Počátky LTE můžeme oprávněně spatřovat v Release 8, která byla vydána z kraje roku 2008 a v mnoha ohledech navazovala na Release 7, zejména rozšířením modulačního schématu 64QAM do použití s MIMO anténami a pak dual-carrier HSPA, DC HSPA, kdy lze pro přenos dat přes HSPA využít dva přenašeče a tedy fakticky zdvojnásobit poskytovanou rychlost (nikoliv kapacitu). Až potud je Release 8 jen logickým vývojem Release 7.

(pokračování článku…)

O tom, že by mobilní terminály mohly fungovat bez závislosti na síťové infrastruktuře operátora, se uvažuje poměrně dlouho. Technicky vzato by to nebyl žádný problém, otázka je, jak celou věc pojmout obchodně. Podobné projekty existovaly již před dvaceti lety v rámci Ericssonu (psal jsem o nich zde), jenže k začlenění takových nápadů do standardu 3G nikdy nedošlo. Nebyl důvod, obcházeli by se operátoři, výrobci infrastruktury a to nebylo záhodno. .

Nyní s iniciativou mobilního peer to peer přišel Qualcomm a kromě technického nápadu má i nápad obchodní. Technologie původně nazvaná FlashLinQ vznikla ještě ve Flarionu, společnosti, kterou Qualcomm v lednu 2006 koupil a FlashLinQ byla jednou z technologií firmy, o které se Qualcomm živě zajímal (kromě něj to bylo hlavně řešení femtocell a Flash-OFDM). Qualcomm vloni posunul návrh jako Studijní příspěvek do 3GPP a pokud by bylo uváženo, že jde o zajímavou záležitost, mohla by se tato specifikace stát součástí standardu LTE v některé z následujících Release, pracovně pod názvem LTE Direct. A to už by věc činilo zajímavou, ačkoliv si přiznejme, že velká část technologií, které se do standardu dostanou, se nikdy nepřeklopí do praxe.

(pokračování článku…)

V přehledu vývojových verzí UMTS/3G sítí jsem se zadrhl u Release 6 – další Release měly už tu smůlu, že jsem měl dost jiné práce. Tak alespoň zpětně a s ohledem na to, že funkcionality (vybrané) z nových Release se pomaličku dostávají i do českých mobilních sítí.

(pokračování článku…)

Jednou z uvažovaných novinek pro vysokorychlostní datové mobilní přenosy v bezdrátových sítích je takzvané “koordinované vícebodové spojení”, anglicky Coordinated MultiPoint (CoMP). Jde o další cestu, jakou by se mohly bezdrátové sítě dobrat vyšší rychlosti i efektivity (rychlostní i kapacitní).

(pokračování článku…)

V další části povídání o vývoji situace v mobilních datech jsem se chtěl podívat na rozvoj WiMaxu a LTE, jenže jsem si s hrůzou povšiml, že o LTE jako technologii je na Marigoldovi jen málo. Takže musíme splatit dluh. Ještě před tím, než si nové 4G technologie (LTE, WiMax a UWB) porovnáme – to asi někdy příště – tak se mrkneme na rozdíly mezi způsobem modulace signálu.
(pokračování článku…)

Přehled jednotlivých standardů sítí třetí generace. To proto, abyste věděli, že 3G sítě nejsou jen UMTS.

(pokračování článku…)

O datech v UMTS síti už něco málo víme, především to, kde jsou jejich zádrhely. Už tušíme, že to s rychostí nemusí být slavné, ale také to, že to slavné není ani se zpožděním a časovým rozptylem při přenosu dat, tedy se dvěma kvalitativními parametry, na které jsou služby vyžadující QoS háklivé. O HSDPA jsem již trochu psal, ale nyní to vezmeme maličko podrobněji. Jen připomínám, že HSDPA je systém rychlých dat pro stahování, tedy downlink, pro uplink se používá stávající mechanismus, případně se do Release 6 počítá s novým…

Release 5 přichází s novým mechanismem pro přenos rychlých dat v UMTS síti a protože se očekává, že tento mechanismus se bude uplatňovat v sítích kolem roku 2006, lze také očekávat, že se s ním potkáme záhy i v ČR. Jde o HSDPA, High Speed Downlink Packet Access.

