Google přidal do svého Gmailu hezkou novinku - podporu IMAP protokolu. Pro její aktivaci musíte vlést do Settings a do volby Forwarding and POP/IMAP. Pokud ji nemáte, tak to máte smůlu, ještě to na vašem účtu není aktivní.

Četl jsem dnes článeček Artura Denta věnovaný obtížnému rozhodování v pozici duchovního šéfa Bloguje.cz. Rozhodování, i když to tak nevypadá, je jednou z nejtěžších lidských disciplín. Už proto, že je disciplínou velmi abstraktní a na první pohled snadnou. Vezmete možnosti, poměříte je a rozhodnete se. Kéž by to tak bylo.

Mám s rozhodováním sporů na internetu podobné zkušenosti, jako Artur. Těžké. Když internet začínal, byl jsem dokonce v rozhodčí komisi, která rozhodovala spory kolem registrací v doméně .cz. Tehdy to fungovalo tak, že když se vám zdálo, že vám někdo vyfoukl doménu, obrátil jste se na takového rozhodčího, ten rozhodl a podle něj se registrátor TLD rozhodl. Mohli jste to napadnout soudně a za čtyři-pět let se domoci své domény, pokud jste neměli ten pech, že soud přizval jako odborníka jednoho z těchto rozhodčích. Protože tehdy velký výběr “znalců” nebyl. Byla to krušná doba. Mnoho lidí prskalo, když jsem se pokoušel jim vysvětlit, že zásada je triviální: buďto mají jméno registrované jako ochrannou známku a pak je rozhodnutí v jejich prospěch (leda by soupeř měl známku stejného znění v jiné třídě, což se stát může), nebo nemají. A když jméno své firmy, svého produktu nechrání, tak si měli alespoň dříve vzpomenout na registraci.
(pokračování článku…)

Tak jsem prošel skříně, zaevidoval nepoužívané a dvě věci musí z domu: Asus R2H a Nokia N95. Obojí nahradil tandem MacBook a iPhone.

- Ultramobilní PC Asus R2H

- Nokia N95 + 1GB karta

Do dražby věci šly za korunu, dražím je sedm ní, takže do příští neděle. Na výsledek jsem zvědav - jakpak takové hračky ocení trh

Před pár dny udělal Apple věc, kterou dělá jen opravdu výjimečně. Oznámil, že se něco stane a nebude to hned. Oznámil, že v únoru 2008 nabídne vývojářský kit (SDK) pro iPhone a umožní do iPhone oficiálně nahrávat plnohodnotný software třetích stran.

Co je na tom tak výjimečného? Tak především to, že Apple většinou “události budoucí ani spekulace” nekomentuje. Když oznámí novinku, tak tím způsobem, že zítra se začíná expedovat. Výjimky dělá jen v opravdu výjimečných a důležitých případech, jako bylo ohlášení operačního systému Mac OS X 10.5 Leopard nebo přechod na Intel platformu. I samotný iPhone oznámil spíše proto, že potřeboval předat dokumentaci FCC a lidem v Apple bylo zřejmé, že odtud se informace o telefonu rychle prosákne do médií, protože všechny výrobky procházející FCC jdou automaticky na web.

Otevření iPhone vývojářům oznamuje Apple čtyři měsíce předem. Důvod, soudím, byl prostý: vývojáři i uživatelé hrozili vzpourou, psali petice a nešlo je donekonečna šponovat. Apple by si tím ublížil moc a moc. Raději ze své strategie neoznamovat ustoupil a publikoval vysvětlení, které zní věrohodně.

Abychom správně rozuměli kontextu. Když byl iPhone oznámen, o možnosti instalace aplikací třetích stran se nehovořilo. Když šel do prodeje, nikdo to ani příliš neočekával, protože se moc nevědělo, jak podobný je operační systém OS X v porovnání s desktopovým Mac OS X. Když se ukázalo, že podobnost je značná a předělané je především GUI, ukázalo se také, že šikovní lidé budou moci vytvářet software i pro iPhone. Nativní software, ne jen webové aplikace nativně se tvářící. A aplikací se rychle ukázala celá řada, v současné době je jich několik stovek nativních aplikací, které se do telefonu oficiálně nedají nainstalovat. (pokračování článku…)

