Na konferenci v Cannes hovořil prezident Intelu Paul Otellini velmi nadšeně o WiMax. Po konferenci se mne hodně lidí z ptalo, zda je to fakt tak růžové a proč vlastně existují 3G sítě, když je tu WiMax. Jenže zázraky se v radiových technologiích nedějí. WiMax je nesporně zajímavá technologie, ale není to žádný zázrak, má své limity jako každá radiová technologie a je potřeba si je uvědomit.

Tak především: deklarované parametry obnášejí rychlost 70 Mb/s a dostah cca 40 km. Dlužno si uvědomit, že uvedená rychlost je rychlost sdílená, nikoliv vyhrazená. Pokud každému uživateli nabídnete linku o rychlosti 1 Mb/s, připojíte jich 70 nebo budete agregovat. Pokud si pořídíte jednu anténu na město o velikosti krajského města, můžete seriosně připojit max. stovku uživatelů; počítejte s tím, že rychlost dosahovaná v radiové sítí s sebou nese značnou redundanci a tak efektivní rychlost pro uživatele bude citelně nižší. Příklad: 802.11g deklaruje 54 Mb/s a jste rádi, když vymáčknete 24 Mb/s efektivní rychlosti. Dosah 40 km je dosah teoretický a bude dramaticky klesat s překážkami na signálové cestě, ale i hodnota 10 km by ve městě mohla být zajímavá. 

Deklarovaná absence nutnosti přímé viditelnosti je velmi lákavý svod. WiMAX je určen pro pásma 2-11 GHz a čím výše se jde, tím více přímé viditelnosti je žádoucí. OFDM modulace může pomoci problémy eliminovat, ale nevyřeší je. Pomoci může také nová konstrukce antén, kdy v jednom zařízení bude vlastně více antén a zachycené signály se budou porovnávat a rekonstruovat, jenže na to si také chvíli počkáme. Hodně záleží na prostředí - signál rozlámaný odrazem o paneláky dohromady neposkládají ani MIMO antény, ani OFDM. Obě technologie pomůžou, ale nevyřeší definitivně.

WiMAX technika bude také z počátku drahá a rozhodně bych nepočítal s tím, že do konce roku 2010 klesne na úroveň WiFi. Jednoduché karty do notebooků možná, přístupové body jsou ale podstatně komplexnější a pokud budou muset nabídnout deklarované vlastnosti jako řízení šířky pásma, MIMO antény, beam-forming a další užitečné věci, budou jejich ceny spíše v řádu více statisíců korun. Dnešní úvahy o ceně WiMAX stanice se pohybují okolo 20 000 USD za kus, což je cena nabízející slušné domácí připojení srovnatelné s ADSL cca. padesátce uživatelů. Při dvouleté amortizaci je to pětistovka měsíčně jen za amortizaci techniky. Cena půjde dolů, to jistě - jenže před rokem 2010 bych s výrazně dobrou cenou nepočítal. WiMAX je technicky i softwarově už docela složité na to, aby výrobci nasadili stejné ceny, jako pro WiFi.

Cenově mi ale přijde schůdné, že WiMAX bude sloužit k distribuci signálu “páteřní sítě” a samotné koncové připojení budou rozvádět WiFi nebo jiné podobné krátkovzdálenostní technologie - to by znamenalo možnost značných úspor.

Tohle všechno neznamená, že bych WiMAX odsuzoval, jen se snažím být realista. Je to komplikovaná technologie s mnoha přísliby, jenže bude dlouho trvat, než se ti přísliby naplní a ještě ke všemu za přijatelnou cenu. Přijde mi totiž, že Intel o WiMAXu tak bájí jen proto, aby si co nejvíce firem počkalo na WiMAX a věřilo mu oproti 3G, kde se Intel k lizu zatím moc nedostal. Na druhou stranu mi ale také přijde, že za nějakých deset-dvacet let by můj sen o mobilní peer to peer síti díky WiMAXu a jeho nadstavbám mohl být skutečností. Ale svůj čas si to vezme. I když se mohu mýlit a Intel mne mile překvapí - nejsem proti této variantě Jen jsem potřeboval varovat před přílišnou vyjásaností, o které reportuje například tento článek na Notebooky.cz.

