tím dobře vysaje prach podél zdí. CleanMate jezdí vysloveně náhodně, nemá žádnou inteligenci a od zdí se jen odráží, nekopíruje je, prachu mu tedy podél zdí zůstane mnohem více. Je prostě méně pečlivý, protože je hloupější.

A do třetice, Roomba se umí vypořádat s problémy při pohybu, například zamotáním do kabelů elektriky, chlupů koberce a dalších překážek. Má terénní zdvihací kolečka a “cloumací” inteligenci, opakovaným pokusem o změnu směru a zpětným chodem či nadzdvihnutím na kolečkách se pokusí dostat z kabelu nebo jiné překážky. To CleanMate neumí. Jakmile se zadrhne, přeruší program, zapípá a zdechne.

Totéž CleanMate udělá, když se zasekne pod příliš nízkým nábytkem nebo třeba trubkou běžící po zdi. CleanMate totiž má ťukací čelo oblé, snadno se pod nízkým profilem zasekne. Ostré “ťukací” čelo Roomby se odrazí (nezaklíní se obloukem) a Roomba spolehlivě vycouvá. Je to rozdíl? Nu, je. Přijdete domů, těšíte se na robotem uklizený pokoj a zjistíte, že CleanMate chcípnul zamotaný v prodlužovačce na zemi, zatímco Roomba zvládla poklidit.

A na závěr: na CleanMate nepoznáte, zda douklidil, nebo z nějakého důvodu chcípnul, zatímco Roomba to výstražně indikuje diodou i hlasovým výstupem.

Mám-li srovnat kvalitu úklidu, subjektivně bych řekl, že Roomba sebere i jemnější prach a objektivní je, že je podstatně pečlivější a lépe projede celý pokoj. Na druhou stranu je náročnější na údržbu, občas musíte vyjmout kolečko (je to jednoduché) a vytahat z něj vlasy, obecně vlasy Roombě slušně zatápějí. CleanMate na to není tak háklivý, ale to je dané také jeho menší pečlivostí při sběru. Na druhou stranu kartáč Roomby se čistí podstatně lépe, než u CleanMate, kde se vlasy a hlavně prachové chuchvalce zapresují do štětin tak, že to nejde nijak kloudně vyndat. To se Roombě nestává, má kartáč líp vymyšlený a je k němu čistící kroužek.

To jsou prodejní argumenty, které pomohou vyrovnat se mentálně s tří a více tisícikorunovým rozdílem. Pokud nemáte malý byt v provedení mikro-loftu s plovoucí podlahou a bez předmětů na podlaze, CleanMate postačí, ale pokud máte byt s kabely na zemi, rozestavěným nábytkem a věcmi na zemi, které nechcete pořád uklízet, bude Roomba lepší volba.

Na závěr vás možná zaujme, zda si máte u Roomby připlatit za dražší model s programovatelnou automatikou, která spustí luxování v předem naplánovaný čas. Abych to shrnul: nutné to není, ale je to fajn, když si zvyknete. Roombu totiž můžete naprogramovat, aby se vydala luxovat třeba každý den ve vybranou dobu. Pokud máte pokoje prostupné bez vysokých prahů a zvláště, koupíte-li sadu s majákem, který Roombu nepustí do dalšího pokoje, dokud nemá jeden hotový, snížíte si denním luxováním prašnost v bytě, aniž by vás to stálo mnoho práce. Navíc každodenní prach je jemnější, takže Roomba zvládne vyluxovat tři pokoje pečlivě a vysypete z ní prach, až se vrátíte. Totéž můžete dělat ručně: zapnout Roombu, když odcházíte, jenže často na to zapomenete. Automatika je zkrátka lepší, ale za příplatek.

Je zajímavé sledovat, jak prakticky všichni IT lidé, kteří mne znají, automaticky předpokládají, že mám Apple iPad doma. A ptají se mne, jak jsem s ním spokojen a jak se mi s ním dělá. Odpovídám, že spokojen jsem moc a nedělá se mi s ním nijak, protože ho nemám. Cože to?

iPada jsem v ruce měl a moje nadšení je podobné jiným nadšením z podobných produktů, kupříkladu před lety z iPhone. Jenže po delším uvažování jsem usoudil, že iPad není produkt pro mne. Důvodů je několik a pokusím se o ně s vámi podělit.

