Od dnešního večera do 13/7 nelze očekávat, že bych reagoval na emaily nebo telefonáty (na ty ostatně nereaguju ani tak). Proč? Dovolená. Takže kdyby hořela Praha, tak jedině SMS…

A než se vrátím z dovolené, můžete mi udělat radost a pokud se vám líbila Flotila Země, tak pro ni můžete hlasovat v soutěži scifi povídek Einsteinův mozek. Je v kategorii románů.

Rozhovor s Petrem Koubským jsem četl v tištěné verzi iDnesu v sobotu. Mějte mne za nostalgika, já vím, že mám tablet s internetem po bytě na dosah a když vyrazím s dcerou do lesa, mám s sebou N95 pro každý případ. Jenže já si stejně v sobotu ráno rád sednu na židli, usrkávám presso silné tak, že by se dalo krájet jako rákosníček a čtu si papírové noviny. Přijde mi to takové… retro…

Dneska mne Adam upozornil, že si mám přečíst online verzi rozhovoru na iDnesu. Neměl jsem to dělat, zbytečně se mi zdvihl žaludek nad tím, co lidé dokáží napsat do diskuse, když jsou anonymní. Redakce zřejmě zapracovala a ledasco odstranila, jenže co si myslet na otázky charakteru “kdo je to koubský? A co je to za experta?”

Ten, kdo takovou otázku pokládá, se pravděpodobně domnívá, že se vymezuje vůči oné osobě a že tak dává najevo svoji nadřazenost. Je to zajímavá domněnka. Vždy jsem si myslel, že nadřazenost prokazují znalosti, nikoliv neznalosti. A pořád si nemyslím, že se pletu.

Co člověk musí udělat, aby i taková anonymní tlamička usoudila, že jde o osobu dostatečně známou?

Kdo to jméno nezná, zabloudí na Marigolda snad jen shodou mystických pochodů probíhajících ve vyhledávacích algoritmech Google. A tak je zbytečné rozebírat, jak a v čem je Petr Koubský expert. Je možné, že už by nevěděl, do jaké patice patří procesor Intel Core Duo. O tom to není, ani o tom, že bych nevsadil na to, že by patici správně určil sám Otellini. Názory Petra Koubského vždy velmi jasně shrnovaly postoj určité generace a to se vzácnou vytříbeností, precizností a srozumitelností. Presentovaly určitý konsensus, na němž bylo možné se shodnout z obou stran technobarikády. A to je vlastnost dnes výjimečná, hodná parlamentářů či publicistů. A také hodná zapamatování.

Rozhovor si přečtěte, i když pro vás mnoho nového asi nepřinese. Jen tu diskusi doporučím pro zdraví a klid duše vynechat.

Mám malý soukromý problém s Gmailem. Jeho podstatu odhalí následující obrázek:

Ano, heslo “již nikdy nebudete muset smazat žádný email” se bude během pár dní prověřovat ohněm. Kapacita mé zhruba 3GB veliké emailové schránky na Gmailu bude totiž vyčerpána. A co se stane pak? Já nevím. Bude Gmail moje emaily odmítat? Postoupím do dalšího levelu? Pozve mne googleduo na večeři, kde mne poprosí, abych z Gmailu vypadl? Já nevím. Ještě jsem nedohledal podobný případ vyčerpání Gmail schránky.

Dnes je to jednoduché, dneska jde v Gmailu mazat úplně. Můžu projít poštu, něco povyhazovat, ale to je přesně důvod, proč jsem si Gmail pořídil: že nemusím. První emailový příspěvek mám v Gmailu z 24.8.2004 a od té doby ho používám prakticky na všechnu poštu. Chodí mi sem i firemní pošta, soukromá, všechno. A že patřím mezi heavy uživatele. Však taky 3 GB pošty jsem nashromáždil bez většího používání příloh, přílohy totiž ukládám do Google Docs, pokud jsou to dokumenty, ostatní mám zpravidla na Mackovském iDisku nebo Box.netu.

A jak vypadá moje ranní hlášení o poště? Téměř čtyři tisícovky nevyřízených emailů je už klasika. A 27 000 spamů je moje měřítko spamování. Gmail totiž emaily označené za spam vymaže po třiceti dnech. Takže pokud si člověk trochu pamatuje čísla, tak ví, jak je na internetu “spamno”. Hodně moc. Ještě před dvěmi lety se moje spam složka pohybovala na pěti tisících, před rokem šla přes deset a rosteme exponenciálně.

Tak co, Gmaile, jak se pochlapíš?

Mějte mne za zkostnatělého, ale novým Google Analytics nemůžu nějak přijít na chuť. Ty starý byly sice ošklivější, ale v těch nových prostě nevím, jak se doklikat na data, která v těch starých byla na pár kliknutí.