A na závěr a na zasmání jeden obrázek z Otelliniho presentace v Cannes - takhle vypadá ranný broadband

Cesta autem z Cannes přes Švýcarsko obnáší zhruba 1260 km a to dělá nějakých 12 -13 hodin jízdy, většinou se jede po dálnici, ve Francii a Itálii je pagáre (tedy placená), ve Švýcarsku na celoroční známku (prodám, nechcete?) a v Rakousku na desetidenní známku. Jenže od Švýcarska až na české hranice se nás držela nějaká sněhová vánice, což mi osvětlilo, že bych opravdu mohl pořídit nové stěrače. Nakonec jsme dojeli pozdě po půlnoci úplně hotoví, tedy alespoň já.

Dneska se v práci musím popasovat s pár záležitostmi, které mi už delší dobu pijí krev a se kterými bohužel nemůžu nic dělat, než otravovat lidi - a v Cannes jsem otravoval nadřízené těch lidí, co je otravuju normálně, takže se snad sled událostí prošťouchne. Kromě toho bych rád přes víkend sepsal pár dalších postřehů z Cannes, mimo jiné extrémně zajímavou přednášku človíčka z Universal Music o hudbě na mobilech.

A tady je fotečka, jak to v Cannes vypadalo…

Takhle hezký den se vyplatilo ze stanu vylést na pláž, v ruce sklenku něčeho k pití a povídat si s partnery a lidmi přímo na pláži, však na pozadí vidíte, jak to tak hodně lidí dělá… Nalevo je hala věnovaná obsahu a hrám na mobily, vpravo poznáváte loga Motoroly a její velkostánek, před ním pak tuším Intel a Microsoft. Je to foceno z ochozu kongresového centra, ve kterém byly další dvě podlaží věnované expozicím a tři patra věnovaná přednáškám…

Kvůli panelové diskusi, již se měl účastnit Valeski, jsem v Cannes zůstával do čtvrtka. Nicméně to nestalo za to - Valeski se ke slovu skoro nedostal a prakticky měl možnost říct jen něco drobného k Eurotelu. Panel měl téma Delivering Services to thé Consumer a všechny otázky směřovaly jen na Jímá Balsillieho z BlackBerry (RIM) a Attila Gazdaga z Walt Disney - nic z toho mne nezaujalo, snad jen, když Balsillie sebevědomě prohlásil, že Blackberry už nemá problémy se středoevropskými znakovými sadami, což ještě v pondělí na stánku prohlašovali za problematické a ve stadiu řešení. Jsem rád, že s sebou tak hodili. Jinak jsem tam neslyšel nic zajímavého.

Za nejlepší projev letošního Cannes ale považují projev Cedrica Ponsota, CEO Universál Music. Hovořil o digitální distribuci hudby a bylo to opravdu zajímavé, plně dobrých myšlenek a postřehů. Z jeho konference jsem si udělal asi nejvíce poznámek že všech, ale o tom až v pátek. Teď už nás s Honzou čeká 12 hodin jízdy…

Podle fotek, které jsem posílal v průběhu, můžete oprávněné usoudit, že jsem byl na Nokia Party. Nokia Party je vždy pojem. Snad každá firma tu pořádá své party, zrauty a podobně podniky pro lidí, kteří ji za něco stojí nebo se tam procpou, ale Nokia party je vždy vrchol, to se nedá nic dělat. Jak by ne, na Nokia party nedochází pití, je tam vždy narváno a vždy tam potkáte spoustu lidí, které znáte, nebo byste znát odkenud měli. Nejinak tomu včera. Ačkoliv simultánně probíhaly další party, jako třeba party Philipsu, na Nokia party se záhy začali lidí z těchto party přesouvat.

Nad stanem na pobřeží (pokud nevíte, jak vypadá megastan, tak to je on) svítily proudy světla že světlometů - po půlnoci když jsme seděli na pláži v písku a popíjeli, tak jsme si dělali srandu, že je tam má protiletadlová baterie Nokia, která střeží stan proti bombardérům že Siemense. Těsně na jednou stranou stanu šumí moře a pokud si člověk chce pročistit hlavu nebo mírně popovídat, stačí vyjít že stanu na molo, posedět, popít.

Party byla, jak jinak, narvaná k prasknutí. Hrála nějaká finská kapela, která výborně hrála staré dobře šlágry a dav se opravdu dobře bavil. Pokud byste se na ty lidí dívali jak na dav, bylo všechno v pořádku, ale zajímavé bylo vylest si na takový květináč před pódiem a z výšky se dívat na ten dav a rozebrat ho na jednotlivce. V sáčku, často s u krku povolenou košili tam křepčili významní zákazníci Nokie, významní konkurenti i lidí, kteří se tam prostě nějak přimotali. Výborný pohled. Mimo jiné jsem zjitil, že Steve Langkamp (kdysi marketingový šéf Eurotelu) je COO v Magic4, což je firma produkující prohlížeče do mobilů, samozřejmě do všech jiných, než Nokia telefonu. Prostě četná shledání.