Google přichystal příjemnou novinku, po inovované mobilní verzi Gmailu dostupné přes web připravil také mobilní verzi Google Docs. Z mobilu si lze snadno prohlížet jak textové dokumenty, tak excelové tabulky. Stačí prohlížeč v mobilu nasměrovat na docs.google.com/m - tedy za lomítko přidat to m, což je u Google rozlišovač mobilní verze aplikace. Nepříjemná věc je, že webová aplikace umožňuje pouze čtení, nikoliv editaci dokumentů. Také nelze nové dokumenty přes mobilní web přidávat, pokud jste si ale poznačili email adresu pro své Google Docs, můžete si je přeposílat na tento email, hezká to vychytávka. A také, ačkoliv je i verze optimalizovaná pro iPhone (sama se detekuje), není zcela dobře zformátovaná, takže jedno tlačítko ujede a vejde se jen v landscape režimu.

Jak Google Docs mobilně vypadají?

U třetího obrázku ty ikonky vpravo dole a ikonka foťáku nepatří ke stránce, to se mi podařilo vyfotit i alternativní launcher pro iPhone a moc netuším jak, protože kdybych ho chtěl vyfotit, tak se mi to jistotně nepodaří.

Zajímavostí také je, že Gmailu výrazně rychleji narůstá prostor pro emaily. Google hodlá holt dávat více prostoru zdarma. Milé.

PS: Paradoxem je, že na iPhone funguje i normální (ne-mobilní) verze Google Docs. V ní lze dokumenty i editovat. V Safari na Mac OS X ovšem nefunguje, musíte si instalovat betaverzi Safari…

Ekosystém kolem iPhone je zajímavý. Tak například vznikl plugin pro WordPress, který optimalizuje vzhled serveru, pokud na něj přistupují lidé přes iPhone. Takže jsem to vyzkoušel, plugin si mírně upravil do češtiny (ne zcela) a instaloval. Vypadá to na iPhone fajnově…

Takže Marigold je jeden z prvních serverů v Česku optimalizovaných pro iPhone (marketingově to zní hezky). Myslel jsem si, že to bude práce pro tři lidi, které znám jménem, ale pohledem do logů se ukázalo, že návštěvníků z iPhone bylo za říjen několik desítek (přesně jsem to nepočítal).

Jaký to má smysl? Především se mi vlastní server pěkně čte. A o to tu jde… Jen tak na okraj: odhad, na kterém se s MaLérem docela shodujeme, je 500 ks iPhone v Česku. Zájemců je hodně, už existuje i počeštění atd. Inu, je s tím miláškem legrace.

(Poděkování na screenshot MaLerovi, já sám jsem se ještě nenaučil je dělat)

Invaze reklamy a jiných typů sdělení třetích stran do našich životů i do prostředí, které jsme doposud považovaly za nedotknutelné, souvisí s narůstajícím přesvědčením, že na reklamě lze vydělat kdekoliv a kdykoliv. Kde jsou ty časy, kdy se nad prvním inzerátem v novinách lidé podivovali. Dnešní noviny jsou zaplaveny inzercí, takže redakční informace zabírá někdy i jen polovinu plochy. A bude hůře. Zatímco dříve noviny a časopisy vznikaly s prvotním záměrem dát čtenářům nové podněty, dnes je prvotní záměr vytvořit reklamní nosič. Což je na řadě těch nově vznikajících děl až nepříjemně vidět a takové časopisy o bydlení jsou plejádou inzerátů, označených i neoznačených PR článků a jednoho tematického článku, který beztak slouží k tomu, aby vykolíkoval oblast pro inzerenty zajímavou a umožnil je efektivně a “bezešvě” nabalit na obsah.

Reklama postupuje dál a dál. Moderní je reklama na záchodcích. Moderní je virál. A hitem se znovu stává mobilní reklama, kde narážíme na paradox: poptávka převyšuje nabídku. Copak to? Inu, existuje řada mobilních služeb, které by se chtěly zviditelnit přímo v mobilech. Jenže málo inzertních prostor. Většinu z nich totiž provozují mobilní operátoři a ti si do nich zatím moc inzerenty nepouštějí, jsou to pro ně drobné. A tím tak zájem vývojářů o mobilní internet končí, kromě pár firem, které se účastní spíše z povinnosti, než ze slušnosti.