Google Analytics jsou skvělý nástroj pro lidi, kteří holdují číslíčkům, což já jsem. A jsou mocné, pokud se v nich mocně orientujete. Starou verzi jsem znal po slepu. V nové to buďto neumím najít, nebo to tam není a jelikož přístup do staré verze asi brzy zmizí, bude mi ouvej.

Rozumějte. Základní data presentují nové Analytics pohodlněji a přehledněji, než ty staré. Jenže základní data jsou na povšechný přehled a detailní analýzy z nich neuděláte.

Dodrbané Entrance Paths

Prvním reportem, který mi dělá starost, je Entrance Paths, tedy cesta, jíž putují lidé po vstupu na váš web. Na Marigoldu je mi to fuk, ale na Streamu jsou to důležitá čísla. Teoreticky bych se z nich měl dozvědět, jaké navigační prvky a jak lidé využívají.
(pokračování článku…)

Z podobného soudku, z jakého se vylíhli Paroubkovi marťani, jsou i zbrusu noví u-foni české telekomunikační scény. Ještě nestihli ani prvních pár zákazníků a už se postarali o slušné dusno navíc k tomu, o které se stará okluzní fronta.

Start U-fona byl po prvním očekávání poněkud rozpačitější. Očekávala se nejenom lepší nabídka, ale hlavně slušnější pokrytí. V diskusích se hromadně lidé vyptávali, jak může “čtvrtý mobilní operátor” nabízet jen fixní telefony a odborníci jim vysvětlovali, že ty fixní telefony jen fixně vypadají, fakticky jsou bezdrátové. Tohle dohadování nutně muselo skončit patem, protože dialektická filosofie nás učí o jednotě funkce a vzhledu ergo jevit se tak znamená být takový. Co na tom, že tarif je líbivý, když Prahu pokrývá jedna základnová stanice plácnutá do zahrádkářské kolonie a další čtyři stanice najdete až ve Východních Čechách.

Proč tedy U-fon startoval?

Někteří si udělali závěr záhy a to v souvislosti s tichem, které se rozhostilo. Tradičně to před bouří. Ve skutečnosti nešlo o to penetrovat východočeský trh a okruh kolem budovy Sitelu v Praze. Ve skutečnosti šlo zejména o to, že stávající mobilní operátoři vyslovili svůj údiv a zejména T-Mobile se pokusil v dubnu úřadu regulátora dotázat, jak to bylo s přidělováním frekvencí aby se dozvěděl, že si má prostudovat archivy Telekomunikačního věstníku a co v nich nenajde, jest obchodně tajno.

Management Mobilkomu musely podobné otázky znervóznit a tak start souvisí mnohem spíše než s marketingovým podchycením trhu se snahou rozjet něco, o co bude možné se soudit. Pravdou totiž je, že k frekvencím Mobilkom přišel cestou, kterou bychom mohli označit za nestandardní. Rozhodl se totiž tvrdit, že v praxi nikdy nepoužívané frekvence udělené pro PAMR síť Tetra byly provozovány ve zkušebním provozu a nyní v zájmu technologické neutrality přecházejí na technologii CDMA. Což měl každý soudný člověk rozporovat. Nikoliv tak ČTÚ v roli regulátora. Proč rozporovat? Protože i kdybychom přistoupili na argumentaci technologické neutrality, nemohli bychom přehlédnout, že systémy Tetra jsou určeny k jiným službám, než CDMA2000 EV-DO a musíme opravdu fest zavírat obě oči a nos, abychom je mohli povážit za drobnou technologickou záměnu systému.
(pokračování článku…)

Pro jistotu to napíšu hned na začátek a následně rozvedu: článek Windows Vista je špatný systém jsem nemyslel vážně a byla to jen parodie na sociosystém lůzy …

Došlo to menšímu počtu lidí, než jsem očekával. Předchozí článek věnovaný Windows Vista nebyl míněný vážně. Byl to jen takový sociologický pokus. Proč? Inu, jednoduše jsem vzal jeden Hulánův demagogický článek věnovaný Apple a Mac OS X a suše jsem nahradil slova Apple za Microsoft a Mac OS X za Windows Vista. Namísto článku hanícího Apple vznikl stejně hodnotný článek hanící Windows Vista. Jen pasáž věnovanou myším jsem musel trochu přepsat, protože jsem moc nepochopil, co jí původní autor chtěl sdělit.