Party jsme skončili někdy po první hodině, protože po deváté ranní začíná keynotes, kde vystupuje i Valeski z Eurotelu a my jsme to chtěli vidět a přišlo nám nemoudré hned že stanu vylézt na přednášku, když už po ní pojedeme dvanáct hodin domů. To by fakt nemuselo dobře dopadnout. Ostatně, ani Valeskiho jsem na party neviděl. Zato jsem udělal průzkum mezi zde přítomnou česko-slovenskou honoraci telekomunikací, kdo se stane novým majitelem Eurotelu. Všeobecně se tipuje, že to nakonec nějak koupi Vodafone. Podrobnější analýza kolem půlnoci zněla, že nějaká finanční skupina koupi Telecom, prodá Vodafone Eurotel, na tom se finančně zahojí a pak rozstřílí Telecom na části komukoliv, kdo bude ochoten si něco koupit. Devět z deseti lidí v telco si to myslí, tak se to asi stane

Automaticky Ohakovano. Tímto se loučím z Cannes, dalzi zprávy už asi budou jen via MMS (pokud si zase já vůl neprohodím sim kartu), protože na počítačích bude narváno a my budeme chtít brzy vyrazit.

Velmi vlažná prohlášení adresoval UMTS technologií šéf T-Mobile Rene Obermann na GSM kongresu v Cannes. Podle něj jde o velmi slibnou a potřebnou technologií, která má bohužel malou oporu v dostatku mobilů. T-Mobile se podle Obermanna nevydá cestou, jakou zvolil Vodafone, tedy prozatímní provozování sítě pouze pro datové služby, UMTS síť T-Mobile je přístupná všem, kdo mají T-Mobile kartu či roaming, UMTS mobil a jsou v oblasti UMTS pokrytí.

T-Mobile ale žádné UMTS telefony prakticky neprodává - jedinou výjimkou je dnes představena UMTS/GPRS karta, která je Class 10 (4+2 timesloty) a v UMTS sítí zvládne až 384 Kb/s - výkonové je tedy prakticky identická s kartou, kterou před dvěma týdny představil Vodafone. Vzhledově je jen růžovější Cenu neznámé…

T-Mobile podle Obermanna do konce roku nabídne také jednotný datový přístup UMTS/GPRS/WiFi - k tomu chtějí posílit síť hotspotu na cca 10 000 (obávám se, že dneska je většina hotspotu T-Mobile v USA). Uživatel by se vždy měl připojovat k nejrychlejší dostupné technologií, která v místě bude a jak to tak zatím vypadá, představa je, že to bude za stejnou cenu. Jenže dneska stojí 1MB dát u T-Mobile Německo 9 Euro, tedy zhruba 300 Kč. A to nevypadá, že by byla cena, která by zákazníky hromadné oslovila…

UMTS strategie Vodafone a T-Mobile se citelně liší, ačkoliv Obermann i Sářin (boss Vodafone) se shodují v tom, že jde o technologií, která bude mít úspěch. Sářin ve včerejší keynote prohlásil, že situace z roku 1992, kdy Mannesmann (dnešní Vodafone Německo) postavil svoji GSM síť D2 a pak rok čekal, než byli výrobci schopni dodávat telefony. V podobně situaci je Vodafone a proto začal na trh sypat datové karty a s nimi UMTS síť nabízet a provozovat. Ostatně Sářin říká, že nehodlá zákazníky zatěžovat rozdíly mezi UMTS a GPRS - prostě pokud chtějí vysokou rychlost, mají si koupit tohle zařízení, pokud se spokojí s nižší bude pro ne postačovat jiné zařízení. Sářin přímo řekl, že se dá předpokládat, že za rok se bude jejich multimediální služba Live! pro GSM telefony jmenovat Junior Live! a plný zážitek a funkce bude Live! poskytovat s UMTS mobily. To je docela zajímavý přístup, normální lidé nerozumí tomu, jaká technologie v mobilů právě pracuje a dneska kupříkladu vůbec nepoznáte, zda mobil pracuje na frekvenci 900 nebo 1800 MHz. Podobně tomu bude jednou (a podle někoho brzy) s UMTS.