Největším morem mobilního internetu je podraz zvaný Opera Mini. Tenhle prográmek nahrajete prakticky do každého dnešního (a většiny včerejších) mobilního telefonu a umožní vám procházet s dostatečným komfortem klasické webové stránky. Jistě, očeše je o grafiku, rozláme formátování tak, aby se dala stránka číst i na pididispleji, ale prakticky můžete používat webovou verzi. A to je veliké vítězství uživatelů, protože verze wapové jsou nespolehlivé, obtížně se hledají a většinou i zle používají. Z mobilního internetu se rázem zase stává ten klasický internet, akorát ta inzerce tam jaksi nefunguje, protože Opera Mini spolehlivě likviduje veškerý flashový balast. A tak miláčkem uživatelů mobilů se stává Flash. Miláčkem proto, že se v něm dělá vlastně hlavně reklama a když ho Opera Mini ignoruje, dobře dělá.

Nedávno jsem dostal dobrou otázku. Proč Steve Jobs v iPhone nepodporuje mobilní internet? Proč tam ten dědek plesnivý nedal podporu MOBI domény a WML? Těžko mluvit za něj, ale osobní můj názor: asi si (a já taky) myslí, že mobilní internet v tom pojetí, jak ho deklarují operátoři, je mrtvá cesta. Adjektivum “mobilní” nemá znamenat ovládaný mobilním operátorem, ale dostupný na cestách, při pohybu. Což iPhone plní. Pravda je, že se s ním nedostanu na wapové stránky. Pravda také je, že je mi to dost fuk, protože ty webové s ním jdou používat naprosto skvěle.

Operátoři si tohoto jevu povšimli a řada z nich přezbrojila. Jak a kam, to je jiná kapitolka, ale budování rozsáhlých obsahových týmů zatím moc nehrozí. Většinou se operátoři saturují nákupem contentu od třetích stran, protože většinou už za pár milionů ověřili, že provozovat mobilní síť je trošku jiný business, než dělat obsah.

To neznamená, že by nás reklama na mobilech nedostihla. Přeborníkem v tom jsou v česku T-Mobile a tak trochu i Vodafone. T-Mobile považuje rozesílání SMS zpráv svým zákazníkům o nových službách za součást strategie, jak zákazníky udržet ve střehu. Zákazníka jistě potěší zpráva, že si může přes SMS objednat tapety z poháru UEFA (za pouhých 50 Kč kus). A skutečnost, že některé zákazníky taková zpráva pěkně prudí, je operátorovi trochu volná. Ačkoliv, právě T-Mobile a po něm i ostatní operátoři, zavedl kvótu na počet těchto sdělení měsíčně, protože se ukázalo, že i tahle sranda přeci jen něco stojí - po každém takovém SMS spamu byla čekací doba na infolince delší, hovory jednostrannější, mluva jadrnější a hlasitost vyšší. Přesto: u všech operátorů to zůstává “součást komunikační strategie”. Vpadnout do soukromí vašeho mobilu a nutit vám službu, kterou pravděpodobně nechcete.

Je zbytečné se vozit jen po operátorech. Po možnosti “marketingově využít potenciál mobilu” lační řada firem a pokusy zejména v zahraničí jsou v plném proudu. Na mobil se dopravují SMS zprávy s nabídkou marketingových tutovek, pomaličku se rozjíždí MMS zprávy. Telefonické nabídky už jsou klasika.

Kde se v těch firmách ta drzost bere? Za mobil si přeci platíme!

Platíme. Jenže si platíme i za noviny. Za televizi a rádio. Američani za rádio neplatí, ale platí si za rádio, když ho chtějí bez reklam. A to je ta pointa.

Invaze do našeho soukromí je čím dál intenzivnější. Už ani ten mobilní telefon, dosud považovaný za poslední ostrůvek svobody proti všeobklopující reklamě, není jistý. Ba právě naopak, stává se prostředkem kšeftování naprosto stejně.