Hlavním je asi fakt, že iPad je produkt pro konzumaci obsahu, kdežto já obsah spíše vytvářím. Mou dlouholetou touhou je, přijít si do kavárny, vybalit si krabičku cca velikosti cigaret (sirkovou bych ztratil), z ní se vyloží slušná obrazovka i klávesnice a já už mohu pracovat na tom, co mi zrovna letí hlavou. Upřímně řečeno, na tohle iPad zrovna moc není. Ano, mohl bych si dokoupit maličkou hliníkovou cute bluetooth klávesnici a připojit si ji, nebo průhlednou plastovou vyndat ze skříně (ana jest větší). Jenže, jak moudře pravil Dušan, to už si přeci můžu vyndat notebook. A to je blahá pravda. Protože iPad budu štelovat na stojánku, opírat o nápojové menu kavárny a kdovíjak jinak se pokoušet s ním vyloudit to, nač jest notebook přizpůsoben takříkajíc od přírody.

Na sledování filmů mám notebook nebo velký počítač, na poslouchání hudby iPhone, na knížky Booken. Na surfování po webu mobilně iPhone, (snažím se tomu vyhýbat, ale používáním RAZR2 už bych se moc nechlubil, mapa je moje killer app…), když jsem doma či v práci, tak spíše velký počítač.

iPad se mi tak trefil do velmi tenké skulinky. Žádnou z jeho silných stran nedocením natolik, abych za něj dal požadované peníze a jeho slabiny by mne příliš štvaly. Možná bych na něm četl knihy pohodlněji, než na Bookenu, ale štvalo by mne, že tam nejsou žádné české. Surfoval bych po webu, ale jen bych tím zabíjel čas, co nemám. Prohlížel bych si na něm fotky, jenže v Lightroomu v nich mám neskutečný bordel a nevěřím, že by mi s tím iPad jakkoliv pomohl. Takže ne, iPad jsem si nekoupil.

To neznamená, že bych tabletům nevěřil. Apple skvěle odstartoval jejich boom a dá se čekat, že letos to s nimi půjde nahoru v zahraničí, příští rok i u nás. Na trh se dostávají tablety s Androidem, vypadají rovněž nadupaně a skvěle, až se vylepší jejich česká podpora, budou to také skvělé stroje, které mne možná udolají na to, abych si je za několik tisícovek koupil k lépe vypadajícím konzultacím webových služeb, sledování filmů s titulky a dalším drobnostem.

Stran mé věčné touhy se zdá, že lepším řešením opravdu bude netbook. Poté, co baterka v mém MacBooku vydrží pod hodinu a notebook je v obecném rozkladu způsobeném těžkým životem se mnou (čtyři léta stár), jsem začal občas používat Markéty AsusEEE 1000H. Jednoduché, slušné. Na baterky čtyři hodiny, během nichž napíšu i kratší telenovelu nebo týdenní zprávu Lupy. A co víc, funguje mu bezchybně podpora Ufona, který mi v Praze zajišťuje slušné a cenově mně přijatelné připojení - poté, co jsem updatoval z 10.5 na notebooku na Snow Leoparda 10.6, je mi můj Vertex modem u Ufona lidově řečeno na prd (ovladače v nedohlednu). S Windows ovšem jede.

V případě netbooku jsem spíše začal pošilhávat po řešení dát na něj jiný operační systém, pravděpodobně nějakou bázi Linuxu. Na to, co potřebuju, většina z nich stačí: psát, trocha toho Skype, GTalku, pošty a webu. Psaní probíhá stejně většinou v Google Docs, takže textový editor není veliká nutnost, i když pro prostředí bez signálu vyhoví. Pár systémů jsem už otestoval, příjemně překvapil nokiácko intelský projekt MeeGo, který je opravdu na netbooky efektní a efektivní.  Dobře se jeví i Linux Mint a Ubuntu se svou verzí pro netbooky. Zaujalo Easy Peasy, nezaujal Chrome OS, na něj je zatím fakt moc brzo. A Jolicloud se mi líbí standardně… Co mne brzdí, že se mi zatím nepodařilo rozběhat ufouní modem. Ten sice má Linuxový ovladač, ale když s linuxem neumíte, tak ho do těch distribucí dostanete těžko, což se mi právě prokázalo. Rozcházet Mac OS X na neoficiálním hardware se mi fakt nechce.

A to mi připomíná můj závěr. Operační systémy pro netbooky se začínají blížit stádiu laické použitelnosti. Všechny výše uvedené rychle nabootují a proberou se z uspání (ano, to uživatele megaprudí, jak to u Win nefunguje), nabízejí běžné pracovně brouzdací služby i podporu multimédií, vše v hezkém hávu. Windows na netbooku jsou overkill - zatím to byla nutnost pro spuštění těch pár programů, ale s novými distribucemi jsou obavy pryč. Dá se to pomalu používat.

V tomhle netbookům věřím. Mohou být mou příští krabičkou, se kterou budu psát u stolku v kavárně. Otázka zní, zda se najde dost takových, kteří něco takového ocení a nepodlehnou svůdnému kouzlu tabletů…