Ještě jinou strategii má ale britský O2, dcerinka British Telecomu. O2 síť hodlá stavět prakticky jen tam, kde bude mít větší zátěž GPRS sítě. Proti tomu ale měl Sářin velmi rozumný argument: uživatel tak udělá s datovými přenosy a multimediálními službami špatnou zkušenost, když budou pomalé a zanevře na ne. Operátorovi pak dá mnoho práce ho přesvědčit, že s novou technologií je to jiné. To je nazor, se kterym se da souhlasit…
Automaticky Ohakovano, omluvte případně problémy s diakritikou…

Na stánku T-Mobile se mluví o tom, že služba Caller Tunes bude v nejbližší době spuštěná i v České republice. Ohlásit by ji oficiálně měli na dnešním večírku T-Mobile. Služba Caller Tunes (nevím, jak se jmenuje česky) představuje možnost nastavit si vlastní tón (hudební skladbu), který se ozve uživateli, jenž vám volá, místo oznamovacího tónu ve sluchátku. Za službu se platí měsíční poplatek. Prý je všude jinde úspěšná, jak by také ne, je to taková blbůstka, která se musí lidem líbit.

Protrpěl jsem několik přednášek o Location Based Services (LBS). Přednášky byly z větší části postavené na presentaci konkrétních produktů a nebylo to zase tak zajímavé. Služby založené na znalosti polohy jsou v mobilních sítích s oblibou velmi diskutované, všechna řešení ale mají svoji nevýhodu. V zásadě jsou dvě možná řešení: lokalizace na bázi znalosti Cell ID, což je docela nepřesné (s tolerancí stovek metrů) nebo na bázi GPS, což předpokládá vestavbu GPS modulu do mobilu. Existují kombinace (představuje je třeba Siemens), kdy lokalizace polohy podle Cell ID zrychlí samotné přesné určení polohy podle GPS. Jenže v každém případě (tedy použitelném případě) to předpokládá vestavět do mobilů něco, co v nich dneska není, tedy GPS. Hodně firem (jako Webraska) to řeší externím GPS, které připojíte k smartphone a dohrajete do něj patřičný software. Webraska má to GPS připojitelné kabelem, existují ale i propojené přes bluetooth.

Až potud to vypadá dobře, pokud odmyslíme opruz s připojováním GPSky. Trochu větší problém mi dělá obchodní model. Webraska i další firmy předpokládají, že uživatel bude platit měsíční paušál pohybující se mezi 10-15 € tedy kolem tří až pěti stovek měsíčně. Kromě toho vás asistenční služba vyjde na další euro a další peníze stojí stahování map, webraska si spočítala, že uživatel vynese operátorovi dalších 17-20 € měsíčně, tolik to vychází u jejích uživatelů.

Takto definovaná služba může být zajímavá pro velmi aktivní uživatele. Jenže ti nevytvoří velkou masovou základnu. Na to, abych v cizím městě našel místo, kam jdu, nebo kde bych chtěl být, si nekoupím zařízení za 400 € a nebudu platit mastný měsíční paušál, když tento problém neřeším obden. Když ho řeším jednou za týden nebo za dva, vyplatí se mi v tom městě koupit si mapu, průvodce, zeptat se. Mapa zůstane, za zeptání nic nedám. Pokud by mělo jít o jednorázovou platbu řekněme 30 Kč, na základě níž mi někdo zjistí, co potřebuju zjistit a nebudu muset kupovat GPS, tak prosím, to je něco jiného. více se mi tedy líbí řešení, kdy zavoláte operátora nebo přes wap vyplníte odkud kam se chcete dostat a ono vám to pošle MMS zprávu s detaily trasy, dopravním spojením a případně fotkou a otvírací dobou podniku či úřadu, kam míříte. LBS je na první pohled sympatická technologie, ale chybí mi u ní smysluplný (=zákazníkem hromadně akceptovatelný) business model. A nebo jsem zase něco nepochopil…

Dnešní přednáškový blok začíná tématem videosluzeb. První mluvila Laura Rovizzi z italského operátora Wind. Podle zkušenosti Windu videoprenosy buďto vyplňují čas mezi dvěmi aktivitami, nebo dublují právě probíhající aktivitu, například při poslouchání nějaké konference se stahuje video jen tak pro ukrácení dlouhé chvíle. To je zajímavé si uvědomit - video na mobilech není pro lidí nijak primární a od toho by se měla odvíjet použitelnost i cena.