Nebyla to žádná parodie, žádná nápodoba - jen a prostě převzatý text se zaměněnými slovíčky. Ničemu to nevadilo - všechny ty chyby a problémy se daly bez problémů vyčíst stejně tak Vistě. Je milé, že si Michal myslí, že jsem tentokráte napsal text pod svou úroveň - nenapsal jsem ho já, takže mne těší, že mne klade autorsky mimoděk výše

Otázka je, proč jsem to udělal. Maje Mečíka, sleduju články jemu věnované, abych ho jako začátečník mohl lépe využívat. Navíc i u nás ve firmě stoupl podíl Mac OS X na úctyhodných 10% a předehnal využívanost Linuxu (když odmyslíme servery), takže občas potřebuji někomu něco poradit. A články Radka Hulána věnované Apple, to je opravdu naprostá ukázka záměrných lží a demagogie. Nebo naprosté neznalosti.

Příkladem může být mnou zparodovaný článek. Radek Hulán vyčítá Mac OS X něco, co můžete vyčíst jakémukoliv operačnímu systému a když to uděláte bez argumentů (a to je ten jediný správný demagogický přístup), vždy se najde dost lidí, kteří souhlasí. Hovořit o deset let staré koncepci operačního systému je směšné zejména v momentě, kdy vývoj operačních systémů přesahuje pět let, ať si PR oddělení říkají, co chtějí. A tak dále.

Podobných článků by se dalo najít více. Příklad s tím, že Apple zpoplatňuje update software, je dalším příkladem takových lží - a je třeba na rovinu říci, že lží, protože je postavený na záměně faktu, jenž je autorovi známý, ale který stačí zamlžit pro běžného neinformovaného čtenáře a lze jej vydávat za pravdu. Apple nezpoplatňuje update, zpoplatňuje nové verze. Jen značí verze jinak. Operační systém Tiger je značený jako 10.4 - to je číslo jeho verze. Aktuální distribuce je 10.4.9 - ta devítka je update, který je zdarma, sám se stáhne po netu a integruje do systému. Číslo 10 je generace (rozdíly mezi 9 a 10 lze přirovnat k rozdílům mezi Windows 3.11 a Vista), číslo 4 je verze. Proč Apple zpoplatňuje přechody mezi verzemi (kromě toho, že to samé dělá Microsoft a většina ostatních)? Hlavně proto, že součástí operačního systému jsou i aplikace - a použitelné aplikace, ne krámy jako Malování nebo Write, se kterými nic slušného neuděláte. A nové verze těchto aplikací si holt Apple nechá zaplatit - například v iMovie přibyla podpora HD standardu, takže zatímco v Avidu nešlo HD ještě dlouho zpracovávat, na laciném Apple (proti Avid střižnám je fakt zadarmo) jste si mohli klidně zpracovávat HD film za cenu upgrade 3000 Kč.

Jak druhá skupina čtenářů rozumně nazřela, podobné demagogie nemají smysl. Používám Mac OS X proto, že chci. Protože mi vyhovuje nejlépe na to, co dělám. Ostatní, nechť si používají cokoliv, na to jim netřeba lhát a utvrzovat je v tom, že používají to nejlepší - sami jsou schopni to vyhodnotit. Lhaní a demagogie je špína, která sice vede k návštěvnosti, ale také k opovržení.

Článek posloužil i svému druhému účelu. V praxi jsem ověřil, že platí rozdělení uživatelů, které jsem u podobně pitomých článků očekával. Za prvé se objeví jedni, kteří využijí příležitost ke flame a jsou pro nebo proti článku v závislosti na svém osobním přesvědčení, bez ohledu na obsah článku. Nadpis rozhoduje.

Pak jsou lidé, kterým je to k smíchu, článek si přečtou a pokud ho okomentují, tak autorovi po právu napíšou, že je blbec.

A pak tu byli lidé, kteří pochopili, kde jsem ten článek vzal a jak vznikl. Ti nad tím buďto nejvíce přemýšleli nebo znali Radka Hulána a zdroj textu - ti pochopili, že to byla jen parodie.

Poslední skupina, která zná dobře mne a ví, že takto nepřemýšlím ani nepíšu, mi soukromě vyjadřovali účast a ptali se, jestli jsem v pořádku - že jsem tak divný (=pitomý slovy kamaráda) text dlouho nenapsal.

Radek Hulán se ke svému textu postavil poněkud macešsky - krátce po vydání tohoto článku jej ze svého serveru smazal, protože ho nemohl obhájit a vymazáním článku chtěl změnit minulost (najdete jej přes Internet Archiv). Nebylo jak jej obhájit - jeho texty o Apple/ATI/AMD a dalších jeho hate tématech nemají racionální základ a spíše než smysluplnou argumentaci nahrazují psychofarmaka.

Rozuzlení je tedy prosté. Flame war nemají smysl. Vyprovokovává je nejsprostší lůza, aby sobě podobným dala potravu. My ostatní nad tím asi i nadále budeme kroutit hlavou a budeme předpokládat, že výběr na trhu pracuje pro nás, nikoliv proti nám.