Michal Bláha se zakousl do mého článku věnovaného Webu 2.0 a jal se ho cupovat, až skončil závěrem, že Web 2.0 není žádná nová etapa, ale jen buzzword, jakých tu už hromada byla a hromada bude. Je to přirozený vývoj aplikací, říká Michal Bláha. A já s ním nejsem v zásadě ve sporu. Web 2.0 je opravdu přirozeným vývojem a to bez ohledu na to, že vývoj mohl pokračovat jinou cestou. Není sporu o tom, že pojem Web 2.0 je často používáno jako buzzwords za účelem vytáhnutí peněz z kapes investorů. Ale přes to všechno je to, co označujeme za Web 2.0 novou etapou ve vývoji internetu.

Michalovi jsem do komentářů odpověděl, že jeho názor, pokud by byl pravdivý, vyškrtává z dějin gotiku. Michal se podivil a žádal si vysvětlení. Tak bych ho tu ve větší obšírnosti rád podal, protože když jsem hledal vhodný příměr, jevil se mi vztah gotiky a románského slohu jako nadmíru příhodný.

Pokud se podíváte na něco, co bych nazval informační architekturou středověku, zjistíte, že zde dochází k dramatickému posunu. Původní kněžiště jakožto někdejší centrální shromažďovací a informační místa se radikálně proměňují. Z otevřených pahorků obehnaných náspem a z oltářů zalitých sluncem pod posvátnými stromy, se stěhují do městských center, do staveb uzavřených, kamenných, odosobněných od přírody. Jde o revoluci v pravém slova smyslu. Rotundy a baziliky se stávají novým informačním centrem raného středověku a ty také označujeme za románskou architekturu.

(pokračování článku…)

Chvíli to vypadalo dobře, že PayPal konečně bude umožňovat příjem všech typů plateb i pro uživatele z Česka. Jenže pořád mi to nějak nefunguje. Nemůžu formulářem poslat žádné peníze na náš business účet. Funguje to někomu z vás?

Nově se také ukázalo, že se zprovozňuje placení v korunách. PayPal totiž nebyl připraven na zpracování plateb v korunách.

Podporu korun má PayPal přidat až 12. října. Bude od té doby i český účet u PayPalu umožňovat příjem plateb, nebo jsem něco přehlédl a chodí to už teď? Zatím jediné neofiko vyjádření z PayPal Europe, co jsem dostal trochu pod rukou je, že se na tom pracuje. Má někdo nějaké novinky?

S RFID čipy si ještě užijeme hodně legrace. Na slevové karty je budou cpát České Dráhy a hodlají s jejich využitím nejenom zjednodušit odbavení u pokladen, ale - a to je kontroverznější - také monitorovat pohyb cestujících.

Co si pod monitoringem pohybu cestujících představit, netuším zcela. Články, které na to téma vyšly, přinášejí spíše spekulace, než konkrétní informace. Tvorba databází sledující pohyb držitele slevových ČD karet se ve článku doprovází slovy možná, umožňuje atd.

“Takové sledování systém opravdu umožňuje, ale my ho hodláme využívat pouze do míry, kterou nám umožňuje zákon,” ujišťuje mluvčí drah Ondrůj ve článku na Aktuálně.

Aktuálně jedním dechem dodává, že “Policejní orgány s Českými drahami kvůli využití informací z čipových karet nespolupracují. Pokud však dráhy tento systém spustí, ze strany bezpečnostních složek patrně vzroste o databázi zájem,” řekl ředitel bezpečnostního odboru ministerstva vnitra Michal Mazel a potvrdil: “Ve výjimečných případech by policie mohla tyto informace využít.”   

Jak daleko je od výjimečné možnosti k využití a jak daleko se je potřeba takových věcí bát? To, že jste paranoidní ještě neznamená, že po vás nejdou, říká okřídlené rčení, které kdysi vyslovovali jen podivíni, dnes stále častěji i seriosní novináři a technici.

Další RFID čipy se zřejmě dostanou do cestovních a později i osobních dokladů občanů Evropské unie (i pár dalších států, ale to je nám asi víc fuk). Už nyní kolem toho je rozruch, protože se vynořily názory, že automatické scanování RFID čipů může být velmi nebezpečné zejména v rizikových státech. A automatickému scanu RFID čipu nelze jen tak snadno zabránit. Budou si diktátoři dělat soupisky, kde se pohybují novináři a podobná verbež? Jak moc potenciálně zneužitelné a rychle aplikovatelné jsou takové technologie?