Wind ve své sítí videoslužby nabízí v portálu přes i-módě. Používání dle typu videoslužeb je následující:

28% erotika
22% zprávy
11% sport
13% hudba
7% komix
7% počasí
3% finance
2% doprava

Polovina uživatelů videosluzeb u Windu jsou stali uživatele a zajímavé také je, že streamovani videa je rovnoměrně rozložené během dne i noci, nevznikají žádné špičky. Důležité pro nástup video služeb je podle Rovizzi jednoduché ovládání telefonu, jejich dostupnost a přednastavení videosluzby v telefonu tak, aby uživatel vůbec nic nemusel aktivovat ani nemusel nikde nic nastavovat nebo někoho o nějaké nastavení žádat, což vyžaduje spolupráci s výrobcem mobilů.

Druhé vystoupení měl Hugh Griffiths, šéf datových produktů u britského operátora O2. Ten říká, že “obsah je král” - s tvorbou obsahu jsou spojené vysoké náklady (pořízení a správa obsahu, marketing obsahu a programování platformy) a že by to operátoři měli respektovat a nabídnout poskytovatelům obsahu nějaký únosný model podílu na poskytování obsahu skrye mobilní sítě. Zajímavé jsou ale hlavně zkušenosti O2 s mobilním obsahem. Kupříkladu udělali pokus, že 70 lidem rozeslali klip, kde někdo nafukuje na pláži gumový člun, pak přiběhne kluk, do člunu skočí a tomu člověku co ho nafukoval tím tlakem praskne hlava. Klip se během několika týdnu rozeslal na 20 miliónů počítačů. Ale to byl jen takový pokus, co se stane s nehlídaným obsahem, jak se dalo čekat, přesvědčil O2, že si svůj obsah musí hlídat…

Podle zkušenosti O2 je důležité, aby uživatel byl přesně informován o tom, jak dlouho se bude zvolený videoklip stahovat. Pro spokojenost uživatele je i u videa velmi důležitá hlasová kvalita (obrazová je v rámci možnosti zařízení samozřejmost). O2 také tvrdí, že obsah se má přidávat do již existujícího portálu a nemá se vytvářet speciální portál pro video. Je také důležité nabídnout lidem obsah zdarma a možnost sdílet jimi vytvořeny obsah jako mms fotografie a videa.

Třetím přednášejícím byl Franz Joachim z UPC Morgen. Ten zase přinesl několik praktických údajů o tom, jak takový dnes distribuovány videosoubor vypadá. Má délku 80-120 KB, 10-12 frame/s, jeho stažení trvá 25-30 vteřin, zhruba stejně dlouho trvá jeho přehrávání. Video má typický rozměr 128 x 96 bodů a je blokováno pomoci DRM proti preposlani dalšímu uživateli. To jsou ale zkušenosti s Blue řešením UPC. Nicméně už z toho je vidět, že video na mobilů zatím rozhodně není o přehrávání celovečerního filmu.

Co podle Joachima uživatele motivuje k přehrávání videosouboru na mobilů?

1. uspokojení z toho, že používá nějakou kuriozitu, se kterou se může pochlubit přátelům


2. touha sdílet s někým nějakou hezkou chvíli a to především mezi partnery a přáteli


3. specifické kontextově potřeby, například stažení traileru v okamžiku, kdy přemýšlíte, na co jít do kina.

Podle Joachima je nebezpečím pro rozšíření mobilního videa souboj formátu - 3GPP standardizuje .3gp formát, Microsoft tlačí svoje Windows Média a ještě jsou tu Reál Média. Tím vznikají problémy s podporou videa v mobilů - některé mobily video nepodporují vůbec, jiné jen některý kodek a jsou s tím problémy, například už při posílání MMS zpráv mezi mobily, kdy si člověk musí uvědomit, že některé mobily video v MMS vůbec nepodporují.

Joachim také upozorňuje na to, že můžeme být překvapení - velké zkušenosti s distribuci videa pro nízkou šířku pásma mají totiž firmy podnikající v porno businessu a tu se do mobilního videa pouštějí s velkou vervou…

To, co Joachim říkal, mi připadá velmi pro mobilní video nebezpečné - ani ne tak souboj formátu, kde je to jasné, jako spíš fakt, že mobilní video se v první řadě používá jako kuriozita k pobavení. Co až se stane běžnou věci? Bude už mít parametry na to, aby poskytlo plnohodnotný zážitek - tedy například sledování celovečerního filmu? Nebo zůstane už obvyklou a tedy nezajímavou, nekuriózní věci, kterou nikdo moc nebude používat? Budou lidé i bez toho, že je to nové, platit padesát korun na stažení traileru, který je na internetu zdarma?