HSDPA je založeno na několika inovacích architektury sítě, díky nimž se dosahuje nižšího zpoždění, rychlejších reakcí na změnu kvality kanálu a zpracování H-ARQ, tedy hybrid automatic repeat request, hybridního automatického požadavku na opakování přenosu.

(pokračování článku…)

Minule jsem slíbil, že se konečně dostaneme k tomu, proč a jak zrychlit data v UMTS síti. Lhal jsem, asi nedostaneme. Dneska se ještě trochu podíváme na problematiku kapacity v radiových sítích. Proč? Protože kapacita a rychlost jsou spojené nádoby.

Začněme polopaticky: kapacita sítě je vlastně počet uživatelů, jejichž komunikace může být považována za simultánní. S tou simultánností to samozřejmě je trochu problém, protože ta komunikace nemusí být z technického hlediska simultánní (což třeba časový duplex), měla by se ale tak jevit uživateli.

(pokračování článku…)

Sliboval jsem minule, že se podíváme, jak by bylo možno přidat poměrně obstarožnímu UMTS Release 99 na rychlosti přenášených dat a přitom se pokusit redukovat počet krabic v schématu sítě, o kterých jsme si ještě ani neřekli, že existují.

Na další radikální změny v UMTS jsme si museli počkat až do Release 5. Dejme si nyní malou odbočku k číslování UMTS specifikací. Nebojte, jen malou, našel jsem svůj text, který jsem na to téma napsal (a nepublikoval), je to stránka hutného textu, jak rozumět číslování specifikací UMTS. Někdy to postnu, to ale už není pro blázny, spíš pro magory.

Jak jste si všimli, UMTS Release coby označení specifikace se číslují nějakým hypotetickým datem, ke kterému je standard uzavřen. Na příkladu Release 99 (uzavřenému v roce 2000) jsme si také ukázali, že číslo vyjadřuje spíše zbožné přání o roce, ke kterému má být standard uzavřen, než realitu, pár měsíců ale nehraje ve standardizaci roli. Po Release 99 následuje jako další skutečná Release 4. Číslo 4 označuje letopočet, jenže protože Release 0 za rok 2000 neexistuje, počítá se to od jedničky a tak je třeba jedničku odečíst. Release 4 byla projednávána v roce 2003, Release 5 je projednávána v roce 2004 s uzávěrkou v září. Release 0 až 2 neexistují, číslice 3 se používá pro Release 99, pokud se uvádí v desetinném tvaru při číselném zápisu specifikace. Nejnověji plánovaná je Release 6, která se bude projednávat v roce 2005 a přesouvají se do ní všechny změny a návrhy, které se už v Release 5 nestihly projednat. Konec poučky o číslování.

(pokračování článku…)

Pokud jde řeč o UMTS, většinou se tato síť třetí generace tváří jako technický zázrak, jako složitý a komplexní systém a jako taková je i popisována. Moudré knihy vás v patnácti kapitolách provedou nástrahami tří stovek zkratek, které obsahuje norma UMTS ve svém prvním vydání, což odradí většinu. Zkusme si ale UMTS rozebrat jinak.

UMTS především není žádný technický zázrak, ačkoliv tvrzení o komplexnosti tohoto systému je pravdivé. UMTS prakticky kompletně vychází z předchozích návrhů buňkových sítí jako je GSM nebo NMT a byť to zní nactiutrhačně, dovolil bych si říci, že UMTS není žádnou revolucí. Zatímco GSM přineslo oproti NMT digitalizaci a NMT oproti nulté generaci právě tu buňkovou strukturu, UMTS ve svém prvním standardu mnoho nového nenabídlo.

(pokračování článku…)