(pokračování článku…)

Na platformu Mac OS X jsem konvertoval vloni na podzim a od té doby jsem přechod na tuhle platformu dokončil zcela. Kromě osobního Mac Mini pro doma máme doma jeden notebook, Mac Book a v práci mám iMac 20“. Na to, jak jsem spokojený, se mne ptá v průběhu času celá řada lidí a vím minimálně o deseti, které jsem svým nadšením pro Mac strhnul k tomu, že také konvertovali. I čtenáři Marigolda se mne na to občas ptají a protože je chvíle času (pořád ležím s horečkou), tak se pokusím zcela subjektivně shrnout to, co mne na Mac platformě uchvátilo. Třeba to inspiruje i vás.

Nejdříve něco disclaimerů. S počítači pracuji hoodně dlouho, od sálových přes CP/M a Geos na Commodore 64 jsem se před lety setkal i s Macintoshi. Tehdy jsme na nich sázeli noviny a dělali grafiku. Zaujaly, ale zlákat jsem se nenechal. Proplul jsem světem Solarisů, Amig a dalších legend. Dá se říci, že v oblasti operačních systémů mám ledasco nakoukáno.

S postupující hegemonií Microsoftu jsem jeho operačních systémů začal mít plné zuby a to i když si myslím, že Windows XP jsou pro běžného i neběžného uživatele to nejlepší, co ho v operačních systémech mohlo potkat. Dokud jsem nepotkal Mac OS X.

XPčka mne štvala řadou věcí. Tak především se mi neuvěřitelně rychle „zasvinily“ – postupným instalováním programů, hlavně různé podpory k často měněným mobilům se jejich chování stávalo nepredikovatelným. Zavádění systému trvalo několik minut, v počítači zůstávaly viset různé procesy, které se vynořovaly s nejrůznějšími pitomými hláškami, s ještě pitomějšími hláškami se vynořovaly samy Windows ve snaze být chytřejší, než já. Například, že si mám uklidit Plochu. Kromě toho kolem pořád kroužily nějaké viry a škodlivé adware.

Dlouho jsem hledal, na co přejít. Kroužil jsem kolem Linuxu, jenže sebechválenější grafické prostředí Linuxu mi nebylo dost pohodlné, abych na něj mohl v klidu přejít s tím, že přeškolovat se nebudu dlouho. S počítačem většinou pracuju, takže nemohu experimentovat a ladit něco, co z Windows běžně používá. Potřebuji sednout a pracovat.

Pak mi PH doporučil Mac. Pokukoval jsem dlouho po nádherném Mac Mini a nakonec mi povolily nervy, zavolal jsem Malérovi a odpoledne jsem si ho vyzdvihl.

Unixový rebel s Wokny

První dobrou zprávou bylo, že Mac OS X je systém dostatečně rebelský a dostatečně produktivní.

Rebelský v tom, že vzbouřenecká dušička může být klidná – nepracujete se systémem Microsoftu, dokonce pracujete na něčem, čemu lze říkat klon Unixu (konkrétně BSD). Když po tom budete toužit, můžete si pustit do okénka textovou konzoli a pracovat s ní, jak jste z Linuxu zvyklí. Jste v Unixu a pracujete s Okny.

Produktivní je v tom, že se nemusíte nic moc učit. Na Mac OS X se dá přivyknout kompletně za pár minutek. Pokud nevíte jak, server První Mac vám bude dobrým průvodcem do začátku. Za hodinu si připadáte jako mistr světa a jste ochotni vystoupit s obsáhlou přednáškou na téma Mac OS X inside. Aby vás po několika měsících znovu a znovu překvapilo, co všechno v tom systému je.

(pokračování článku…)

Pozor: Článek nemá valné informační hodnoty. Podle včerejšího delšího článku bylo možno spolehlivě usoudit, že se nudím. Nenudím, jsem třetí týden nachcípaný, ale v práci se ve čtvrtek něco spouštělo (to něco se jmenuje Imago) a byla při tom celofiremní presentace za účasti vešekerenstva, takže jsem musel presentovat a tvářit se povzneseně. Tím bylo dáno, že jsme nějakou dobu finišovali a na doléčení v posteli nebylo pomyšlení. Čtvrteční presentace dopadla nad míru uspokojivě a to i přes to, že technici přes moji výslovnou žádost neodpojili takovou tu javovskou chybovou stránku, kde se vám vypíše kilometr chybových hlášek a nenahradili ji hezky nastylovaným tvrzením “Vaše data byla bezpečně uložena”. Naštěstí se při presentaci chyba neobjevila žádná: Vreco držel myš jen z lehka a Franci se modlil spolu s programátory tak tiše, aby to vedení nezaslechlo.

Ve čtvrtek odpoledne jsem odpadl a zalezl do postele. Od té doby srkám horký čaj a zvyšuji obrat Zentivy, případně zevluji na notebooku, nejsa schopen něčeho produktivnějšího, než psát nějaké ty povídání.