Automaticky Ohakovano - omluvte případně diakritické problémy.

Před chvilkou skončila keynotes session, kde mluvil šéf Nokia Jorma Ollila, prezident Ericssonu Čárl Henric Svanberg a Paul Ottelini, prezident a COO Intelu. Pak ještě povídal něco Rich Tempeton z TI, to ale už bylo neuvěřitelně nudné a v podstatě na bázi firemní produktové presentace, takže jsem to nevydržel a utekl.

Jorma Ollila v proslovu vzpomenul i ČR, když upozornil, že v některých zemích je poměr mezi přenosem telefonátu v mobilních a pevných sítích 50% ku 50% - a jmenoval Českou republiku, Itálii a Portugalsko. Celosvětové platí horší poměr pro mobilní sítě a to 20% ku 80% - podle Ollily se ostatní země budou českému poměru blížit. Alespoň v něčem nás ostatní dohánějí…

Ollila identifikoval tři hlavní nutnosti pro mobilní odvětví do následujících let:

• otevřenost - tedy standardizaci a interoperabilitu, které přinášejí lepší výsledky pro odvětví, než implementace uzavřených a proprietarnich technologií vedoucích k fragmentaci trhu.


• obchodní model - ten musí nabízet revenue sharing pro všechny části dodavatelského řetězce (a tedy operátoři by měli nabízet revenue pro content providery) a také DRM, spravdu digitálních práv, aby se mohl šířit i obsah, který firmy chtějí chránit a užití zpoplatnit.


• síla zákazníka - rozdílné zájmy a skupiny zákazníků umožňují coexistenci více obchodních značek a s tím se firmy musí učit žít.

Svanbergova presentace mne příliš nezaujala, byla až moc obecná a narozdíl od Ollily to není tak fascinující řečník (i když proti Sarinovi natož Gatesovi či Jakobsovi je i Ollila slabá káva) a do presentace nedal vlastně nic konkrétního. Jediné, co mne zaujalo, bylo jeho vypravedni o jeho dceři Jane, která si na cestu na dovolenou bere MP3 přehrávač, digitální kameru a mobil. A Svanberg upozornil na to, že jedno zařízení si vzít nemůže, protože digitální kamera nemá dostatečnou kvalitu v mobilů, MP3 se do mobilů vejde málo. Cílem snažení výrobců a operátorů by mělo být, aby zákazník mohl používat jedno zařízení pro všechny tyto potřeby. Tak jsem zvědav, co si malá Jane bude brát do Cannes příští rok…

Dobrá byla presentace Paula Otelliniho z Intelu. Ten hodně tlačil na WiMax a vychvaloval jej jako broadband technologií budoucnosti, presentoval i slide (mám ho vyfocený a časem ho dodám) a video z praktických zkoušek sítí. Jenže pak ho trochu utřel moderátor Walter Mossberg z Wall Street Journalu, když usoudil, že je divné, že taková hromada operátorů investuje tolik peněz do 3G sítí, když WiMax slibuje totéž za zlomek nákladů. A v tom je jádro pudla - WiMax slibuje, ale rádiové technologie mají své určitě zákonitosti, které ani pan Moor nepřekročí, alespoň to zatím nevypadá. Ostatně Otellini se Moorovym zákonem vydatně oháněl a ukazoval, jak se ho Intel snaží držet i v rádio technologiích. Zatímco dnes je mobilní telefon hromada cca 200 součástek, z nichž tak 80 % je digitálních. Otellini tvrdí, že Intel v roce 2008 nabídne mobil prakticky v jediném cípu v technologií menší jak 90 nm a 90% mobilů bude digitálního.

Intel také představil svoji ZOAR referenční platformu mobilů. Ta podporuje WiFi, GSM/GPRS i bluetooth a nabízí vysoký výkon postavený kolem procesoru Xscale, takže bude možné dělat kvalitní fotky, ukládat a přehrávat kvalitní video atd atd. ZOAR podporuje Windows, Linux i Symbian platformu. Intel slibuje, že výrobky na ZOARu budou dostupné už v roce 2005 a že budou opravdu nabízet v málem rozměrů maximum schopnosti. Jak říkám já - počkáme a uvidíme.