Nedávno jsem si prošel seznam přijatých hovorů a zevidoval si, co bylo co. Dvacet jedna za den. Osm z toho byly mně k užitku (přátelé, rodina, kolegové). Zbytek byly ptákoviny ve stylu “máte možnost získat výhodný úvěr”, “zveme vás na představení nového typu příčně pruhovaných dálničních povrchů” či “mohla bych vám položit pár otázek”. Jen jedno číslo z těch přijatých bylo neznámé a mne ku prospěchu, jinak všechny ostatní neznámé byl spam. Řešení: neberu příchozí hovory, když nemám volajícího v paměti telefonu. A jednoduchá aplikace v N95 pošle volajícímu SMS zprávu, aby mi poslal sms se svým požadavkem, že teď nemohu mluvit. Rizika to má. Kdyby mi volal Bill Gates, že mi hned teď chce věnovat Microsoft, asi by té SMS zprávě moc neporozuměl. Ale zase tak často si nevoláme, abych tohle riziko nemohl podstoupit. Jak to budu řešit na Apple iPhone, to ještě musím vymyslet. Oproti Nokii má alespoň tu výhodu, že zobrazuje jméno volajícího i v případě, že mám jeho jméno v telefonním seznamu vícekrát.

A co s tím placením za soukromí? Myslíte si, že sýčkuju? Není to tak dávno, kdy se chystalo zařazení mobilních čísel do telefonního seznamu a jeden z operátorů přišel s objevnou myšlenkou, že platit se bude ne za zařazení, ale za vyřazení ze seznamu. Trochu mne to nakrklo a protože operátor měl těchto vroubků více, rozloučili jsme se.

Do budoucna ale bude soukromí stále cennější komoditou. Za jeho ochranu budou lidé vydávat více a více peněz. Za to, aby jejich mobilní číslo nebylo dostupné komukoliv a mohl se na něj dovolat jen někdo (peníze v podobě dodatečného software či služeb), aby jejich identifikační průkazy nebyly přes RFID čitelné každému. Za osobní pole deformující obraz natáčený všudypřítomnou kamerou privátního či policejního systému (měli to už Návštěvníci, chci to taky!). Za lidi, kteří prohledají internet a najdou o vás, co tam je. A zařídí, aby to zmizlo nebo alespoň nešlo najít. Udělejte si malý test. Zadejte si do Google své jméno a telefonní číslo nebo email. Sám jsem překvapen, kde všude se najde…

Budeme platit za to, aby náš mobilní telefon zůstal vyhražený pro to, k čemu sloužit měl. Naší komunikaci. Ne komunikaci těch druhých. Spamu.

A kdo ví, jestli se nám to podaří přeplatit.

Jen tak na okraj: je to velmi nerovný boj. Zatímco s reklamou vám do života může kdekoliv a kdykoliv vpadnout, vy opačně reklamě do života vpadnout nesmíte. Zatímco reklama vám může lživě tvrdit Moje banka, můj život, zkuste si dát do celostátního denník stejně “pravdivý” inzerát, že Komerční banka je banda lumpů, podvodníků a zlodějů… Nepřijde vám to… trochu rozpor? Trochu nefér? Nedivte se potom, že existuje řada aktivit, které hlásají, že ochranné známky, značky a loga vstupem do veřejného prostoru přestávají být chráněné a lze s nimi provádět cokoliv. Že je to totéž, jako přijít na diskotéku a pak tvrdit, že jste nevěděli, že se tam tancuje. Noční můra brand specialistů, kteří mají jediné štěstí, že zákon a hlavně výkonná moc je na jejich straně…

PS: Ano, já vím. Namítnete, že jak z toho začne být problém, vloží se do toho stát, politici a regulátoři. A nějak to urovnají.

A toho se právě… ehm… bojím…

Sbírka střípků z mobilního světa pro letošní podzim je zajímavou směsicí. Když jsem označoval Apple a jeho iPhone za největší událost mobilního světa, zjevně jsem se nemýlil, ať odpůrci iPhone nadávají, jak chtějí.

Znakem posledních měsíců je snaha výrobců vůči iPhone se vymezit. Následují tak uživatele, kteří se vůči iPhone vymezují pozitivně nebo negativně. Stejně tak výrobci. Takže si to trochu shrneme…

(pokračování článku…)