Dneska jsem našel vtipnou webovou hru nazvanou Goggles Flight Sim. Hezká věcička - využívá to Google Maps a malým letadélkem si můžete létat nad městem, které si vyberete. K výběru je jich jen pár a návod, jak si vybrat jakékoliv, které máte rádi. Proč to ten člověk naprogramoval? To napoví nápis Interested in hiring this games creator? Asi se chlapci nechtělo na pracák osobně a myslím, že tohle mu pár nabídek může přihrát.

Ruby on Rails

Kromě toho jsem se začal pročítat materiály k Ruby on Rails. K mému překvapení jsme našel několik hezkých českých webů. Ruby je programovací jazyk a Ruby on Rails je framework. Za mořem velmi populární, tak jsem se šel podívat, co na něm je. Něco na něm bude - dělá se v něm pěkně, čistě a rychle i mně, odkojenému Turbo Pascalem (ke kterému se mimochodem Borland znovu vrací stejně, jako se vrátil ke svému jménu - dočkám se toho, že budu moci znovu psát webové aplikace a to rovnou v Pascalu?).

• RubyOnRails.cz
• Seriál Ruby on Rails na Rootu
• Ruby on Rails a webové aplikace
• Rails Jinak - grafika děsná, obsah super

Proč se mi Ruby on Rails líbí? Když vynechám programátorské úvahy, které ode mne znějí spíše komicky, než erudovaně, tak hlavním důvodem je fakt, že s nimi lze rychle nakódovat něco, co vám jinde zabere více času. V Ruby byla napsána řada projektů, které se mi hodně líbí. Například takové Shopify.com - je to nádherný systém pro provoz eshopu. Pokud přemýšlíte o eshopu a můžete oželet tři procenta provize, Shopify je skvělá záležitost. Vypadá krásně a Ladislav Martinčík to přeložil i do češtiny. Funguje to taky hezky, zrovna na tom jeden obchůdek stavím …

Bohužel žádná česká papírová kniha o Ruby on Rails neexistuje. Cpress k tomu ještě nedošel, ani Grada. Škoda. Objednal jsem si na Amazonu papírové, stáhl si digitální, ale papír chvíli poputuje a digitální já na čtení nerad.

Tož zatím všechno, na co jsem chtěl v sobotu dát tip.

Máte někdo nějaké osobní zkušenosti s Ruby on Rails?

Je to provokativní nadpis, jak už to u nadpisů musí být, aby zaujaly. Jenže smutné je, že není dalek toho, co si myslím. Myslím si, že dlouhodobá absence aplikací Web 2.0 českému internetu uškodí. Výrazně. Spolu se vzrůstající rolí internetu ve společnosti také uškodí i české společnosti. V dlouhodobém horizontu viditelně. Možná přijde něco nového a my Web 2.0 přeskočíme, jenže je to málo pravděpodobné, stává se to zřídkavě a ještě více zřídka takový revoluční skok dopadá dobře.

Co je Web 2.0

Začnu více ze široka – co je to Web 2.0? K mému žalu si zřejmě většina české odborné veřejnosti myslí, že jde o beztabulkový vzhled, validní XHTML strict a pěkné stránky. Doplněné Ajaxem, pokud možno. Že je to buzzword, které se v Americe používá na balamutění investorů. To sice taky, slovo je to dnes na americkém internetu velmi „trendy“, jenže jeho atraktivita nevznikla sama od sebe. Zatím nejlepší český výklad pojmu Web 2.0 přinesl Marek Blažek - zřejmě se jako jeden z mála obtěžoval skutečně podívat na to, o co jde. V angličtině doporučuji k tomu termínu web Diona Hinchcliffa, jemuž jsem také sebral obrázek vysvětlující důvody přerodu z Web 1.0 na Web 2.0.

Web 2.0 znamená především maximální možné zaměření na uživatele. Jeho vtáhnutí do spolupráce na webu a to nikoliv proto, aby se ušetřilo na tvorbě obsahu webu, ale proto, aby si uživatel mohl službu používat po svém. Znamená to zbavit se rigidních schémat, při nichž vždy po jedničce následuje dvojka. Proč by tam nemohla být trojka a ke dvojce se uživatel vrátí, až bude chtít.

Typickým příkladem je zpravodajský web. Na těch klasických, tedy například všech českých zpravodajstvích včetně iDnesu nebo Aktuálně nemáte jako běžný čtenář prakticky sebemenší šanci jak ovlivnit to, čemu se zpravodajství věnuje. Pokud je redakce proparoubkovská a vy Paroubka nemáte rádi, jedinou vaší obranou je odejít na jiný web a použít to, čemu kdysi Václav Klaus říkal „neviditelná ruka trhu“ – tedy doufat, že s odlivem návštěvníků se ten web probere a zlepší své služby či názorové spektrum.