To je z dnešních keynotes všechno, nyní začíná blok video services, takže se jdu podívat na to, jak jsou daleko operátoři s možnosti posílat video do mobilních sítí. Tady v Cannes v testovacích sítích určitě :))) (automaticky Ohakovano)

Jedním z hlavních témat v Cannes je Push to Talk ověř Cellular aneb PoC. Včera mu byl věnován celý jeden konferenční blok (blog?), kdy svoje zkušenosti presentovali lidé, kteří už s PoC nějaké mají, jinak zmínky o této technologií má prakticky každý a v podstatě každý přednášející ji tu vidí jako záchranu pro upadající příjmy z hlasových služeb.

Hlavní zprávou pro mne je fakt, že PoC dává nejlepší zkušenosti v případě, že je účtováno měsíčním paušálem bez dalšího účtování používání služby. Na přednášce Jamese Tagga z Fastmobile (tento operátor PoC už spustil, být na vlastní bázi pro smartphone) bylo mimo jiné řečeno, že typická délka trvání hlasové zprávy je 6 vteřin - a že reklama operátora musí důsledně dbát na to, aby se PoC nezaměňovalo s hlasovou schránkou. Uživatele se záhy rozdělí do zhruba dvou skupin podle typu užívání služby: běžný uživatel přenese řádově stovku zpráv, aktivní uživatel pak 400-1500 zpráv. Obecně se udává, že PoC zpráv proběhne sítí 10x až 100x více, než SMS zpráv od téhož uživatele. Podle zkušenosti Fastmobile je ale potřebná latence pod jednu vteřinu a důležitá je také možnost zprávu uložit a předat v případě, že adresát není na signálů.

Fastmobile také v Cannes představil PC aplikaci propojující PoC s PC počítači. Její využití bude prý především pro profesionální uživatele a firmy jako taxislužby - osobně bych ale byl optimista i v případě ukecaných uživatelů, kteří pořád sedí u počítače, mohlo by jim to vhodné doplnit ICQ. Nehledě na to, že na veletrhu se hodně mluví o tom, že PoC by se mělo vhodné navázat na instant messaging i u proprietarnich řešení jako AOL, MSN, ICQ atd. (clanek automaticky Ohakovan)

Tak to vypadá, že moje MMS zpravodajství z Cannes předčasné konci. Všechny mobilní sítě jsou zoufale přetížené, dneska jsem se tu snažil opět učinit několik pracovních hovoru a skončilo to fiaskem, kdy jsme se vzájemné moc neslyšeli. Operátoři to vyřešili svorně tak, že odpojili GPRS a tím i MMS, jak jsem avizoval, ostatně telefonovat v Boygues sítí se absolutně nedá, Orange France ještě trochu jede a SFR na třetí pokus také. Hlavně že se na veletrhu tak často mluví o MMS seamless user expirience - moje user expirience je spíše naser expirience. Go karta tu nefunguje vůbec, už bez ohledu na telefon. Prostě super - na největším kongresu mobiláru mobily nefungují.

Tuto zprávu píšu na stánku T-Mobile v jejich press centru, protože T-Mobile došlo, že novináři se všichni nenacpou do malého oficiálního výstavního press centra. Tak si tu na pláži postavili stánek, dali do něj kotle s kávou, T-Mobile Hotspot, hostesky a pár počítačů pro ty, co už sebou netahají notebook, jako třeba já. A funguje to, novináři dostávají tiskové zprávy přicvaknuté k návodu jak používat místní hotspot a jsou vděční, protože infrastrukturně největší GSM kongres kolabuje. Ten, kdo si tu myslel, že bude zprávy posílat via GPRS, má smůlu - nejblíže prý GPRS funguje v Antibes, městečku dvacet kilaku od výstaviště. Nějaký novinář z toho měl včera v press centru šok, když to zjistil.

A nejlepší hlod z pondělí: jedna nejmenovaná česká novinářka si tu na stánku T-Mobile v press centru stěžovala, jak je tu pomalý internet [včera v Cannes spadlo připojení, protože linky byly přetížené]. A dala se o tom do řeči s nějakým mladíkem z T-Mobile, který s ní ochotně diskutoval o tom, co to dá za práci ve Francii dostat na pláž do stanu internet. Včera ráno toho mladíka uviděla na keynotes a málem omdlela, když zjistila, že to je René Obermann, nejvyšší šéf T-Mobile International :))))

Tiskovou konferenci Motoroly jsem z poloviny zasabotoval a prchnul z ní, protože se tam nedalo sednout, byl tam vydýchaný zvuk a nebylo nic vidět, jen při maximální snaze slyšet. Díky tomu jsem v předstihu dorazil na Siemens tiskovku a zaujal strategické místo, protože situace s narváním se zde opakovala. A protože jsem měl možnost si v tomto případě si něco zapisovat, podívejme se na pár zajímavých momentů ze Siemens presentace.