Teorie internetu jako svobody

Neviditelná ruka trhu funguje stejně spolehlivě, jako perpetum mobile. Pokud abstrahujeme od tření, funguje dokonale. Bohužel v praxi je tření dostatek na to, aby se stroj zastavil. V případě neviditelné ruky trhu jsou třením nejrůznější licence a další státní regulativní obstrukce, dnes hojně používané právě pro usměrňování médií žádoucím směrem bez toho, aby padlo to ošklivé slůvko cenzura. A pak především finanční bariéry pro vstup do odvětví. Vybudovat zpravodajský web něco stojí a to něco se dnes počítá na desítky milionů korun ročně s tím, že návratnost je spíš diskutabilní.

Kdysi jsme si zhusta mysleli, že právě příchod internetu přinese svobodu do všech těchto vztahů. Že odstraní zbytečné mezičlánky. Jenže už koncem minulého tisíciletí bylo zřejmé, že tahle naděje je lichá. Že pokud internet bude kopírovat klasické obchodní vztahy, nikdy mezičlánky neodbourá. Proč?

(pokračování článku…)

Pročítal jsem si materiály věnované IP televizi od O2 (zvané O2TV). Zaujaly mne dvě funkce: týdenní archív pořadů a videopůjčovna.

Ačkoliv internetovou videopůjčovnu zatím velmi obstojně řeším z vlastních (a dosud neveřejných) zdrojů a řekl bych že s podstatně lepší nabídkou, archiv pořadů mne zaujal. O co jde. O2 slibuje, že si můžete vybrat pořady, které byly vysílány v televizi až sedm dní zpětně. To je prima, když si něco zapomenete nahrát. Mám pevnodiskový rekordér, ukládám si na něj spoustu toho, co mne zajímá a co si třeba nakonec ani nepustím, však se na něj vejde stovka hodin, jenže někdy něco zapomenu naprogramovat a jako na potvoru je to něco, co bych třeba chtěl vidět, nebo si to alespoň myslím. A takový archiv by se mi pak hodil.

Velkou neznámou je, co a jak O2TV v archivu opravdu archivuje. Zda jsou to vybrané pořady, nebo všechny pořady nějak slušně utříděné. Z presentace to patrné příliš není. Máte s tím někdo nějakou zkušenost?

Tahle služba by mne přesvědčila, proč přejít z UPC na O2. Pokud by cena byla rozumná. Můj příplatek za takovou službu je maximálně stokoruna.

Udělal jsem si kalkulaci.

U UPC mám balíček televizních programů Mini (běžné české programy a odpad zahraničních + Markýza) a HBO spolu s připojením do internetu Light (2,5 Mb/s download) za cenu 999 Kč s DPH.

U O2 bych si balíček sestavil jako O2TV Kino za 449 Kč (čtyři české, HBO a Cinemax) plus ADSL internet 2 Mb/s (713 Kč) a bohužel mi bude vnucena telefonní linka, kterou jinak nepoužívám a to za minimálně cca. 355 Kč celkem 1517 Kč.

Pokud bych O2 počítal bez telefonní linky, tak bychom byli na 1162 Kč, všechny ceny s DPH.

O2 vychází podstatně dráže

Shrnuto a podtrženo, nabídka O2 je o polovinu dražší, než podobná nabídka UPC. To vynechávám ze srovnání “drobné” odlišnosti jako je podstatně vyšší kvalita internetu u UPC (nižší agregace, vyšší objemové limity a vyšší rychlost) a obtížné porovnání balíčků televizních programů. V balíčku Kino u O2 jsou navíc dětské televizní programy Cinemax, které jsou fajn, zase mi bude chybět Markýza, kterou často pozerám. Naopak výhodou pro O2 je duální adaptér, díky němuž mohu přijímat i digitální vysílání DVB-T, zmíněný archiv pořadů a také videopůjčovna s placenými filmy. Bohužel nic, co by bylo hodno více jak pětistokorunového příplatku.

Tohle má být nějaká výzva pro kabelovou televizi? Kdepak přátelé, to by musel někdo zapracovat na ceníku. Například z něj vypustit poplatek za telefonní linku, protože jinak má tato nabídka smysl jen pro nešťastníky, kteří z nějakého důvodu (špatný signál, babička) ještě nezrušili pevnou linku.

Ke změně na O2 tedy u nás doma minimálně pár dalších měsíců nedojde. Nabídka: nezaujala.

Tak jsme s Vrecem jeli do práce autem, já řídil a Vreco fotil. Nevím,jak vám - ale mně ta bublina připomíná výron bahenního plynu. Nu,nafotit kyslík není tak snadné.Storka o tom, jak nám O2 nebylo schopno rozchodit ADSL v centru Prahy,protože v tom mají bordel, bude následovat po poradě, na kteroužtopadám…

Zvětšit tento obrázek

Zvětšit tento obrázek

Zvětšit tento obrázek

Zvětšit tento obrázek