Zajímavé bylo prohlášení Siemensu, že podle jeho odhadu bude v roce 2010 jen třetina uživatelů mobilů lidmi, zbytek bude připadat na připojení nejrůznějších zařízení. Proto se také Siemens chce dále soustředit na machine-to-machine komunikaci a za tím účelem rozšiřuje svoji nabídku průmyslových mobilních modulů.

Siemens presentoval také svoji pozici: v Evropě je číslo 2, v Rusku číslo 1 a v Brazílii číslo 1 v GSM.

Zajímavá byla také některá 3G čísla. Především se Siemens snažil (ostatně jako každý presentátor tady) dokázat, že o 3G je zájem a že bude úspěšné. Dokazoval to na grafu rychlosti adaptace GSM a 3G sítí, když poukazoval na to, že 3G sítě mají dvojnásobnou rychlost nástupu zákazníků, než GSM sítě na počátku. Je to na jednu stranu zajímavý argument, na druhou stranu je ale zavádějící, protože mnoho uživatelů 3G se rekrutuje ze stávajících uživatelů mobilů, které už netřeba o výhodách mobilů přesvědčovat. Tím bude křivka nárůstu 3G uživatelů z počátku strmější, otázka je, zda jí to vydrží. Zajímavé také je, že jen 20% telefonních hovorů dnes přenášejí mobilní sítě, zbylých 80% stále dělají pevné telefonní sítě.

Siemens také představil svůj nový Gigaset – DECT telefon pro pevnou síť. Tento model je ale vybaven fotoaparátem a schopností odesílat a přijímat MMS zprávy pevnou sítí. Siemens chce, aby se mobilní sítě začaly funkcemi více prolínat se sítěmi pevnými. Zajímavá myšlenka.

Siemens také ohlásil svoji Next Generation Telecom Architecture – tedy myšlenku, že telekomunikační sítě budoucnosti by měly být založeny na otevřených řešeních, tedy na standardech a open source software. Podle Siemensu to přinese větší možnosti v implementaci nových funkcí mezi různými sítěmi, tedy jak pevnými, tak mobilními, tak IP sítěmi a WLAN. Siemens považuje za důležité účtování, když říká, že služeb už máme hromadu, jsme schopni je propojit mezi jednotlivými typy sítí, ale operátoři nejsou schopni je efektivně účtovat. Proto také Siemens zapracoval a představil Unified Billing – software pro účtování služeb poskytovaných v mobilních, pevných, IP i WLAN sítích.

Jednu takovou službu, která se těžko běžnými metodami účtuje, Siemens představil. Je postavená na bázi Push to Talk a jmenuje se Push to Flirt – a jde o něco jako seznamku, kam si nahrajete svoje fotky, hlasové nahrávky a údaje o sobě a když se někomu líbíte, může se s vámi přes Push to Talk spojit a poslat vám vzkaz.

Siemens věří i další svojí novince, Video Mailboxu. Jde vlastně o rozšíření hlasové schránky, do které lze nově ukládat i videohovory a videovzkazy.

Poslední zajímavost je k Siemens mobilům – Siemens potvrdil, že se bude dále soustředit na klasický tvar telefonu, véčka bude vyrábět jen výjimečně.

Včera byl opravdu nacpaný program a dneska to nevypadá o mnoho lépe. Za chvíli začínají keynotes, kde má vystoupit Obermann, šéf T-Mobile a také jeho vodafonní protějšek. Tak tam utíkám. Ukázalo se, že MMS přenos docela funguje, jen když zadám subject, tak to tam hodí nějaké nesmyslné znaky. Řešení se subjectem je, dělat to jinak.

Včera jsme trochu přepískli tiskovou konferenci Siemensu, končili jsme tažení kolem jedné a pak jsme ještě s honzou chtěli autem přejet v CAnnes pár ulic, z čehož se vyklubala okružní jízda kolem pobřeží. Ale nakonec jsme ve dvě byli na naší ubikaci